Demon's Souls (RECENZE) – Démoni jsou zpět

Demon's Souls (RECENZE PS5) – Obsah článku

1. Demon's Souls – Příběh království Boletaria
2. Demon's Souls – Povolání nedělají člověka
3. Zábava v depresí nasáklém světě
4. Demon's Souls – Souboje, bolest a zábava
5. Demon's Souls mají krásnou duši, ale ještě krásnější obličej
6. Velký návrat Demon's Souls
7. Recenze Demon's Souls: závěrečné hodnocení

Demon's Souls – Příběh království Boletaria

Akční RPG Demon's Souls od japonského studia FromSoftware z roku 2009 se přes svou vysokou obtížnost a nepřístupnost stalo na Západě dosti nečekaným hitem, z jehož odkazu posléze vzešla legendární série Dark Souls a samostatný podžánr akčních RPG zvaný „souls-like”. Původně PS3 exkluzivita postupem času přerostla v kultovní záležitost přímo volající po moderní předělávce, které jsme se s příchodem PlayStationu 5 konečně dočkali. Tak se pojďme podívat, jak to všechno dopadlo.

Demon's Souls zavede hráče do království Boletaria, na které v dávných dobách zaútočila bytost zvaná Old One (Prastarý/Prastará) a celou zemi zahalila oparem smrtící bezbarvé mlhy a duše požírajícími monstry. Po lítých bojích se ovšem podařilo Old One porazit a království zachránit. Tedy alespoň částečně. 

Děj hry začíná v momentu, kdy je Old One boletarijským králem Allantem opět probuzen k životu, což celou zemi podruhé uvrhne do temnoty a chaosu. Na scénu ovšem přichází bezejmenný hrdina, který jako jediný dokáže Boletarii zachránit. Jeho úkolem bude porazit několik silných démonů sužujících pět hlavních regionů Boletarie a poslat je zpátky do pekel, kam patří. Vítejte v Demon's Souls. 

Pokud jste žádný titul ze série Demon's/Dark Souls nikdy nehráli, už od prvních momentů vám bude jasné, že se zmíněné hry od ostatních akčních RPG dosti liší. To začíná už pojetím příběhu, úvodní animace vám totiž jen krátce naznačí výchozí situaci a další pochopení vývoje příběhu je převážně na vás a vašich schopnostech dát si z indicií dvě a dvě dohromady. Děj totiž není podáván bombastickými výpravnými animacemi, ale sází spíše na atmosféru a jednotlivé souvislosti jsou hráči podávány spíše útržkovitě, ať už prostřednictvím krátkých monologů NPC či v popiscích herních předmětů. 

Výsledkem je tak atmosférický, fascinující svět s komplikovanou mytologií, která ovšem hráčům dává dost prostoru pro vlastní interpretaci. Samozřejmě, každému tento styl nemusí sednout, pokud tedy ve videohrách dáváte přednost výpravným, filmově pojatým příběhům s kopou dialogů a efektních cut-scén, dejte od Demon's Souls ve svém vlastním zájmu ruce pryč. 

Demon's Souls – Povolání nedělají člověka

Demon's Souls skutečně začíná vytvořením vašeho bezejmenného hrdiny, což je mimochodem i jednou z novinek tohoto remaku. Editor charakteru totiž prošel v porovnání s originální hrou výraznou proměnou a nyní nabízí opravdu spoustu možností, jak si svou postavu vizuálně upravit. A když si konečně vyberete z množství účesů, vousů, tvarů očí, úst, uší, obočí a dalších estetických atributů, zvolíte si jedno z deseti povolání, vyberete startovní dar (herní předmět do vínku) a už se můžete pustit do prozkoumávání nebezpečného království Boletaria.

Volba povolání hned na začátku zní jako poměrně zásadní rozhodnutí, nemusíte se ale ničeho bát, v Demon's Souls totiž máte při budování vlastního charakteru dosti volnou ruku a během hraní si lze válečníka klidně předělat na kouzelníka a naopak, případně volit něco mezi. Jednotlivá povolání se tak na začátku hry liší především statistikami a výbavou, pak už ale platí okřídlené pravidlo „jaký si to uděláš, takový to máš”, což osobně považuji za skvělé rozhodnutí.

Zábava v depresí nasáklém světě

Demon's Souls vám hned na začátku dají jasně najevo absenci jakéhokoli slitování. Zemřete hned v tutoriálové lokaci, odkud se s hlavou svěšenou přemístíte do chrámu zvaného Nexus, což je jedno z mála bezpečných míst v celé hře. Zde si můžete levelovat postavu, nakupovat, upgradovat zbraně, případně poslouchat zoufalstvím a beznadějí prodchnuté dialogy NPC postav, které zde nalezly útočiště před démony. Z Nexusu posléze prostřednictvím teleportů zvaných Archstone podnikáte výpravy do pěti oddělených regionů Boletarie, které se od sebe drasticky liší prostředím, nepřáteli a bossy, kteří na vás budou čekat s otevřenou náručí plnou smrti a utrpení.

