Pokémon Legends: Arceus (RECENZE) – Minulost značí slibnou budoucnost

Pokémon Legends: Arceus (RECENZE Switch) – Obsah článku

1. Pokémon Legends: Arceus – Lekce z historie
2. Pokémon Legends: Arceus – region Hisui otevírá svou náruč
3. Dobří pokémoni se vracejí
4. Průměrně vypadající pokémoni
5. Povedená cesta do pravěku pokémonů
6. Recenze Pokémon Legends: Arceus: závěrečné hodnocení

Pokémon Legends: Arceus – Lekce z historie

---

Příběh Pokémon Legends: Arceus nekopíruje zaběhlou šablonu pokémonských her, už tedy necestujete krajinou a nesnažíte se stát tím největším trenérem pokémonů všech dob. Naopak se podíváme do minulosti, přesněji řečeno do doby, kdy koncept trenérů pokémonů byl ještě abstraktním pojmem a lidé se po boku kapesních příšerek teprve učili žít.

Hru začínáte jako chlapec (nebo dívka), který skrze jakousi dimenzionální trhlinu spadnul z nebe přímo do regionu Hisui. Po procitnutí se potkáte s profesorem Laventonem, jemuž pomůžete odchytit jeho zatoulané pokémony a on vás vzhledem k prokázanému talentu přesvědčí, abyste se stali členy výzkumného týmu Galaxy a pomohli zkompletovat první encyklopedii pokémonů vůbec – takzvaný Pokédex.

Příběh je fajn, postupně vás protáhne všemi kouty regionu Hisui a je skvělé, že se tvůrci tentokrát neuchýlili ke stokrát zažitému dějovému schématu z předchozích her. Díky tomu Pokémon Legends Arceus působí jako skutečně nový díl série, ne jen copy & paste minulých iterací. Hodně tomu napomáhá i na poměry podobných her poměrně velké množství cut-scén a dynamičtěji pojaté rozhovory s NPC.

Bohužel s těmi je zároveň spojená i jedna nepříjemnost – absence dabingu všech postav ve hře. Už je skoro tradice, že si stěžuji na nepřítomnost namluvení postav v nové hře s pokémony, v roce 2022 už však němé charaktery opravdu působí jako pěst na ucho. Chápu, že u japonských RPG je podávání dialogů výhradně textem obvyklou praktikou, pokémoni ale nejsou žádnou malou sérií a Nintendo už vůbec není malá společnost na to, aby si nemohla dovolit zaplatit pár dabérů.

Pokémon Legends: Arceus – region Hisui otevírá svou náruč

---

Pokémon Legends: Arceus je plně 3D RPG z pohledu třetí osoby, kde je vaší primární herní náplní chytání a studování jednotlivých druhů pokémonů a jejich katalogizace do pokédexu. Nové informace získáváte jednak bojem a odchytem, ale třeba i prostým pozorováním, takže spoustu času strávíte prozkoumáváním rozsáhlých oblastí a snahou zjistit o zdejší fauně co nejvíce.

Odchyt divokých druhů probíhá prostřednictvím stylově dřevěných (přeci jen jsme v minulosti) pokéballů, které vrháte na nic netušící pokémony. Někteří se nechají chytit na první dobrou, na jiné platí spíše plíživý útok ze zálohy, případně se nechají rozptýlit nějakou návnadou či jídlem. Některé druhy ale svou kůži prostě nedají lacino bez boje, takže je klasicky v duchu předchozích her budete za pomoci svých ochočených pokémonů muset nejprve oslabit a až poté je lapit do pokéballu.

Divocí pokémoni se v přírodě vyskytují zcela volně a chovají se podle vlastní přirozenosti – některé tak vaše přítomnost nijak nerozhodí, jiní zase utečou a další na vás zaútočí hned, jak vás spatří. Na agresivní druhy si budete muset dávat dobrý pozor, jelikož na rozdíl od minulých her tentokrát nejste nezranitelní a pokémoni vám klidně mohou i vážně ublížit. V takovém případě omdlíte a probudíte se zpátky v základním táboře, přičemž přijdete o část věcí, co jste zrovna měli u sebe. Nicméně, pokud hrajete online, další hráči pohybující se ve stejné oblasti mohou vaše věci najít a poslat vám je zpět, stejně tak vy můžete stejným způsobem s navrácením majetku pomáhat ostatním, což je taková hezká minihra sama o sobě.

Celkově je podle mého názoru tento nově implementovaný mechanismus „smrti“ sympatickým zpestřením hratelnosti (jakkoli to může znít absurdně), pokémony totiž tato změna povyšuje z pouhého „sběratelského předmětu“ na živoucí tvory a do samotné hry přidává napětí a určitý faktor risku, který v předchozích titulech často chyběl.

Krajinou se můžete pohybovat buď pěšky, nebo na hřbetě několika speciálních pokémonů, které si můžete v průběhu hry odemknout, případně můžete využít vcelku rychle přístupného fast travelu. Navigace skrz rozsáhlé lokace je tak velice příjemná a pohodlná, cestováním regionem Hisui tak nemusíte ztrácet víc času, než je nezbytně nutné a můžete se plně soustředit na svůj výzkum.

Úspěšným plněním pokédexu postupně stoupáte v hierarchii Galaxy týmu a získáváte Star ranky. Ty vám zaručí přístup k novým druhům pokéballů a craftovacích receptů, které vaši výzkumnou práci zase o něco ulehčí, nutno ale podotknout, že kompletace pokédexu je záležitost na dlouhé lokte. V Hisui regionu se totiž vyskytuje téměř 250 druhů pokémonů a než všechny najdete a plně vyzkoumáte, pár desítek hodin vám to nepochybně zabere.

