• Autor: Jakub Němec
Fanoušci asijských bojových bijáků už zřejmě titul Sifu zaznamenali během jeho tvorby, i ostatní by mu však měli věnovat pozornost a zbystřit. Příběh mladého bezejmenného hrdiny (hrdinky) totiž přináší veškeré emoce, na něž jste zvyklí z kung-fu snímků dob minulých i současných. V čem Sifu od francouzského studia Sloclap vyniká a v čem chybuje, se dozvíte v naší recenzi.
zdroj: Sloclap
Pomsta. Motivace oplatit příkoří na někom spáchané stejnou nebo ještě horší mincí. Známá jako spravedlivá, krutá, za chladna servírovaná a kdo ví, v jakých dalších variantách, slouží scenáristům jako základní kostra příběhů, na niž potom naplácají ostatní dějové kličky. Sifu není jiný, protože se samozřejmě vydáte na cestu za satisfakcí spočívající v potrestání žáků otce hlavní postavy (v kantonštině znamená Sifu mistr, učitel), kteří vyvraždili jeho rodinu. Ať už se do boje vydáte jako dvacetiletý mladík nebo dívka, vězte, že narazíte na řadu smrtonosných nepřátel, kteří vás bez milosti pošlou na onen svět.
zdroj: vlastní
Domov hlavní postavy slouží v Sifu jako hub, z nějž vyrážíte na pětici misí. Je to také jediné místo, kde zažijete chvíle klidu.
Cože? Hrdina, který umírá jako na běžícím pásu, se přece o žádnou pomstu pokoušet nemůže, ne? Vývojářům z francouzského studia Sloclap se ovšem podařilo propojit herní mechaniky a princip smrti s podobnou lehkostí, jako jsme mohli zažít v pecce Hades či soulsborne titulech. Váš bojovník totiž vlastní kouzelný amulet, jenž jej dokáže oživit výměnou za několik let vašeho života (čím více umíráte, tím rychleji stárnete). Postupně vám tak upadá fyzická zdatnost, přicházíte o některé mladické výhody v rámci dovedností, ale vaše údery jsou přesnější a více nepřátelům ublíží.
Tento nadpřirozený prvek skvěle funguje s mírně mystickým nádechem příběhu, v němž i bossové ovládají magii a přírodní živly, takže střety s nimi patří k tomu nejnáročnějšímu, nač v Sifu narazíte. Děj samotný je spíše kryptický a mnoho věcí si musíte domyslet na základě náznaků (od května s vydáním fyzické edice také s oficiální českou lokalizací). V kostce jdete nakopat pár záporáckých zadků a přitom rozdrtit desítky nohsledů, ale postupem času najdete několik artefaktů, z nichž si sestavíte mozaiku o motivaci pětice úhlavních nepřátel. Sifu tak boduje spíše pojetím atmosféry než samotným příběhem.
Hlavní roli v Sifu samozřejmě hrají kontaktní střety, přesněji odnož kung-fu nazvaná Bak Mei. Dovednost ukázat bojová umění v tom nejlepším světle předvedli francouzští tvůrci ze Sloclap již ve své multiplayerové prvotině Absolver. Možná jste se jí nechali okouzlit podobně jako já díky zařazení do programu PS Plus a pochopili jste, jak může být kombinování různých komb s ohledem na pohyb nepřítele návykový... tedy než jste zjistili, že si vás veteráni namažou na chleba. V tomto ohledu je Sifu spravedlivější, protože se v čistě singleplayerovém zážitku pokoušíte přemoci umělou inteligenci.
