Stellar Blade (RECENZE) – Hvězdný příběh EVE

Stellar Blade (RECENZE PS5) – Obsah článku

• A zase ta apokalypsa!
• Pero je silnější než meč. Akorát že vůbec!
• Zkáza světa plného příběhů
• Nečekané překvapení tohoto roku
• Recenze Stellar Blade: závěrečné hodnocení

A zase ta apokalypsa!

Akční adventura Stellar Blade nechodí kolem horké kaše a rovnou vás vrhne do válečné vřavy. V roli členky 7. výsadkové jednotky a bojové androidky jménem EVE se ve speciálních kapslích snášíte na zdevastovanou Zemi, kterou máte pomoci osvobodit od nadvlády mimozemských monster zvaných Naytiba.

Naytiby jsou ovšem nečekaně dobře připravené a vy tak bezmocně sledujete, jak vaši spolubojovníci padají jako mouchy a ze slavné výsadkové jednotky tak zbyde jen hlavní hrdinka, tedy vy. Stellar Blade tak svou atmosférou hned zkraje připomene klasické válečné filmy a zcela suverénně vám naservíruje vlastní sci-fi verzi vylodění v Normandii. 

Hra vám v rámci úvodní sekce vysvětlí základní mechanismy, představí zdejší svět a do cesty přivede Adama, jednoho z přeživších žijících v poslední lidské výspě – městě Xion. Adam vás bude v podobě malého dronu téměř všude doprovázet a zároveň se hned zkraje dozvíte hlavní cíl vaší mise – kvůli záchraně lidstva musíte porazit čtyři mocné bytosti zvané Alpha Naytiba a zničit tuto monstrózní hrozbu jednou provždy. 

Tím začíná poměrně zajímavý příběh, ve kterém budete postupně odhalovat ztracené informace a okolnosti vedoucí k zániku Země. A byť nějaké zvraty možná částečně odtušíte dopředu, celkově vzato se jedná o povedené sci-fi dobrodružství, které se i vzhledem k několika možným zakončením hry vyplatí zahrát si několikrát.

Stellar Blade začíná docela originálně, už v prvních minutách mi ale na první dobrou připomněl hned několik výborných her posledních let. U náročných a skvěle navržených bossfightů jsem často vzpomínal na Dark Souls, v soubojovém systému zaměřeném na meč a odrážení útoků se zase hlásil o slovo Sekiro: Shadows Die Twice. A až nečekaně melancholická atmosféra Země postižené apokalypsou mi zase evokovala vynikající NieR: Automata. 

Podobností s jinými tituly je zde tedy přehršel, co je ale podstatné, Stellar Blade rozhodně nepůsobí jen jako slátanina vypůjčených nápadů. Povědomé prvky totiž zdařile mixuje do jednoho funkčního a navíc zatraceně zábavného celku, který má svoji duši a vás prakticky do konce nenechá vydechnout.

Pero je silnější než meč. Akorát že vůbec!

Primární složkou hratelnosti jsou přirozeně souboje, které jsou rychlé, neúprosné a vyžadují od hráče i notnou dávku pozorovacích schopností, jelikož je pro kýžené vítězství zcela zásadní naučit se vzorec a rytmus nepřátelských útoků. Odrážení úderů (parry) je tak nesmírně užitečné, jelikož jeho zdárným prováděním můžete soupeře na chvíli ochromit a zasadit mu pak zdrcující ránu. A i když mi chvíli trvalo, než jsem parry přišel na kloub (načasování je zde dost jiné, než třeba v Dark Souls), v jeden moment si to všechno sedlo a z blokování úderů se stala tařka přirozenost. 

EVE se kolem sebe ohání převážně mečem, kromě vcelku klasického lehkého a těžkého úderu, úskoku a bloku/parry ovšem Stellar Blade nabízí ještě slušnou řádku dovedností, čtyři speciální schopnosti zvané beta, čtyři skilly zvané burst, dron pro útoky na dálku a ještě ultimátní dovednost, která vám na určitou chvíli propůjčí ohromující sílu a výdrž. 

To vše dělá ze soubojového systému neuvěřitelně dynamickou a variabilní záležitost, která skutečně připomene to nejlepší z ranku soulsborne žánru. Jsou neskutečně rychlé a často jsem měl při nich onen typicky soulovský pocit, že přede mnou stojí prakticky nepřemožitelná bestie, kterou nikdy nebudu schopen porazit. 

Jak už to ale u podobných titulů bývá, po pár zoufalých pokusech a mapování protivníkových dovedností vždy vysvitne jiskřička naděje, s každým dalším fightem se začnete zlepšovat a chápat, jak na jednotlivé útoky reagovat, až konečně přijde TEN vítězný souboj a protivník vám poražen padne k nohám, ve Stellar Blade navíc zpravidla v zatraceně efektní závěrečné animaci. A tyto momenty pak přináší skutečně velkou dávku hráčského zadostiučinění.

Stellar Blade nicméně oproti spoustě podobně orientovaných titulů nabízí i možnost změny obtížnosti. Pokud se vám tedy souboje budou zdát příliš náročné (a že některé dokážou potrápit), klidně si můžete v menu nastavit obtížnost „Story“, která vám umožní (relativně) v klidu dojít na konec příběhu, aniž byste ztráceli čas „trápením“ se u zdejších boss fightů. 

Bossové jsou mimochodem parádně nadesignovaní a souboje s nimi vám adrenalinem napumpují žíly k prasknutí. Vizuálně i hratelnostně jsou dostatečně rozmanití, nemluvě o super hudebním doprovodu, který burácí v pozadí a šponuje atmosféru. Pokud toužíte po výzvě, Stellar Blade vám ji rozhodně dokáže poskytnout (závěrečný boss mi dal docela zabrat). A kdyby vám to náhodou nestačilo, po dohrání příběhové kampaně se odemkne ještě obtížnost „Hard“, ze které budou mít radost asi jen skuteční masochisté. 

