Ori and the Will of the Wisps (RECENZE) – Záchranná výprava uprostřed močálu

Ori and the Will of the Wisps (RECENZE) – Obsah článku

1. Velké problémy malé světlušky
2. Nervy v kýblu střídají chvilky euforie
3. Akční přístup Ori and the Will of the Wisps sluší
4. Radost hrát, dívat se a poslouchat
5. Ori and the Will of the Wisps úspěšně přebírá štafetu
6. Recenze Ori and the Will of the Wisps: závěrečné hodnocení
7. HW nároky pro Ori and the Will of the Wisps PC

Velké problémy malé světlušky

Pamatujete na rok 2015, kdy jste se se světluškou Ori mohli setkat poprvé v titulu the Blind Forest? Svět byl uhranut kouzelnou atmosférou lesa stiženého tyranskou sovou, která nenechala místní obyvatele žít v klidu. I duch lesa padnul, ale naštěstí se z jeho hynoucího světla zrodil tvoreček Ori, který trnitou cestou nakonec nastolil v hlubokém hvozdu klid. Nyní, o pět let později, studio Moon konečně dokončilo pokračování, s nímž přichází mnoho novinek a také šokujících odhalení. Alespoň pro mě, protože jsem si celou dobu myslel, že Ori je rodu mužského. 

Až nyní díky (mimochodem velmi povedenému) překladu do češtiny jsem si uvědomil, že svítivé fluidum je vlastně hrdinka. Je to možná dáno tím, že naše mateřština nemá maskulinní ekvivalent pro slovo „světluška“, ale ve své podstatě se tím nic nemění. V Ori and the Will of the Wisps dostanete nášup všeho, co jste milovali na prvním díle, ale zároveň v trošku jiném balení. Vedle náročných skákačkových pasáží, u nichž otestujete výdrž své nervové soustavy a odolnost ovladačů, se tvůrci mnohem více zaměřili na boj a užití speciálních dovednosti statečné světlušky.

Na nové schopnosti Ori se budete muset spoléhat v dost prekérních situacích, protože močál, v němž se nešťastnou náhodou objevíte se sovou Ku (jo, je to ten maličký opeřenec z konce prvního dílu), sužuje podobné prokletí jako lesní říší v původním titulu. Na místo hlavního záporáka se propracovala podivná kreatura podobná ptákovi s kostěnými končetinami, kterou místní ušatí Mokiové nazývají Jekota. Společně s jeho kralováním se nad krajinou složenou z hlubokých jeskyní, zamrzlých hor, písečných plání a především rozlehlých vodních ploch rozprostřel stín, který postupně obrací zdejší obyvatele na temnou stranu. A do toho se stane tragická událost, jež donutí Ori vyrazit na další namáhavou výpravu.

Nervy v kýblu střídají chvilky euforie

Při čekání na druhý díl eposu o světlušce Ori se většina fanoušků obávala, aby tvůrci ze studia Moon pouze nezkopírovali předchozí díl s novými konturami, anebo naopak neproměnili dobrodružství sympatického tvorečka k nepoznání až tak, že by přišel o svou duši. Podle mého se vše vývojářům podařilo vybalancovat téměř bez chyby, což jim slouží ke cti. Někomu nemusí sednout mnohem akčnější pojetí, ale to se vyloženě hodí k mnohem drsnějšímu prostředí, do nějž se Ori a Ku dostali. Zároveň se podařilo zachovat logické plošinovkové hádanky a skákačkové sekvence, které z vás svou náročností sedřou kůži jako v prvním díle, takže si každý najde něco.

