• Autor: Jiřina Formánková
Green Hell je klasický PvE survival z pohledu první osoby s managováním základních potřeb (stavbou přístřešků, výrobou předmětů, bojem s divokými šelmami), ale také s příběhem, který nejen osvětluje, jak se hlavní hrdina hry Jake Higgins dostal do tropického deštného pralesa plného nástrah, ale také se stává hlavním tahounem, který ho pohání v jeho cestě dál. Rozšíření Spirits of Amazonia zase nabízí dobrodružství, které se odehrává před hlavním příběhem hry a je tedy lepší nechat si ho až nakonec. Mimoto si můžete vybrat i volný režim „přežití“ nebo „výzvy“ pro fandy survivalu.
zdroj: Creepy Jar
V příběhu Green Hell hrajete za Jakea Higginse, který se svou manželkou Miou vyráží do Amazonie, aby se zde pokusili najít důležitý lék. Mia jednoho rána odchází ze společného stanu a na vlastní pěst se vydává kontaktovat místní kmen domorodců, jenž se s ní snad podělí o jeho tajemné složení. Jake a Mia nadále komunikují jen pomocí vysílačky, dokud se ovšem cosi nepokazí. Od tohoto momentu už jde spíše o Jakeův holý život, protože tento antropolog není žádný Bear Grylls (a netuší ani jak vyrobit základní obklad na ránu). Při hledání ztracené manželky se tedy snaží hlavně přežít nástrahy deštného pralesa.
Hlavní starostí kromě péče o základní zdraví postavy je sledování tří samostatných položek výživy a také hydratace. Ty můžete kontrolovat pomocí chytrých hodinek, které kromě toho mají funkci kompasu a velice překvapivě i časomíry. Komu by snad tyto mechaniky přišly málo, má štěstí. Green Hell totiž obsahuje i zdánlivě nedůležitou položku – duševní kondici. Té si nejspíš na počátku nebudete moc všímat (budete mít plné ruce práce pohlídat jídlo a pití), až do prvního zešílení...Tehdy už bude jednou provždy jasné, že udržet se ve stavu příčetnosti je stejně důležité jako cokoliv jiného.
Díky za každé nové ráno – i tak by mohl znít podtitul Green Hellu.
zdroj: vlastní
Je dost dobře možné, že než se trochu rozkoukáte a osvojíte si základní mechaniky přežití, umřete hned několikrát. Ať už v důsledku napadení třeba jaguárem, anebo kvůli trochu zákeřným parazitům. Z pijavic se nakonec staly mé oblíbenkyně a vždycky jsem je takříkajíc ráda viděla (jelikož obvykle znamenaly, že nemám tu čest s něčím horším). Zato červ, to je jiná liga. Znamená nejen nechutné šťourání kostěným nástrojem v končetině, ale hlavně riziko infekce. Pokud hrajete sami, většinou je problém nasbírat dostatečné zásoby léčivých bylinek na třeba hned čtyři podkožní přivandrovalce.
Dalšími miláčky jsou štíři, chřestýši a mí oblíbení pavouci, těch jsem za hru „prošlapala“ nespočet (mám podezření, že jsem snad žádného nevynechala). Skrývají se v podrostu, případně jeskyních a dávají o sobě vědět na velice krátkou vzdálenost, takže si jich často všimnete, až když už je pozdě a otrava je na světě. Po krku Jakeovi nepůjde jen fauna, ale i vlastní nevědomost. Vyrazil totiž do džungle se znalostí jedné rostliny a kokosového ořechu. Všechna zbylá květena je pro něj velkou neznámou a pro vás jako hráče ruská ruleta. Zvracení je nejen otravné, ale hlavně dehydratuje a chvíli trvá, než samo odezní – stejně ale budete potřebovat zjistit, co je k jídlu (případně má nějaké užitečné efekty) a co ne.
Co se stavění obydlí týče, možná si ho v Green Hell neužijete tolik jako v jiných survivalech. Záleží samozřejmě na strategii, kterou si zvolíte. V případě, že se rozhodnete následovat příběh, budou vás okolnosti nutit k častému přesunu pralesem. Osobně se mi tento koncept ale zamlouvá, jelikož je hodně blízký reálnému životu domorodců. Vzhledem k tomu, že potravní zdroje jsou na daném místě omezené, je logické migrovat. Pokud ale trváte na budování stabilnější základny, můžete. Hra obsahuje dostatečně pestrou nabídku nejrůznějších pastí, které vás při troše štěstí budou zásobovat čerstvým masem. Jen po ostatních poživatinách se budete muset poohlédnout jinde. Přístřešek ostatně slouží i jako místo, kde můžete uložit hru (ukládejte často).
