• Autor: Jakub Němec
Společnost Blizzard patří k několika málo vývojářům, jejichž titul propůjčil název celému žánru. Pod pojmem izometrické akční RPG si udělají jasnou představu o hratelnosti jen kovaní pařani, ale když se řekne pojem „diablovka“, se chytí mnohem větší počet lidí. A právě o nejslavnějším zástupci těchto rubaček se dnes budeme bavit, protože Diablo 2 slaví dvacetiny. V dnešní retro recenzi se mrkneme na důvody jeho slávy, případně jestli je ještě atraktivní pro dnešního hráče.
• Žánr: Izometrické akční RPG, hack and slash • Multiplayer: Oficiálně už ne • Vývojář: Blizzard North • Vydavatel: Blizzard Entertainment • Platformy a Datum vydání: PC (29. června 2000) • Homepage • Čeština: Ano (neoficiální)
Pro mnohé z nás nebyl závěr června 2000 ve znamení konce školního roku. Ve čtvrtek 29. června totiž kovaní pařani s nadšením nečekali na vysvědčení, ale až se otevřou brány pekla a z nich vyjde legendární Diablo, aby rozpoutal další díl války mezi anděly, démony a lidmi. Na akční RPG z dílny studia Blizzard North se netěšili pouze fanoušci prvního dílu z roku 1996, ale také řada dalších hráčů namlsaných povedenou reklamní kampaní a na svou dobu přelomovými renderovanými filmečky. Nyní již víme, že nečekali zbytečně, protože Diablo 2 přineslo velké množství inovací, přepsalo pravidla žánru a stalo se vzorem pro izometrické mlátičky na další dvě desetiletí.
Diablo II Intro
Intro k Diablu 2 dodnes dýchá tak podmanivou atmosférou, že by mu ji mohla některá díla současnosti jen tiše závidět. Blizzard zkrátka renderované filmečky uměl odjakživa.
Pokud si po přečtení nadpisu článku pokládáte stejnou otázku, odpověď naleznete zde.
Mezi klasickými a retro recenzemi existují poměrně významné rozdíly. Tím nejpodstatnějším je přiznaná neobjektivita – v retru pochopitelně hodně vzpomínáme, básníme o starých dobrých časech a na hru koukáme přes brýle s přeci jen poněkud narůžovělými sklíčky. Zároveň se ale pokoušíme vžít do kůže moderního hráče a ptáme se, zda i jemu má tento kus historie dnes co nabídnout. Naše retro tak kombinuje nostalgii s přísnější optikou současnosti a na rozdíl od klasické recenze není zakončeno číselným hodnocením, ale dvěma slovními verdikty, jež vyjadřují pohled jak nostalgického veterána, tak současného hráče.
Není náhodou, že průměrné hodnocení na serveru Metacritic se pohybuje na skvělých 88 % a řada herních webů Diablo 2 zařadila mezi nejlepší hry minulého století. Zábavný mix likvidace stovek démonů (u něhož jsme odrovnali nejednu myš) a nekonečného přísunu nového vybavení posilujícího vlastnosti našich hrdinů stál desítky tisíc hráčů jejich spánek. Ale za sebe můžu říct, že každá bezesná noc stála za to – hodiny pobíhání po zpustlém Westmarch, píscích Lut Gholeinu, mezi pralesními chrámy za přístavištěm Kurast a vstupem do pevnosti Pandemonium zůstanou v mém hráčském srdci zapsány zlatým písmem.
Pokoření příběhu bylo otázkou patnácti, dvaceti hodin, takže jak je možné, že u něj hráči trávili celé měsíce svého času? Mohla za to návyková hratelnost spoléhající na to, že se budete chtít stále vracet na prozkoumaná místa, budete kosit démony jednoho po druhém a časem třeba objevíte bájný Cow Level s téměř nekonečnými zástupy rozběsněných krav s halapartnami. Jenže postupem času začala i takto skvěle navržená hra zevšedňovat. Blizzard však po roce přišel s úžasným datadiskem Lord of Destruction, který by v dnešní době vydal za samostatný díl. Rozmanité prostředí, dvě nová povolání (druid a vražednice), talismany, runové kameny – zkrátka pro fanoušky Diabla absolutní nirvána. A právě kombo základní hry a datadisku jsem po letech nainstaloval na svůj počítač. Jak to dopadlo?
