Začátkem října proběhl již 9. ročník Hackerského kongresu v Paralelní Polis. Sešlo se na něm mnoho cypherpunků, kryptoanarchistů, kryptografů a dalších technologických inovátorů nebo umělců, kteří zde sdíleli své pohledy především na svobodu v digitálním světě a mimo něj, ale také spoustu dalších zajímavých idejí. V reportáží se dozvíte, v jakém duchu se neslo HCPP22 a kdo zde letos přednášel.
HCPP22 se tradičně konalo v pražských Holešovicích v industriálně laděných prostorách samotné Paralelní Polis a přiléhajícího divadla La Fabrika. Událost byla rozprostřena do 3 dnů, zúčastnilo se jí 400 návštěvníků, kterým bylo na 3 pódiích k dispozici přes 40 přednášejících z různých koutů světa. 36 zajímavých přednášek a 3 panelové diskuze bylo možné sledovat ve dvou sálech divadla La Fabrika, ve kterém byla k nalezení rovněž inspirativní krypto galerie umění a ve dvoře jídelní zóna. 6 workshopů mohli zájemci navštívit v samotné budově Paralelní Polis, konkrétně prostorách sálu Institute of Cryptoanarchy. Networking mezi všemi účastníky pak probíhal především v kavárně Paralelní Polis, tzv. Bitcoin Coffee a na baru La Fabriky.
Dnes už nepřekvapivou zajímavostí je, že v celém areálu kongresu bylo možné na barech a stáncích platit pouze kryptem. I tento rok návštěvníci obdrželi speciální NFC odznaky, které umožňovaly snadné bezkontaktní platby bitcoinem přes Lightning Network. Odznaky jsou bezbateriové a fungují jako čipy s dvěma mechanickými tlačítky pro ovládání interakcí s přednahranou custodial lightningovou peněženkou. Pomocí stisku jednoho tlačítka jste si aktivací LNURL mohli na odznak například přijmout prostředky z bitcoinmatu a pomocí stisku druhého tlačítka je posléze utrácet v Bitcoin Coffee nebo na stáncích s jídlem. Letos bylo navíc možné vyzkoušet si taky platby bitcoinem pomocí unikátní platební technologie Fedimint, která má umožňovat lepší decentralizaci custodial peněženek.
Celý hackerský kongres byl klasicky věnován idejím svobody, nezávislosti, inovativního myšlení, rozvoje společnosti za pomoci etického použití moderních technologií apod. Jak už ale z názvu „HCPP22: Last Shot“ (přeloženo „HCPP22: poslední výstřel“) vyplývá, dlouho bobtnající souboj mezi liberálními strukturami a strukturami útlaku se po letech může blížit k rozuzlení a je tak na čase začít přemýšlet o tom, zda se jej můžeme opravdu dočkat a pokud ano, jak bude vypadat. Manifest pro 9. ročník zní:
Doplňující slova Juraje Bednára k válečné symbolice manifestu hezky rozkrývají její plný význam: „Tématem letošního kongresu je pomyslné tango mezi regulací a decentralizovanou protireakcí. Regulace tvoří podobu a formu decentralizovaného ekosystému. Sledování pohání anonymizační technologie, které obloukem pohánějí další sledování. Skončí toto soupeření tím, že někdo vystřelí poslední ránu a vyhraje, nebo to bude věčný tanec? Je možné tuto polarizaci ukončit, nebo skončíme buď v digitální totalitě, nebo v decentralizovaných paralelních společnostech?“.
Začátek kongresu byl po úvodním slovu a představení manifestu věnován křestu nové knihy Juraje Bednára s názvem „Kryptoměny: Vyhackuj si lepší život“. Juraj je spoluzakladatelem Paralelní Polis v Praze i Bratislavě, věnuje se kryptoměnám, kybernetické bezpečnosti nebo biohackingu. V knize popisuje, jak je možné s kryptoměnami pracovat na denní bázi i přes jejich volatilitu nebo jak prakticky používat kryptoměny například v byznysu, pro propagaci produktů či rozvíjení sociálních kontaktů.
Ve své navazující přednášce nazvané „Poslední výstřel Bitcoinu: peer-to-peer ekonomika“ Juraj následně rozváděl myšlenky okolo pomalu se rozvíjející bitcoinové ekonomiky, která je podle mnohých brzděna tzv. Greshamovým zákonem. Ten říká, že horší peníze z oběhu vytlačují ty lepší, jelikož se horších lidé chtějí zbavovat a lepší naopak hromadit. Proto se může zdát, že masové používání bitcoinu je oddalováno příležitostí jej momentálně využít lépe jako udržitele hodnoty (oproti FIAT měnám).
Dle Juraje však nemá smysl věřit v poslední výstřely a čekat až přijdou například v podobě hyperbitcoinizace. Už nyní dle něj máme vše, co potřebujeme pro zapojení bitcoinu do běžných transakcí každodenního života, stačí jen pozměnit úhel našeho pohledu a vykašlat se na Greshamův zákon. Vybízel k návratu k cypherpunkovým kořenům, který je možný díky již existujícím cestám, jak se k bitcoinu dostat a používat jej non-kyc a decentralizovaně, čistě jako peer-to-peer peníze. Jako relevantní způsoby zmiňoval například bitcoinové vekslování, networking v menších komunitách přátel, šíření spíše v rámci „small economy“ struktur. Zajímavý byl nápad využívat bitcoin jako formu selekce byznys partnerů, pomocí níž lze vlastně tvořit spolupracující síť subjektů méně či více odmítajících podlehnutí regulátorům.
