• Autor: Lukáš Chlebovský
Když je na antické město vržen stín tajemné kletby, padá veškerá zodpovědnost na jedné mladé hrdinky. Asterigos: Curse of the Stars je nejnovějším počinem Acme Gamestudio, které se odhodlalo otestovat vody stále oblíbenějšího soulsborne žánru. Jak se pokus vydařil, se dočtete v naší recenzi.
zdroj: Acme Gamestudio
Před celým tisíciletím postihla město Aphes strašlivá kletba Asterigos – vše živé se stalo nestárnoucím, na oplátku se obdarovaní tímto danajským darem stali závislí na zhmotněné magii, která nahradila běžnou lidskou stravu. Tuto magii obsahuje nerost jménem Stardust, dovolit si jej však mohou jen privilegovaní. Ostatní trpí v agónii a jediný způsob vysvobození představuje obětování své lidské podoby a následná přeměna na běsnící monstrum.
Asterigos ovšem nezná hranic, a přišla si i pro panovníka království Anbari. Ve snaze najít lék pro svého vladaře podniká družina válečníků z legie Stormwind výpravu do technologicky rozvinutějšího Aphesu, kde je ale zapletena do mocenských intrik předních představitelů městského státu. Zde vstupuje na scénu hrdinka našeho příběhu – mladá válečnice Hilda, dcera velitele anbarské výpravy, která se spolčuje se zástupci apheského odboje ve snaze nalézt své ztracené krajany a jednou pro vždy nalézt řešení kletby, která Aphes uvrhla do letargie.
Po výpravné stránce od Asterigos: Curse of the Stars neočekávejme žádná novátorství. Opakuje se zde totiž příběhová kostra relativně typická pro soulsborne žánr – hrdina přichází do tajemné oblasti sužované záhadnou kletbou a je odhodlaný ji zvrátit. Pro příklad nemusíme chodit daleko – obdobný příběh bychom našli v nedávno vydané Thymesii. Dokud je ale příběh zasazen do bohatého dějového pozadí a protkán dobře napsanými postavami a dialogy, dá se taková neoriginalita prominout.
Tak je tomu konec konců v případě Asteriga – osobně jsem do příběhu Hildy a antickým Řeckem a Římem inspirovaným městem Aphes zapadl až po uši. Během hraní se sice setkáte se skromnějším počtem NPC, nicméně všichni mají co říct a na každém rohu jsou k nalezení deníky, dopisy a hlášení, které život v prokletém městě vhodně popisují a prohlubují.
zdroj: tinyBuild
Počet spojenců cizince v Aphesu by se dal spočítat na prstech jedné ruky.
Co mě na Asterigu zaujalo možná nejvíce, je, s jakou nevtíravostí je nakládáno s vedlejšími misemi. Nikdy se mi nestalo, že by má cesta byla zastoupena nějakou postavou, která by mi vnutila vedlejší úkol. Nejčastěji se během plnění vedlejších úkolů budete cítit jako poslíček. Ulice Aphesu se hemží bezprávím a opustit bezpečí svých domovů je jen pro odvážné. V takovém případě se obyvatelé města obrací na vás s žádostí o doručení vzkazu, psaní či předmětu.
Plnění vedlejších misí z pozice kurýra sice může přinést cenné předměty a informace dokreslující atmosféru města, nicméně z mé zkušenosti se největší odměna skrývá za filantropickými záměry. Abych se vyhnul spoilerování, snad jen naznačím, že pokud obětujete chvíli svého času pomocí bezmocným, můžete si v pozdější fázi hry ušetřit mnoho vrásek, a v závěrečném zhodnocení ze sebe můžete mít i lepší pocit.
Pokud po Asterigu saháte z pozice ostříleného hráče „soulsovek“, pak se v Aphesu budete cítit jako ryba ve vodě. V mlhou zahaleném městě se můžete spolehnout výhradně na tři věci: sebe, své zbraně a přítomnost hrozby na každém kroku. Útočiště vám krom úkrytu odbojové skupiny Adherentů poskytnou takzvané Conduity, které slouží jako záchytné body vaší výpravy a v pozdější fázi hry také ulehčují pohyb po městě.
