The Medium (RECENZE) – Duše zesnulých odhalují svá tajemství

The Medium (RECENZE Xbox Series X) – Obsah článku

1. Atmosféra se v The Medium vydařila na jedničku
2. Být médium je pořádná fuška
3. Dual-reality gameplay nebo existence ve dvou světech najednou
4. Stealth jako vaše jediná zbraň
5. The Medium je pro studio Bloober Team obrovským skokem vpřed
6. Recenze The Medium: závěrečné hodnocení
7. HW nároky pro The Medium PC

Atmosféra se v The Medium vydařila na jedničku

---

Studio Bloober Team již téměř 12 let sídlí v Krakově a tvůrci se příběh svého nejnovějšího dílka rozhodli zasadit právě do této polské metropole. Vydáte se zpět v čase přibližně o 25 let a zakusíte slasti i strasti (tedy hlavně strasti) ze života média. V roli Marianne, která dokáže komunikovat s dušemi mrtvých, se budete muset nejen vypořádat s tímto neobyčejným darem, ale zároveň přijít na kloub děsivému snu (nebo vzpomínce?), který mladé ženě již delší dobu nedá spát. Když Marianne obdrží telefonát od záhadného muže slibujícího zodpovězení všech jejích otázek výměnou za pomoc, ocitne se hlavní hrdinka ve víru neočekávaných událostí.

Příběh The Medium staví hlavně na „duchařině“, což by se mohlo zdát jako prvoplánové. I přesto mě zaujal a až na pár hluchých míst, kde se hra příliš spoléhala na to, že hledáte a čtete různé dokumenty nebo odkazy (a tvůrci mohli spíš přihodit jednu či dvě cut-scény navíc), se mi líbil. Ruku v ruce s příběhem jde samozřejmě atmosféra, a ta se také velmi vydařila. Vývojáři se netajili tím, že jsou fanoušci série Silent Hill, která posloužila jako inspirace pro jejich hru. The Medium si z kultovních japonských hororovek půjčilo i fixní kameru, díky níž působí filmovějším dojmem a jen umocňuje pocit úzkosti a stísněnosti, kterého se bylo těžké během hraní zbavit.

Pravděpodobně nejvíce na mě zapůsobil průzkum opuštěného Hotelu Niwa, který už od první chvíle dával jasně najevo, že se v něm odehrálo něco děsivé. Jako kdyby nestačilo rozbité sklo praskající pod nohama, blikající světla a krvavé fleky na stěnách, Marianne má možnost díky svým speciálním schopnostem nahlédnout i do světa mrtvých. V něm na vás zírají prázdné oční jamky útvarů reprezentujících duše zesnulých, kteří se vám budou připomínat i hrdelním vřískotem.

Kromě něj ale moje uši zaměstnal i výborný soundtrack, o který se postaral dvorní skladatel hudby pro sérii Silent Hill – Akira Yamaoka. Ten v The Medium dokazuje, že je pánem svého oboru a také díky jeho práci jsem si atmosféru v The Medium skutečně užila (a to až tak, že jsem v jednom momentě téměř vyskočila z kůže při pohledu na sošku položenou na stole u monitoru). Zapomenout nemohu ani na bravurní výkony dabingových herců – Kelly Burke v roli Marianne a stálici mezi dabingových herci Troye Bakera (Joel z The Last of Us, Higgs v Death Stranding), který propůjčil svůj hlas hlavnímu antagonistovi jménem Maw. Sečteno, podtrženo, atmosféra je největším tahounem The Medium. Jak jsou na tom ale ostatní prvky?

Být médium je pořádná fuška

---

K herním prvkům tvůrci přistupovali vcelku štědře, což považuji za velké pozitivum. Naplno využili skutečnost, že hlavní hrdinka dokáže komunikovat se světem zemřelých naplno a nabídli hned několik zajímavých mechanik točících se kolem Marianniných speciálních schopností. Kromě dual-reality gameplaye (o něm více v následující kapitole) jsem například pomáhala duším mrtvých najít klid, spojovala střípky vzpomínek, jež děj posouvaly vpřed nebo jsem naslouchala echům odhalujícím další informace o postavách a událostech příběhu. Jednoduše vše, co řemeslo média obnáší. Spolu s logickými hádankami tak tyto součásti tvořily zajímavý mix herních elementů a mohu říci, že všechny z nich mě bavili.

Nezlobila bych se však, kdyby zejména logické puzzle představovaly pro hráče větší výzvu. Většina hádanek totiž nebyla pro mou šedou kůru mozkovou dvakrát náročným oříškem. Jejich řešení bylo totiž téměř vždy přítomné v dané místnosti (což vám hra dala najevo uzamčením východu) a jen zřídkakdy jsem musela pro odpověď ujít více než dvacet kroků.

To mě přivádí k prvnímu většímu nedostatku hry, kterým je její výrazná linearita. Netvrdím, že lineárně laděné hry jsou špatné, to vůbec ne. V The Medium si však tvůrci nedali velmi záležet na tom, aby tato linearita v případě jejich hry nebila do očí. Nepůsobí totiž nejlépe, když Marianne v rázném kroku najednou zastaví neviditelná zeď nebo vám hra umožní prozkoumat v daném čase pouze určitou oblast. Mít při průzkumu opuštěného resortu a hotelu Niwa větší volnost by určitě v mém případě znamenalo více strávených hodin v The Medium a možná i několik šedivých vlasů na hlavě navíc (což je v případě hororů plus).