S rozvojem poselství o návratu k cypherpunkovým ideálům během prvního dne kongresu pokračoval také Jarrad Hope, který se skrze svůj zájem o agorismus, kontraekonomiku a kryptoanarchii dostal k Bitcoinu už v roce 2011. Poté, co zjistil, jak dokáže být Bitcoin funkčním nástrojem pro provozování monetární politiky i v nepřátelském prostředí, začal se dívat na veřejné blockchainy jako na zprostředkovatele dobrovolného společenského řádu nezávislého na státním monopolu násilí. Ve své přednášce upozorňoval na nebezpečí plynoucí ze současných i budoucích pokusů o regulaci kryptoměnového prostoru. Rozebral několik filosofických i technických podmínek, na kterých by měli vývojáři a kryptoměnové komunity stavět, aby se při dalším vývoji alternativního finančního sektoru mohli účinněji utkat s krutostí regulátorů. Odkazoval například na nedávný incident mixovací služby Tornado Cash, jejíž vývojář Alexey Pertsev byl zatčen ve spojení s případy praní špinavých peněz přes jím navržený protokol, na jehož používání však pro jeho decentralizovanou povahu neměl Pertsev žádný vliv.
I napříč případům, kdy je kód zajišťující uživatelům státy tolik obávanou vysokou úroveň soukromí použit proti jeho tvůrci, a podobným praktikám je dle Jarrada možné za pomoci zajištění dostatečného soukromí na úrovni sítě, jejích zabezpečovatelů, uživatelů i mempoolů docílit určité nedotknutelnosti blockchainů. Těmito a dalšími opatrnými kroky získáme postupně šanci na vytvoření národním státům konkurenceschopných řídících služeb, které nás mohou vést až ke vzniku humánnější a spravedlivější civilizace mysli v kyberprostoru.
O tom, proč je Monero nejvybavenějším kryptoanarchistickým prostředkem směny, mluvil Seth For Privacy. Působí jako vzdělavatel v oblasti ochrany soukromí, sám je přispěvatelem projektu Monero a moderuje podcast „Opt Out“ o privacy technologiích. Ve své řeči srovnal tři pro dnešní dobu typické prostředky směny, které svým uživatelům zaručují určitou úroveň soukromí. FIATovou hotovost, Bitcoin a konečně Monero.
Hotovost dokáže zajistit výbornou úroveň soukromí a je odolná vůči cenzuře, na druhou stranu je dnes už spíše upozaďována a nahrazována digitálními FIAT penězi s docela opačnými kvalitami. Jednoznačně se také nehodí pro provádění transakcí na dálku. Bitcoin zase poskytuje dobrou suverenitu při nakládání s vlastními prostředky, ale jeho transparentní blockchain přináší riziko nezaměnitelnosti mincí a cenzury transakcí (například těch obsahujících bitcoiny označené jako použité při praní špinavých peněz nebo trestné činnosti). Bitcoin lze používat způsoby, které zaručují dobrou úroveň soukromí, nejde však o úplně jednoduchou cestu vhodnou pro běžné uživatele. Monero v otázce soukromí řeší vše potřebné už ve výchozím nastavení protokolu. Skrývá adresy účastníků transakcí, jejich zůstatky i odesílané částky. Blockchain analyzující nástroje tedy nemají šanci ohrozit zaměnitelnost mincí jejich „flagováním“ (označením za podezřelé apod.).
Monero svými parametry dokonale zapadá například do cypherpunkova manifestu podle Erica Hughese, jednoho ze zakladatelů cypherpunkového hnutí, který řekl: „Protože si přejeme soukromí, musíme zajistit, aby každá strana transakce věděla pouze to, co je pro danou transakci přímo nezbytné. Jelikož každá informace může být vyzrazena, musíme se ujistit, že toho odhalujeme co nejméně.“ Právě z toho důvodu jej lze používat se statickou adresou pro nejrůznější dobročinné dary, financování politického aktivismu nebo rozvoj šedé ekonomiky, která působí ozdravným efektem na volný trh i společnost. Podle Setha může být zajímavou praktikou rovněž kombinování Bitcoinu a Monera. Zatímco Bitcoin poskytne ideální službu suverénního udržitele hodnoty, Monero umožní jednoduše a bezpečně utrácet vaše prostředky v naprostém soukromí.
Mezi posledními vystoupil první kongresový den se slovy naděje pro paralelní komunity Paul Rosenberg, přispěvatel projektů ranného cypherpunku, autor prvních protokolů pro právo v kyberprostoru, spoluautor základní práce o privátních digitálních ekonomikách, spoluzakladatel anonymní VPN Cryptohippie a autor newsletteru Free-Man’s Perspective.
