Bloodborne: Desková hra (RECENZE) – Yharnam láká lovce k další práci

Obsah recenze Bloodborne: Desková hra

1. Modla herního masochismu na vašem stole
2. Staří známí v nových kulisách
3. Chladný kalkul nad intuicí
4. Bloodborne: Desková hra – Pravidla
5. Figurková nirvána
6. Recenze Bloodborne: Desková hra: závěrečné hodnocení

Modla herního masochismu na vašem stole

Na uličky Yharnamu padá noc a na nebe stoupá Krvavý měsíc, který fandí všem místním příšerám z těch nejděsivějších nočních můr. Je to tedy ideální čas, aby se všichni místní lovci shromáždili a snažili se vyčistit prokleté město z PS exkluzivity Bloodborne od všeho neřádstva. Tentokráte však můžete nechat ovladače odpočívat, protože výprava se odehraje na vašem stole díky titulu Bloodborne: Desková hra, v němž musí spojit síly až čtyři hráči, aby pokořili jeden z kvarteta náročných scénářů.

Fanoušci deskohraní si možná uvědomí, že se jedná o druhý pokus, jak přenést svět populární soulslike hry do deskovkové podoby. V roce 2019 se totiž objevil projekt Bloodborne: Karetní hra, v němž se tým lovců pouštěl po stopách místních monster, ale zároveň si navzájem podrážel nohy, protože vítězství v něm si odnesl jen jeden dobrodruh. V této hře se mohli vyřádit jak zkušení hráči, tak zelenáči, kteří se od své konzole k deskovkám dostanou jen výjimečně. To dnes recenzovaná hra dokáže potrápit i ostřílené veterány, vlastně ve stejném duchu jako jeho Playstation předloha.

Staří známí v nových kulisách

Asi by se hodilo parafrázovat památnou hlášku Rona Weasleyho z Harryho Pottera: „Budete trpět, ale báječně si to užijete,“ protože do puntíku vystihuje mé pocity u Bloodborne: Deskové hře. Autorům Ericu M. Langovi a Michaeli Shinallovi se totiž povedlo přenést zásadní mechaniky z původní hry do stolní podoby. Se svými lovci budete muset pečlivě promýšlet, na co ještě máte síly a na co už ne. Každá smrt je spravedlivá a po zásluze potrestaná (navíc téměř vždy budete vědět, kde jste udělali chybu). Ani základní příšery vám nic nedarují a první úspěšná porážka bosse se pevně zapíše do vaší paměti.

Bloodborne: Desková hra si zakládá na vysoké míře kooperace mezi hráči, bez níž není možné překonat ani ten nejjednodušší ze čtveřice scénářů, které jsou pro vás pod víkem krabice připraveny. V rámci příběhového tažení (vyprávění pomocí atmosférických textů na kartách) se vydáte vyčistit centrum Yharnamu, posvítíte si na původ vlny šílenství, jež se nevyhne ani samotným lovcům, rozlousknete zdroj podivné nemoci sužující Starý Yharnam a odhalíte pečlivě utajované tajemství Církve léčení. Kromě ústřední linky narazíte na řadu odboček, u nichž budete často nuceni vybrat mezi zlem a ještě větším zlem, jež vedle morálního aspektu znamenají také odlišný průběh souboje.

Chladný kalkul nad intuicí

Herní i deskovkový Bloodborne mají jeden zásadní jmenovatel – jakmile prokouknete jeho základní mechanismy, bude pro vás pohyb po Yharnamu o poznání jednodušší než při prvních návštěvách. Rozhodně se nevyplatí říct si: „Ještě kouknu tady za roh a nějak to dopadne.“ Každý krok je třeba promýšlet, protože na splnění hlavní mise lovu máte pouze omezený počet kol určených počítadlem, jež se neúprosně šine doprava. V pevně určených bodech dokonce resetuje mapu a přinese zpět všechno potvorstvo, obnoví životy bossům, ale také přihraje zpět žetony předmětů, jež můžete získat.

O naléhavosti promýšlet každý posun svědčí také fakt, že každý přesun do azylu Lovcova snu (ať dobrovolném či vynuceném smrtí) znamená posun na ukazateli lovu. Nelze se tak nekonečně vylepšovat za ozvěny krve, aby byl souboj s bossem snazší. Určitě nesplníte všechny vedlejší mise vhledu, leda byste měli obrovské štěstí při objevování mapových dílů. Omezen je také počet akcí na kolo, protože za každou zaplatíte kartami z ruky sloužícími i k boji. Jakmile odhodíte karty kvůli interakcím a pohybu, jste proti příšerám bezbranní (stejně jako když postupujete s vyčerpanou zbraní). Nerozvážnost se v Bloodborne: Deskové hře zkrátka krutě trestá.