S místem v inventáři budete čas od času svádět nerovný boj.
zdroj: vlastní
Na výběr dostanete z více obtížností, ale doporučuji zohlednit hlavně to, jestli hrajete sólo, anebo ve skupině. Pokud budete sami a nejste skrytí masochisté, doporučuji držet se té standardní. Největší problém nakonec není jídlo a celková bezpečnost, ale zranění nejrůznějšího rázu, která se v tropickém klimatu ráda infikují. Pokud jich získáte více najednou, můžete mít vážný problém. Naproti tomu hraní ve více lidech umožňuje zvednout náročnost o dost nahoru. Je to jednoduché – víc očí víc vidí a ruce navíc se taky hodí vždycky.
Pijavice jsou snad tím nejmenším problémem, který v Green Hell na hráče čeká.
zdroj: vlastní
Občas se setkáte i s nepříliš přátelskými domorodci. Obvykle to ale není problém, a pokud s nimi nechcete bojovat, nemusíte. Stačí se držet v dostatečném odstupu a nevšímat si jich. Když už dojde na blízkou konfrontaci, můžu snad prozradit, že nejsou příliš stateční (hlavně když jsou sami). Pokud se jich sejde víc, sebevědomí jim ale přece jen stoupne. Naštěstí nenosí žádnou zbroj, což vy můžete, a tak se síly srovnávají. Nejnepříjemnějším protivníkem je na začátku určitě jaguár, později ho střídají krokodýlové. Na ty si je třeba dát dobrý pozor, zvláště pokud chodíte na výpravy i v noci (k větším vodním plochám).
Co se příběhu týče, je dost zajímavý na to, aby dokázal udržet tempo a pozornost hráče (i když není úplně nepředvídatelný). Zklamání mě čekalo až v samotném závěru, kdy v jednom z konců zkoumáte jistou přísadu… Čekala jsem upřímně, že hra nabídla určité nápovědy, na co se zaměřit, ale nakonec tomu tak nebylo. Fiktivní náznaky vlastně jen mátly a donutily mě hledat něco, co ve hře nakonec ani reálně není. Celá záhada tak byla opravdu jen o systému pokus-omyl.
Včelí úly jsou parádním zdrojem štípanců i medu.
zdroj: vlastní
Vizuál je v Green Hell povedený (samozřejmě ne dokonalý). Rostliny i zvířata vypadají velmi realisticky a prostředí vás nenechá zapomenout, kde se právě nacházíte. Drobnou připomínku bych měla jen k animaci sekání stromů. Ne vždy „se trefíte“ tak, aby to působilo přirozeně a smysluplně. Ten nejhorší pohled ovšem na hráče čeká v multiplayeru, a to když koukáte na svého paňácovitého kolegu podivně strnule pobíhajícího po okolí.
Občas se mi taky stávalo, že při snaze vyrobit něco z dlouhých klacků nebo banánových listů jsem je nebyla na první dobrou schopna umístit na výrobní šutrák v inventáři, i když byly na zemi přímo v mém dosahu (musela jsem je prvně otrocky vzít do ruky a následně pustit, než jsem znovu zadala položku výroby a teprve poté šly použít). Ale to už je z jiného soudku. S výraznějšími bugy jsem se při průchodu hrou nesetkala ani v základním příběhu, ani v rozšíření s názvem Duchové Amazonie, kterému se budu věnovat na dalších řádcích.
Bezplatné rozšíření s názvem Duchové Amazonie nabídne příběh, který časově předchází úvodnímu Green Hellu. Mechanikami se neliší a zůstává víceméně stejný jako původní hra. Nabídne ale další kus deštného pralesa i nějaké nové rostliny k prozkoumání. Vše se tu točí kolem Jakeovy potřeby navázat přátelství s domorodci a získat si jejich důvěru. Toho může dosáhnout plněním úkolů typu léčba zraněných členů kmene, záchrana zatoulaných dětí a tak podobně…
Na rozdíl od předchozího dobrodružství zde nemáte na startu k dispozici mapu, tu si nejprve musíte najít – to doporučuji udělat hned na začátku. Vyhnete se tak zmatenému úprku s uječenou domorodou omladinou přes rameno skrze polovinu pralesa v zoufalé (ano, hodně zoufalé) snaze trefit konečně tu zatracenou vesnici. Snad mi nikdo nebude mít za zlé drobnou radu. Prozkoumejte nejdříve oblast pobřeží a přilehlé ostrůvky, než se pustíte dál.