Mluvil třeba o slabinách protistrany cypherpunkového hnutí. Dnešní establishment svým přístupem více než kdy dříve dává najevo, že jím vytvořený systém je křehký a zranitelný. Každý, kdo se pokusí stát příliš svobodným a vnese do éteru postoje či přístupy ohrožující status quo, musí být dříve nebo později umlčen, zdiskreditován, zkrátka sestřelen. To vede ke ztrátám důvěryhodnosti a relevance systému. Naproti tomu kryptoanarchisté a další s nimi souhlasné komunity jsou téměř morálně požehnanou rostoucí menšinou, která má mezi sebou ty nejlepší technické i jiné odborníky. Má k dispozici nástroj enkrypce – levnou a silnou zbraň, která ale rukou jejích autorů nikoho nezraňuje. Jde o zocelenou menšinu, která má v paměti mnoho excesů státních zpravodajských agentur, ať už se jedná o stíhání Juliana Paula Assange nebo uvěznění Rosse Ulbrichta.
Paul vyjádřil mírné zklamání nad momentálním přístupem komunity „Schováváme se před světem ve svých cypherpunkových úkrytech, jen přežíváme, ale nejsme rozhodnuti vyhrát. Tyhle podzemní bunkry nabité šifrovacími technologiemi přece nejsou to, co chceme.“ Přitom podle něj změna možná je „Musíme mít jasnou a ucelenou vizi vítězství a naplánovat efektivní cestu k němu. Strategie, filozofie a vášeň musí vzniknout společně. Nedělejme si žádné malé plány“.
Ke konci zmínil dva citáty, první od Rutgera Bregmana „Zlo nežije jen tak pod povrchem, vyžaduje obrovské úsilí, abyste ho odkryli. A co je nejdůležitější, zlo musí být převlečeno za dobro a konání šlechetných skutků.“ Druhý pak od Dona Mixona „Lidé jsou ochotni vynaložit velké úsilí, vytrpět velké soužení, aby byli dobří. Lidé se nechali nachytat do snažení se o to být dobří.“ Z těch má vyplývat, že vítězství establishmentu vyžaduje masové klamání miliard lidí. Bez něj nedokáže současný systém prospívat. A to může být dobré místo, kde začít tvořit svět odznova. Pro inspiraci uvedl Paul svůj skromnější projekt Vera Verba, v rámci nějž uveřejňuje v malém internetovém zpravodajství každý den jednu pozitivní událost ze světa.
Se zajímavým tématem přišla na pódium mezi prvními vystupujícími druhého dne taky Daniela Brozzoni, která působí jako bitcoinová vývojářka a v současnosti se zabývá především peněženkami. Konkrétně pracuje na Bitcoin Development Kitu (BDK), který má být sbírkou nástrojů a knihoven navržených jako pevný stavební kámen pro tvorbu vysoce přizpůsobitelných bitcoinových peněženek. V přednášce Daniela vycházela ze základního životního předpokladu, že nic netrvá věčně, a tedy ani život samotný. Smrt je zkrátka nevyhnutelná a každý, kdo chce používat Bitcoin správným způsobem a držet si své klíče, by na to měl myslet.
Recipe for joy: chatting with cypherpunks.
— Daniela ⚡ (@danielabrozzoni) October 4, 2022
Thanks @Paralelni_polis for the amazing event, thanks @SinaglPavel for the fantastic pics, thanks Prague's weather for messing up my hair ☔️, and hopefully see you all next year❤️ pic.twitter.com/5IXkEhxPMK
V souvislosti s tím publiku představila několik řešení týkajících se otázky dědění bitcoinů. I když se někomu může zdát umírání vzdálené, je lepší jej brát v potaz a předem se na něj připravit. Jak říká Daniela „Smrt je nepředvídatelná a jednou zkrátka přijde.“ Řešení je ve stručnosti 6, některá velmi jednoduchá, jiná složitější.
Nechat blízké napospas, odhalit polohu svého seedu nebo rozdat Shamir backup klíče, to jsou už docela profláklé možnosti. Custodial služby, v rámci kterých se budete muset svěřit do rukou třetí strany, jsou zase pro správného cypherpunka naprosto nepřípustné. Speciální dědické transakce ale mohou být funkční cestou. Předem podepsanou transakci s bitcoiny pro vaše potenciální pozůstalé opatříte časovým zámkem, který zabrání jejímu provedení v horizontu určitého času nebo uplynutí určitého množství bloků. Transakci poskytnete vašim blízkým a pokud se vám něco stane (AKA zemřete), vaši blízcí budou moci po vypršení časového zámku zveřejnit transakci do sítě a získat prostředky, které jste jim zanechali. Pokud se blíží vypršení časového zámku a vy jste stále naživu, musíte pro jeho vyresetování pohnout s vašimi prostředky.
Varianty s předem podepsanými transakcemi, časovými zámky a dalšími protokolovými podmínkami jsou zatím sice spíše ve výrobě, ale s trochou práce vývojářů můžeme mít brzy k dispozici uživatelsky přívětivá řešení.
Investigativní novinářka zaměřená na Bitcoin či (counter)surveillance témata a autorka newsletteru „This Month in Bitcoin Privacy“, která vystupuje pod přezdívkou Janine, poodhalila zajímavosti skryté pod roušku tajemství opřádající prostředí blockchainových nástrojů dozoru. V prvé řadě definovala rozdíl mezi blockchinovou analýzou a blockchainovým sledováním. V prvním případě jde o docela neškodné sbírání, zkoumání a interpretaci blockchainových dat pro osobní, byznysové nebo akademické účely. Blockchainové sledování, do kterého bohužel spadá většina velkých společností vystupujících jako služby pro analýzu blockchainu, je pak prováděno se záměrem vypátrat nebo deanonymizovat uživatele blockchainů a předat data o nich regulátorům, zákon vynucujícím organizacím nebo rovnou státním zpravodajským a tajným službám. Příkladem za všechny může být například asi nejznámější společnost tohoto odvětví, Chainalysis, která v minulosti přijala finanční podporu od neziskové organizace In-Q-Tel spadající pod křídla americké CIA. Sběr informací nejen o našich finančních aktivitách probíhá na všech frontách jako o závod, ale i přesto vám budou CIA a podobné entity zcela absurdně tvrdit opak.
