Jde bitcoin nějak zakázat? Takovou otázku si alespoň jednou položilo mnoho bitcoinerů. Během punkových začátků jako by regulátory bitcoin vůbec nezajímal. Státy ho ignorovaly. Nikdo skutečně neuvažoval o jeho regulaci. V současné době se ale bitcoin nevyhnutelně dostává do mainstreamu. Poslední roky byly ve znamení prvních milníků kryptoregulace. Jak by vypadal potenciální zákaz bitcoinu? A jak (ne)možné je faktické vymáhání takového zákazu?
Na úvod krátký disclaimer. Tento text nemá být jakýmkoli návodem pro zákonodárce. Bitcoin je v dnešní době již pevnou součástí finančního, právního i politického systému. Používají jej miliony lidí včetně mnoha velkých institucí a firem. Absolutní zákaz bitcoinu je proto jen velmi málo pravděpodobný. A technicky by byl jen velmi obtížný.
Jsem proto toho názoru, že ve vyspělých západních zemích včetně České republiky k tvrdému zákazu bitcoinu v nejbližších letech nedojde. Vidím zde ale jasný trend. Pravděpodobně bude nadále docházet ke zpřísňování bitcoinové regulace. První vlaštovkou je v tomto směru v prostoru Evropské unie nařízení MiCA a související unijní a lokální předpisy.
Na druhou stranu, alespoň částečně jdeme v českém právním prostředí opačným směrem. Díky zavedení časového a hodnotového testu na kryptoaktiva jsou příjmy z bitcoinu za splnění určitých podmínek zcela osvobozeny od daně. Nicméně nabízí se zde cynická otázka, kolik volebních období současné nastavení skutečně přežije?
Lze zakázat natolik komplexní ekosystém jako je bitcoin? Jednoduchá odpověď zní: „Nelze“. Méně přímočará odpověď zní: “Ano, ale…” k čemuž je možné doplnit: “…s velkými obtížemi”. Abychom tuto otázku neodbyli jen několika řádky, pojďme se do problematiky ponořit hlouběji.
Na první pohled by se mohlo zdát, že stát může zakázat ledacos, bitcoin nevyjímaje. Teoreticky vzato ano. Parlament může přijmout zákon, který výslovně zakáže držení, používání nebo obchodování s bitcoinem. V praxi by ale takový zákaz narazil na zásadní limity.
Bitcoin není provozován jedinou organizací, ani jeho funkčnost není zajištěna jediným serverem. Jde o komplexní a decentralizovanou síť, která funguje nezávisle, navíc na tisících místech po celém světě. Neexistuje žádné centrální místo, které by bylo možné zakázat nebo jej takzvaně zakleknout.
Uživatelé mohou bitcoin uchovávat a používat způsobem, který je takřka nezjistitelný. Stále jsou dostupné peněženky, které fungují bez ověření identity a tedy nutných KYC procesů. A na kterých je stále možné uložit své klíče bezpečně offline.
Potenciální zákaz by tak byl spíše věcí formální. Skutečné vynucení takového zákazu by bylo extrémně složité, ne-li nemožné. Bitcoin tak není vůči státnímu zásahu zcela imunní, ale je vůči němu mimořádně odolný.
V Česku by zákaz bitcoinu vyžadoval přesně mířený zásah do některého ze stěžejních českých zákonů.
Prvně se podívejme na velmi teoretický zákaz bitcoinu v rovině trestního práva. V trestním zákoníku by musel být jasně definován trestný čin, který by souvisel s neoprávněným držením nebo používáním bitcoinu. Jak by takový paragraf mohl vypadat?
§ 251a Zakázané nakládání s kryptoaktivem
1) Kdo neoprávněně:
2) odnětím svobody na dva roky až pět let nebo peněžitým trestem bude pachatel potrestán, spáchá-li čin uvedený v odstavci 1:
3) Připouští-li to zvláštní zákon, mohou být kryptoaktiva držena nebo používána pouze subjekty, které k tomu mají oprávnění udělené k tomu pověřeným regulátorem, zejména Českou národní bankou.
