Cyberpunk 2077 (RECENZE) – Dostálo očekávané RPG svým slibům?

Cyberpunk 2077 (RECENZE PS4 – hráno na PS5) – Obsah článku

1. Cyberpunk 2077 – Vítejte v Night City!
2. Mnoho příběhů v jednom městě
3. V tisíce možností a schopností
4. Ani blízká budoucnost není bezchybná
5. Známka Cyberpunku 2077
6. Recenze Cyberpunk 2077: závěrečné hodnocení
7. HW nároky pro Cyberpunk 2077 PC

Cyberpunk 2077 – Vítejte v Night City!

Cyberpunk 2077 se odehrává v blízké budoucnosti v Night City, obřím městě ovládaném nadnárodními korporacemi, gangy a mnohdy zkorumpovanými politiky, které rovněž nese nelichotivý titul „Nejhorší město k žití v Americe”. Ve hře se ujmete role nájemného žoldáka a drobného zločince jménem V (muže nebo ženy, záleží na vás), který se plněním zakázek pro místní kšeftaře snaží vybudovat reputaci a stát se živoucí legendou této megalopole.

Jedna ze zakázek, která by V(ás) měla dostat do vyšší ligy, je ukradení pokročilého biočipu ze sídla korporace Arasaka. Pečlivě naplánovaná prácička se ale velmi rychle zvrhne, a aby se zabránilo zničení drahocenného čipu, skončí místo v rukou kšeftaře rovnou v portu ve vaší hlavě. Nikdo ovšem netušil, že je na čipu nahrána osobnost legendárního zpěváka kapely Samurai, neúnavného bojovníka proti korporacím a teroristy Johnnyho Silverhanda, který začne okamžitě přepisovat vaši osobnost a genetický kód, čímž vás zároveň i pomalu zabíjí. V tak musí velmi rychle přijít na to, jak spasit svoji duši, zbavit se digitálního vetřelce ve své hlavě a během toho všeho se ještě stát legendárním žoldákem Night City. Závod s časem začíná.

Nebojte se, že bychom vám teď něco zásadního vyspoilerovali, předešlé řádky popisují jen relativně krátký a lineární první akt, který navíc tvůrci už víceméně sami prozradili v trailerech, prezentacích a ukázkách. Po absolvování úvodu se před vámi ovšem otevře Night City v celé kráse a začne se odvíjet velice povedená příběhová linie plná nepředvídatelných situací, složitých rozhodnutí a zajímavých charakterů v čele s Johnnym Silverhandem.

Zahrnutí digitální duše excentrického zpěváka v podání amerického herce Keanu Reevese do příběhu je totiž značně originálním prvkem, tvrdohlavý a neustále rebelující rocker se totiž zjevuje kdy se mu zlíbí a dosti nevybíravě komentuje vaše činy a rozhodnutí, což mezi ním a Véčkem vytváří značně dynamický vztah.

Johnny se tak nepřímo stává druhou hlavní postavou hry, má své vlastní motivace a plány, kterých se snaží za každou cenu dosáhnout. V průběhu hry si za něj navíc i několikrát zahrajete, takže velmi rychle pochopíte, s jakou neřízenou střelou máte co dočinění. Potěšující je i to, že scénáristé tomu samolibému pacholkovi dopřáli i nějaký ten charakterní vývoj, takže ho v průběhu hry začnete mít vlastně i rádi. I když je neustále na ránu.

Byla by ale škoda kvůli Silverhandovi přehlížet i ostatní postavy, se kterými během hry přijdete do styku. V hlavě mi nejvíce utkvěla rázná nomádka Panam, ale i empatická hackerka Judy či drsný detektiv River Ward si velmi rychle získali místečko v ostatních komorách mého srdce. Cyberpunk 2077 totiž s charaktery skvěle pracuje a vám tak bude na jejich osudu skutečně záležet – dlouze si pak budete rozmýšlet, co vaše nadcházející rozhodnutí může pro jejich životy znamenat. A to jen tak nějaká hra nedokáže.