Nepřátelé, kteří se vám snaží zabránit ve splnění Hildiných cílů, by neměli být bráni na lehkou váhu. Možná ze mě mluví nešikovnost a absence včasných reakcí, ale odhaduji, že „obyčejná“ monstra si vyžádala více Hildiny krve než samotní bossové. Klíčem k úspěchu v soubojích, stejně jako u dalších her stejného žánru, zůstává vypozorování návyků a útočných sekvencí nepřátel, kterým je nutné přizpůsobit strategii. Obzvláště to pak platí u boss fightů, kterých hra nabídne něco málo přes 20.
Umírání a opětovné oživování je něco, čemu se nejspíše nevyhnete. To by samo o sobě nebylo tak strašné, kdyby ovšem společně s vaším vzkříšením nepovstali z mrtvých i nepřátelé. Jejich zabití je sice odměněno zkušenostmi a surovinami určenými pro vylepšování zbraní, co se ovšem nevrátí, jsou lektvary a další spotřebované předměty. To může představovat výraznou překážku během těžších soubojů – jakmile párkrát padnete a nezbude vám žádný lektvar navíc, stanou se souboje o to těžší. Vše se ale dá obejít, například uložením těsně před soubojem, čímž si zachováte vaše předměty a pojistíte se, že mrtví nepřátelé mrtvými zůstanou.
Zatímco „soulsovský“ žánr pro mě nebyl novinkou, už dlouho jsem se nesetkal se hrou, do jejíhož vstupu bych měl takové obtíže. Za jakýsi herní standard jsem považoval možnost přizpůsobit si ovládání na klávesnici, čehož využívá úzká skupina lidí, do které patřím – leváci, co nenávidí gamepady. Bohužel, v současnosti Asterigos nenabízí možnost úpravy ovládání, a jste tak buďto odsouzeni hrát s WASD (což se pravou rukou ovládá poněkud nesnadno), anebo přinuceni naučit se novým věcem. Sáhl jsem proto nakonec po gamepadu, a ačkoliv jsem jej poprvé a naposled držel před deseti lety v Battlefieldu 3, v Asterigu jsem si na něj zvykl rychle a troufám si tvrdit, že se jedná o vhodnou hru pro naučení se nespoléhat jen na klávesnici a myš.
Smíšené pocity – frustraci a nadšení – jsem měl z bloudění uličkami Aphesu. Hra totiž, jak je ostatně u dalších her tohoto žánru zvykem, nenabízí mapu. Musíte tedy buď spoléhat na svůj orientační smysl a prostorovou paměť, anebo si mapu kreslit svépomocí. Absence mapy však dodává hře jakési kouzlo, při kterém jsem si zavzpomínal na rýsování map na čtverečkovaném papíru při hraní Might & Magic. Jelikož ale moje kartografické schopnosti nejsou na vysoké úrovni, dodnes s sebou vláčím pár předmětů, na jejichž doručení Aphesané marně čekají.
zdroj: tinyBuild
Na koho nevyšel stardust, musel se spokojit s novou vizáží.
Co Hildě nelze upřít, je její zručnost se zbraněmi. Do Aphesu totiž přichází vybavena celým arzenálem – mečem a štítem, dýkami, kopím, kladivem, holí a magickými náramky. Mezi těmito může volně kdykoliv přepínat, a současně může mít vybaveny dvě. Přepínat mezi dvěma zbraněmi můžete v souboji instantně – nemusíte čekat, než Hilda schová první zbraň a vytáhne druhou. Souboje jsou tak rychlé a využívání Hildina plného potenciálu je o to snazší. Každá ze zbraní má navíc svou speciální dovednost, která vám například v případě meče a štítu dovolí vytáhnout štít a zablokovat útok, anebo rychle uskočit při použití speciální schopnosti dýky.
