We Happy Few (RECENZE) – Je libo se pořádně nadopovat?

---

• Žánr: Akční adventura, survival • Multiplayer: Ne • Vývojář: Compulsion Games • Vydavatel: Gearbox Publishing, Microsoft • Datum vydání a Platformy: PS4, PC, Xbox One (10. srpna 2018) • Homepage: compulsiongames.com/en/10/we-happy-few • Čeština: Ne 

---

Obsah recenze We Happy Few (PC)

1. Příběh We Happy Few vás zavede do šťastného městečka
2. Každá část ostrova vám nabídne odlišné příběhy a výzvy
3. Hraní We Happy Few si užijí tichošlápci, hrubiáni i chytráci
4. Problémům se při hraní tohoto díla zcela nevyhnete
5. Compulsion Games vytvořili unikátní titul, který není pro každého
6. Recenze We Happy Few: závěrečné hodnocení
7. HW nároky pro We Happy Few PC

Příběh We Happy Few vás zavede do šťastného městečka

• Recenze: 14. 8. 2018 • Autor: Ondřej Zeman

Množství pacientů v nejedné psychiatrické léčebny jasně dokazuje, že nástrahy každodenního života nejsou pro každého. Mentálně slabší jedinci či lidé zkoušení nástrahami osudu často končí v jejich útrobách, kde následně stráví nemalou část své životní cesty. Bojovat s tímto problémem se rozhodli v anglickém městečku Wellington Wells, jehož obyvatelé žijí ve futuristické verzi šedesátých let, což v praxi znamená, že mají k dispozici technologie, o kterých se nám v té době ani nesnilo. Množství pacientů v nejedné psychiatrické léčebny jasně dokazuje, že nástrahy každodenního života nejsou pro každého. Mentálně slabší jedinci či lidé zkoušení nástrahami osudu často končí v jejich útrobách, kde následně stráví nemalou část své životní cesty. Bojovat s tímto problémem se rozhodli v anglickém městečku Wellington Wells, jehož obyvatelé žijí ve futuristické verzi šedesátých let, což v praxi znamená, že mají k dispozici technologie, o kterých se nám v té době ani nesnilo.

Asi nejvýraznějším výdobytkem jejich společnosti je zázračná pilulka štěstí, jež po požití zcela mění vnímání okolního světa, jehož hlavním symbolem je strýček Jack dohlížející z televizních obrazovek na to, aby měli všichni stálý přísun pilulek. Vše totiž není, jak se zdá, a tak je nutné udržet místní pořádně nadopované.

Příběh v malebném městečku Wellington Wells odstartujete v kůži redaktora místních novin Artura Hastingse. Ten se jednoho krásného dne při cenzurování novinových výtisků rozhodne, že už ho nebaví nadále prodlévat v nevědomosti, a tak si prostě a jednoduše v práci nevezme svou denní dávku mysl ovlivňujících pilulek. V momentu, kdy tento fakt zjistí zbytek společnosti, je z jejího středu vyhoštěn, čímž de facto začíná jeho cesta za temnou pravdou, jež zůstává ostatním nadopovaným obyvatelům skryta. Na své výpravě kromě různých skutečností odkrývá hlavní protagonista také svou pochmurnou minulost, na niž si díky stálé konzumaci drog už prakticky vůbec nevzpomíná. 

Přestože je Arthur Hastings primárním aktérem tohoto velkolepého divadla, dostávají vedle něj na jevišti prostor také další dva protagonisté, jejichž osudy jsou ve finále stejně důležité, jako příběh cenzora, jenž se rozhodl prozřít. Přítomna je tu též geniální chemička Sally a pološílený Ollie. Každá z postav disponuje unikátním vyprávěním a dovednostmi, jimiž se od sebe odlišují. Arthur je kupříkladu obdařen rychlýma nohama, takže je schopen většinu problému vyřešit úprkem. Ollie naopak spoléhá na brutální sílu a mechanické pomůcky. No a Sally sází především na nenápadnost a talent pro vytváření prvotřídních výrobků, k nimž se bez receptu ostatní postavy jen tak nedostanou.