Množství voleb, kterými můžete vývoj vlastního příběhu ovlivnit, je ohromující, což koneckonců poznáte již na samém začátku hry, kdy své verzi V vybíráte životní cestu, tedy de facto původ. Na výběr jsou tři možnosti – Dítě ulice, Korporát nebo Nomád, přičemž v závislosti na vaší volbě budete začínat ve zcela odlišných lokacích. Stejně tak je ovšem variabilní i další vývoj příběhu a jeho závěr, případně i vztahy s jednotlivými NPC, které se mění v závislosti na vašich akcích učiněných během hry. Cyberpunk 2077 je přímo nacpaný rozhovory a situacemi, ze kterých vede hned několik řešení a jejich následky se pak na vaší cestě leckdy dost podstatně projeví, což hře přidává obří porci znovuhratelnosti navrch.

Mnoho příběhů v jednom městě

Cyberpunk 2077 je akční RPG každým coulem, po vytvoření „Véčka” v hezky detailním editoru na začátku hry se tedy můžete směle pustit do plnění questů, ať už těch spadajících do hlavní dějové linie, nebo těch vedlejších. V Night City je pořád co dělat, takže vám kšeftaři a další existence neustále volají a platí vám za řešení jejich problémů. Jednotlivé questy jsou zde krásně rozmanité a nepředvídatelné, ať už ale budete po městě hledat ztracené vozy taxislužby řízené umělou inteligencí, řešit trable chromové popové hvězdy, nebo dělat službičky všemožným figurkám podsvětí Night City, budete se skvěle bavit. Že by se sice pokaždé jednalo o ctnostné a naprosto etické záležitost, to nemohu říci, hra vám ale obvykle nabídne hned několik možností, jak se s nimi vypořádat bez ztráty morální kytičky.

Night City přímo kypí životem a detaily a prakticky na každém rohu nabízí příležitost k přivýdělku. Množství úkolů v Cyberpunk 2077 je až absurdní a při pohledu na neustále se plnící quest log jsem občas neměl daleko k panickému záchvatu. Po pár vteřinách jsem se ale stejně oklepal a přijal další kšeft, protože mě příběhy jednotlivých obyvatel Night City prostě a jednoduše zajímaly.

A pokud zrovna nepůjdete po hlubokých lidských příbězích, můžete na ulicích udržovat pořádek souboji s všemožnými kriminálníky, případně se pustit do boxerských zápasů, automobilových závodů, nebo pátrání po tarotových kartách v podobě graffiti. V Night City je navíc pořád co objevovat, ať už se jedná o novou výbavu, kterou vytáhnete někde z bedny ve starém oprýskaném skladišti, nebo o město samotné, jehož vysoké korporátní mrakodrapy se tyčí nad špinavými ghetty a čtvrtěmi chudiny.

Night City se pyšní solidní rozlohou a skvělou atmosférou, které nejen díky zářivým neonům (hlavně v noci za deště) připomíná kyperpunkovou klasiku Blade Runner. Abyste si ovšem neprodřeli implantáty ve svých nohou, můžete se ulicemi futuristické megalopole prohánět v několika typech automobilů, a dokonce i motorek. Vozidla si můžete buď přivlastnit násilím tak trochu ve stylu GTA, nebo si je lze za těžce vydřené eurodolary (zvané „eďáky”) koupit a natrvalo přidat do svého vozového parku. 

Tato „oficiálně vlastněná” vozidla si můžete podle potřeby zavolat na povel, podobně jako koně Klepnu z třetího Zaklínače, mechanické čtyřkolé objekty jsou ale přeci jen o něco poslušnější a méně svéhlavé. Samotné řízení je ovšem jedním z mála aspektů hry, se kterým nejsem příliš spokojený. Pohled zpoza volantu je i přes hezky detailní palubní desky poměrně nepřehledný, vidíte totiž jen větší část strany řidiče a musíte se manuálně rozhlížet kolem sebe pravou páčkou, auta mají navíc značně houpavý jízdní model, což všechno jen ztěžuje. 

Sice si můžete přepnout pohled kamery, naprostá většina aut ovšem působí strašně těžkopádným dojmem, v zatáčkách ovšem auta trochu paradoxně všechnu váhu ztrácí a jdou velmi snadno do smyku. Tomu napomáhá i minimapa vyznačující cestu k cíli, která kvůli velkému zoomu během řízení kýžené odbočky ukazuje opravdu až na poslední chvíli, takže v poslední vteřině často strháváte volat a už se vezete. Celkově vzato tedy projíždění se ulicemi Night City není zdaleka tak cool, jak bych čekal a přál si.