Problémem u služeb jako Chainalysis je fakt, že nepracují s daty čistě jen z blockchainu, ale samozřejmě také s daty z KYC služeb (kryptoměnové směnárny, burzy atd.) a v podstatě tím narušují soukromí uživatelů kryptoměn nejen filozoficky, ale i prakticky. Dalším smutným fenoménem je nedostatečné zabezpečení a neopatrné zacházení s daty a jejich úniky, které potkaly například analyzační službu Neutrino. Ve výsledku vede rozšiřování směrnic s účelem ochrany spotřebitele a snížení jeho rizika naopak ke zvýšeni rizik a nárustu poškození. Nešťastnost popsaných struktur spočívá i v tom, že tzv. blockchain analyzující společnosti nemají primárně zákazníky, kteří by všechny jejich služby skutečně ze zákona potřebovali. Mnohé burzy, směnárny a další jejich klienti se uchylují k jakémusi předběžnému podléhání předpisům, aby maximálně uspokojili regulátora.
Bránit se proti sběru dat, sledování a útlaku práv na soukromí lze podle Janine budováním dalších nástrojů zaměřených na ochranu soukromí uživatelů a to jak onchainových, tak offchainových. Samozřejmostí by mělo být vzdělávání o důležitosti soukromí. Protiútokem pak může být shromažďování informací o blockchain analyzujících společnostech, rozkrývání pravd o fungování jejich produktů, partnerstvích a pokřivených strukturách. A základem je pak pochopitelně odmítat používání softwaru a služeb, které podporují nebo jdou na ruku sběru dat a sledovacím nástrojům.
Na dálku se do jednoho z kongresových sálů připojil přes videohovor také Phil Zimmermann, programátor a kryptograf, jehož nejznámější prací je software Pretty Good Privacy (PGP) pro šifrování e-mailů. Za jeho rozšíření do celého světa se stal Zimmermann v 90. letech terčem několik let táhnoucího se trestního vyšetřování, protože americká vláda to označila za porušení vývozních omezení pro kryptografický software. PGP se i přesto stal později nejrozšířenějším šifrovacím softwarem pro elektronickou poštu na světě. Poté, co americké úřady stáhly žalobu, Phil se začal věnovat bezpečnosti internetové telefonické komunikace, vyvinul protokol ZRTP a na něm postavené produkty jako Silent Phone a Zphone, o kterých zmínil, že je dnes paradoxně používají pro šifrovanou komunikaci americké zpravodajské agentury nebo britská SAS.
Ve své řeči mluvil o tom, jak se demokratické vlády hlavně ve Spojených státech, Velké Británií a Austrálii staví proti enkrypci z důvodů vymáhání zákona a proč je zejména v kontextu dnešní doby koncové šifrování potřeba v prostředí veřejných infrastruktur, ale i v soukromém životě. Jsme podle něj ohroženi na úrovní národní, kde jsou naše data mnohdy nedostatečně zabezpečena a zachází se s nimi nezodpovědně v klíčových strukturách, jako je školství či zdravotnictví, i samotných agenturách pro zajišťování národní bezpečnosti. Zde uváděl pro příklad své znepokojení postupy mnoha evropských států, které v době zjevně probíhající informační války a nárustu kybernetických útoků na různých frontách ve velkém nakupují 5G mobilní věže vyvíjené a vyráběné v Číně. Záležitosti národní úrovně a imperialistických soubojů se už však mohou dotýkat i osobní komunikace kohokoliv z nás, v této spojitosti Phil odkázal na současnou ukrajinskou krizi, v rámci níž často vidíme zveřejňování soukromých hovorů typu „ruský plačící voják hovoří se svou matkou a informuje o tragické situaci na frontě“. Je naivní si myslet, že jde jen o náhodné úniky a nikoliv práci ukrajinských tajných služeb úzce spolupracujících s americkou NSA pro účely vlastní propagandy.
Po zmínce k NSA se s dotazy publika přednáška stočila k samotné problematice sledování vlastních občanů vládními zpravodajskými agenturami. V případě některých agentur ale není tlak proti enkrypci tak výrazný, jelikož dnes mají široké možnosti skladování veškeré nešifrované, ale i šifrované komunikace do obřích datových úložišť (například datové centrum NSA v Utahské poušti), ve kterých nezašifrovaná data čekají, dokud je někdo nebude potřebovat, a zašifrovaná, dokud je nebude možné rozluštit například pomocí kvantových počítačů. K tomu Phil dodal, že v každém případě dává smysl používat šifrované nástroje i pro soukromou komunikaci už dnes, protože kvantové počítače nemusí nikdy přijít a vaše data už teď stejně někdo sbírá a kdo ví, jaké vlády je v budoucnu mohou mít k dispozici.
