• Autor: Jiří Fait
Série Disciples se v minulosti potýkala se stigmatem „Heroes klonu“, šlo ovšem o poměrně nespravedlivou nálepku. I když jsou Disciples žánrově podobné sérii Heroes of Might and Magic, obě značky mají dost odlišné herní mechaniky a vzhledem k tomu, že jsem spíše zastáncem správy menších jednotek oproti masivním vojskům, Disciples mi v tomto ohledu sedí více. Poslední přírůstek s názvem Disciples: Liberation mě v tomto přesvědčení jen utvrzuje a co víc – také ukazuje, že podobným titulům rozhodně ještě neodzvonilo. Pokud jste nad Disciples: Liberation zlomili hůl, možná vás tato recenze přesvědčí o tom, že šlo o předčasné rozhodnutí.
zdroj: Frima
Řada fandů (patřím mezi ně) na sérii Disciples narazila až v případě druhého dílu, který nás okouzlil svou temnou, gotickou atmosférou, povedeným soundtrackem a vizuálem, díky kterému vypadali téměř všechny jednotky a hrdinové jako nadpřirozené bytosti, jež vzešli ze štětce starodávných malířů. Všechno navíc působilo oproti Heroes of Might and Magic (HOMAM) tak nějak „jinak“.
zdroj: vlastní
Disciples byla vždy temnější a „dospělejší“ série, alespoň co se vizuálu týče. Ne že by z Liberation najednou byla dětská omalovánka, ale rozhodně je tu těch barviček více.
Bezejmenné zástupy armád zde nahrazovali jedinci, které jste postupně cvičili a vylepšovali, hrdinové se oproti HOMAMu účastnili bojů mnohem aktivněji, bitevní pole byla menší a kompaktnější a mohli jste mít pouze jedno hlavní město, jež nesmělo padnout do rukou nepřátel. Obří mikromanagement armád, hrdinů a měst z HOMAMu byl v Disciples výrazně zjednodušen, což si série udržela až do dnešní doby. Disciples III: Renaissance (později Disciples III: Reincarnation) pod vedením ruského týmu Akella se pokusilo značku oživit v moderní 3D grafice, která by si zároveň zachovala něco z onoho „gotického feelu“ z doby 2D ilustrací v Disciples II. Titul byl však sužován bugy, nedodělky a nepovedeným bitevním systémem, a i když se později tvůrci vytasili s přepracovanou verzí, škoda již byla napáchána a hře se vůbec nedařilo.
Přiznám se, že jsem v Disciples III: Reincarnation strávil spoustu času, protože tento „remaster“ mě i přes své přetrvávající nedostatky opravdu bavil. Po shlédnutí prvotního a hodně divného traileru (viz níže) k Disciples: Liberation jsem skutečně nevěděl, co si mám myslet. CGI video bylo v tomto případě skutečně zavádějící, jelikož kromě hlavní postavy mi neřeklo zhola nic o tom, jak bude titul vypadat.
Disciples: Liberation - Official Announcement Trailer
zdroj: IGN
První oznamovací trailer toho o hře a gameplayi neprozradil zhola nic. Nějaké to mučeníčko a „rituál čistoty“ ovšem dávaly tušit, že se bude opět jednat o temné fantasy.
Pozdější gameplay ukázky pak zřejmě ještě více zneklidnily skalní fanoušky série – všechno působilo až příliš barevně, gotická atmosféra byla fuč a co to? Dialogové volby? Kde jsou města? Neomezený pohyb? Je tohle stále Disciples? Je a není… Je celkem přirozené, že se hry, stejně jako ostatní média, neustále vyvíjí a mění. Vývojáři musí najít ten správný balanc mezi evolucí a zachování původních prvků, díky kterým si hra získala oblibu. Pokud příliš upřednostní jeden aspekt a druhý se vytratí, kritici a hráči jim to dají sežrat, což v dnešní době zabolí dvojnásob. Myslím však, že vás mohu uklidnit – Disciples: Liberation se v tomto ohledu povedl a servíruje nám novodobou pochoutku na nostalgickém talíři.
V Disciples: Liberation se opět vracíme do země, kde to všechno začalo. Ano, oproti jiné sérii se neteleportujeme na novou planetu, která by nám zamotala hlavu novými postavami, příběhem a lore (koukám na tebe, HOMAM V). Bohové Nevendaaru už mají všeho toho válčení v jejich jménu dost, někteří se jednoduše sebrali a odešli, jiní „zemřeli“ anebo se vytratili neznámo kam po událostech z Disciples II a III. V této chvíli přichází na scénu jistá Avyanna a její kamarád z dětství Orion. Ze začátku celkem obyčejní žoldáci, kteří budou později přepisovat dějiny světa.
zdroj: vlastní
Během kampaně nejste vázání pouze na jednu frakci. Teoreticky můžete nakupovat jednotky od všech, ale pouze ty základní a jen pokud pro ně máte postavené budovy.