Ačkoli se jednalo zpočátku o sandbox, časem tvůrci z We Happy Few udělali příběhový survival s jasně vymezenými lokalitami a přesně navrženým příběhem, čímž nejednoho hráče velmi příjemně překvapili. Primární dějová linka má hodně slušné tempo, které není nějak zvláště narušováno rozsahem jednotlivých území, vedlejšími úkoly či různorodě rozmístěnými postavami. Vyprávění je jakožto celek rozděleno do několika navzájem propojených aktů prezentujících celý příběh, zacílený na osud a historii Wellington Wells, jehož vývoj je postaven na překvapivě oslnivých událostech. Abych byl upřímný, tak kvalitně napsaný komplet jsem už dlouho neviděl, tvůrci si za něj zaslouží nemalou pochvalu, protože dozajista patří mezi primární tahouny jejich unikátního titulu.

Každá část ostrova vám nabídne odlišné příběhy a výzvy

Herní svět je skutečně rozsáhlý. Prakticky každá z lokací vám představí odlišně navržený prostor, jehož podrobný průzkum vám rozhodně nezabere jen pár minut. V některých částech tohoto šíleného univerza naleznete bojové arény, tunely plné mrtvých těl a těžce střežené základny, jiné lokality před vás naopak postaví životem přetékající ulice, prodejní stánky a kontrolní body, oddělující spokojené dopující od nezdrogované společnosti. Ta si totiž na pěkně oblečené jedince moc nepotrpí, takže pokud se budete chtít pohybovat v jejich řadách, musíte odhodit módní oblek a vyměnit ho za roztrhané hadry, které se zase nezamlouvají nadopovaným strážným a slušně oděným závislým. Šaty tu prostě dělají člověka, takže je nutné správně volit, co si na sebe vezmete.

Lišit se nebude ve We Happy Few jen pohled lidí na vaši osobnost, ale také spektrum úkolů, které vám budou zajímavě vypadající jednotlivci a narušená individua nabízet v jednotlivých lokacích. Normálnější typy po vás budou například za určitou službu požadovat, abyste jim přinesli předměty, k nimž mají jistý vztah. Psychicky nestabilní kousky se oproti tomu zaměří na své nereálné touhy a potřeby, díky čemuž se nejednou dostanete do nezáviděníhodných situací, v nichž proti vám nakonec třeba stane sám zadavatel, jenž podlehl své temné stránce. Za plnění zakázek jste odměňováni dovednostními body, skrze něž lze vašeho protagonistu vylepšovat po všech stránkách.

Kromě klasických lidí zastoupených zdrogovanými i čistými jedinci tu naleznete také nemocné, jež obývají vykázané lokace, kde po sobě navzájem zvrací a potácejí se v přívalech agonie. S nakaženými si většinou moc nepokecáte, protože jejich komunikační schopnosti nepatří k nejlepším. Když se s nimi však střetnete, musíte si na ně dát pořádný pozor, jelikož vás mohou nakazit. Ideální je zneškodňovat je za pomoci plížení, umožňujícího vám zbavit se většiny protivníků bez toho, aby vám uštědřili jedinou ránu. Stealth není ve We Happy Few zpracován vůbec zle, jeho hlavním nedostatkem je tupá umělá inteligence, již lze odpravit relativně snadno, protože jednotlivci spolu nejsou schopni aktivněji spolupracovat.

Hraní We Happy Few si užijí tichošlápci, hrubiáni i chytráci

Všechny nastelé situace můžete ve We Happy Few řešit různými způsoby. V nenápadnosti si libující hráči mají možnost své protivníky obejít či je nepozorovaně omráčit a ukrýt jejich těla ve stínech. Surovci se mohou vrhnout do boje a chytráci mají k dispozici moderní technologie, s jejichž pomocí své oponenty dočasně odstaví nebo dokonce zabíjí. Hra mi v tomto ohledu hodně připomíná kultovní Deus Ex a jemu podobné projekty, jež sázely právě na větší množství alternativních cest vedoucích k cíli, z nichž jste si mohli vybrat tu, která vám vyhovovala nejvíce.

Bojovnější hráče jistě potěší, že jsou střety postaveny na relativně jednoduchých principech. Vaše postava může útočit nebo se krýt před ranami oponenta. Při obou aktivitách samozřejmě spotřebovává výdrž, takže je zcela nezbytné naučit se, kdy je dobré vrhnout se do ofenzivy a v jakých případech je naopak lepší zůstat v defenzivní pozici značně redukující sílu nepřítelova výpadu. Přítomny jsou tu vedle vašich pěstí též různé typy po domácku vyrobených kontaktních zbraní a předmětů, jež máte možnost po pronásledovatelích v nouzi hodit. Za sebe musím říct, že mi soubojový systém kvůli přílišné jednoduchosti moc nesedl, jistě se však najdou jedinci, kterým bude vyhovovat.