První pozitivní zprávou je fakt, že Diablo 2 s datadiskem můžete v pohodě koupit v digitální i fyzické podobě, takže nemusíte hledat nikde v zaprášených internetových koutech, abyste si mohli tuto legendu zahrát. Přesto se vám může stát podobně jako mně, že se vám spustí chybný instalátor přímo na stránkách Blizzardu a budete si muset poradit stažením kopie z internetu, do níž poté vložíte své instalační klíče. Doporučuju pořídit verzi umožňující prožít Diablo 2 ve vyšším rozlišení, protože 640x480 už na dnešních obrazovkách nevypadá nijak dobře. Naštěstí není potřeba vyhledávat další emulátory ani nic podobného, takže se po hlavě vrhnete do světa Sanctuary.
Výběr postavy pro mě znamenal první z mnoha husích kůží, které mi při retrohraní Diablo 2 naskočily. Koho si jen zvolit? Tolik vzpomínek na úprk s kouzelnicí, jíž doslova hořelo za patami (a démoni se v tomto žáru šťastně smažili), ostřelování nepřátel s amazonkou, přemýšlení nad nejvhodnější aurou u paladina či na radost z obrovské nemrtvé družiny nekromanta... Ani na jednoho z nich nakonec nedošlo (i když nad druidem jsem dlouho uvažoval), protože mé srdce odjakživa patří hrubé síle barbara (stejně jako v Diablo 3). Úvodní sekvence s hořícím blázincem mě vrátila do pubertálních let, svět kolem mě se ztratil a já už rozmlouval s Akarou v uprchlickém táboře nad svým prvním úkolem.
Jak bývá u letitých her zvykem, točí se kolem nich věrní fanoušci, kteří se starají o jejich životnost pomocí módů. Diablo 2 s datadiskem Lord of Destruction není výjimkou, takže na internetu můžete najít úpravy, jež vám zvýší obtížnost, přetaví základní hru v survival bez obchodníků či dokonce přidávají vlastní příběhy z univerza Sanctuary. Při instalaci módů je třeba mít na paměti verzi hry, pro niž je úprava určena, a také riziko jejich kombinování. Přehled těch nejlepších můžete najít zde. Mějte na mysli také možné negativní dopady módů na stav neoficiální češtiny, kterou můžete najít na tomto odkazu.)
Pak jsem se ocitl na vzpomínkové horské dráze, během níž se jako kulisy promítal ohořelý Tristram, pekelný kovář, Andariel, Duriel (ne, pořád ho nemám rád), Mephisto a hurá do Pandemonia. Ani jsem nemrkl, venku začali řvát ptáci a já si uvědomil, že musím do práce. „Na tohle jsem už moc starý,“ řekl jsem si a vydal se vstříc svým denním povinnostem. Večer jsem se samozřejmě přistihl, že vstupuju do hrůzné katedrály a čelím samotnému Diablovi, abych se následně objevil v barbarské vesnici pod horou Arreat, kde mě archanděl Tyrael vyzval k poslednímu úkolu – zničení prokletého krystalu Worldstone. A zase venku svítalo. Cože?!
Na návykovosti a zábavnosti Diablo 2 se zkrátka zub času nijak nepodepsal, čehož jsem zářným příkladem. Jenže pravda, musíte brát v potaz, že jsem ve společnosti sedmi udatných hrdinů v minulosti strávil stovky hodin, takže se ve mně probudily zažité návyky a nijak mě nepřekvapilo ovládání či práce s inventářem, jež by dnešnímu hráči přišla mírně řečeno nekomfortní. Jestli jste zhýčkaní Diablem 3 a dvojku jste nikdy nehráli, možná se budete prvních pár hodin trošku ošívat, než si zvyknete. Navíc třetí díl je mnohem dynamičtější a přetéká množstvím grafických efektů, zatímco dvojka je v tomto ohledu komornější (této atmosféře se podle prezentovaných materiálů dost přibližuje chystané Diablo 4).