Dual-reality gameplay nebo existence ve dvou světech najednou

---

Marianne nedokáže jen komunikovat s dušemi mrtvých, ale také fyzicky navštívit jejich dimenzi. Ba co víc, existovat v obou světech najednou. Vývojáři tento element, projevující se rozdělením hrací obrazovky vertikálně nebo horizontálně, nazvali dual-reality gameplay a jde o skutečně originální pojetí řešení puzzlů, útěku před nebezpečím nebo zpracování cutscén. Dual-reality gameplay je prostě efektní i efektivní. Kromě „wow efektu“ a zatraktivnění vizuální stránky hry totiž jde i o plnohodnotnou součást gameplaye, rozhodně ne jen o jakýsi kosmetický doplněk. Dimenze mrtvých totiž ukrývá prvky před Marianne v reálném světě skryté a naopak, což se vývojářům velmi dobře podařilo zužitkovat při řešení hádanek.

Jakkoliv se mi dual-reality gameplay zamlouvá a co se týče grafické stránky, je The Medium zatím nejlepší počin od Bloober Team, můj Xbox Series X měl někdy problém. Konzole se sem-tam zadýchala, výsledkem čehož byly nevzhledně doskakující textury. Je to docela zarážející, protože hra byla kvůli vyšším technickým nárokům vyvíjena výhradně pro PC a Xbox Series X/S.

Stealth jako vaše jediná zbraň

---

The Medium staví hlavně na napětí a podle nejnovějšího trendu v hororovém žánru i na bezmocnosti hráče. Jedinou vaší zbraní ve hře je náboj energie, který vás zbaví rojů otravných lišajů smrtihlavů a pomůže s obnovením elektrické energie v případě nouze. Pokud jde o vašeho úhlavního nepřítele – Maw – jedinou možností je útěk nebo stealth. Provedení tohoto nepřátelského přízraku je zdařilé a jeho úpěnlivý hlas mi v uších bude znít ještě dlouho.

Pokud mně Maw nepronásledoval v jedné z úzkých chodeb hotelu, zkomplikoval mi cestu slíděním v určitých oblastech navržených do podoby jakýchsi mini arén se strategicky rozmístěným nábytkem. Za ten jsem se mohla skrýt a postupně se proplížit k bodu určení. I zde jsem však narazila (často doslova) na zmíněnou linearitu. S tímto přízrakem jsem se totiž setkala pouze tehdy, když to tak hra zamýšlela, což je velká škoda. Maw je totiž prototypem děsivého úhlavního nepřítele a obava z jeho neustálé přítomnosti by fungovala mnohem lépe.

The Medium je pro studio Bloober Team obrovským skokem vpřed

---

Netvrdím, že je The Medium bez chyb. Až příliš jednoduché puzzle a fakt, že hra mě posílala z oblasti do oblasti bez možnosti návratu nepůsobí spolu s občas pozdě doskakujícími texturami zrovna nejlépe. Avšak i přesto, že novinka od polských vývojářů by si nějaké úpravy k lepšímu zasloužila, nabízí mnohem více pozitiv. Chloubou titulu je jednoznačně atmosféra umocněna skvělým soundtrackem od Akiry Yamaoky, výkony dabingových herců a vydařeným grafickým zpracováním. 

Novinka od Bloober Team si mě získala i atraktivním příběhem a dual-reality gameplayem zahrnujícím promlouvání k duším mrtvých a objevování jejich světa. The Medium tak mohu bez většího patosu označit za nejlepší titul od studia Bloober Team, a pokud i v jejich budoucí hře uvidíme podobný pokrok, máme se na co těšit.

• Zdroje: Vlastní

The Medium (RECENZE)

---

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro Xbox Series X verzi hry. Kopii pro recenzi poskytla PR agentura Premier.

HW nároky pro The Medium PC

	Minimální HW požadavky (1080p, 30 fps)	Doporučené HW požadavky (1080p, 30 fps)	Vysoké HW požadavky (1440p, 30 fps)	Ultra HW požadavky (4K, 30 fps)	Minimální HW požadavky, ray-tracing on (1080p, 30 fps)	Doporučené HW požadavky, ray-tracing on (1440p, 30 fps)	Vysoké HW požadavky, ray-tracing on (4K, 30 fps)
Nastavení detailů	nízké	střední	vysoké	vysoké	střední	vysoké	vysoké
Operační systém	Windows 10 64-bit, DX11	Windows 10 64-bit, DX11	Windows 10 64-bit, DX11	Windows 10 64-bit, DX11	Windows 10 64-bit, DX12	Windows 10 64-bit, DX12	Windows 10 64-bit, DX12
Procesor	Intel Core i5-6600 / AMD Ryzen 5 2500X	Intel Core i5-9600 / AMD Ryzen 7 3700X	Intel Core i5-9600 / AMD Ryzen 7 3700X	Intel Core i7-9700 / AMD Ryzen 7 3700X	Intel Core i5-9600 / AMD Ryzen 7 3700X	Intel Core i7-9700 / AMD Ryzen 7 3700X	Intel Core i7-9700 / AMD Ryzen 7 3700X
Grafická karta	NVIDIA GTX 1650 SUPER / AMD R9 390X	NVIDIA GTX 1660 SUPER / AMD RX 5600XT	NVIDIA RTX 2060 SUPER / AMD 5700XT	NVIDIA RTX 2080 / RTX 3060 Ti / AMD 6800	NVIDIA RTX 2060 SUPER / AMD 6800	NVIDIA RTX 3060 Ti nebo RTX 2080 / AMD 6800	NVIDIA RTX 3080 / AMD 6800XT
Operační paměť	8 GB	16 GB	16 GB	16 GB	16 GB	16 GB	16 GB
Pevný disk	50 GB HDD (doporučeno SSD)	50 GB SSD	50 GB SSD	50 GB SSD	50 GB SSD	50 GB SSD	50 GB SSD

• Zdroj: Steam (20. 1. 2021)