Audioknihy nejsou vynálezem žhavé současnosti – už Thomas Alva Edison v roce 1878 předpokládal, že jeho právě patentovaný vynález fonograf bude sloužit i k „předčítání knih nevidomým“. Se stejnou myšlenkou přišel o 10 let později také německý vědec Emile Berliner, který však na rozdíl od Edisona nepoužíval k záznamu válečky, ale kulaté desky – prababičky našich starých dobrých gramodesek.
Američané Bibli, Britové detektivky
První audionahrávky z konce 19. století zvládaly pouhé čtyři minuty záznamu – jaký je to rozdíl oproti dnešním audioságám, jež mají stopáž třeba 20 hodin! I tak to ovšem byla pro vidomé i nevidomé posluchače báječná věc: otevíral se tu celý nový vesmír možností.
O rozvoj audionahrávek se nejvíce zasloužily USA a Velká Británie. V obou zemích bylo na jejich přípravu a výrobu dost peněz především proto, že byly určeny přednostně nevidomým veteránům první světové války. První nahrávky z těchto programů ovšem v USA vyšly až v roce 1932, byla mezi nimi například báseň E. A. Poea Havran. O dva roky později pak byla vydána Bible.
Britům se jejich audioknihy ve větším měřítku dostaly do rukou v roce 1935 – za zmínku ale stojí, že zde od počátku dbali na zábavnost svých produkcí, díky čemuž vycházely například detektivky od Agathy Christie. Každý její příběh si ovšem vyžádal zhruba 10 oboustranně nahraných LP desek.
Po válce se sice rozšířily nahrávky na magnetických páscích, jenže s těmi se nevidomým špatně manipulovalo. Teprve audiokazety zajistily rozmach audioknih, jemuž záhy poté napomohl i vynález walkmanu (pro ne-pamětníky: walkman je přenosný kapesní přehrávač audiokazet).
Knižní vydavatelství tehdy zavětřila budoucí dobrý byznys a audioknih začalo především v USA velmi rychle přibývat. V roce 1988 tu už bylo více než 40 vydavatelů, kteří se na ně specializovali. A což teprve, když trh ovládly „cédéčka“ a „empétrojky“!
V posledních letech ovšem prodeje CD nosičů klesají – nakrása mluvené knihy si totiž lze jednodušeji stáhnout do telefonu či počítače přímo z internetu. Ale to jistě všichni víme a rádi audioknihy posloucháme jak ze sluchátek při jakékoli činnosti, tak třeba za pomoci USB při jízdě automobilem apod.
První byl Spejbl a Hurvínek
Československo samozřejmě nestálo stranou trendu audioknih. Gramodesky s jejich nahrávkami před druhou světovou válkou vyráběly firmy, jako Ultraphon či Esta, první edice se na trh dostaly dokonce už v roce 1930. Jednou z úplně prvních českých audioknih – a také nejúspěšnějších – byla Dobrodružství Spejbla a Hurvínka od Josefa Skupy.
Po válce se pak na gramodeskách objevovali autoři jako Werich, Hašek nebo Vančura, samozřejmě také všemožné Večerníčky a pohádky. Po listopadu ’89 se objevila i specializovaná nakladatelství, která se věnují mluvenému slovu na vysoké úrovni: ať už jde o uměleckou četbu zajišťovanou nejlepšími herci, anebo o cenné historické dokumenty. To je například skvělý Radioservis či Audiostory.
Záhy poté se také zformuloval rozdíl mezi dvěma pojmy: audiokniha a zvuková kniha. Audiokniha představuje mluvené slovo pro komerční účely, zvuková kniha je nahrávka pro nevidomé k (zkoušelo se i načítání knih počítačovým hlasem, ale moc se neujalo). t u
V současnosti jsou audioknihy u nás i v západním světě k nejdynamičtěji rostoucí segment. t Řada bestsellerů už i u nás m vychází současně v tištěné a v audio v podobě, některé (třeba Dívka d ve vlaku) jsme dokonce měli k na trhu v audioverzi dříve než n v knižní verzi.
Úspěch mluveného slova dobře ilustruje třeba meziroční nárůst prodejů audioknih na Alza.cz, který činí za letošní první kvartál 48 procent! Roste také zájem o e-knihy – na Alza.czmeziročně dosáhl výše 27 procent („Svůj podíl na tom jistě má i speciální písmo pro dyslektiky, které Alza vložila do své aplikace pro čtení e-knih,“ říká Hana Žáková z Alzy).
Pomalu se tak blížíme situaci v USA, kde audioknihy poslouchá každý pátý obyvatel a v některých věkových skupinách skoro začínají dohánět prodeje klasických tištěných knih. Svůj velký podíl na tom u nás mají jak současné nahrávky, které čtou skvělí herci a herečky, tak zpřístupňování rozhlasových archivů, jež jsou plné mimořádně kvalitních nahrávek od „starých mistrů“ kalibru Högera či Brodského.
Je poslouchání podvádění?
V USA zuří velký spor o to, zda děti, které doporučenou literaturu poslouchají a nikoli čtou, podvádějí školu. Jaký je vlastně rozdíl mezi čtením tištěné knihy a poslechem její namluvené podoby? Dlouhodobě se této věci věnuje profesor psychologie na univerzitě ve Virginii Daniel Willingham. Dospěl k závěru, že poslech mluveného textu dospělému člověku poskytuje více informací než četba – nad její rámec totiž herec doplňuje rytmus čteného textu, pauzy anebo tón řeči. Skutečný umělec tak dokáže účinek příběhu znásobit. A jak je to s dětmi? U těch vstupují do hry další prvky: například „dekódování“ slov z písmen, ke kterému při četbě dochází. Proto by děti, dokud neumějí dokonale číst, měly četbu a poslech kombinovat – obojí jim přinese užitek.
10 nejprodávanějších audioknih na alza.cz
1. Macbeth / Jo Nesbo (thriller)
2. Počátek / Dan Brown (román)
3. Strážce boleslavského mysteria / Vlastimil Vondruška (historická krimi)
4. Severská mytologie / Neil Gaiman (severské mýty)
5. Pozitivní leader / Jan Mühlfeit (literatura faktu)
6. Umrlčí cesta / Peter May (kriminální thriller)
7. Konec prokrastinace / Petr Ludwig (psychologie)
8. Saturnin se vrací / Miroslav Macek (humor)
9. Den trifidů / John Wyndham (sci-fi)
10. Nikdy nedělej kompromis / Chris Voss (psychologie)