Avyanna si dá za úkol „osvobodit“ Nevendaar, který se momentálně zmítá na vlnách anarchie a mocenských her. Slovo osvobodit dávám do uvozovek schválně, jelikož ani sama hlavní postava ze začátku neví, jak tento úkol provést, a co by to mělo obsahovat. Disciples: Liberation je z částí RPG, díky čemuž zde máme dialogové volby, jež mají reálný dopad na příběh (a také konce hry), takže ono osvobození může dopadnout všelijak.
Důležitý je fakt, že se v podstatě budete snažit na svou stranu získat co nejvíce frakcí tohoto světa. Ty zahrnují lidské impérium, legii zatracených (démoni), elfy a nemrtvé. Navštívíte každý z těchto národů, budete pro ně plnit různorodé úkoly, zrazovat je ve prospěch jiných frakcí, nebo se prostě budete snažit hrát to na všechny strany. Nikdy se však nezavděčíte úplně každému, což může mít neblahý dopad na váš herní styl.
Jak jsem to myslel s tím herním stylem? Disciples: Liberation obsahuje pouze jedno město, které má omezené pole pro výstavbu budov. Oproti předchozím instalacím tak bude fakticky působit jako „hub“ pro všechny národy světa Nevendaaru, jelikož zde můžete stavět všechny budovy ostatních frakcí. Má to ale háček – pokud si chcete postavit klášter pro paladiny, musíte mít plány (blueprints), jež obdržíte jen v případě, že plníte takové úkoly, které uspokojí říši lidí. Zalíbili se vám elfí lučištníci? Pak s nimi raději buďte zadobře, jinak vám zůstane elfí kasárna na první úrovni.
zdroj: vlastní
Do Yllianu se budete vracet často. Minimálně proto, abyste „sebrali“ všechny nashromážděné suroviny z dolů a pil, které jste během svého dobrodružství zabrali.
Ve většině případů budete čelit morálním dilematům, které zahrnují například pomoc elfím uprchlíkům, což by ale naštvalo lidské impérium a znesnadnilo tak výstavbu pokročilejších budov pro tuto frakci. Je třeba pamatovat na to, že máte jen jedno město, a i kdybyste byly teoreticky zadobře s každým, všechny budovy sem prostě nenacpete. Je vždy lepší si ze začátku určit jednu, maximálně dvě frakce, na které se budete soustředit. Tento faktor by se z počátku mohl jevit jako nedostatek, ale v průběhu hraní jsem zjistil, že dává smysl – každý národ má svou historii, pohnutky a cíle a ty se prostě neztotožní s ostatními.
Díky tomu pak Disciples: Liberation nabízí notnou dávku znovuhratelnosti – ať už si ze začátku stojíte za svým rozhodnutím zůstat věrní jedné frakci sebevíc, později vás bojovníci a monstra druhé frakce „přesvědčí“, že to možná zkusíte i s nimi. Kromě výstavby budov si v Yllianu budete vylepšovat nalezenou výstroj, povídat si se společníky a upgradovat své bojovníky, kteří jsou po vzoru předchozích Disciples prezentováni opět coby jednotlivci s vlastní úrovní a statistikami.
Každá jednotka je zde vlastně takový „malý hrdina“ – má své údaje, odolnosti na různé elementy, úroveň a také dvě aktivní, jednu pasivní a jednu „podpůrnou“ schopnost. Ony podpůrné schopnosti využijete v případě, že tuto jednotku postavíte v bojišti na jedno z tří „záložních“ míst, kde se budou pasivně podílet na průběhu šarvátky: některé jednotky vám zvýší morálku, jiné vám na začátku boje zakouzlí částečnou neviditelnost na celou vaši armádu a podobně. Vzhledem k tomu, že každá jednotka, monstrum anebo společník má svou vlastní sadu schopností, možnosti kombinací je zde opravdu mraky.
Disciples: Liberation – gameplay
zdroj: vlastní
Obtížnější souboje se mohou protáhnout až na deset a více minut.
Během hraní na svou stranu můžete získat společníky, kteří vám mohou (ale také nemusí) pomoci ve vašem úkolu. Ti jsou o poznání silnější než klasické jednotky, a navíc je můžete vybavit zbraněmi a magickým krystalem (ty lze aplikovat i na obyčejné jednotky), které upraví nebo vylepší fungování některých statistik a schopností. Kromě Avyanny si však můžete do boje vzít pouze dva další, jinak by hra byla až příliš jednoduchá.
Oproti starším Disciples se pohybujete po hlavní mapě bez omezení a do tahového režimu se hra přepne až v případě souboje. Po mapě se v reálném čase pohybují i skupinky nepřátel, kterým můžete ujet, a jelikož zde nejsou nepřátelští hrdinové a titul je primárně zaměřen na příběhovou kampaň, dává tato změna smysl. Další příklon k RPG je také samotná Avyanna a její skill tree a inventář, oba jsou opravdu rozsáhlé. Malou výtku zde mám ale k lootu, kterého je sice hodně a je kvalitativně rozlišen, pokud jej však nebudete po každém nálezu kontrolovat, za chvíli se budete topit ve výbavě. Rozdíly mezi nimi jsou většinou malé a neuškodila by zde větší variabilita, která se nespoléhá jen na zvýšení obratnosti, síly anebo lepší procentuální odolnosti vůči některému elementu. Nepotřebné vybavení můžete naštěstí rozložit na suroviny.
zdroj: vlastní
Disciples: Liberation nabízí tunu statistiky, efektů a různých možností, jak si s nastolenými problémy poradit, což nahrává potencionálnímu opětovnému průchodu hrou.