Na rozdíl od zmíněného prvního dílu si navíc profilujete svůj vlastní herní styl tím, že své aktivní světluščí dovednosti přiřadíte na akční tlačítka a po nalezení či koupení duchovních úlomků si nadefinujete také pasivní vlastnosti. Vše lze během okamžiku změnit a často budete jednotlivé skilly rychle přehazovat přímo v boji nebo během plnění hádanek. Zejména při bossfightech oceníte možnost vyléčit část zranění. Mnohdy ovšem zjistíte, že některé schopnosti jsou až kontraproduktivní. V mém případě to byla jinak velmi užitečná vlastnost přilepení ke zdi, která při útěcích před monstry nadělala více škody než užitku.

Když už jsem se zastavil u skákačkových pasáží, musím přiznat, že jsem se u nich docela zapotil, vlastně ještě více než u plnění platinové trofeje v Rayman Legends, což byl pekelný záhul. Ori and the Will of the Wisps po vás chce přesné užití hned několika dovedností během pár vteřin, což pro někoho může být dost stresující. Během hraní jsem došel ke dvěma momentům, kdy jsem si řekl, že to už nedám a v zoufalství odložil ovladač. Ale touha po zdolání výzvy ve mně vždy zvítězila a po překonání náročných segmentů jsem byl zalit vlnou blaženého světla, jako by Ori seděla hned vedle mě. Pocit odměny po překonání náročných plošinovkových výzev je v přímém kontrastu s relativně snadnými souboji.

Akční přístup Ori and the Will of the Wisps sluší

K dispozici totiž máte širokou paletu zbraní a dalších dovedností, jež vás nepřátel v pohodě zbaví, jen musíte přijít na způsob, jak se s nimi popasovat. U skákajících krabů stačí ve vhodnou chvíli přeskočit přes díru plnou ostnů, kam se poté bez váhání vrhnou. Jiné menší příšery z útesů v pohodě odpálkujete velkým bucharem do bodláčí a podobně se lze vypořádat s každou řadovou potvorou. Musím ocenit, že si tvůrci dali velkou práci s detaily, třeba když se rozhodnete vystřelit dravou piraňu na souš, což ji okamžitě dorazí. Souboje jsem během čtrnácti hodin hraní (přiznávám, kochal jsem se, hlavní příběh lze pokořit dle achievmentu i za čtyři hodiny) vnímal spíše jako chvilky odpočinku než stresující momenty.

To samé v bledě modrém můžu potvrdit také u bossů. Nechci tím tvrdit, že bych je porazil s prstem v nose, ale zatímco u prvního dílu byly souboje s monstry v nejzazších částech vrcholem vašeho snažení, které vás bylo schopné sežvýkat a úplně zničené vyplivnout, v Ori and the Will of the Wisps padly příšery maximálně na třetí pokus. Souboje spíše apelují na vaši schopnost přizpůsobit se jednotlivým výpadům monster a adekvátně na ně reagovat. Vlastně stačí „jen“ přežívat silné útoky pomocí obratných úniků z rejstříku pohybů světlušky Ori a pak zasadit několik ran v nestřežené chvíli. Někdy se střety proloží únikovými pasážemi, jež jsou o poznání náročnější, ale už několik hodin po dohrání vlastně nevím, s kým jsem bojoval mimo ústředního příšeráka Jekoty.

Tím ovšem nechci naznačit, že by rubání monster posedlých temnotou nebylo zábavné. U švihání energickým výbojem, během mávání velkou palicí či při metání různých projektilů se může naplno rozjet vaše kreativita či pragmatičnost. Za mě si tvůrci zaslouží velké plus za ponechání možnosti vracet nepřátelům zpět jejich střely, kterou mám z prvního dílu tak zažitou, že bych se bez ní občas ocitl v dost prekérní situaci. To je ve své podstatě také varování pro nováčky, kteří od Ori and the Will of the Wisps čekají kvůli pohádkovému vizuálu dětsky snadnou hru. Budete totiž překvapeni, jak je tahle hra těžká, a troufnu si říct, že někteří si dojemnou závěrečnou sekvenci užijí až díky Youtube.