Rozumím, že pro neprávníky může vypadat výše uvedený fiktivní paragraf jako úplně z jiného světa. Proto si pojďme načrtnout, jak by situace vypadala prakticky. Představme si, že v zemi s dystopickým zákezem uživatel bitcoinu Jan Nakoupil (Jan) nakupuje na základě osobního setkání bez zvláštního oprávnění nonKYC bitcoin od pana Martina Prodala (Martin).
Martin prodal veškerý svůj bitcoin panu Janovi. Policie bude mít důvodné podezření, že Jan drží určité množství bitcoinu. Případem se začne na anonymní podnět zabývat a v rámci vyšetřování případu zjistí, že Jan skutečně zakoupil bitcoin s úmyslem jej dlouhodobě držet na vlastní peněžence.
Pokud bychom přeskočili pár nudných právních kroků, pak by v takovém případě v dystopickém státě následovalo trestní řízení vedené proti Janovi. Případně i Martinovi, podle toho, o čem přesně by se policie nebo státní zastupitelství dozvěděly.
Čtenáře bych ale rád uklidnil, protože pravděpodobnost této varianty je skutečně mizivá. Nechci nic ani nikoho podceňovat, ale skutečně bych chtěl vidět toho zákonodárce, který by předložil zcela vážný návrh zákonného zákazu držení a hlavně používání nebo i směny bitcoinu.
Druhou, a řekněme méně invazivní, cestou oproti trestnímu právu je úprava občanskoprávní neboli civilní. V této úpravě se neřeší až tak otázka toho, co je, nebo naopak není trestné z pohledu státu, ale pro většinu běžných uživatelů občanské právo obvykle upravuje smluvní vztahy, tedy typicky to, s kým a za jakých podmínek můžeme uzavřít smlouvu.
Upravuje také standardně statusové věci neboli co může patřit do našeho majetku, jaký je náš rodinný stav apod. Občanský zákoník by mohl určit, že bitcoin není „věcí“ v právním smyslu. V tomto případě vidím hrozbu takového zákazu, resp. velmi nepříznivé právní úpravy, také jako minimální.
Ke změnám by potenciálně mohlo dojít také přijetím zcela nového zákona. Tato varianta je ale úplně nejméně pravděpodobná. Nedává v právním kontextu valný smysl, pokud by zákonodárce skutečně respektoval ostatní zákony.
Potenciální zákon by rovnou zakázal nebo zásadně omezil držení, používání nebo obchodování s bitcoinem. Podobně jako je tomu například u některých přísně regulovaných látek nebo zbraní. V praxi by ale bylo zásadní nejprve definovat, co přesně zákaz znamená. Zda jde o úplný zákaz a skutečně nelze žádným způsobem s bitcoinem nakládat. Nebo zda je zakázáno „pouze“ provozovat bitcoinovou infrastrukturu, včetně například vlastního, samostatného full nodu.
Stejně tak se jakákoliv změna dotýká i novely stávajících zákonů, například trestního nebo občanského zákoníku. Možností je několik, výslovný zákaz držení či používání bitcoinu v trestním právu, což by vyžadovalo definovat nový trestný čin, nebo úprava občanského zákoníku, která by řešila vlastnictví digitálních aktiv. Ani jedna cesta ale není jednoduchá – obě vyžadují složitý legislativní proces, který musí projít celým cyklem schvalování, a každá úprava musí být precizně formulovaná, aby nevznikla právní nejistota nebo prostor pro zneužití.
Je velmi nepravděpodobné, že by Parlament dokázal na tak radikálním opatření dosáhnout většiny. Zákaz či zásadní omezení bitcoinu by vyžadovalo široký politický konsenzus, což u tak technicky složitého a kontroverzního tématu prakticky nehrozí. Nejde jen o změnu zákona – je třeba zvážit dopady na ekonomiku, technologický rozvoj i právní jistotu občanů. Bitcoin a další kryptoaktiva nejsou v ČR plošně zakázána a jejich používání je většinou v mezích zákona, takže jakýkoliv návrh na zákaz by pravděpodobně narazil na silnou politickou a odbornou opozici. Výsledek? Buď by návrh vůbec neprošel Poslaneckou sněmovnou, nebo by během legislativního procesu prošel výraznými úpravami.
