Maximální bitová hloubka převodníku určuje, jak přesně dokáže mikrofon, respektive jeho vestavěný analogově-digitální převodník, přeměnit zvukovou vlnu na digitální data. Zvuk je ve své podstatě analogový signál, tedy plynulá vlna. Aby s ním mohl pracovat počítač, musí se převést do digitální podoby, která se skládá z jednotlivých kroků. Bitová hloubka udává, kolik těchto kroků, neboli úrovní hlasitosti, je k dispozici pro popis původního zvuku. Lze si to představit jako schodiště, které kopíruje plynulý svah – čím více schodů má, tím věrněji svah napodobí. Hodnota 16 bitů znamená přibližně 65 tisíc úrovní, což odpovídá kvalitě standardního CD. Běžnější hodnota pro nahrávání, 24 bitů, nabízí už přes 16 milionů úrovní. Vyšší bitová hloubka poskytuje větší dynamický rozsah, tedy rozdíl mezi nejtišším a nejhlasitějším zvukem, který lze zaznamenat bez zkreslení. Díky tomu je možné nahrát velmi tiché zvuky, aniž by se ztratily v digitálním šumu, a zároveň je menší riziko, že hlasité pasáže budou digitálně ořezány a zkresleny, což se označuje jako „clipping“. Některé převodníky pracují s 32bitovou plovoucí desetinnou čárkou, která toto riziko digitálního zkreslení prakticky eliminuje. Větší bitová hloubka tedy umožňuje pořídit technicky čistší záznam s větší flexibilitou pro následné úpravy.