Abychom si rozuměli, není to o moc lehčí (jestli vůbec), ale na druhou stranu předvídatelnější, takže se vaše úspěchy opřou o jeden ze základních stavebních kamenů – pozorování. Až nasbíráte dostatek znalostí o nepřátelích (nejen bossech, protože při podcenění si vás naklepe i řadový gangster), zjistíte jejich slabiny a pohybové vzorce, můžete se směle pustit do efektní a efektivní likvidace, při níž využijete všech dostupných prostředků včetně brutality, okolí a zbraní. Na férovost v Sifu není moc prostoru, protože většinu času čelíte přesile, takže se musíte pořádně ohánět, abyste vyvázli se zdravou kůží.
zdroj: vlastní
Banda ztřískaných poskoků na jedné hromadě – sen každého mstitele, nejen toho v Sifu.
Vaší základní zbraní se tedy stane především rozvaha, protože bezhlavé mačkání silného a slabého úderu dláždí cestu k rychlému skonu. Místo toho musíte se svým nemilosrdným mstitelem častěji odrážet rány, uhýbat, hledat okénka v soupeřově obraně a bez kousku smilování jich potom využít. Autoři do titulu Sifu zapracovali mechaniku únavy, po jejímž naplnění se vám otevře cesta k drtivému doražení nepřítele (občas se však vzepře a stane se silnějším), v podstatě jako u soulsového projektu Sekiro: Shadows Die Twice. Nepřátelé vám mohou oplatit stejnou mincí a věřte, že při neopatrnosti padnete během mrknutí oka.
Naneštěstí pro všechny vaše protivníky hlavní hrdina (hrdinka) odkoukal od svého otce několik triků, které se v boji naučí používat. Za zkušenosti získané při porážení bossů a jejich poskoků si totiž osvojuje pohyby ze stromu dovedností. Zní to fádně? Tak vězte, že při každém konečném skonu se vám získané schopnosti vynulují, navíc se s rostoucím věkem k některým z nich zamezí přístup. Tedy pokud se nerozhodnete posilovat je pravidelně, díky čemuž se z nich stane permanentní skill, který už vám nikdo neodpáře bez ohledu na počet šedin ve vlasech.
Někteří z vás možná namítnou, že takto nastavený režim nahrává prachsprostému grindu (tím spíš, že úrovně lze opakovat a získávat zkušenosti), ale já to vnímám jako přirozený systém zdokonalování, kdy se naučím nějakou dovednost ovládnout tak, že mi zůstane. V Sifu najdete i další prvky, k nimž se hodí příměr k žánru rogue-lite. Postupem času se totiž nezlepšuje jen vaše postava, ale také znalost okolí, což vyústí v obcházení nepřátel či dokonce otvírání zkratek. Zpravidla při poražení minibosse najdete kartu/klíč/kód, jenž vám umožní obejít bandy nohsledů a naštrádovat si to rychleji k ústřednímu záporákovi jedné z pěti lokací.
Celkově se mi zamlouvá nastavení herní „ekonomiky“ v Sifu kvůli odměňování uvážlivého postupu. Levelovat bojového mistra totiž můžete pouze u oltářů či při sražení k zemi před zestárnutím. Samozřejmostí je investování zkušenostních bodů do dovedností, ale navíc si vybíráte jednu z devíti pasivních vlastností, jejichž přístupnost závisí na dosaženém věku, skóre (mlácení nepřátel bez obdržení úderu) a zkušenostech (které lze utratit i zde). Každý si tak přizpůsobí svůj herní styl soustředěním na zbraně, techniku úhybu či možnost vynulovat rostoucí stárnutí (s každou „smrtí“ vám přibude příště o rok navíc, dokud nedosáhnete 75 let, kdy končí váš pokus a umíráte trvale).
Z předchozího textu se může zdát, že jsem z titulu Sifu úplně odpálený a pasoval bych jej už teď v únoru na hru roku. Jenže do kung-fu tažení za pomstou se vloudilo několik chyb, které vám vaše snažení dost znepříjemní a časem jej začnete proklínat (i za nakřápnuté ovladače). Míra vzteku závisí na vaší benevolenci s občas problémovou kamerou. V jiných žánrech, jako jsou třeba akční adventury, bych nad podobným pokleskem přivíral oko, ale v mlátičce nutící vás k absolutní preciznosti v úderech a obraně ani náhodou.
zdroj: vlastní
Rozdíl mezi mladým hrdinou a jeho zkušenější variantou je v Sifu patrný na první pohled.