Další trochu smolnou záležitostí je, že položky stavby, výroby a dalších, které jste se v potu tváře naučili v původní hře a zapsali do deníku, budete na začátku Spirits of Amazonia hledat marně. V deníku tak najdete jen zoufalé torzo toho, co jste už věděli. Co můžete sníst a čím obvázat ránu si sice skoro jistě pamatovat budete, ale postavit větší ohniště, nebo vyrobit složitější past vaše postava prostě neumí. Nezbývá tak nic jiného než Jakea pozvolna naučit všemu potřebnému ještě jednou.
Světélkující voda sice vypadá efektně, ale k pití se nedoporučuje.
zdroj: vlastní
Pokud vám v Green Hellu chyběl boj s lidskými nepřáteli, v tomto rozšíření si přijdete na své. Likvidaci nepřátelských kmenů domorodců tu máte skoro v popisu práce a těžko se jí budete vyhýbat. Pakliže chcete třeba zachránit zajatou ženu spřáteleného kmene uvězněnou zdejšími darebáky, nezbude vám nic jiného než si s nimi vyjasnit situaci pěkně po staru. A protože se jimi celý prales doslova hemží, mějte vždycky v zásobě dost zbraní a léčivých obkladů, využijete určitě obojí.
Specialitou rozšíření jsou i útržky legend kmenů zaznačené na kamenech rozesetých porůznu v pralese (nejčastěji v jeskyních, nebo jejich blízkosti). Z těch můžete při troše štěstí a šikovnosti poskládat celé příběhy, které vám osvětlí pověsti a jinak skryté informace. Hlavní důraz je ale kladen na získání důvěry kmene, která stoupá každým úspěšně splněným úkolem. Zpočátku jsem měla trochu obavy, jestli bude druhů „zakázek“ dostatečné množství, aby se z nich nestala otravně repetitivní činnost, ale naštěstí se nic takového nestalo.
Spirits of Amazonia je parádním rozšířením realisticky pojaté (chvílemi i výjimečně těžké) hry, jakou Green Hell je. Jak základní hra, tak její rozšíření jsou skvělou příležitostí, jak si vyzkoušet nástrahy deštného pralesa, aniž byste se museli zvedat z gauče. Pro nováčky survival žánru může být první setkání se Zeleným Peklem vzhledem k jeho obtížnosti možná trochu šokující. Naopak pro hráče, kteří rádi překonávají vlastní limity, je hra jako stvořená.
• Zdroje: Vlastní
Závěrečné hodnocení
Green Hell je PvE survival, který vyvíjí a vydává studio Creepy Jar. Hra vyšla na PC (5. 9. 2019), Switch (8. 10. 2020) a PS4 a Xbox One (9. 6. 2021).
Tato recenze byla napsána pro PC verzi hry.
Jak Green Hell, tak i jeho rozšíření Spirits of Amazonia je sázkou na jistotu pro všechny fandy survival žánru, kteří se rádi nechají potrápit vyšší obtížností a realistickým pojetím deštného pralesa.
Klady
Zápory
Videohry patří mezi mé velké koníčky přibližně posledních 15 let. V redakci GEMu/Alza Magazínu jsem od roku 2017 a mezi mé oblíbené žánry patří především survivaly, RPG a adventury, ale rozhodně nepohrdnu ani zajímavými indie projekty. Z platforem dávám jednoznačně přednost PC před všemi ostatními.
|
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
|---|---|---|
| Operační systém | Windows 7/8/10 64-bit | Windows 7/8/10 64-bit |
| Procesor | 3.2 GHz Dual Core Processor | 3.2 GHz Dual Core Processor |
| Grafická karta | GeForce GTX 660 | Radeon RX 460 | GeForce 970 | Radeon RX 580 |
| DirectX | DirectX 11.0 | DirectX 11.0 |
| Operační paměť | 4 GB | 8 GB |
| Pevný disk | 8 GB | 8 GB |
• Zdroj: Steam (14. 7. 2021)
Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.
Základní sestava: AlzaPC GameBox Core Mini - R5 / RTX5050 / 16GB RAM / 1TB SSD / Bez OS |
Optimální sestava: |
Sestava pro náročné: |