Téma svobody vnímání přinesl na HCPP22 Kai Landre, muzikant, jenž skládá svou hudbu s pomocí vlastního vynalezeného kosmického smyslu, který mu skrze speciální snímač umožňuje slyšet kosmické paprsky, například z černých děr, prostřednictvím zvuku vedeného kostmi. Tyto zvuky slyší jako hudební tóny. Pokud k němu přichází kosmický paprsek ze vzdáleného vesmíru, uslyší jej jako nízký tón. Pokud naopak přichází z blízkého okolí Země, slyší jej jako vysoký tón.
Nejdříve Kai vysvětlil svou základní myšlenku: „Žijeme v kapitalistické společnosti, která neustále vysílá podněty, jež denně stimulují naše smysly. Skoro to vypadá, že jsme ztratili kontrolu nad vlastním vnímáním a jsme otroky marketingu.“ Posléze rozvíjel teorii o tom, jak nám kybernetické smysly umožňují uniknout z hyperstimulované reality a spojit se s čistotou fyzické říše. Podělil se třeba o svou zkušenost, kdy byl kdysi poprvé se svým novým smyslem na Times Square a snažil se vnímat atmosféru místa, po chvíli si uvědomil, že jediný jeho smysl, který tam nebyl manipulovaný lidským světem, byl jeho kosmický smysl. Budoucnost patří diverzitě a jelikož kyborgismus přináší možnosti vylepšování lidského těla za účelem zvýšení schopností smyslů, může představovat další cestu, jak rozvíjet svobodu i rozmanitost vnímání, a navíc dokáže pomáhat také s řešením nejrůznějších fyzických nebo psychických poruch.
Přestože šlo na HCPP22 vidět mnoho pozitivních přednášek s poselstvím naděje pro svobodnější svět, nebylo možné zcela ignorovat trochu ponurou atmosféru poslední doby. Dva nejemotivnější výstupy měli na svědomí dlouhodobí členové jádra kryptoanarchistické komunity vystupující pod přezdívkami Smuggler a exiledsurfer.
Smuggler se při svém projevu usadil před obecenstvo ke stolku s popelníkem a zatímco tajemně pokuřoval cigarety, filozofoval o tom, jak poslední covidové roky a rok 2022 ve znamení války na Ukrajině a navazující krize dostaly svět do situace, kdy lidé přicházejí o poslední jistoty a nikdo už není v bezpečí. Tragédie každodenní reality v podobě nerespektování lidských práv nebo zacházení s lidmi jako s nástroji režimu a v zájmu mocných se stává zase o něco viditelnější. Smuggler sdílel své pocity znechucení, které si uvědomil po návštěvě Ukrajiny, kde viděl rodiny bez otců přecházet hranice. Poznal kousek tamní kruté válečné reality a po návratu domů se opět střetl se zdejší realitou tzv. „bojovníků za klávesnicí“, jež všude po internetu volají po válce a krvi „těch druhých“. Smuggler popisoval nesmyslnost vyzdvihování důležitosti naší národnosti, vlajky, hymny nad svobodu a životy jiných lidí. Slovy „Zotročujeme své sousedy a posíláme je umírat do války kvůli naší politice.“ vyzval k zamyšlení všechny, kdo zatím nespatřili toho skutečného nepřítele.
Recovering from #HCPP22 I just learned that Yannick who used to regularly come and had his ticket for this year didn't arrive because he was shot dead by the police just a few days before. They accused him to be a terrorist because he collected gold and legal! guns#JeSuisYannick
— Mario Havel 🇨🇴 (@TMIYChao) October 4, 2022
Později vystupující exiledsurfer, který je dlouhodobým přispěvatelem Bitcoin Foundation, zabývá se technologiemi pro ochranu soukromí a principy decentralizace, nyní spoluzakládá Paralelní Polis ve Vídni. Ve spojitosti s tím mluvil o přílišném globalistickém přístupu k šíření kryptoměn a privacy technologií. Kryptoměnové komunity často hovoří o potřebě rychlé adopce velkým množstvím uživatelů, vstupu MegaCorps do odvětví apod. To vše přitom může vést naopak k vytváření ještě lepších struktur kontroly a dozoru. Exiledsurfer se vrátil i k myšlenkám Smugglerova projevu, čímž se dojal až k slzám, ale vyzdvihoval, že je třeba ideje svobody a boje proti násilí, opresi a zlu šířit hlavně lokálně. To má být právě i misí vídeňské Paralelní Polis, seskupovat lidi z nejbližšího okolí a podněcovat v nich přemýšlení o těchto tématech.
Na HCPP22 proběhlo i několik panelových diskusí. V první z nich s názvem „Bitcoin a lidská práva: Jak může váš kód zachránit svět“ rozebíral Obi Nwosu s obránci lidských práv Fadim Elsalameenem, Lydumylou Kozlovskou, Botagozou Jardemaliovou a Jaroslavem Likhachevskym využití Bitcoinu při jejich práci. Všichni vystupující sdíleli vesměs podobné příběhy. V rámci aktivismu a boje proti pronásledování členů opozice, nerovnoprávnosti, korupci nebo mučení politických vězňů si v zemích jako Kazachstán, Moldavsko, Palestina či Bělorusko vysloužili označení za teroristy a byli nuceni utíkat. Problém s přesunem do demokratických států Evropy byl mimo jiné v nakládání s jakýmikoliv financemi. Na základě falešných obvinění režimy, ze kterých utekli, jim totiž evropské úřady a banky znemožnili otevírání bankovních účtů apod., Bitcoin byl v jejich případě v podstatě jediným řešením, jak začít normálně fungovat v Evropě a jak pokračovat v pomoci utlačovaným zpátky doma.