V tisíce možností a schopností

Za úspěšně splněné úkoly v Cyberpunk 2077 obvykle získáváte herní měnu, zkušenosti, ale také si zvyšujete úroveň reputace, která otevírá přístup k novým a novým misím. Za nasbírané zkušenosti klasicky levelujete svůj charakter, přičemž s každou úrovní můžete investovat jeden bodík do pěti hlavních atributů – Inteligence, Těla, Reflexů, Technické zdatnosti a Chladné hlavy. Tím si zvyšujete nejen určité pasivní vlastnosti, ale zároveň si rozšiřujete i nabídku řešení herních situací. Investice určitého počtu bodů do Těla vám totiž například umožní silou otevírat zavřené dveře, Inteligence vám často poskytne více odpovědí v konverzacích, Technická zdatnost zase umožní používat technické zbraně a tak dále v podobném duchu.

Každý z hlavních atributů má navíc i vlastní přidružené perky, pomocí kterých můžete zaměření svého charakteru ještě prohloubit, je jich ovšem značné množství a chvíli může trvat, než si vlastně uvědomíte, jakým stylem chcete svoji postavu budovat. Jinak vás ale hra téměř v ničem nelimituje. Chcete se zaměřit na stealth a své nepřátele likvidovat potichu ze zálohy? Stát se hackerem na plný úvazek a využívat technologických vychytávek a implantátů? Posílit své tělo a udělat ze sebe mašinu na zabíjení? Nebo všechny tyto aspekty zkombinovat do podoby univerzálního žoldáka? To už je na vás, Cyberpunk 2077 vám všechny tyto možnosti nabízí, plus navrch přidává spoustu dalších.

Svět Cyberpunku 2077 je, jak ostatně definuje tento žánr, plný nejrůznějších technologických vychytávek a zařízení, jakými může blízká budoucnost oplývat. Naprostá většina obyvatel Night City je tedy vylepšená implantáty, přičemž u některých jedinců to zašlo až tak daleko, že téměř přestali připomínat člověka, viz například gang robotických šílenců zvaných Maelstrom. Ani V (v mém případě ženského pohlaví) v tomto ohledu nezůstala pozadu a s implantáty si rozumí více než dobře.

V rámci technologických upgradů mají hráči k dispozici víceúčelový skener, pomocí kterého si lze na dálku označovat nepřátele, připojit se ke vzdáleným předmětům a na dálku je vypínat a zapínat podle libosti. To se hodí zejména v případě bezpečnostních kamer, můžete je buď vyřadit z provozu, nebo se na ně napíchnout a brouzdáním napříč systémem si pěkně prohlédnout blízké okolí a naplánovat další kroky. Lze ale využívat i dalších přístrojů, jako jsou světla, rádia či televizní obrazovky, jejichž aktivací lze odlákávat nepřátele z jejich pozic a tak podobně. Kromě toho jsou ale ve hře ještě rychlé hacky přímo využitelné v boji, jejichž pomocí můžete záporákům například vyřadit oční senzory, ochromit je, zkratovat jim implantáty, případně mezi ně rozšířit nepříjemnou digitální nákazu.

Kromě hacků a implantátů se ale s nepřáteli můžete dorozumívat i pomocí klasických palných nebo sečných zbraní. Váš potenciální arzenál tak čítá solidní nabídku futuristických verzí útočných pušek, kulometů, sniperek, pistolí, revolverů a brokovnic, sáhnout ale můžete i po nožích či katanách. Zbraně se ve hře objevují ve třech základních kategoriích (chytré, silové a technické) a ve čtyřech kvalitativních provedeních – jejich chování a vlastnosti můžete ještě upravovat pomocí módů a dalších vylepšení. Po získání určité technické zdatnosti navíc můžete zbraně a další předměty craftovat, na nedostatek výbavy si tedy stěžovat nemůžu.

Ani blízká budoucnost není bezchybná

Co se technických aspektů hry týče, zde nemá cenu chodit kolem horkého implantátu – Cyberpunk 2077 ve verzích pro konzole vyšel v dosti nelichotivém stavu. Všemožné bugy, drastické propady FPS, padání hry a další technické problémy zážitek z jinak výborné hry mnoha hráčům značně pokazilo. CD Projekt Red sice na nápravě pracuje, od vydání už koneckonců přispěchali s prvními opravnými patchi, situace na základních modelech PS4 a Xbox One má ovšem do ideálního stavu stále dost daleko.

