Zelená planeta (RECENZE) – Ekosystém na přání

Obsah recenze Zelená planeta

• Je libo arktickou Havaj?
• Orchidej, sekvoj a mech
• Jak se hraje Zelená planeta – Pravidla
• Příroda přikrášlovat nepotřebuje
• Recenze Zelená planeta: závěrečné hodnocení

Je libo arktickou Havaj?

Už v úvodu bylo naznačeno, o co v Zelené planetě jde – vytvořit ostrov s provázanými vztahy mezi druhy místní flóry. Zkrátka na konci hry před vámi bude ležet více či méně dobře fungující kus země, který vzešel z vaší mysli a stane se novým místem pro život. Enviromentální podtext Zelené planety bije do očí snad na každém rohu a příjemně vás vtáhne do dění. Tím spíš, pokud máte k přírodě blízko. Já každou partii (a stále dokola) zírám v úžasu na plochu, jak se jednotlivé rostlinky doplňují a vytváří řetězce, které by mohly existovat v reálném světě (a často se tak i děje). Vy si zkrátka jen hrajete deskovku, ale autorovi Maximovi Tardifovi se podařilo vytvořit prostor, z nějž se můžete mnoho naučit.

Titul Zelená planeta se velmi často přirovnává k Teraformaci Mars a vlastně mě osobně lepší příměr nenapadá. Podobně jako ve slavné sci-fi deskovce pozemšťujete planetu a vytváříte zde podmínky pro život, tak v Zelené planetě už máte podmínky dané a snažíte se zde logicky a co nejefektivněji přinést rostliny, kterým by se u vás mohlo dařit ve spolupráci s ostatními (a přinést vám tak hromadu bodů). Na rozdíl od marťanské výpravy jste zde omezeni mřížkou 4x4 karet, takže musíte přiřazování rostlin, krajin a efektů promyslet, protože provázanost a symbióza funguje nejen v rámci barev (o jejich aktivaci dále), ale také v rámci pozice v řetězci. Kreativitě se navíc meze nekladou, jen pro novou hru je totiž k dispozici 25 600 různých pozic! 

Orchidej, sekvoj a mech

Kouzlo Zelené planety tkví především v tom, že každý hráč má jinou výchozí situaci danou ekosystémem, podnebím a ostrovem, takže si nemusí nutně závidět karty, které kdo vyloží, protože často sledují jiné cíle. Společně se tak přetahujete pouze o sympatie zvířat, která jsou pro všechny společná, případně o dodatečná podnebí na hlavní desce. Paradoxně ovšem nehrajete jen na sebe, ale pořád sledujete tahy ostatních, protože zde najdete mojí oblíbenou mechaniku, kdy volba akce aktivního hráče poskytne simultánní slabší akce i ostatním u stolu, a navíc spustí efekty na kartách (podobně jako ve zmiňované Teraformaci Mars či Království Valerie). Pořád jste tedy v centru dění a můžete přemýšlet nad svým ústředním tahem díky získávaným surovinám.

Bez zdrojů by totiž žádný přírodní zázrak nevznikl. Takže nepotřebné rostliny z ruky recyklujete (kompostujete), abyste dostali úrodnou půdu pro své vysněné kousky, staráte se, aby vyhodily výhonky, případně rostly spokojeně do výšky. Z přiložených obrázků sami seznáte, že pocit uspokojení z vaší ostrovní zahrádky na konci hry musí být v levelu blaha, protože přímo vidíte, jak se jednotlivé druhy tyčí nad plochou (a sekvoj se nebezpečně kymácí při každém podrcnutí do stolu). Vlastně mi u partie ani moc nevadily prohry, protože průběh Zelené planety přináší dost endorfinu k tomu, abych tuhle deskovku vyložil v brzké době znovu. 

Jak se hraje Zelená planeta – Pravidla

Karetní deskovka Zelená planeta se řadí mezi náročnější rodinné hry, u nichž už je třeba logičtějšího myšlení a pečlivé plánování postupu. Mechaniky nejsou nijak složité, pochopíte je během první partie, ale kombinování karet dokáže zavařit mozek podobně jako Divočina Severní Ameriky či Na křídlech. Osobně si myslím, že se jedná o mírně snazší hru než omílaná Teraformace Mars, která přece jen kladla v některých ohledech ještě větší nároky na kontrolu (především v efektech karet). S naučením pravidel vám velmi dobře pomůže skvěle koncipovaný manuál se spoustou užitečných tipů do začátku.

Příprava partie spočívá ve vytvoření společného a hráčova prostoru. V rámci společných komponent vytvoříte bank s žetony a kartami, poté zaplníte desku se zvířaty, které určí požadavky pro zisk bodů (ve smyslu kdo dřív přijde, bere více). Každý hráč si poté vybere svou barvu, ekosystém, ostrov a podnebí – lépe vše prokombinovat, aby se doplňovaly, ale můžete jít i do šílenějších variací. Dle pokynů ostrova přibere a zkompostuje karty a můžete se pustit do hry.

