Maximální clona, označovaná také jako světelnost objektivu, udává, jak velký otvor je objektiv schopen vytvořit pro průchod světla na snímač fotoaparátu. Její hodnota se vyjadřuje pomocí clonového čísla, které se značí písmenem „f“ následovaným číslem, například f/1.8 nebo f/4. Platí zde nepřímá úměra – čím nižší je clonové číslo, tím větší je otvor clony a tím více světla objektiv propustí. Objektiv s nízkým clonovým číslem, například f/1.4, umožňuje fotografovat s kratšími expozičními časy nebo nižší citlivostí ISO i ve špatných světelných podmínkách, což pomáhá předejít rozmazání snímku nebo digitálnímu šumu. Velikost clony také zásadně ovlivňuje hloubku ostrosti, tedy rozsah vzdáleností, ve kterém se objekty na fotografii jeví jako ostré. Nízké clonové číslo vytváří malou hloubku ostrosti, díky čemuž je zaostřený pouze hlavní objekt, zatímco pozadí a popředí jsou rozostřené. Tento efekt, označovaný jako „bokeh“, se často využívá například v portrétní fotografii. U objektivů s proměnlivým ohniskem, takzvaných zoomů, může být maximální clona proměnlivá, například f/3.5-5.6. To znamená, že se její hodnota mění v závislosti na přiblížení.