V panelové diskusi nazvané „Bitcoin vs. kravaťáci“ diskutovali exiledsurfer, Mário Havel, Obi Nwosu a Juraj Bednár o vlivech vstupu velkých společností do světa Bitcoinu. Zazněly názory o tom, že vývoj Bitcoinu a infrastruktury kolem něj by měl být směrován hlavně jádrem komunity ctící základní cypherpunkové hodnoty. Obi pak také připomenul, že i když se zdá, že je v Bitcoinu jen plno kravaťáků honících se za tradingem a velkých hráčů s cílem udělat si z něj jen dojnou krávu na peníze, začíná se objevovat rovněž spousta subjektů s docela velkým kapitálem, které ale nezajímá finanční profit, a naopak je zajímá spíše profit společenský. Zajímavým příspěvkem k tomuto tématu je nedávná přednáška Mária Havla „Vzestup a pád Bitcoin kultury“.
Poslední panelové diskuse se účastnili Rachel-Rose O'Leary, Pavol Luptak, Juraj Bednar a Amir Taaki. Bavili se o solarpunku a lunarpunku. Solarpunk vyvinutý ze cypherpunku se definuje jako utopický přístup s vírou v to, že kryptosvěty se budou moci nadále vyvíjet transparentně ruku v ruce se současným systémem a dnešní mocenské struktury jim nepostaví do cesty svůj status quo, ale přijmou je a použijí ke zlepšení systému. Lunarpunk je naopak přístup temného skepticismu, který nevidí naději v současném vývoji světa a upíná se k nástupu nového na šifrovacích technologiích postaveného decentralizovaného paradigmatu, jež přesahuje celý společenský řád. Solarpunk kreslí zářivou budoucnost a snadnou cestu k ní, a proto je zranitelný. Lunarpunk počítá s nejčernějšími scénáři, chybí mu však náboj a odhodlanost naplňovat své cíle. Pro budoucí pozitivní změnu bude možná potřeba spojení těchto přístupů, aby mohl nastat „poslední výstřel“.
Uzavírající byla pro HCPP22 přednáška Mitche Altmana, hackera, vynálezce a hlavního konstruktéra společnosti Cornfield Electronics. Během ní si Mitch kladl otázky, zda mohou technologie sloužit lidstvu a cestě společnosti k dobré budoucnosti. Jak je možné, že technologie a nové nástroje lidé většinou vyvíjí ke zlepšení světa, a přesto jsme se i díky nim dopracovali k znečištěnému životnímu prostředí nebo válkám a hrozbě použití zbraní hromadného ničení? A jak mohou nové technologie přinést řešení problémů, které jiné starší nebo současné technologie pomohly vytvořit? Pří hledání odpovědí vycházel především z vlastních životních zkušeností. Z těch si odnesl, že naše tvůrčí výstupy, ať už vznikají s jakýmkoliv záměrem, jsou vždy zasazeny do kulturního kontextu našeho světa a jsou vždy využity k tomu, k čemu se hodí nejvíce. A to k čemu se hodí nejvíce, nemusí vždy být pozitivní a prospěšné pro vytvoření lepší budoucnosti.
Pro představu uváděl příběhy z jeho pracovního života. Během něj měl příležitost podílet se na nejrůznějších inovativních projektech od vývoje počítačových her přes navrhování interaktivních muzejních výstav, konstruování prvních zařízení pro virtuální realitu až po řízení firmy produkující řadiče diskových polí. Ve všech případech došlo k tomu, že měla o jeho týmem vyvíjené technologie zájem americká armáda nebo tajné služby a chtěli je odkoupit pro vlastní účely. Prostředí 2D her mělo sloužit pro simulování pohybu útočného vrtulníku, VR mělo být využito pro simulaci válečných podmínek, řadiče diskových polí chtělo NSA pro svá data centra atp. Ve všech případech Mitch projekty opustil, protože nehodlal vyvíjet technologie zlepšující efektivitu válčení nebo sledování lidí.
To jej vedlo k přehodnocení dosavadního přístupu a začal se zajímat o to, jak docílit tvůrčích výstupů, které budou moci být vypuštěny do kulturního kontextu dnešního světa se všemi jeho neblahými incentivy, které v něm existují a vedou společnost k tvorbě zla. Tak vnikla firma Cornfield Electronics, se kterou Mitch vyvinul a dodnes prodává jeho asi nejslavnější vynález – TV-B-Gone, univerzální ovladač na klíčence, který umí vypnout jakoukoliv televizi v dosahu. Pokračoval dalšími vynálezy a začal jezdit po světě, pomáhal rozvíjet hackerspacy, aby podpořil komunity, jež usilují o vytvoření lokálního prostředí s pozitivním kulturním kontextem, ve kterém mohou vznikat tvůrčí výstupy s pozitivním budoucím využitím.