Ve stejné režii se nesou i samotné střety. Jasně víte, co od příšer můžete čekat a nejlepším postupem je odpočítávat karty jejich útoků (je jich jen šest, takže se to dá zvládnout). Podobně jako v původním titulu tak můžete odpozorovat, s čím příšera vyrukuje, a na to pak patřičně zareagovat. Vyhodnocení střetu je díky jasné symbolice otázkou okamžiku, ale svou pozornost musíte věnovat i speciálním efektům, jež vám můžou přinést zajímavé benefity, případně vám pořádně zavařit. Hlavně dvě fáze závěrečných monster vám dají vzpomenout na nejkrušnější chvilky v Bloodborne, na což desková verze skvěle navazuje. Na rozdíl od počítačové hry můžete u deskovky „podvádět“ a uměle si snížit obtížnost, ale tím pošlapete důležitou součást titulu. A co je víc než pokoření závěrečné příšery po tuhém, ale spravedlivém boji?

Bloodborne: Desková hra – Pravidla

V jádru není průběh partie v Bloodborne: Deskové hře nijak složitý. Stačí si zapamatovat, že za každou akci se platí kartou umístěnou na odhazovací balíček či na zbraň při útoku (karty v podstatě symbolizují počet akcí na kolo) a že monstra nemilosrdně útočí, když k tomu mají příležitost. Překážku by pro méně zkušené hráče mohla představovat řada speciálních efektů a proměn pravidel v průběhu jednotlivých scénářů (je pravdou, že jsem také dvakrát hledal přesný výklad symboliky karet v hlubinách internetu, ale po jejich rozluštění mi najednou bylo vše jasné a divil jsem se, co jsem předtím nechápal).

Každá návštěva Yharnamu začíná stejně – potřebujete si zvolit jednu ze čtyř kampaní a podle pokynů pro aktuálně plněnou kapitolu (jsou vždy tři) připravit monstra a mapové díly (karty misí nikdy nemíchejte a mějte je seřazené podle čísel). Poté si zvolíte svého lovce, resp. trikovou zbraň, kterou se bude ohánět. Každá nabízí dvě varianty útoků se specifickými vlastnostmi, jež musíte umět naplno využít. K tomu dostanete příslušnou střelnou zbraň a počáteční balíček karet, který postupně vylepšíte v rámci Lovcova snu. Jakmile vytvoříte zásobu žetonů a vyberete miniatury příšer, můžete se pustit do hry.

Podle pokynů karty kapitoly se snažíte splnit zadané úkoly mise lovu, přičemž odhalujete vedlejší mise vhledu. V každém kole začínají hráči s trojicí karet na ruce. Za každou akci zaplatí jednu kartu, ať jde o pohyb o dvě sekce na mapě (může přitom odhalit nový mapový díl), interakci s předmětem či osobou nebo o útok na příšeru. Při útoku na příšeru neodhazujete kartu na odkládací balíček, ale přímo na zbraň, čímž aktivujete její vlastnost. Pokud máte všechna pole trikové zbraně zaplněna, útočit nelze.

V Bloodborne: Deskové hře bez karet zkrátka nemůžete dělat nic, jen zemřít, což vás pošle do Lovcova snu a posune počítadlo o jedno pole ke konci hry. Do odpočinkové/restartující zóny můžete jít také dobrovolně, abyste si kompletně obnovili zdraví a vylepšili svou postavu za získané ozvěny krve. K cestě do Lovcova snu přistupujte opatrně, protože každá z nich vám neúprosně krátí čas na splnění hlavní mise.

Jakmile skončí tahy všech lovců, spustí se režim aktivace nepřátel. Nejdříve je nutné určit, zda se monstra pohybují v aktivační zóně lovců (díl s figurkou hrdiny a přilehlé díly, vzdálenější příšery jsou v klidu). Poté se v pořadí dle panelu lovu aktivují a přesunou o jedno pole směrem k lovci. Pokud jsou lovec a nepřítel na stejném poli, spustí se boj. Takto se postupně přesunou všechny potvory, načež se ukončí kolo, posune žeton na ukazateli lovu a začíná nové kolo.