Dodejme, že i kdyby změna prošla Poslaneckou sněmovnou a ani Senát by ji nezastavil, čekalo by zákonodárce další pomyslné kolo v podobě budoucích sporů. Zákaz by totiž skoro jistě napadl jeden nebo více bitcoinerů.
Ve snaze o zákaz bitcoinu by se zákonodárce musel vypořádat s tím, co zaručuje naše Ústava a související zákony. Stručně řečeno, není možné nepřiměřeně omezit vlastnická práva jednotlivce. Právě například přímý “bezdůvodný” zákaz držení bitcoinu by představoval nepřípustný zásah.
Podívejme se nyní, jak by zákaz nebo jiné výrazné omezení nonKYC bitcoinu ovlivnilo každodenní život jeho uživatelů. Zejména z pohledu bitcoinového power usera, který jej používá opravdu maximálně. Takového uživatele bude zajímat zaprvé, jak intenzivní používání bitcoinu by bylo nadále možné. A zadruhé, pokud by mohlo dojít k nějakému omezení, tak jak moc se jeho život bude muset změnit. Ukažme si to na následujícím příkladu.
Ráno si zajdete do vaší oblíbené kavárny. Za šálek kvalitní kávy chcete zaplatit pomocí Lightning Network. Pokud má majitel vlastní lightningový uzel, transakce proběhne rychle a se zachováním soukromí. Pokud by provozovatel používal nějakou centralizovanější službu typu Qerko, může být zákazník omezen. V úvahu bude přicházet KYC registrace nebo úplné vypnutí služby, pokud by neodpovídala potenciální nové regulaci.
Cestou z kavárny do práce vám, jakožto žadateli o hypotéku, pípne notifikace z bankovní aplikace. Banka zatím neschválila vaši hypotéku. Zato vás žádá o dodatečné a podrobné doložení původu vašeho majetku. Část financí na vaši hypotéku totiž pochází z bitcoinu, který jste dlouhodobě drželi a následně prodali, abyste měli hotovost na prvotní vklad do hypotečního úvěru. V případě velmi přísné regulace byste například museli přesně dokládat, kdy a kde jste bitcoin nakoupili, jak jste jej drželi apod.
Podobně již nyní v některých případech vyplňujete ve formuláři v žádosti o úvěr (hypotéku), zda vlastníte nějaká kryptoaktiva včetně bitcoinu. Banky je stále vnímají jako rizikovou záležitost. A když znovu popustíme uzdu černé fantazii, pokud by zákaz skutečně platil, pak by držitelé bitcoinu automaticky žádnou půjčku samozřejmě nedostali. Hypoteční nebo třeba podnikatelský úvěr by si museli zajistit jiným způsobem.
Zpět ke dni bitcoinera. Po chvilce se vzpamatujete z bankovní notifikace a dojdete do práce. Pracujete v technologické firmě, proto doposud nebyl problém vám vyplácet větší část mzdy v bitcoinu. Legálně to jde. Zaměstnavatelé musí dle aktuálních podmínek vyplácet zaměstnanci část mzdy v českých korunách. Konkrétně jde o částku alespoň do výše minimální mzdy. Ta v roce 2025 činí 20 800 Kč a v roce 2026 vzroste na 22 400 Kč.
Až doposud vám chodila výplata spolehlivě. V případě zákazu byste ztratili možnost bitcoin legálně vydělávat. Vaše firma by tak prakticky měla dvě možnosti. Nadále využívat pouze zcela legálních způsobů výplaty a zasílat vám české koruny. Pak by bylo už jen na vás vydělaný fiat samostatně převést na BTC. Druhá možnost by byla pro společnost právně velice problematická. Jednoduše by vám bitcoin vypláceli “bokem”. Šlo by ale celkem závažné porušení zákona, na které by si troufli jen ti skutečně odvážní.