Pointu své přednášky shrnul tak, že není tolik důležité snažit se aktivně bojovat proti současně existujícímu negativnímu kulturnímu kontextu společnosti, ale je důležité zkusit vytvořit nové komunity s pozitivnějším kulturním kontextem, které jej pak mohou rozšiřovat na zbytek společnosti. Pak možná budou moci vznikat nové technologie, které poslouží dobré budoucnosti lidstva.
V průběhu kongresu jsem měl příležitost pohovořit s Mitchem a zeptat se ho na pár otázek týkajících se kryptoměn, hackerspaců, hardwaru, a taky na to, jak si užil HCPP22 on.
Popravdě jsem nebyl tolik ponořen konkrétně do komunity kolem kryptoměn, ale jakožto člen různých hackerspaců a geek komunit jsem se k nim přirozeně dostal přes ostatní, kteří mi v nich chtěli platit za workshopy už někdy v roce 2010. Hned ze začátku se mi kryptoměny líbily a považoval jsem je za zajímavý nápad a alternativu i vzhledem k tomu, jak fungují dnešní peníze a centrální banky. Později jsem se do té technologie sám docela zahloubal a zdá se mi to jako dobrá strategie, mít nějaké kryptoměny bokem, protože kdo ví, co pro nás mohou v budoucnu nakonec znamenat.
Nenazval bych to úplně používání na denní bázi, nemám zase tolik příležitostí, kde kryptoměny utrácet. I když jsem je teda místy utrácel docela hodně, protože jsem některé držel už od toho roku 2010. Každopádně se sem tam objeví někdo, kdo mi s nimi chce zaplatit a s tím nemám žádný problém, můžu je pak utrácet alespoň na akcích jako HCPP22. Navíc teď žiju v Německu, kde jsou kryptoměny docela rozšířené a moje účetní je velmi pro-krypto, takže i po této stránce je vše vlastně ideální. Díky všem těm krypto-obchodníkům, kteří se na tom snaží hlavně vydělat a vyhání cenu stále nahoru a dolů, ale hlavně nahoru, si možná jednou za krypto budu moct koupit byt v Berlíně a už nebudu muset platit nájem. Je to vlastně docela zajímavý svět, který si tady tím budujeme.
Na takové otázky o předvídání budoucnosti už se nachytala spousta lidí, včetně mě. Je ale pravda, že jsem si kdysi s osaháváním Bitcoinu uvědomil, že vlastně vím mnohem více o těchto alternativních penězích než o těch současných FIATových. Když jsem pak nějakou dobu FIAT systém a ekonomiky studoval, docela jsem se zděsil, jak moc neudržitelně je to všechno nastavené. Myslím, že když už se celý svět točí kolem peněz a lidé jim obětují tolik svého času, mohly by to být aspoň peníze kvalitní, pro které má smysl pracovat. Takže do budoucna by určitě dávalo smysl, kdyby tu s námi tyhle alternativní možnosti zůstaly.
To určitě vnímám. Například v Číně se toho oproti zbytku světa opravdu docela bojí, protože jsou tam kryptoměny postaveny v podstatě mimo zákon, takže i vlivem médií je zde vidět v postoji společnosti velký rozdíl. Lidé tam nemají navíc dobré zkušenosti z minulosti a o zakázaných věcech se mluví veřejně negativně, nebo vůbec. Ale například i americká média, možná částečně i vláda, kryptoměny spíše očerňují a popisují je často jako jakýsi nástroj pro spekulace nebo manipulaci. Z mých zkušeností, pokud se jedná o Američany mimo hackerspacy, většina lidí prostě jen papouškuje ty příběhy z médií o krypto kriminalitě a podobně. Což je vlastně důvod, proč jsem kdysi vytvořil TV-B-Gone, aby ty nesmysly mohli kdykoliv vypnout. V Evropě mají kolem sebe kryptoměny mnohem uvolněnější atmosféru a mnoho lidí je vnímá pozitivně. I zde se ale najdou výjimky a zvláštnosti, například u členů z Chaos Computer Clubu jsem se setkal s tím, že neradi dávají ke kryptoměnám nějaká rozsáhlá vyjádření.
Já mezi VR a kryptoměnami úplně jednoznačně smysluplné propojení nevidím. Určitě se nabízí nějaké možnosti, jak je skloubit dohromady, ale nevnímám to jako něco převratného. VR bude mít pro dnešní kulturní kontext spíše význam dalšího mocného média, které bude zase ve velkém využíváno k tomu nás přesvědčit nakupovat věci, které nepotřebujeme a tak dále. Existují asi zajímavější cesty, například ovládání nějakého vesmír prozkoumávajícího robota přes VR by bylo jistě cool, ale tam implementace kryptoměn snad nebude potřeba.
Jeden Trezor doma mám a myslím, že je v pořádku ho nechat tak nudný, jak momentálně je. Mohlo by být zajímavé, zabudovat do Trezoru TV-B-Gone, ale v současnosti je většina uživatelů ráda, že zvládne ovládat Trezor samotný. Přece jen ta zodpovědnost s každým stiskem tlačítka při jeho ovládání, když na něm máte třeba pár bitcoinů, to už je docela tlak na uživatelovo soustředění. Nějaké další rozptylující funkce a vychytávky by mohly zbytečně komplikovat práci s ním.