V našem případě jsme však recenzovali PS4 verzi hry na platformě PS5, naprostá většina problémů spojených s dnes již trochu nedostatečným hardwarem last-gen konzolí tak přirozeně odpadla. Propady snímkování jsem během hraní vůbec nezaznamenal, načítání hry anebo cestování pomocí fast travel je příjemně svižné, zůstaly ovšem četné vizuální bugy a bohužel i poměrně časté padání hry. Pro to jsem alespoň našel praktické využití a každý crash po druhé hodině ranní jsem bral jako příležitost jít spát a trochu tak snížit spánkový deficit.

Je věčná škoda, že CD Projekt Red vypustilo Cyberpunk 2077 na základní last-gen konzole v tak kontroverzním stavu, kvůli kterému se často zapomíná na opravdové kvality hry. Jsem pevně přesvědčen, že tvůrci časem veškeré technické problémy odladí, v kombinaci s nedostatkovými next-gen konzolemi, na nichž hra běhá bez zásadnějších problémů, se ale jedná o politováníhodnou situaci.

V ostatních oblastech si totiž na hru nemůžu příliš stěžovat. Level design a zpracování Night City je ohromující, což mají na svědomí především vizuálně odlišné čtvrti tohoto města. Grafika je fajn. Je na ní sice poznat, že v konzolové verzi muselo dojít k nějakým kompromisům a čas od času při bližším zkoumání narazíte na pěkně rozplizlou texturu, celkově vzato se ale jedná o slušný standard.

Za zmínku rozhodně stojí i audio část hry, především vynikající dabing jednotlivých postav, který si díky tomu, že prakticky celou hru vnímáte očima z pohledu první osoby, užijete o to víc. Pochvalu si zaslouží rovněž povedený soundtrack, na němž se podílelo mnoho současných umělců a výplody jejich kreativity můžete poslouchat na několika rádiových stanicích během jízdy autem či motorce.

Hra mimochodem vyšla s českými titulky, jež má na svědomí Filip Ženíšek – videoherní překladatel, lingvista, dabingový režisér a muž zodpovědný za počeštění třetího Zaklínače. CD Projekt Red tedy znovu oslovil již osvědčeného profesionála a já musím s potěšením říci, že česká lokalizace Cyberpunku 2077 se až na pár drobných překlepů povedla.

Známka Cyberpunku 2077

Jak tedy dopadla jedna z nejočekávanějších her posledních let? Cyberpunk 2077 od studia CD Projekt Red je vynikající hrou, která vám bez problémů vydrží desítky, možná i stovky hodin. Disponuje propracovaným světem, dobře napsanými postavami a především zábavnou a skutečně zajímavou příběhovou linií, jejíž vývoj můžete svými rozhodnutími zásadně ovlivnit. Jen je škoda, že se tvůrci nevyvarovali technických nedostatků.

Cyberpunk 2077 vyšel 10. prosince 2020 pro PC, PS4, Xbox One a na streamovacích platformách Nvidia GeForce Now a Google Stadia. Plnohodnotná verze pro next-gen konzole by měla dorazit v průběhu roku 2021.

Tato recenze byla napsaná pro PS4 verzi hry, hrána však byla na konzoli PS5. Kopii pro recenzi poskytl distributor Comgad.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Cyberpunk 2077: závěrečné hodnocení

Cyberpunk 2077 (Dojmy z prezentace) – Obsah článku

1. V záři neonů Night City
2. Více cest k úspěchu
3. Zaměření na střelbu
4. Troška spoilerů ze světa Cbyerpunk 2077 na závěr
5. HW nároky pro Cyberpunk 2077 PC

V záři neonů Night City

Dojmy z prezentace: 26. srpna 2019 • Autor: Jakub Němec

Sál s asi padesátkou lidí se nervózně vrtí a jeden z tvůrců Cyberpunku 2077 svižnou angličtinou připomíná, že se nesmí fotit, nahrávat video ani zvuk, ale jen sedět a nechat se unášet tím, co se mihne na plátně. Na místě jsem se divil relativně velkému počtu návštěvníků, kterým bylo dění na plátně tak nějak jedno a povídali si mezi sebou. Byli to právě ti lidé, kteří si přišli pro vyhledávaný artefakt profláknutý již na výstavě E3 2019 – oboustrannou bundu Samurai. Já se přiznám, že jsem poukaz na černo-žlutý doplněk šatníku žmoulal asi dvě minuty, než jsem na něj úplně zapomněl, protože jsem se nechal vtáhnout do útrob Night City.