Ty zde také hlásí návrat a po vzoru HOMAMu a předchozích Disciples budete zabírat doly, pily a zdroje magické energie. Jelikož běží strategická mapa v reálné čase, suroviny se vám hromadí v hlavním městě postupně během hraní. Disciples: Liberation navíc pěkně odsýpá díky možnosti „Conquer“, která automaticky vyřeší průběh bitvy ve váš prospěch, pokud narazíte na slaboučkou skupinu nepřátel. Jednoduše – celá hra je stavěná tak, abyste si více užili příběh a zásadní bitvy, než abyste spravovali masivní armády, znovuzabírali města a doly, které vám sebral protivník a snažili se vybudovat si armádu, o kterou jste přišli při neuváženém vstupu do dračí kobky.
Na konec musím uznat, že i když jsem ze začátku absenci „gotického feelu“ trochu oplakal, Disciples: Liberation mi díky své plejádě roztodivných a unikátních monster se svými schopnostmi přirostlo k srdci a co se týče grafiky, ani ta nezaostává a ve výsledku to není vše tak barevné, jak jsem se zprvu obával. Příběh není kdovíjaké terno a dabing některých postav (vyjma Avyanny) je občas úsměvný, nakonec to ale vše slouží svému účelu. Jen škoda, že nadabovány jsou jen hlavní úkoly – ty vedlejší s němými obrázky a textem pak působí trochu nedotaženě.
zdroj: vlastní
Některé questy nesplníte hned, na některé vůbec nenarazíte a jiné se splní „samy od sebe“, jelikož jste již dříve udělali něco, co vám otevřelo dveře k novým pokladům, které například hlídá tento drak.
Pokud by tvůrci více zapracovali na různorodosti výbavy, byl bych ještě spokojenější. Disciples: Liberation ovšem díky svému RPG pojetí, které je silně zaměřené na nepřeberné množství statistik, efektů kouzel, schopností a bojovníků dodává této sérii svěží nádech. Už teď vím, že si titul vyzkouším znovu, jelikož nabízí tolik odlišných způsobů, jak jej hrát. Vzhledem k tomu, že jsem po celou dobu hraní nenarazil na jediný bug, zásek nebo pád do operačního systému, mohl by Disciples: Liberation silněji uškodit snad jen slabá (či spíše téměř neexistující) marketingová kampaň. Sečteno a podtrženo – je to jiné, je to nové, a přece tak známé. Zde ani tak nezáleží, jestli jste fanoušky původní série, této hře byste měli dát šanci, pokud jste alespoň trochu takticko-RPG pozitivní.
• Zdroje: Vlastní
Závěrečné hodnocení
Taktické RPG Disciples: Liberation od studia Frima a vydavatele Kalypso Media vyšlo 21. října 2021 pro PC, PS5, PS4, Xbox Series X/S a Xbox One.
Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry. Klíč pro recenzi poskytl vydavatel Kalypso Media.
Kromě slabšího příběhu, záplavy zbytečného lootu a některých vedlejších dialogů nemám Disciples: Liberation moc co vytknout. Souboje jsou zábavné i po padesáté, rozdílnost frakcí nabádá k novému rozehrání a svět Nevendaaru je natolik zajímavý a komplexní, že ani tak nevadí onen slabší příběh. Teď jen doufat, že hra nezapadne v herních dějinách v záplavě „větších a dražších“ titulů, protože minout tuto taktickou/RPG lahůdku by byla opravdu škoda!
Klady
Zápory
Jiří Fait
My name is George Fait. As a small lad, I always new that when I grew up I would become a professional video gamer. Today, I still hold a strong passion for video games, and even though my favourite ones are RPG, I don't discriminate against other genres. I'm a big fan of CD Projekt RED, and one of my dreams is to play Cyberpunk 2077 before the year 2077.
| Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky | |
|---|---|---|
| Operační systém | Windows 10 64-bit | Windows 10 64-bit |
| Procesor | Intel Core i5-6402P | AMD Ryzen 1300X | Intel Core i5-7600K | AMD Ryzen 1700 |
| Grafická karta | NVIDIA GeForce GTX 960, 4 GB | AMD Radeon R9 380, 4 GB | NVIDIA GeForce GTX 1660 Ti, 6 GB | AMD Radeon RX 590, 6 GB |
| DirectX | DirectX 11.0 | DirectX 11.0 |
| Operační paměť | 8 GB | 16 GB |
| Pevný disk | 8 GB | 8 GB |
• Zdroj: Steam (21. 10. 2021)
Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.
Základní sestava: AlzaPC GameBox Core Mini - R5 / RTX5050 / 16GB RAM / 1TB SSD / Bez OS |
Optimální sestava: |
Sestava pro náročné: |