Radost hrát, dívat se a poslouchat

I přes náročnost nejnovějšího titulu studia Moon se ovšem do světa Niwen zamilujete. Grafická stránka je na poměry plošinovky dechberoucí, jednotlivé detaily v lokacích budete sledovat s pozvednutým obočím, protože si uvědomíte, kolik titěrné práce stojí za designováním jednotlivých úrovní. Vůbec mi nevadilo se do nich pořád dokola vracet a prozkoumávat každý kout, což je pro žánr metroidvanie typické, protože až časem získáte dovednosti, jež vám otevřou cestu k dosud nedostupným místům, na nichž bude čekat nejedno překvapení.

Během své poutě nebezpečným světem totiž nově narazíte na řadu NPC charakterů, které po vás budou chtít různé službičky, jež budete s radostí plnit, protože si tak procvičíte všechny nabyté schopnosti. Pro úplné vypilování všech pohybů se můžete pustit do náročných časových výzev, u nichž si div nevykloubíte prsty na páčkách a stejně vám bude i po jediném kiksu pořád několik vteřinek chybět ke splnění limitu. Také bojové svatyně se stanou vaší oblíbenou destinací, protože díky nim rozšíříte počet svých pasivních vlastností, jež naleznete či nakoupíte u krystalů chtivého obchodníka. K tomu všemu vám do uší bude proudit kouzelná hudba, která se v mém případě stane soundtrackovým favoritem na několik budoucích týdnů. 

Jsme téměř na konci dnešní recenze a prozatím se mimo relativně slabých soubojů s bossy a pro někoho vyšší obtížnosti neobjevila žádná větší negativa. Ta se totiž vážou ke konzolové verzi, na níž jsem v rámci Xbox Game Passu titul Ori and the Will of the Wisps vyzkoušel. Hrát tuto zdařilou plošinovku na Xbox One S byl občas očistec, protože na slabší verzi microsoftího herního zařízení se mi hra neskutečně kousala při otevírání mapy nebo při přechodu mezi jednotlivými lokacemi. V dynamických a nesmírně napínavých momentech mi titul dokonce třikrát spadl až do xboxového menu, což jsem odměnil hrdelním zavytím a několika peprnými výrazy, takže doporučuji si dobrodružství Ori pořídit spíše na PC.

Ori and the Will of the Wisps úspěšně přebírá štafetu

Pokud patříte mezi skupinu hráčů, kteří už pět let čekají na další dobrodružství odvážné světlušky, už zřejmě hrajete a vrníte blahem. Opravdu musím přiznat, že se pokračování Ori and the Will of the Wisps tvůrcům z Moon Studios hodně povedlo. Během hodin ve společnosti světélkující Ori prožijete jímavý příběh a budete trpět nad náročností některých pasáží, abyste následně euforicky mávali rukama nad hlavou jako při finišování maratonu. Dávkování emocí bohužel mírně kazí relativně snadné a zapomenutelné souboje s bossy. Přesto si tento audiovizuální klenot zaslouží vaši přízeň i přibližně 700 Kč, za něž jej pro PC a Xbox One koupíte. Jestli máte předplatné Xbox Game Pass, tak nad ničím neuvažujte a instalujte!

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Ori and the Will of the Wisps: závěrečné hodnocení

HW nároky pro Ori and the Will of the Wisps PC

	Minimální HW požadavky	Doporučené HW požadavky
Operační systém	Windows 10 64-bit	Windows 10 64-bit
Procesor	Intel Core i5-4460 3.2GHz / AMD Athlon X4 880K	Intel Core i5-6500 3.2GHz / AMD Ryzen R3 1200
Grafická karta	NVIDIA GeForce GTX 950 2GB / Radeon R7 370	NVIDIA GeForce GTX 970 4GB / Radeon RX 570 4GB
DirectX	DirectX 11.0	DirectX 11.0
Operační paměť	8 GB	8 GB
Pevný disk	20 GB	20 GB

• Zdroj: game-debate.com (15. 3. 2020)