Pokud jste viděli náš videovlog ze třetího dne, tak jste na mně mohli pozorovat mírnou skepsi, ale nebojte se, Cyberpunk 2077 nebude špatnou hrou, naopak. Na dalších řádcích vysvětlím, čeho se bojím, ale nyní se věnujme tomu, co si mě získalo na první dobrou. Svět budoucnosti podle mustru polských vývojářů je totiž šíleně promakaný. Nemluvím nyní o grafické stránce, jež je vzhledem k velikosti lokací dechberoucí (tohle slovo již Cyberpunku nikdo neodpáře), ale především o atmosféře, která vás ohromí od prvního záběru. Je úplně jedno, kolik jste již viděli videí s hrdin(k)ou V, jak se potuluje rozmáchlým prostředím, toho se prostě nepřejíte.

Špinavé, zaprášené ulice Night City jsou přeplněné lidmi, jež na vás reagují. Můžete se dát do řeči s kýmkoliv a ignorovat tak klidně rozhovor důležitý pro část mise (vaše chyba), potulovat se mezi obchůdky, slumy a obrovskými obchodními domy nebo jen tak zevlit a sledovat „potagované“ zdi s plakáty, které možná obsahují doplňující informace k celému světu vytvořenému na základě pen & paper deskovky Cyberpunk 2020. Absolutně dokonalým detailem je národnostní diferencovanost regionů. My jsme se v rámci prezentace vydali do kreolské čtvrti, kde všichni mluvili svým nesrozumitelným jazykem a simultánně se jim nad hlavou tvořil překlad pomocí titulků (překladatelé v budoucnosti asi dřou bídu s nouzí).

Více cest k úspěchu

Pocit pobytu ve vzdálené budoucnosti na Zemi je zkrátka až příliš hmatatelný, proto jsem se o něm musel tak obšírně zmínit. Rozšířená realita se díky implantátům vaší postavy zažere hráči pod kůži a obávám se, že pro některé bude následná cesta do skutečného světa vypadat jako nudná šeď. Báječný říz tomu všemu dodává postava Johna Silverhanda zjevující se hlavnímu hrdinovi jako hologram dost ironicky komentující dění na scéně. Osobně moc nesouhlasím s nadměrným hypem (produkovaným především natěšenými fanoušky) okolo očekávaného titulu CD Projekt RED, ale musím se přiznat, že umístění Keanu Reevese brnklo na nadšenou strunu i v mém případě. Stále tak mohu doufat v nabušený příběh, který bude plnit nejvyšší očekávání nastolená Zaklínačem 3.

Ale konec výlevu o světě a atmosféře a pojďme se podívat na novinky, které tvůrci ve svém gameplayi představili. Mohli jsme vidět misi, v níž naše postava musí splnit úkol v části města jménem Pacifica. Haitský gang Voodoo Boys po vás chce, abyste si podali agenta, který nosí v hlavě velmi cenné informace. Abyste se k němu mohli dostat, musíte se prostřílet/proplížit přes základnu konkurenčního uskupení Animals využívajícího drog k růstu svalové hmoty. Dostanete se tak do industriálního prostoru evokující posilovny budoucnosti, který obývají lidé obrovských muskulatur, jež dají vzpomenout na záporáka Banea z batmanovského univerza.

Zde se naše postava v rukou tvůrců začala rozdvojovat. Přímočařejší postup na sílu zaměřeného charakteru se soustředil především na střelbu a na taktické přemýšlení nebyl moc prostor. Prostě si vezměte takového Ramba budoucnosti, co se místo plížení ve stínech rozhodne rozervat bezpečnostní dveře svými augmentovanými pažemi a ušetří si tak deset minut potulování po základně. Poté rozpráší několik nešťastníků svými těžkotonážními hračkami, vezme do kravaty jednoho osvalence jako živý štít a namíří si to přímo ke kulometné věži, kterou vyrve a používá ji jako obrovský rotační kulomet. Zkrátka tahle verze V nechala mozek doma a zanechala za sebou bezbřehou spoušť.