Na toto konto mě ovšem trochu zklamalo, že hra neobsahuje režim NG+, který je u podobných titulů vcelku samozřejmostí. Na jednu stranu to dává smysl, jelikož si zde můžete obtížnost upravovat dle libosti, na tu druhou bych ale uvítal možnost procházet hru od začátku s už ozkoušenou výbavou a získanými kostýmy. Tak snad se této funkce dočkáme někdy v budoucnu v rámci nějakého patche.

Zkáza světa plného příběhů

Abych ale neklamal tělem, Stellar Blade není nepřetržitou akční jízdou, ve které na začátku popadnete meč a odložíte ho až při závěrečných titulcích. Tvůrcům se totiž hratelnost daří slušně občerstvovat, ať už pomocí skákačkových pasáží, prozkoumáváním open-world lokace Wasteland, plněním vedlejších questů pro lidské přeživší, či prostě jen průzkumem hezky navržených úrovní, ve kterých jsou často poschovávány užitečné předměty určené k upgradování vlastností či výbavy.

Jedním z podobných momentů, které vybočují z rámce standardní hratelnosti Stellar Blade, jsou příběhové mise, ve kterých nemáte k dispozici svůj věrný meč, ale musíte se spolehnout na služby dronu střílejícího nejrůznější projektily. To mi zpočátku přišlo jako skvělý nápad a docela jsem si tuto část hry užil, jelikož jsem to bral jako jednorázovou záležitost a příjemné zpestření. 

Jenže tvůrcům se tato myšlenka zřejmě zalíbila a rozhodli se ji použít ještě jednou, prakticky v nezměněné podobě a v téměř identické lokaci, což už podle mého názoru bylo trochu na škodu. Poprvé to sice mělo nádech novoty, podruhé už ale tento koncept začal působit ohraně a dosti stereotypně, a i když jsem měl drona v tuto chvíli notně vylepšeného, odpočítával jsem vteřiny, kdy budu moct popadnout meč a vyřídit si to s Naytibami zase pěkně ručně. 

Středobodem vedlejších aktivit je každopádně poslední lidské město Xion, které slouží jako hub a bezpečné útočiště a dost často se do něj vracíte. Xion je přímo studnicí nepovinných úkolů, můžete zde totiž pomáhat jednotlivým obyvatelům s jejich, v perspektivě globální zkázy sice malichernými, ale přesto důležitými osobními problémy. Tedy alespoň pro ně.

Dobrou zprávou je, že se zde rozhodně nedočkáte triviálních úkolů typu „zabij 5 krys na mé zahrádce“, ale vcelku slušně napsaných minipříběhů místních obyvatelů. Jednou tak pomáháte najít místnímu kadeřníkovi ztracené pracovní náčiní (čímž si odemknete možnost změny účesu), jindy pomáháte opravit polorozbitou androidku, nebo uprostřed pustiny narazíte na samotáře žijícího si v poklidu svůj rybářský sen. 

Vedlejších misí je ve hře relativně velké množství a rozhodně nedoporučuji je přeskakovat. Jednak hezky doplňují celkovou vizi univerza Stellar Blade, ale jsou prostě a jednoduše zábavné a nabízí vítanou změnu tempa oproti hlavním misím, které jsou povětšinou napěchované akcí. 

Ať už ale plníte hlavní či vedlejší mise, nebo se potloukáte po ulicích Xionu a užíváte si zdejší bizarní architekturu, díky velmi pěkné grafice se budete moci často kochat vskutku monumentálními výjevy zbytků lidské civilizace, nebo prostě jen krajinou na bohem zapomenuté modré planetě. Stejně hezky zpracované jsou po vizuální stránce i modely jednotlivých postav či nápaditý design bossů a prostředí. Hlavní hrdince to navíc sekne a tvůrci pro ni přichystali řadu odemykatelných, a povětšinou značně upnutých, oblečků. Což neberte jako žádný plus či mínus, ale pouhé konstatování faktů.

Ještě bych chtěl na závěr zmínit, že hra je v takřka bezchybném technickém stavu a běží na PS5 bez sebemenších potíží, bugů, či byť jen minimálních propadů FPS. Asi jednou jsem narazil na minoritní grafický bug, jinak ale Stellar Blade od začátku do závěrečných titulků šlape jako hodinky. Studio Shift Up vydalo naprosto odladěný a dokončený produkt, což je možná bizarní takhle explicitně vychvalovat, ale ve světě nedodělaných, při vydání často nefunkčních titulů a day one patchů zachraňujících situaci, se sluší to alespoň zmínit.

Nečekané překvapení tohoto roku

Celkově vzato je Stellar Blade od korejského studia Shift Up zatraceně povedenou hrou a jedním z největších překvapení první poloviny tohoto roku. Z relativně nenápadné PS5 exkluzivity se vyklubala opravdová pecka letošního jara, která si rozhodně pozornost majitelů konzole od Sony zaslouží.

Stellar Blade tak hráčům nabízí povedené sci-fi dobrodružství, u kterého vlastně ani nevím, co bych vytknul, snad kromě chybějící NG+ a jedné opakující se mise. Jinak ale jde o precizně zpracovanou hru s vynikajícím soubojovým systémem, zajímavým příběhem, povedenými boss fighty a jedinečnou atmosférou, kterou by žádný příznivec akčních adventur a hratelnosti notně inspirované „soulovkami“ neměl opomíjet. Stellar Blade vychází 26. dubna 2024 pouze na konzoli PS5.

• Zdroje: Vlastní

Stellar Blade (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi hry. Klíč k recenzi poskytnul PlayStation CZ.