Okolo poledne jdete s kolegy na pracovní oběd. Ve vaší oblíbené restauraci bylo dříve možné platit bitcoinem. Obvykle přes aplikaci třetí strany. Některé podniky ale měly i vlastní lightningový node. Po zákazu je možné platit pouze fiatem. Maximálně tak můžete požádat kolegy o platbu s tím, že se s nimi později vyrovnáte. Toto praktikují někteří bitcoineři již dnes, a to zákaz nemáme. Jedinou podmínkou je najít v kolektivu někoho, kdo za vás fiatem zaplatí.
Odpoledne si chcete zakoupit oblečení na vašem oblíbeném e-shopu, který až donedávna akceptoval platby v BTC. Opět i zde platí, že to již není možné. Budete obvolávat kamarády s dotazem, zda vám koupí novou košili, že se s nimi zítra vyrovnáte?
Večer po práci chcete zajít na komunitní meetup. Bohužel jich s novou regulací poměrně dost ubylo. Nováčci v bitcoinových komunitách nepřibývají. Zůstávají pouze punkeři, kterým je zákaz v zásadě jedno. Nijak jej neprožívají. Jen chtějí používat bitcoin i nadále. Říká se, že většinová populace mívá problém obecně s výslovnými nebo zákonnými zákazy. Lidé prostě obvykle nechtějí dělat něco nelegálního, a to ani potenciálně. Ne snad že by se tolik báli postihu, který by zde fakticky nijak nebyl vymáhán. Spíše ale platí, že jakmile je něco označeno za „zakázané“, většina lidí to automaticky vyřadí ze svého každodenního chování, protože se jim objeví k dané věci blok.
Představme si na chvíli, že by byl bitcoin skutečně zakázán. Je třeba si v souvislosti s tím uvědomit, že faktické vymáhání takového zákazu by bylo mimořádně obtížné. Technologie, na níž bitcoin funguje, je od základu navržena jako decentralizovaná a globálně použitelná. Neexistuje žádná centrální entita, server ani organizace, kterou by bylo možné jednoduše vypnout, zakázat nebo podřídit kontrole ze strany státu.
Připomeňme, že bitcoinová síť je tvořena tisíci uzly neboli nody rozmístěnými po celém světě. Každý z těchto uzlů uchovává kompletní kopii bitcoinového blockchainu a podílí se tak na ověřování transakcí. I kdyby stát zablokoval přístup k některým serverům nebo aplikacím, celá síť by mohla i nadále fungovat prostřednictvím jiných kanálů. Uživatelé se mohou připojit k síti anonymně, mohou používat VPN, Tor a podobné anonymizační nástroje.
Transakce probíhají přes hranice států bez ohledu na politické uspořádání, a to bez zprostředkovatelů nebo jiných třetích stran. Nevystupují zde banky ani jiné vysoce regulované instituce, které by bylo možné donutit k blokaci transakcí uživatelů.
I když může stát přijmout určitý legislativní zákaz, např. na držení nebo používání bitcoinu, jeho technické fungování to nijak neovlivní. Bitcoinová síť nezná státních hranic. Ani tato technologie jako taková se nebude podřizovat zákonům nebo jiným předpisům. Těm fakticky podléhají uživatelé bitcoinu, poskytovatelé kryptoslužeb a jiné zainteresované subjekty.
Technologická infrastruktura bitcoinu je navržena tak, aby fungovala nezávisle na právním prostředí jednotlivých států. Uživatelé mohou nadále provádět transakce, uchovávat své prostředky v digitálních peněženkách a komunikovat se sítí anonymně přes šifrované kanály. Zákaz tak v praxi často znamená spíše administrativní nebo právní riziko pro uživatele než skutečné znemožnění používání technologie.
Jednou z klíčových vlastností bitcoinu je jeho pseudonymita. Výchozí stav je takový, že uživatelé nejsou identifikováni jménem ani jinými údaji. Ověření probíhá vždy až v rámci KYC nákupů na centralizovaných burzách. Na rozdíl od standardních bankovních účtů nejsou BTC peněženky nutně vázány na identitu konkrétního uživatele, pokud ji uživatel sám neodhalí.