Diablo 2 Outer and Inner Cloister I GEM (Gameplay, PC, No Commentary)
Sekání monster v Diablo 2 je stále stejnou zábavou jako kdysi. Pro někoho může být překážkou archaičtější ovládání, ale to si lze přizpůsobit přemapováním ovládání.
Řekněme si na rovinu, že pokud jste v minulosti kvůli Diablu 2 odepsali několik myší, po nainstalování tohoto skvostu (s příslušnými úpravami s modernějším rozlišením) se ze židle dobrovolně zvedat nebudete. Jestli se chcete vydat na historickou exkurzi v žánru a jste zhýčkaní zdařilým konzolovým ovládáním Diabla 3, zřejmě zažijete šok z konceptu ovládání, které je na dnešní dobu už dost zastaralé. Přesto bych vám doporučil obrnit se trpělivostí a vzpomenout na časy, kdy se pekelné stvůry kosily až do útrpných křečí v ukazováčku (zběsilé klikání si vybere svou daň).
Když přimhouříte oko nad strnulým pohybem postav a mírně nepohodlnou prací s inventářem, můžete najít v Diablu 2 klenot, který svou podstatou strčí do kapsy nejednoho napodobitele z posledních let. Sice nenajdete přehršel aktivit, grafické serepetičky jako úpravu skinů a kooperační multiplayer už nelze hrát oficiální cestou (servery battle.net jsou mrtvé), ale v jádru jde o poctivou diablovku, jež vám ukáže kořeny žánru. Svět Sanctuary čeká na vaši pomoc, tak nad čím ještě přemýšlíte? Existuje snad lepší způsob, jak oslavit dvacetiny této legendy?
• Zdroje: Vlastní
Diablo 2
Počítačové a konzolové hryVerdikt Staromilce
Diablo 2 je spravedlivě řazeno mezi herní legendy, nejen v žánru APRG, ale také z pohledu všeho, co na naše počítače či konzole kdy vyšlo. Společně s datadiskem Lord of Destruction nabízí hromadu zábavy, sedmičku různorodých hrdinů, rozlehlé lokace, nápaditá monstra a ikonické momenty, na něž nelze zapomenout. Titul lze pořád ještě pořídit oficiální cestou, a pokud k němu připojíte pár módů zlepšujících rozlišení a grafiku, dostanete stále velmi dobře hratelnou hru.
Verdikt Současníka
Diablo 2 je dvacet let stará hra, což s sebou přináší řadu problémů pro současného pařana. Někomu by nemuselo vyhovovat relativně pomalé tempo, jiné zastraší mírně zastaralé ovládání a práce s inventářem, další možná odradí grafika z počátku 21. století. I přes zmíněné výtky se však stále jedná o klenot, který je dodnes vzorem pro tituly v žánru ARPG, takže by jej každý fanda izometrických hack&slash rubaček měl alespoň vyzkoušet.
Jakub Němec
Since I can remember, I have hidden my identity behind the name Jakub Němec. I have always wanted to experience adventures with the hero, which is why I developed a great passion for books and video games as a child. In interactive worlds, I prefer RPGs of all kinds. Most recently, I am interested in independent titles that have innovative ideas.
|
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
|---|---|---|
| Operační systém | Windows 7/8/10 64-bit | Windows 7/8/10 64-bit |
| Procesor | 1 GHz | 1 GHz |
| Grafická karta | DirectX video card with 800 x 600 resolution | DirectX video card with 800 x 600 resolution |
| Operační paměť | 2 GB | 2 GB |
| Pevný disk | 1,9 GB | 1,9 GB |
• Zdroj: eu.battle.net (29. 6. 2020)