K boji použitelné předměty je tu možné nalézt či vyrobit. Spektrum věcí, jež je možné stvořit z po zemi pobraného nepořádku je rozsáhlejší, než by jeden čekal. Zformovat tu lze obleky, léčivé prostředky, jídlo, pití, nářadí, zbraně a samozřejmě chemikálie, kterými si můžete zvednout dočasně náladu. Nutnost stabilní konzumace, odpočinku a doplňování tekutin mi popravdě v We Happy Few moc nevyhovoval, protože dle mého tyto prvky patří spíše do čistokrevných survivalů a sandboxů, nikoliv do příběhově orientovaného titulu.

Problémům se při hraní tohoto díla zcela nevyhnete

Technický stav tohoto kousku je věc, o které by se mohly vést dlouhé diskuze. V méně rozsáhlých oblastech si optimalizace vede vcelku dobře, když však dorazíte do zalidněnějších městeček či vizuálně bohatších prostor, začne fps metr skákat stejně jako vozík na staré horské dráze. A aby toho nebylo málo, nelze tu plně nastavit ovládání, některé klávesy zůstávají i po předefinování nefunkční, což je častým nešvarem her postavených na tomto enginu.

Grafická stránka We Happy Few má naštěstí co nabídnout i těm nejnáročnějším hráčům, čímž se dá do jisté míry omluvit zmíněná problematická optimalizace. Celá hra je laděna hodně specificky. Pokud jste řádně nadopovaní, svět je plný barev a dechberoucích výjevů. Když si však nevezmete svou dávku, stane se z vašeho okolí rozpadlá díra, z níž vyzařuje vše pohlcující temnota pokřivující mysl čistých jedinců, neschopných se vypořádat s realitou. Design jednotlivých lokací většinou odpovídá tomu, kdo je obývá, takže nikde nenajdete totožné struktury. Vždy se liší jak v rámci detailů, tak i po stránce elementárního návrhu. 

Compulsion Games vytvořili unikátní titul, který není pro každého

Vývojáři z Compulsion Games v předchozích měsících na svém projektu usilovně pracovali a nakonec nám dali k dispozici příběhový survival. We Happy Few disponuje kvalitním dějem, zajímavými postavami, obstojnými vedlejšími úkoly, řadou vtípků, unikátním vizuálem, rozsáhlým spektrem možností a perfektním návrhem lokací, jejichž průzkum jsem si nebývale užíval. Celkový zážitek z hraní bohužel mírně narušuje občas zlobící optimalizace, jednoduchý soubojový systém a nepříliš chytrá umělá inteligence, kterou většinou není vůbec náročné zmást. Přestože tento kousek obsahuje zmíněné nedostatky a prozatím postrádá sandboxový režim, jedná se o titul zasluhující si pozornost, jež přísluší AAA hrám.

We Happy Few je skutečně povedené dílo sázející primárně na unikátní koncept, jenž zaručeně není určen pro každého. Za sebe bych investici do něj doporučil primárně milovníkům kvalitních adventur a nepříliš náročných příběhových survivalů, kteří baží po tom, aby mohli zavítat do světa plného satiry a přetvářky, jehož obyvatelé žijí svůj sen. Ruce pryč by od něj měla dát skupina zapřisáhlých obdivovatelů přežívání, rozsáhlých sandboxů a klasických dějových projektů, jimž by přemíra akce nemusela dělat dobře. Osobně však tomuto kousku dávám palec nahoru.

Tato recenze byla napsána pro PC verzi.

Recenze We Happy Few: závěrečné hodnocení

HW nároky pro We Happy Few PC

	Minimální HW požadavky	Doporučené HW požadavky
Operační systém	Windows 7 64-bit	Windows 7 64-bit
Procesor	Intel Core 2 Duo E7400 2.80GHz / AMD Phenom 8450 Triple-Core	Intel Core 2 Quad Q9300 2.5GHz / AMD Phenom II X4 820
Grafická karta	NVIDIA GeForce GTX 280 / Radeon HD 6750	NVIDIA GeForce GTX 470 / Radeon HD 6870
DirectX	DirectX 11.0	DirectX 11.0
Operační paměť	8 GB	8 GB
HDD	6 GB	6 GB

We Happy Few vyšlo 10. srpna 2018 na PC, Xbox One a PS4.