Na druhé straně se nám představila verze Netrunnera, hackersky zaměřené postavy, která si libuje ve stínech a nabourávání počítačových systémů. Jako svou primární zbraň nosí energetický bič, který spálí mozkové mikročipy nepřátel pěkně v tichosti, aby se mohlo postupovat vpřed kradmým způsobem. Tvůrci ovšem tvrdí, že po celou dobu Cyberpunk 2077 nemusíte zabít ani jednu postavu, což si určitě pochvalují všichni dishonoredsky založení pařani. Ale můžete se stát záludnou podšívkou, která bude likvidovat nepřátele jako Hitman. Co takhle borci, co jde sám zvedat činky, přidat k váze závaží hackováním jednu nulu? 1500 kilogramů není 150, takže nepřítel zhyne krutou smrtí, jež vypadá jako nehoda.

Zaměření na střelbu

Pokud jste sledovali náš vlog přímo z výstaviště, možná jste zaznamenali mé rozladění z toho, že se v Cyberpunk 2077 nevyhnete střelbě. Možná to bylo předčasné povzdechnutí (jak jinak by se dala hra pokořit bez jakéhokoliv zabití), ale i v předvedené ukázce se náš relativně slaboučký hacker libující si v nabourávání systému (formou minihry) musel zapojit do zběsilé přestřelky. Také využil kulometnou věž tím, že ji přeprogramoval, ale musel se chopit svého slabšího automatu a vystřílet několik zásobníků. V samotném gunplayi ovšem problém nevidím, posílání nábojů vstříc torzům těl nepřátel vypadá opravdu zábavně, jenže co když se budu chtít projektilovým hrátkám vyhnout?

Pořád pevně doufám, že důraz na střelbu nebude tak velký, jak se ukázalo v obou dostupných gameplayích, protože tvůrci zdůrazňují, že Cyberpunk 2077 není střílečka s RPG prvky, ale RPG, v němž můžete pálit ostošest. Jenže titul CD Projekt RED obsahuje také souboje s bossy, s nimiž se střetnete tváří v tvář. Možná si vzpomenete, že titul Deus Ex: Human Revolution šel taký celý proplížit, jenže závěreční záporáci vám pak nakopali zadek, což museli tehdy tvůrci upravovat rozsáhlými patchi. Doufejme, že se tímto příkladem vývojáři poučili a budeme moci bosse vyšachovat i nějak chytře bez hrubé síly.

Tím se dostáváme k vývojovému stromu postavy. Působí opravdu hodně komplexně a nasbírané bodíky lze umisťovat dle libosti. V Cyberpunk 2077 nejsou žádné dopředu nalinkovaná povolání nebo třídy, vše si utváříte sami na základě výbavy a přiřazení zkušenostních bodů. Za dostatečný rozvoj určitého směru dostanete perky, jež vám pomohou ve vámi zvolené cestě boje, díky čemuž byste měli dostat přesně ten styl hry, po kterém toužíte. Samozřejmě si tím uzavřete některé postupy v misích a budete se je muset naučit nahradit svými přednostmi.

Troška spoilerů ze světa Cbyerpunk 2077 na závěr

Cyberpunk 2077 tak zřejmě nebude mít problém se znovuhratelností, kterou u velkých her máme v redakci opravdu rádi. Základní příběhový rámec je ovšem pevně dán a na prezentaci Cyberpunk 2077 nám byla naznačena část scénáře. Pokud se tedy chcete vyhnout spoilerům, tak se spolu rozloučíme právě zde, ostatní se pusťte směle do dalších řádků. Náš hrdina bude mimo jiné hledat způsob, jak si zajistit nesmrtelnost. Podle všeho se tak stane v rámci nějakého způsobu digitalizace (že by to byl Johny Silverhand?!) uvnitř kyberprostoru, kde jsme se podívali na konci předvedeného gameplaye.

Mluví se v něm o cestě za hranice lidského chápání, kam se vydalo několik odvážných a ještě nikdo se nevrátil zpět. Osobně se mi tento způsob cybermytologie hodně zamlouvá a nemůžu se dočkat, až jej budu moct rozklíčovat. Proto pomalu začínám stříhat metr do 16. dubna, kdy vyjde Cyberpunk 2077 na PC, PS4, Xbox One a Stadii. Nenechal jsem se totiž vcucnout silou nespoutaného hypu, ale stále doufám, že se z titulu studia CD Projekt RED vyklube velká pecka, u níž strávím desítky hodin ve městě budoucnosti. Tak nashle v Night City.

• Zdroje: Vlastní (Gamescom 2019)