Že Demon's Souls není zrovna ideálním zážitkem pro víkendové hráče, poznáte už u bran Boletarijského paláce, kde vás i ti nejslabší nepřátelé s přehledem zabijí na dvě tři rány, neustále čelíte početní přesile, nejrůznějším pastem a nástrahám a vůbec tak nějak tušíte, že hlavním záměrem tvůrců bylo vám prostě a jednoduše zkazit den. Ze zabitých nepřátel získáváte zkušenosti v podobě duší, které zároveň slouží i jako univerzální platidlo, což vás často postaví před dilema, jestli se nalevelujete a o bodík si zvýšíte nějakou statistiku, nebo si raději upgradujete zbraň či koupíte novou výbavu. 

Vtip je v tom, že pokud zemřete (a že zemřete mnohokrát), objevíte se na místě posledního navštíveného checkpointu a duše zůstávají na místě vašeho skonu. Můžete se pro ně vrátit a znovu je sebrat, spolu s vámi ovšem ožijí i všichni nepřátelé v úrovni (vyjma již zabitých bossů), a když po cestě za dušičkami zemřete podruhé, přicházíte o ně definitivně. Což je poměrně drsný mechanismus, v Demon's Souls ovšem tuto skutečnost umocňuje ještě fakt, že se nemůžete levelovat až do chvíle, než porazíte prvního skutečného bosse ve hře (ten z tutoriálu se nepočítá). To ve finále znamená projít celé podhradí plné nepřátel, najít páku, jež otevírá cestu k bossovi a ještě ke všemu ho zabít, což na základním levelu není úplně procházka růžovým sadem. A když se to nepovede, holt si tu cestu k bossovi dáte hezky od začátku.

Prvních pár hodin ve světě Demon's Souls tak může být značně frustrujících, i přes všechny ty útrapy ovšem nelze přehlédnout skvělou hratelnost a velmi brzy si uvědomíte, že se vlastně skvěle bavíte, a každý další nezdar vás motivuje zkoušet to znovu a znovu. Je jednoduché přecenit své síly a zemřít během pár vteřin, i přes vysokou obtížnost ale hra nepůsobí nefér dojmem, naopak si budete velmi dobře vědomi svých chyb a pokusíte se jich příště vyvarovat. A když konečně překonáte tu kritickou pasáž úrovně (zabijete tuhého nepřítele / porazíte bosse, co vás trápil dlouhé hodiny), vaše hodnoty endorfinu vyletí až kamsi do vesmíru.

Demon's Souls vás nijak nedrží za ručičku, prozkoumávat zdejší svět tedy můžete víceméně volně, a pokud se náhodou dostanete někam, kde ještě z hlediska svého levelu a výbavy nemáte co pohledávat, hra vám to velmi jemně naznačí brutální nakládačkou a nápisem „YOU DIED” přes celou obrazovku. Nikdo vám ale explicitně neříká, kam máte jít a co kde máte zmáčknout, což je v době dnešních videoher přecpaných ukazateli, waypointy a nápovědami téměř jako zjevení. 

Na druhou stranu, v určitých momentech by trochu „polopatismu” neškodilo. Ve hře totiž například existuje jakýsi mechanismus zvaný World Tendency, jak přesně ovšem funguje, už se vám nikdo neobtěžuje podrobněji vysvětlit. Ve zkratce – svými činy ve hře ovlivňujete jednotlivé světy a podle toho, jak moc v nich umíráte, nebo naopak úspěšně zabíjíte bossy, se posouvají směrem k Black nebo White World Tendency, což může znamenat silnější nepřátele a lepší loot z nich padající, nebo slabší nepřátele a loot nijak výjimečný. Pokud ale v nějaké hodnotě dosáhnete maxima, svět se změní ještě více, zavřené dveře budou najednou otevřené, objeví se noví nepřátelé a tak podobně. To už by si možná nějaké to detailnější vysvětlení zasloužilo, co říkáte?

Demon's Souls – Souboje, bolest a zábava

Za chytlavost Demon's Souls může především skvělý soubojový systém, který i po 11 letech od původního vydání hry neztratil nic na své atraktivitě. K dispozici máte lehký a těžký úder, blok, odražení nepřátelského útoku (parry) a rychlý úskok, který se dočkal moderního upgradu a lze nyní před nepřáteli uskakovat do všech osmi stran, nikoli pouze do čtyř jako v původní hře. Tvůrci remaku také k jednotlivým zbraním přidali nové animace útoků, takže souboje ve verzi z roku 2020 působí z vizuálního hlediska ještě o něco variabilněji. Zejména lahůdkové jsou pak nově zpracované animace při parry a backstabu, během kterých praskají kosti a páteře jak v ordinaci chiropraktika.

