Divočina Severní Ameriky (RECENZE) – Ekosystém snadno a rychle

Obsah recenze Divočina Severní Ameriky

1. Od hmyzu po dravce
2. Připraveni na výpravu?
3. Jak se hraje Divočina Severní Ameriky – Pravidla
4. Příroda jako malovaná
5. Recenze Divočina Severní Ameriky: závěrečné hodnocení

Od hmyzu po dravce

---

Příroda je fascinující, a proto bychom ji měli znát a respektovat. K tradičním cestám jako výchova, rodina či škola se poslední dobou přidávají také deskové hry, které nenásilnou formou učí všechny zájemce o jejím fungování. Už na začátku jsem jmenoval několik titulů, které by si měl vyzkoušet každý fanda zvířecí a rostlinné říše, než přijde další nálož na podzim. Od září se totiž vydáte do deskovky Divočina Severní Ameriky, v níž se snažíte poskládat svůj vlastní ekosystém tak, aby fungoval jako ve skutečnosti.

Podobně jako v jiných hrách zde totiž spolupracují jednotlivé mechanismy společně s vybranými zástupci fauny tak, aby dávaly smysl i ve skutečnosti. Podobně jako jste tvořili navazující řady v titulu Na louce, totiž musíte v Divočině Severní Ameriky poskládat funkční řetězec simulující zákonitosti přírody. Na rozdíl od lučních výletů ovšem v americkém prostoru musíte provazovat jednotlivé řady navzájem, protože se kříží řádky a sloupce, což dává další prostor k logickým orgiím.

Díky tomu si Divočinu Severní Ameriky užijí jak začátečníci, kteří se soustředí pouze na jednotlivé aspekty a postupně přidávají další úkoly, tak i zocelení deskovkáři, u nichž se vyplnění herní plochy stává rutinou, a proto ocení tajné úkoly, taktizování s žetony výzkumu a symboly klíčových druhů. Ideální se jeví také herní doba, protože při znalosti pravidel zvládnete partii do hodiny, pokud u stolu nesedíte s kverulantem promýšlejícím svůj tah dlouhé minuty (strategická paralýza se opravdu může dostavit).

Připraveni na výpravu?

---

Jestli sledujete naše recenze pravidelně, tak víte, že o variantách pro jednoho hráče se zmiňuji jen sporadicky (pokud se nejedná čistě o singleplayrové záležitosti). Jenže Divočina Severní Ameriky si zaslouží více než zmínku. Pod víkem krabice totiž najdete Expediční deník mladé bioložky Gwendolyn, která se vydává napříč kontinentem, aby poznala místní specifika a pomohla řešit problémy. Samozřejmě se jedná o dvacet specifických setupů, jež musí hráč vyřešit, ale jsou doprovozeny povedenými deníkovými zápisy podtrhující atmosféru. Obtížnost úkolů postupně příjemně roste, takže potrápí i zkušené harcovníky. Potěší i postupně přidávané karty zapečetěné v obálkách. 

Jak se hraje Divočina Severní Ameriky – Pravidla

---

Dnes recenzovaná deskovka Divočina Severní Ameriky vychází svými mechanikami vstříc všem hráčům, protože jeho podstata spočívá v řazení karet a využívání speciálních akcí, které se naučí každý během prvních pár tahů (např. jako v titulu Na louce). Na rozdíl od konkurence ukazuje projekt designérů Jeffreyho Joyce a Isaaca Vegy „záludnost“ v řazení postupek do kříže, takže se musí provazovat, což nabízí širokou škálu postupů a možností.

Na začátku každé partie se připraví karty zvířat a rostlin (případně vyřadit karty pro větší počet hráčů), rozloží se prázdné tabulky a rozmístí ostatní komponenty. Můžete si pořídit také Deluxe verzi, v níž dostanete podložku s přesným rozmapováním jednotlivých částí. Poté se náhodně přiřadí karty tajných úkolů, za něž dostanete na konci partie pořádný ranec bodů, a můžete se pustit do tvoření vlastního biotopu.

Každý tah Divočiny Severní Ameriky se skládá ze dvou možností – buď si vyberete jednu kartu z nabídky a zaplatíte za ni místním platidlem v podobě žaludů (podobně jako třeba v Canvas), načež ji přiřadíte co nejvýhodněji na svou desku, nebo zvolíte speciální akci. Tady si volíte mezi jednou silnější lícovou akcí, nebo můžete spustit všechny rubové akce a posunout ukazatel času o jedno pole doprava. Tak dlouho se hráči střídají, dokud jeden z nich nemá zcela zaplněnu svou desku o 4x4 polích, nebo se ukazatel času dostane na nulu.

Poté přijde zřejmě nejsložitější pasáž, s níž budou potřebovat mladší nebo méně zkušení deskovkáři pomoct – počítání bodů. Naštěstí najdete v krabici přehlednou tabulku (případně si ji vytisknete z webu Mindoku), která se opravdu hodí. Posčítáte body za řádky a sloupce (nezapomeňte na žetony výzkumu, karty prostředí a symboly klíčového druhu!), přebytečné žaludy a nakonec tajné úkoly. Až se všechno sesumíruje, určí se vítěz a můžete se pustit do další partie. 

Kompletní pravidla deskové hry Divočina Severní Ameriky najdete ke stažení zde.

Příroda jako malovaná

---

Z kolonky rodinného hraní nijak nevybočuje Divočina Severní Ameriky ani z pohledu grafiky, protože veškeré komponenty se chlubí pestrými barvami a roztomilostí. Každý druh bude na desce perlou vašeho biotopu, přičemž jednotlivé symboly vidíte na první pohled a po chvilce v jejich společnosti se je spolehlivě naučíte. Pokud nehrajete singleplayerovou variantu, tak se v partii obejdete bez textů, což ovšem neznamená, že český distributor Mindok nezaslouží pochválit za překlad. Právě naopak, protože Expediční deník se opravdu povedl.

Divočina Severní Ameriky tedy splnila náročný cíl, který v rámci mindočích zvířátkových her vytyčilo Na křídlech a Kaskádie – patřit mezi rodinné chytré přírodopisné deskovky, které si zahrajete téměř s kýmkoliv. Provázanost řádků a sloupců do vytváření cyklů podle přírodních zákonů nejenže funguje hratelnostně, ale navíc hráče i něco nového přiučí. Expediční deník pro samotáře představuje příjemný bonus. Přemýšlení nad vytvářením funkčních biotopů navíc okořeňují speciální úkoly, při jejichž plnění pořádně zavaříte mozkové závity. Pokud už máte ošoupané dříve zmíněné tituly, tak v Divočině můžete najít nový domov.

Za poskytnutí recenzní kopie Divočina Severní Ameriky děkujeme českému distributorovi hry společnosti Mindok.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Divočina Severní Ameriky: závěrečné hodnocení