To výrazně ztěžuje případnou identifikaci uživatelů a dohled nad jejich transakcemi. Z pohledu regulátorů a orgánů činných v trestním řízení představuje bitcoin výzvu. Transakce jsou sice veřejně dohledatelné na blockchainu, ale bez přímého propojení s identitou je jejich interpretace obtížná, ne-li nemožná. Pokud by nastal například výslovný zákaz používání bitcoinu, pak by státní orgány jen horko těžko dohledávaly, kteří nonKYC uživatelé by zákaz porušili.
Na první pohled to zní poměrně neintuitivně. Proč by nějaký soukromý, nestátní subjekt měl bitcoin zakazovat nebo omezovat? Může to být z různých důvodů, nejčastěji by šlo o nepřímý zákaz nebo spíše tlak na vysoce regulované subjekty typu banky. A to typicky ze strany národního nebo nadnárodního regulátora.
Soukromoprávní zákaz by mohl být pro řadu uživatelů citelnější než ten státní. Velké platformy by mohly zakázat používání bitcoinu a s ním souvisejících služeb. Například by již nadále nepřijímaly platby v bitcoinu. Nebo by penalizovaly klienty, kteří bitcoin drží. Což se v omezené míře nepřímo děje i dnes například v oblasti scoringu klientů bank. Představme si banku, která po zjištění vlastnictví bitcoinu klientovi vypoví účet nebo výrazně zdraží služby. Takové kroky by mohly omezit používání bitcoinu v praxi i bez jediného legislativního zásahu.
Facebook nebo Google už v minulosti omezovaly reklamy spojené s kryptoaktivy. Byly jednoduše zakázány, respektive platformy je nepovolily s odůvodněním, že porušují komunitní pravidla nebo obchodní podmínky.
Nyní se situace do jisté míry změnila. Například Google dnes povoluje reklamy licencovaným subjektům. Což ale například v prostoru Evropské unie znamená mít licenci podle nařízení MiCA. A takových subjektů opravdu nebude v horizontu měsíců nebo let mnoho.
Podle mnohých OGs rok od roku stoupá tlak státu na bitcoin. Je zde stále jasnější tendence zejména hardcore bitcoinerů se vracet ke kořenům. Typicky do takového postupu spadá důsledné používání nonKYC bitcoinu nebo užívání decentralizovaných řešení, včetně aplikací na správu, jako jsou například Sparrow či BlueWallet.
Jde tak o to, řekněme, přirozenou reakci na rostoucí regulaci. Místo centralizovaných burz a regulovaných platforem volit vlastní peněženky a budovat vlastní bitcoinové či lightningové uzly. Pro značnou část těchto lidí není bitcoin jen nástrojem zisku, ale vyjádřením životního postoje. Právě v této tiché, decentralizované a těžko kontrolovatelné vrstvě bitcoinového světa možná přežívá jeho nejautentičtější podoba.
Bitcoin je ze své podstaty nezastavitelný. Pokud si zachová své zásadní vlastnosti, je to skutečně takto jednoduché. Pokud zůstane nadále decentralizovaný, udrží se kolem něj silná komunita vývojářů a hlavně uživatelů, a to takových, kteří bitcoin chápou filozoficky, ekonomicky a prakticky. Takových, kteří jej umí používat a své znalosti a zkušenosti ideálně dokážou také předávat dál. I díky nim bitcoin neumře.
Výrazně tomu pomáhají komunity jako je německá Einundzwanzig a česká Jednadvacet. Jinak řečeno, bitcoin lze opravdu jen velmi těžko vymýtit nebo výrazně omezit státními nebo jinými zákazy a příkazy.
Nakonec vlastně nejde tolik o to, zda bude bitcoin oficiálně povolen nebo zakázán. Spíše jde o to, kdo a za jakých podmínek ho bude schopný reálně používat. Zatímco instituce a korporace budou bitcoin integrovat striktně v souladu se stávajícími pravidly, jednotlivci si toho “mohou dovolit” o trochu více.
Pro část komunity tak bitcoin zůstává především symbolem svobody a technologické autonomie. Případně odporu proti stávajícímu finančnímu systému. Tato rozmanitost přístupů, od institucionalizace až po decentralizovaná punková řešení ukazuje, že bitcoin není jen software, ale dynamicky se vyvíjející ekosystém. A ten se nedá jednoduše vypnout ani zakázat.