Souboje jsou prostě parádní, zbraně mají svou váhu a každý úder je cítit, ať už ťal do masa nepřátel, nebo přímo do toho vašeho. Načasování vašich výpadů je klíčové, stejně tak i hlídání staminy, kterou s každým pohybem spotřebováváte. Zbraní a jejich druhů je více než dost, od rychlých dýk po obouruční meče až po těžká kladiva a sekery, klidně se ale můžete zaměřit čistě i na kouzla… Zkrátka, můžete používat vše, co se vám zlíbí, pokud vám to dovolí vaše aktuální statistiky. 

Kdybyste se ale náhodou dostali do bodu, kdy již nedokážete pokračovat sami, můžete si povolat na pomoc až dva další pomocníky v online multiplayeru. A věřte, že mlátit démony meči a sekerami po hlavě ve více lidech je zde až nečekaně zábavná záležitost, zároveň je to ale tak trochu i zbraň dvousečná, jelikož tímto aktem učiníte vlastní hru náchylnou k invazi nepřátelských hráčů a jiných fantomů. 

Samostatnou kapitolou jsou v Demon's Souls i vynikající střetnutí s bossy, která pořádně potrápí vaše bojové schopnosti a rozproudí adrenalin v žilách, což umocňuje i úderná orchestrální hudba v nich hrající. Boss fighty ale kromě precizního načasování úderů a úskoků často vyžadují i pochopení správné taktiky a než vám docvakne, jak a co máte vlastně udělat, mohou být pěkně frustrující (koukám na tebe, Dračí božstvo).

Jednotliví šéfáci jsou vizuálně hezky rozmanití – jednou budete bojovat s obřím rytířem, jindy zase s monstrem složeným z pijavic nebo s přerostlým obrněným pavoukem, osobně mám ale pocit, že s těmi opravdu kreativními designy přišli tvůrci ze studia FromSoftware až se sérií Dark Souls a později s Bloodborne. Což neberte jako výtku, ale spíše jako pouhé konstatování.

Demon's Souls mají krásnou duši, ale ještě krásnější obličej

Největší předností remaku Demon's Souls je zcela nepochybně nová krásná grafika. Studio Bluepoint Games vybudovalo celou hru od základů na svém vlastním enginu a je na ni opravdu radost pohledět. Skvěle navržené úrovně jsou přímo narvané detaily, stejně tak vaše zbroj, modely nepřátel a bossů. Ať už se budete procházet po hradbách Boletarijského paláce, nebo se brodit močály Bažiny utrpení (Swamp of Sorrow), nepřestanete vycházet z údivu, jakým upgradem 11 let po svém prvním vydání hra prošla. Přičtěte si k tomu ještě výborné světelné a zvukové efekty a vyjde vám po technické stránce vypilované akční RPG a silná PS5 exkluzivita.

Vývojáři z Bluepoint Games se snažili zůstat co možná nejvěrnější původní předloze, tu a tam si ale přeci jen neodpustili nějaký ten drobný zásah v rámci modernizace. Chování kamery je nyní plně poplatné současným 3rd person titulům, bohužel se ale ve stísněných prostorách stále chová poněkud chaoticky. Novinkou je rovněž fotomód a volitelné obrazové filtry, kterými můžete svou hru prohnat a dostat ji tak do úplně jiné nálady, pokud si to budete přát. A pro hráče hledající větší výzvu navíc přibyl zbrusu nový režim zvaný Fractured Mode, který horizontálně převrátí celou hru včetně kamery a nabídne tak nový a poněkud matoucí zážitek. 

Úprav se dočkal i HUD hry, který má nyní o poznání minimalističtější design. Zvykl jsem si na něj překvapivě rychle, jen je škoda, že když už se tvůrci jali upravovat grafiku a uživatelské rozhraní, nešli více do hloubky a neupravili rovnou i poněkud neohrabaný inventář a jemu podobná menu. Co ale tvůrcům neodpustím, je změna fontu v nápisu „YOU DIED”, který je sérii Demon's/Dark Souls typický. Na něco takového se prostě nesahá. 

Velký návrat Demon's Souls

Netřeba chodit kolem ještě horké démonovy mrtvoly, remake Demon's Souls se prostě povedl a nabízí stále skvělou hratelnost, vysokou, leč férovou obtížnost, výborný soubojový systém a atmosférický svět, který vás velmi rychle pohltí. Charakter původní hry z roku 2009 zůstal zachován v maximální možné podobě, hratelnost přesto ani v nejmenším nepůsobí zastarale, což jen svědčí o její nadčasovosti.

Pokud máte souls-like hry rádi a Demon's Souls jste v době původního vydání minuli, remake od studia Bluepoint Games je výbornou příležitostí doplnit si mezery v žánru. A jestli s touto specifickou odnoží akčních RPG doposud žádné zkušenosti nemáte, tohle by pro vás mohl být ten pověstný první krůček. Akční RPG Demon's Souls vyšlo 12. listopadu 2020 pro konzoli PlayStation 5.

Kopii hry poskytla česká pobočka Sony PlayStation.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Demon's Souls: závěrečné hodnocení