Jako úplně mladý jsem kolem sebe ještě tolik technologií neměl, takže mě jejich možná škodlivost ani nějak netrápila. Ale později mi s únikem z každodenní reality mého docela komplikovaného dětství pomáhala právě televize. Její negativní vliv na mě jsem si ale díky matce a otci uvědomil dost brzy, protože rodiče byli aktivisté proti vietnamské válce a televizní zprávy pro nás už tehdy nebyly zrovna veselou podívanou. Co nejdříve jsem ze svého života televize vytěsnil jako první neprospěšnou technologii a snažil se věnovat čas práci na věcech, které světu přinesou něco lepšího. A i když se to během mé kariéry mnohdy nedařilo a výsledkem bylo často využití mé práce pro armádní účely, měl jsem vybudovaný alespoň nějaký vnitřní morální základ a odhodlal se tyto nešťastné projekty opouštět. TV-B-Gone pak vlastně vzniklo právě z neochoty pracovat na dalších věcech, které by mohly nakonec sloužit zlu. Takže udržování myšlenky, že k vytváření technologií je třeba přistupovat zodpovědně a následné masivní rozšíření všudypřítomných televizí, mě vlastně přivedlo k vynalézání zařízení, která jsem si zamiloval a nikdo je navíc nechtěl zneužít proti společnosti.
Zákazníci, kteří si od nás TV-B-Gone koupili, s námi často sdíleli své příběhy o tom, jak si zařízení vzali například do sport baru, kde se zrovna promítalo nějaké velké utkání. Takže si člověk dokáže představit, co se v těchto případech asi dělo. Hodně řevu a povyku. Mám samozřejmě i plno vlastních zážitků, ale neřekl bych, že jsem vypnutím televize někdy rozpoutal chaos. Vypnutí televize většinou znamená nastolení míru a klidu.
Takové ty obrazovky na letištích s informacemi vypínat nešlo. Ale všechny ostatní televize například v čekárnách vypínat šlo. Zajímavé je, že většina těch televizí vysílalo CNN, a taky patřilo CNN. Když zjistili, že je lidé mohou podle libosti vypínat, zabudovali tehda všechny do takových velkých dřevěných boxů, jen aby zakryli ten malý infračervený přijímač a zabránili jejich vypínání.
Myslím, že to nepochybně souvisí. Všechny tyhle technologie, se kterými často přišla právě komunita geeků, se dneska používají způsobem, jaký jsme si při jejich vývoji možná ani nedokázali představit. Nejen, že to vede k frustraci lidí v hackerspacových a maker komunitách, ale podvědomě to nejspíše zasahuje celou společnost. Kamerové systémy, radary na silnicích, čtečky SPZ, ale i softwary cenzury na sociálních sítích, všechno to přímo ovlivňuje naši svobodu, ale také náš pocit svobody. Je to i v chování nás samotných, někdo za vámi jen tak přijde s mikrofonem a začne se na něco ptát, děti dovádí a navzájem se natáčejí na sociální sítě. Když víme, že jsme pořád sledováni a naše komunikace je zaznamenávána, chováme se jinak. Dnes tady mluvil někdo z komunity kyborgů a popisoval zmanipulovanost našich smyslů. Zaujalo mě jeho konstatování o tom, že jediným jeho nezmanipulovaným vjemem při pohybu po Times Square byl uměle vytvořený kosmický smysl. Je to docela nešťastné téma k přemýšlení. Řešení ale existují a jedním z nich je budování kvalitních komunit, to tady dnes děláme.
Na těchto konferencích si vždy nejvíce užívám trávení času s lidmi a konverzace s nimi. Je tady spousta zajímavých přednášek, ale když mám příležitost si s někým povídat, tak jej na jeho téma raději vyzpovídám po přednášce v takové osobnější rovině a klidně jinou přednášku vynechám. Napadá mě teď ale jedna věc z prvního dne, hned první přednáška od Juraje Bednára. Zmínil v ní pěknou myšlenku, která pro mě byla možná takovou změnou perspektivy. Řekl, že jakýkoliv druh peněžní transakce můžeme použít jako „thank you note“ (poděkování). Někdo pro nás něco udělá a my mu za to poděkujeme. Moc se mi to líbí, nikdy jsem nad tím takto nepřemýšlel.
Závěr kongresu obohatil hudební vložkou Scott Beibin, jenž dříve během dne představil v rámci přednášky svou filozofii Mandelbot Ecotech, kterou vyvinul pro ekologický design strojů respektující lidskou svobodu a autonomii. Jde o přístup přinášející praktická řešení negativního dopadu globalizovaných systémů výroby a distribuce na životní prostředí s využitím decentralizovaných autonomních organizací.
Zatímco Scott na svém virtuálním analogovém syntezátoru vytvářel tóny znějící jako pulzování vesmíru, na plátně za ním problikávalo datum příštího ročníku HCPP, tedy 29/9 – 1/10 2023.
Letošní ročník nabídl mnoho podnětných idejí k tématům týkajících se svobody v naší společnosti, a také atmosféru, kterou je třeba si zažít na vlastní kůži. Proto neváhejte dorazit na HCPP23.
Matouš Wachutka
Jsem content specialista, věnuji se tvorbě a optimalizaci webového obsahu. Studuji Bitcoin společně s dalšími koncepty decentralizace a zajímám se o jejich souvislosti s principy osobní svobody a zodpovědnosti. Jako redaktor Bitcoin Alzy se snažím přispět k šíření těchto idejí. Volný čas trávím třeba zkoumáním alternativních pojetí reality.