Samotné souboje jsou dynamické a dají se absolvovat velmi rychle. Nejdříve napadený/útočící lovec zvolí příslušnou vlastnost své trikové zbraně, načež se obrátí karta nepřítele (základní, speciální, schopnost) určující typ útoku podle typu monstra (bossové mají vlastní, mnohem výživnější karty). Lovec ještě může zareagovat uskočením, pokud má volné pole zbraně a příslušnou kartu, čímž se zcela vyhne útoku a zasadí dokonalou ránu. Poté se celý souboj vyhodnotí s tím, že rychlejší útok má přednost. Nakonec si obě strany střetu odeberou příslušný počet životů. Po několika šarvátkách budou souboje odsýpat a budete si připadat jako zkušený lovec v playstationovém Bloodbornu. Tedy do doby, než vás vyškolí boss a ukončí vaši existenci.

Konec partie určí buď dosažení posledního pole na počítadle lovu, což znamená neúspěch v kampani, nebo porážka bosse potvrzená textem na kartě mise lovu. Jednotlivé kapitoly lze odehrát do hodiny (na základě zkušenosti a počtu hráčů), takže celá kampaň se může docela protáhnout. Naštěstí má Bloodborne: Desková hra funkční insert na uložení pozice, takže můžete celou hru projít na více sezení (ale věřte, že většinou budete chtít dokončit kampaň najednou). U stolu můžete sedět až ve čtyřech hráčích, což je dle mého už docela hodně. Nejlépe se mi hrálo ve dvou až třech lidech, ale scénáře si užijete v pohodě i sami (pokud potřebujete obrousit hrany obtížnosti, vezměte dvě postavy).

Figurková nirvána

Vedle samotné hratelnosti se titul Bloodborne: Desková hra vytasil ještě s jedním obrovským trumfem, který potěší milovníky tvarovaného plastu. Protože za vydáním hry stojí společnost CMON, pod víkem krabice se ukrývá téměř čtyřicet detailně zpracovaných figurek, jež nakonec neposlouží jen pro partii samotnou, ale stanou se součástí výzdoby poliček pravověrných fanoušků předlohy (šikovnější z nás si jistě pohrají i s barevnou výzdobou). Ostatně i na dalších komponentech je patrný dohled vlastníka licence ze Sony, takže plně odkazují na yharnamské reálie. Deskovku si navíc můžete užít v kompletní české lokalizaci zajištěné místním distributorem hry ADC Blackfire.

Bloodborne: Desková hra patří k atmosférickým titulům, které z vás budou dřít kůži jako tradiční soulsovky, což znamená, že kampaň napoprvé nejspíš nezdoláte. Musíte se učit, trpět, zachovat chladnou hlavu, zlepšovat svůj styl a hledat mezery a triky, jež vám přinesou kýžený pocit úspěchu z pokořeného scénáře. V tomto ohledu není stolní verze nic dlužna svému konzolovému předobrazu. Základní mechaniky pochopíte během chvilky, ale je třeba vnímat všechny odlišnosti u jednotlivých potvor a misí, takže maximální soustředění je na místě. Neopatrné začátečníky může Bloodborne: Desková hra pěkně sežvýkat, ale s trochou respektu a zkušeným vůdcem si jej užijí stejně jako ostřílení hráči.

Za poskytnutí recenzní kopie Bloodborne: Desková hra děkujeme českému distributorovi hry společnosti ADC Blackfire.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Bloodborne: Desková hra : závěrečné hodnocení

Bloodborne: Desková hra

Deskové hry

Bloodborne: Desková hra prověří vaši taktickou průpravu na samotnou dřeň. Jedná se o náročnou, ale naprosto férovou deskovku, která neumí odpouštět sebemenší chyby, podobně jako její konzolový předobraz. Kdokoliv k ní přistoupí bez respektu, dostane okamžitě přes prsty. Oficiální licence a nádherné figurky jsou třešničkou na soulsovém dortu.

Klady

• Věrnost předloze a užití oficiální licence
• Nekompromisní, ale spravedlivá obtížnost
• Easy to learn, hard to master
• Dynamika soubojů
• Možnost uložit postup kampaně
• Detailní figurky

Zápory

• Někdy moc spletitá speciální pravidla a dovednosti
• Některé hráče odradí obtížnost

Jakub Němec

Since I can remember, I have hidden my identity behind the name Jakub Němec. I have always wanted to experience adventures with the hero, which is why I developed a great passion for books and video games as a child. In interactive worlds, I prefer RPGs of all kinds. Most recently, I am interested in independent titles that have innovative ideas.