V Zelené planetě máte k dispozici čtyři základní akce – výsadba, kompostování, závlaha a přírůstky, které aktivnímu hráči přináší hlavní benefit, ale také slabší efekty pro ostatní u stolu. Krom efektů mají akce také svou barvu, které spustí všechny příslušné karty postupně zleva doprava a po řádcích shora dolů (proto je důležité promýšlet vyložení karet, aby na sebe navazovaly). Téměř za vše, co se děje ve vašem herním prostoru, dostanete na konci partie body – vyložené karty, zkompostované karty, výhonky, přírůstky a závěrečné efekty. Zkrátka se vám body jen posypou a to je fajn pocit pro každého.

Každá karta má svůj význam a užití, takže promýšlíte, zda se hodí do vašeho plánu, nebo skončí v kompostu. Vedle spousty všemožných rostlinek se vám do ruky dostanou i karty krajiny, které sice zaberou místo v mřížce, ale mohou přinést zajímavé benefity jak pro průběh partie, tak na konci hry. Navíc můžete svobodně vykládat karty událostí s různými jednorázovými bonusy. Z počátku může působit kontrolování všech efektů a akcí problém (především pro méně zkušené hráče), ale vzhledem k tomu, že si hlídáte jen vlastní píseček, tak se rychle dostanete do dění a partie pěně odsýpá. Hrozí sice strategická paralýza (kam zasadit tu zatracenou břízku, aby co nejvíce rostla, když už mám vyloženou prérii, která se k ní nehodí?!), ale to jsou spíše příjemné starosti a ostatní budou mít stejně co dělat, než se rozhodnete.

Po přibližně 60–90 minutách, v závislosti na rychlosti tahů, na počtu hráčů zase tolik nesejde, se nachýlí partie ke konci. Ten je spuštěn prvním dokončením mřížky ostrova, ostatní pouze provedou poslední pasivní akce a k tahu už se nedostanou. Závěrečné sčítání vás možná potrápí, ale když postupujete systematicky, tak se nakonec dopočítáte a určíte vítěze. Pokud si budete chtít Zelenou planetu užít i v jiném módu, lze podstoupit sólo výzvu proti virtuálnímu hráči Vesna, případně se pustit do týmové varianty dva na dva.

Příroda přikrášlovat nepotřebuje

Kapitolou na závěr je grafické zpracování, které musí chytit za srdíčko každého milovníka přírody. Fotografie na kartách se hodně povedly, herní ikonografie nijak neruší, navíc snadno přejde do krve a každá karta je doplněna zajímavostí v kvalitní české lokalizaci (o překlad se postaral tuzemský distributor Mindok).  Co chtít více? No přece pěkně vypadající žetony přírůstků, které sice trochu připomínají jako hřiby, ale herní plochu příjemně zprostorní.

Z mého hlediska je Zelená planeta hitem, který by neměl chybět v poličce žádného fanouška engine-buildingu, chytrého umisťování karet a přírodních titulů. Pustit se do něj mohou i méně zkušení hráči, kterým možná déle potrvá pochopení provázanosti karet k pořádnému zisku bodů, ale i během prvotních partií si tuhle deskovku užijí. Stejně tak by se Zelené planetě neměli vyhnout všichni, kteří nemají rádi dlouhé prostoje mezi tahy, protože zde máte pořád co dělat. Pokud máte raději Zemi než Mars, tak byste se neměli dlouho nechávat přemlouvat, budete zde jako doma.

Za poskytnutí recenzní kopie titulu Zelená planeta děkujeme českému distributorovi hry společnosti Mindok.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Zelená planeta: závěrečné hodnocení

Zelená planeta

Deskové hry

Titul Zelená planeta je splněným snem všech milovníků flóry, kteří by si chtěli vytvořit svůj vlastní kus ráje na Zemi a zjistit, jestli by byl funkční. Mechaniky nejsou přehnaně složité, přejdou rychle do krve a nabízí téměř nulové prostoje mezi tahy. Navíc na stole parádně vypadá.

Klady

• Neuvěřitelné propojení karet dle přírodních zákonů
• Silné a nosné téma
• Chytlavé principy
• Vysoká znovuhratelnost
• Grafické zpracování

Zápory

• Přírůstky mají hroutící tendence

Jakub Němec

Since I can remember, I have hidden my identity behind the name Jakub Němec. I have always wanted to experience adventures with the hero, which is why I developed a great passion for books and video games as a child. In interactive worlds, I prefer RPGs of all kinds. Most recently, I am interested in independent titles that have innovative ideas.