Dobří pokémoni se vracejí

---

Soubojový systém nese spousty podobností s předchozími díly, zároveň se ale v Pokémon Legends: Arceus dočkal poměrně výrazných změn a působí o něco strategičtějším dojmem. Stále u sebe můžete nosit až šest pokémonů najednou, přičemž souboje jsou převážně tahové, už ale nejsou zamčeny v jednom pevně daném pohledu, ale můžete se svojí postavičkou běhat volně okolo a sledovat právě probíhající bitvu z jakého úhlu chcete.

Pokémoni mají v zásobě již tradičně čtyři ofenzivní nebo defenzivní pohyby, u kterých ovšem lze nově odemknout agilnější (agile) nebo silnější (strong) verze. Agilnější verze je o něco slabší, ale o poznání rychlejší, takže často máte možnost provést útoky dva, než se ke slovu dostane váš oponent. Silnější verze je… no… silnější, ale zároveň pomalejší, takže protivníkovi sice uštědříte větší damage, ale zároveň mu dáváte příležitost zaútočit víckrát.

Kromě obyčejných pokémonů v přírodě často narazíte i na takzvané Alfy, tedy nadprůměrně rostlé exempláře s červenýma očima, jejichž odchyt vám dá pořádně zabrat. Alfa pokémoni jsou velice silní a několika údery vám klidně vyřadí z provozu všechny pokémony, o vašem zdraví ani nemluvě. Když už se vám však alfu podaří porazit a chytit, získáte velmi mocného spojence.

Kromě alfa pokémonů ovšem vaše cesty zkříží ještě mocnější pokémoni, zvaní Noble (Vznešení). Souboje s nimi mají úplně jinou dynamiku a mechanismus, musíte si totiž sami ušpinit ruce a většinu souboje oddřít na vlastní kůži. Tito vznešení jsou totiž zpravidla rozzuření do běla a nekontrolují se, musíte je tedy nejprve uklidnit pomocí speciálních balzámů, které aplikujete vrhem, respektive je sprostě házíte velevznešenému pokémonu do obličeje.

Tím mu kousek po kousku ukousáváte z health baru, lépe řečeno mu snižujete úroveň vzteku, zatímco se v reálném čase snažíte uskakovat před jeho útoky. Když hněv pokémona klesne pod určitý bod, otevře se vám příležitost vytáhnout svou pokémoní partu a dorazit ho klasickým tahovým soubojem.

Upřímně řečeno jsem si tyto náročnější boss fighty opravdu užíval, možná i proto, že mi toto uskakování v mnoha ohledech připomnělo sérii Dark Souls, které jsem velkým fanouškem. Ale i bez tohoto faktoru se objektivně jedná o povedenou záležitost, která skvěle doplňuje jednak vcelku poklidnou hratelnost a dává hráči příležitost bojovat i jiným způsobem než jen prostřednictvím svých pokémonů.

Pokud zrovna v divočině nezkoumáte či nelovíte všemožné druhy barevných potvůrek, můžete se vrátit do základny ve vesnici Jubilife, kde si lze odpočinout, nakoupit novou výbavu či materiály pro její craftování, nechat se povýšit u velitele Galaxy Týmu či pomoci jednotlivým obyvatelům v rámci vedlejších questů.

Těchto menších úkolů je ve hře spousta a nejprve jsou vítaným zpestřením, po určité době ale začnou působit lehce stereotypním dojmem. Určitá část z nich je totiž na způsob donáškové služby, musíte tedy najít a chytit určitého pokémona, najít a přinést bylinku, najít a přinést tohle, najít a přinést tamto. Vedlejší úkoly by si tak možná zasloužily o něco větší variabilitu, přesto ale nejsou vyloženě špatným doplňkem hlavních příběhových questů.

Průměrně vypadající pokémoni

---

Z audiovizuálního hlediska je Pokémon Legends: Arceus trochu rozporuplnou záležitostí. O absenci dabingu jsem se zde již zmiňoval, trochu překvapením pro mne ale byla spíše jen lehce nadprůměrná grafika, která je sice schopná vykouzlit působivé scenérie, celkově se ale nejedná o žádný zázrak. Bezprostřední okolí kolem hlavního hrdiny je ok, jakmile se ale podíváte do větší dálky, detaily se ztratí rychleji než plachý pokémon v nejbližším křoví a třeba takové modely jehličnatých stromů vypadají jak z dekády staré hry.

Což je s podivem, protože ačkoli pokémoní hry grafikou nikdy vyloženě neoslňovaly, vždy si alespoň zakládaly na povedené stylizaci. Vzhledem k rozsáhlým lokacím a omezenému výkonu Switche ovšem v tomto případě muselo dojít k určitým kompromisům. Na druhou stranu je ale hra hezky plynulá a poměrně svižně se i načítá, což potěší.

Povedená cesta do pravěku pokémonů

---

Celkově vzato je Pokémon Legends: Arceus povedeným titulem spadajícím do úspěšné zaběhnuté série, který do osvědčených mechanismů přináší nemalou řádku nových nápadů. Díky tomu si tak můžeme užít zcela nový příběh, neokoukané prostředí regionu Hisui, zábavnou hratelnost a až překvapivě zábavné bossfighty.

Hra sice neoplývá nijak oslnivou grafikou, už skoro neomluvitelně neobsahuje dabing postav a některé vedlejší úkoly působí trochu jednotvárným dojmem, přesto naznačuje velmi zajímavý směr, kterým se tato série může dále ubírat. Výlet do minulosti pokémonů tak není úplně bezchybný, paradoxně je ale příslibem velmi lákavé budoucnosti.

• Zdroje: Vlastní

Pokémon Legends: Arceus (RECENZE)

---

Závěrečné hodnocení