Polská autorka Krystyna Żywulská sepsala své vyprávění o životě v koncentračním táboře krátce po skončení války, proto je dnes považováno za jedno z nejdůležitějších svědectví týkajících se holocaustu. Do textu popisujícího hrůzy totalitního režimu však v roce 1946 zasáhla další totalita. Z původního vydání polští komunističtí cenzoři vyřadili řadu pasáží – a teprve dnes u nás kniha vychází v kompletní podobě ve zcela novém českém překladu.
Krystyna Żywulská se narodila v roce 1914 pod jménem Sonia Landau. Poté, co byla se svou židovskou rodinou během německé okupace umístěna do ghetta, se rozhodla připojit se k polskému odboji – a právě tehdy přijala svoji novou identitu. Ta ji životem provázela od roku 1943, kdy ji nacisté chytili a poslali do vyhlazovacího tábora v Osvětimi.
V koncentračním táboře byla za otřesných podmínek spolu s dalšími ženami donucena pracovat u registrace nově přivezených vězňů. Vzhledem k tomu, že většina jejích spolupracovnic byla zavražděna, rozhodla se Żywulská po osvobození Osvětimi pro zásadní krok: sepsat své vzpomínky, aby se na nacistické zločiny nikdy nezapomnělo.
Její autobiografická kniha Přežila jsem Osvětim tak byla vůbec první, která autenticky vypověděla o zvěrstvech holocaustu. Titul se ironií osudu stal svědkem další nastupující totality, protože polská komunistická cenzura z něj vyřadila několik částí. Tento historický dluh vůči autorce se však ve 21. století dočkal nápravy. Kniha nyní vychází ve zcela novém českém překladu a bez cenzurních zásahů. Stává se tak pro další generace pravdivou a nepřikrášlenou připomínkou hrůz, které už by se nikdy neměly opakovat.