Jak už jsem uvedl výše, úspěch a zmar dělí v Sifu tenká linka, kdy i jedno přehlédnutí či nepřesnost může mít fatální důsledky. Když se vám po půl hodině snahy dostane kamera za roh v momentě obklíčení a vy zbytečně padnete (plus šest let), máte chuť vyhodit konzoli z okna. Během střetů se tak nelze soustředit pouze na polohu nepřátel a jejich postup vaším směrem, ale je také potřeba přemýšlet nad úhlem zobrazení a případně jej poštelovat, protože v ostré akci není na takové malichernosti čas, vůle ani prostor. Pro hratelnost Sifu se jedná o dost zásadní překážku, která se sice neobjevuje často, ale o to více bolí. Pro někoho bude představovat problém relativně malé okno na přesné odražení, ale to už je otázkou cviku.
Do závěrečného hodnocení se promítá také grafická stránka, jež nemusí sednout úplně každému. V mém případě se stylizované vizuální provedení využívající větších stejnobarevných ploch s občasnými detaily trefilo do černého. Zbytečné grafické kudrlinky by možná až příliš rozptylovaly, ale chápu i názory o nehezky rozplizlých postavách. Více mi vadí občasné bugy a prostupování textur, což ovšem nemá na hratelnost velký vliv. Z hlediska ozvučení si nemám nač stěžovat, elektronická muzika pumpuje spolehlivě adrenalin do žil ve správných momentech, ale zároveň odkazuje na dálněvýchodní reálie.
zdroj: vlastní
Uprostřed houfu nepřátel se v Sifu vyplatí mít po ruce jakoukoliv zbraň.
Kdyby se vyřešila občas kruciálně neposlušná kamera, aspiroval by Sifu na devítkové hodnocení, takto se musím uchýlit k o bodík nižší známce. Sifu potěší všechny příznivce bojových umění, kteří od hraní nečekají pouze vzteklé mačkání tlačítek, ale spíše přemýšlení nad dalším postupem. Když k titulu přistoupíte se zdravým respektem, odmění se vám promyšleným soubojovým systémem, zajímavými rogue-lite mechanikami a obtížností s puncem výzvy.
• Zdroje: Vlastní
Závěrečné hodnocení
Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi hry. Klíč k recenzi poskytla PR agentura Cosmocover.
Rogue-lite mlátička Sifu se trefí do noty všem příznivcům bojových umění, kteří od akční hry čekají více než jen zuřivé mačkání tlačítek. Povedený soubojový systém je obohacen o zajímavé a dobře zakomponované rogue-lite mechaniky. Škoda však občas splašené a tím zabíjející kamery.
Klady
Zápory
Jakub Němec
Since I can remember, I have hidden my identity behind the name Jakub Němec. I have always wanted to experience adventures with the hero, which is why I developed a great passion for books and video games as a child. In interactive worlds, I prefer RPGs of all kinds. Most recently, I am interested in independent titles that have innovative ideas.
|
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
|---|---|---|
| Operační systém | Windows 8.1 | Windows 10 |
| Procesor | AMD FX-4350 | Intel Core i5-3470 | AMD FX-9590 | Intel Core i7-6700K |
| Grafická karta | Radeon R7 250 | GeForce GT 640 | Radeon R9 390X | GeForce GTX 970 |
| Operační paměť | 8 GB | 10 GB |
| Pevný disk | 22 GB | 22 GB |
• Zdroj: Epic Games (11. 2. 2022)
Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.
Základní sestava: AlzaPC GameBox Core Mini - R5 / RTX5050 / 16GB RAM / 1TB SSD / Bez OS |
Optimální sestava: |
Sestava pro náročné: |