Ať už se rozhodnete nepřátele mlátit kladivem na blízko anebo magickými výboji holí na dálku, dodatečné poškození vám propůjčí takzvané Enchantity. Ty vaše zbraně očarují o element – oheň, led, blesk či čistou magii – a poskytnou dodatečnou sílu v boji proti všemu, co na vás v Aphesu čeká.
Zbraním je přizpůsobený strom dovedností, který je rozčleněn do šesti větví, každá vedoucí k ultimátní schopnosti konkrétní zbraně. Zkušeností je v Aphesu a přilehlém okolí dostatek, a tak není problém najednou prokázat své mistrovství s několika různými zbraněmi. Navíc je k dostání poměrně levný lektvar na resetování všech naučených dovedností, a tak je možné za jedno tažení hrou obměnit všechny dostupné zbraně.
Fajnšmekry tato možnost jistě potěší, konzervativnější z nás si do konce hry vystačí s první zbraní, která nám v prokletém městě dodala pocit největšího bezpečí. Osobně jsem sáhl po dýkách, které perfektně odpovídají mému hernímu stylu – naletět do oblaku nepřátel, rozdat pár rychlých ran, naopak schytat několik drtivých, po úskoku se vyléčit a celý proces opakovat do zdárného konce.
zdroj: tinyBuild
Harpie Eulalia sice zpívá hezky, ale sousedé mi dosvědčí, že při našem souboji jsem to byl já, kdo řval více.
Čím se Asterigos významně liší od svých ponuře laděných bratranců žánru soulsborne, je atmosféra a barevnost. Vlivem kletby sice Aphes životem nebují, přesto se díky světlé paletě barev inspirované antickou architekturou zdá být živý. Může jít jen o „dojmologii“, ale právě malebnost prostoru mě motivovala dojít na konec co nejrychleji, abych se dostal k příležitosti spatřit Aphes v celého jeho uzdravené kráse.
Příjemný dojem z vizuálu Asteriga byl umocněn i poklidným a sentimentálním hudebním doprovodem, který dával vynikat atmosféře města, ze kterého jako by se vytratil všechen život a radost. Obzvlášť epická je pak hudba během soubojů, která podtrhuje zdání, že se jedná o boj na život a na smrt.
Asterigos: Curse of the Stars sice revoluci v žánru náročnějších akčních RPG her nepředstavuje, pozornosti fanoušků fantasy žánru by ale neměl ujít. Za vcelku dostupnou cenu nabídne poutavý, na rozhodnutích založený příběh odehrávající se v rozmanitém prostředí, propracovaný soubojový systém a místy také náročné boss fighty, které ozkouší odolnost vašeho herního náčiní.
• Zdroje: Vlastní
Závěrečné hodnocení
Tato recenze byla napsána pro PC verzi hry. Klíč k recenzi poskytla PR agentura White Label.
Asterigos: Curse of the Stars revoluci v žánru nepřináší, ale bere si, co je dobré, a dává to do slušivého kabátu. Povedený soubojový systém, zajímavý příběh a výzvu představující boss fighty stojí za povšimnutí, variabilita zbraní pak láká na opětovný průchod hrou.
Klady
Zápory
|
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
|---|---|---|
| Operační systém | Windows 10 64-bit | Windows 10 64-bit |
| Procesor | Intel i7-6700 | AMD Ryzen5 1500X | Intel i7-9700 | AMD Ryzen5 2600X |
| Grafická karta | Nvidia GTX960, 4 GB | AMD 380X, 4 GB | Nvidia RTX2060, 8 GB | AMD 5700, 8 GB |
| DirectX | DirectX 12.0 | DirectX 12.0 |
| Operační paměť | 8 GB | 16 GB |
| Pevný disk | 12 GB | 12 GB |
• Zdroj: Steam (18. 10. 2022)
Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.
Základní sestava: AlzaPC GameBox Core Mini - R5 / RTX5050 / 16GB RAM / 1TB SSD / Bez OS |
Optimální sestava: |
Sestava pro náročné: |
