Jak vybrat HDD nebo SSD disk

Jak vybrat HDD nebo SSD disk – OBSAH

• Externí, nebo interní pevný disk?
• HDD je to levnější řešení
• A SSD je řešení rychlejší
• NVMe: Aby se rychlá SSD mohla projevit
• Směrodatné ukazatele při výběru SSD
• 3D XPoint
• Co je to SSHD?
• Pevný disk do notebooku
• Na co se dívat u externích pevných disků
• Jaký pevný disk tedy vybrat?

Externí, nebo interní pevný disk?

Jedním ze základních dělení datových úložišť je na externí a interní. Interní disky spadají spíše do segmentu počítačových komponent. Připojují se přes interní sběrnice uvnitř počítače, jakými může být SATA, PCI Express nebo v dobách prehistorických také PATA. Externí pevné disky na druhou stranu patří spíše mezi počítačové příslušenství a připojují se přes externí sběrnice, mezi kterými dnes dominuje USB.

Odlišné zapojení předurčuje oba typy disků také k odlišnému používání. Zatímco interní disky slouží jako stálá datová úložiště s možností okamžité dostupnosti dat při práci na PC, externí se používají především jako přenosná datová média či zálohovací nosiče. Nikdo netvrdí, že externí disky nelze používat jako primární datová úložiště při práci s PC, ale vzhledem k řadě omezení plynoucích z nižší propustnosti externího zapojení není takové řešení optimální.

HDD je to levnější řešení

Klasické pevné disky, neboli HDD či plotnové disky, fungují již přes 60 let na stejném principu. V rámci technologického odvětví sice došlo k ohromnému pokroku, koncept ale zůstává věrný svým kořenům. Fungování je založeno na kooperaci řady pohyblivých součástí. Hlavními jsou plotny a čtecí (a zároveň zapisovací) hlavy. Plotny jsou vyrobeny z magneticky citlivého materiálu a během svého fungování rotují. Standardní rychlost hard disků je 7 200 otáček za minutu, ale lze se běžně setkat s vyššími i nižšími hodnotami. Například úložiště určená do notebooků berou jako standard 5 400 ot./min. 

Největší výhodou HDD je cena, konkrétně tedy nízká cena za GB, což z nich dělá ideální velkoobjemová datová sídliště. I přes nepochybně nižší rychlosti si v počítačových systémech drží místo jako datové nosiče v externích discích, levná úložiště pro pracovní data v osobních počítačích nebo zálohovací jednotky, o jejichž využití se dozvíte více v článku Jak na klonování disku. Ještě před pár lety byly pevné disky technologií ovládající trh, dnes se od nich jako od primárních úložišť ustupuje především kvůli jejich nižší rychlosti, relativně vysoké spotřebě a faktu, že pohyblivé části jsou náchylné na mechanické i logické poškození. Pokud k němu dojde, pomoci vám může náš článek Kontrola a oprava pevného disku.

Na poli HDD jsou možnosti výběru, co se výrobců týče, poměrně omezené. Hlavními hráči jsou Western Digital a Seagate, kteří si rozdělují 80–90 % trhu s plotnovými disky. Zbývající procenta mezi sebe dělí menší výrobci, z nichž největší podíl má Toshiba.

Oba z hlavních výrobců své hard disky pojmenovávají podle toho, k jaké úloze se nejvíce hodí. Seagate dělí disky na BarraCuda určené k běžnému domácímu použití, IronWolf určené do síťových úložišť a SkyHawk, které svou specializaci zaměřují na kamerový dohled a jsou tedy stavěny na nepřetržitý provoz. Všechny zmíněné modely lze najít rovněž pod jinými označeními. BarraCuda najdete také jako Desktop HDD, IronWolf jako Enterprise a SeaHawk jako Surveillance. Existuje také model Seagate Archive určený k domácímu zálohování dat.

Zaměření disků Western Digital je obdobné, značení se však pochopitelně liší. Standardními desktopovými disky jsou WD Blue, které se parametry pohybují v podobné rovině jako Seagate BarraCuda. Řešením pro síťová úložiště jsou v tomto případě WD Red a pro nepřetržitý provoz poslouží WD Purple. Western Digital nabízí také výkonnější verzi svého standardního domácího disku pod označením WD Black a úspornější verzi pod označením WD Green.

SSD je řešení rychlejší

A také dražší. SSD disky jsou dnes nejpokročilejší technologií ukládání dat. Jejich vyspělost tkví ve zcela jiném přístupu k uchovávání informací a absenci pohyblivých částí. Namísto rotujících ploten ukládá SSD data do NAND Flash pamětí. Z toho plyne vysoká odolnost při fyzické manipulaci, nízká spotřeba a zahřívání i vysoká rychlost přenosu dat. Standardní SSD se vyrábí ve 2,5“ formátu, v němž se dodávají též menší HDD, určená především do notebooků. Již nějakou dobu ale trh přebírá formát M.2, který nabízí nové možnosti připojení.

Rychlost SSD disků je tak vysoká, že se limitace přenesly ze samotného úložiště na připojovací sběrnici. SSD zažily největší rozmach až za dob panování SATA III. Tato sběrnice disponuje datovou propustností 6 Gb/s, což je přibližně 600 MB/s. Taková rychlost je sice postavena vysoko nad schopnosti mechanických HDD, ale SSD diskům to již nestačí.

Jako lepší řešení se projevil formát M.2, který definoval nové možnosti připojení SSD. Konektor M.2 využívá ke komunikaci se zbytkem počítače sběrnici PCI Express, díky čemuž se otevírá potenciál pro datový přenos rychlostí až 4 GB/s. Než však poběžíte do obchodu pro svůj M.2 SSD s tím, že získáte závratné přenosové rychlosti, zbystřete. Původní využití M.2 slotu stále počítalo se SATA SSD, a proto i dnes běžně existují SSD disky, které se zapojují do M.2 slotu, ale stále běží na rozhraní SATA. Přenosová rychlost takovýchto disků je omezena na zmíněných 600 MB/s. Oproti standardním SSD tak nabízí výhodu pouze v podobě menších rozměrů.

NVMe: Aby se rychlá SSD mohla projevit

S pokrokem přicválalo nové komunikační rozhraní NVMe, určené speciálně pro SSD připojené do M.2 slotu. NVMe nabízí již plné využití PCI Express sběrnice. Díky tomu mohou dosahovat NVMe SSD několikanásobně vyšších rychlostí. Od SATA M.2 disků je na první pohled poznáte podle patice. Zatímco SATA disky mají zářezy dva, NVMe mají jen jeden, což znamená určitou míru kompatibility. Je dobré se podívat, jakým M.2 slotem vaše základní deska disponuje. Pokud je NVMe kompatibilní, je velká šance, že v něm budou fungovat také SATA SSD, opačně to však vzhledem k povaze socketů neplatí. Je zároveň možné, že slot kompatibilní nebude, případně bude potřeba režim M.2 slotu ručně nastavit v BIOSu. Ve všech situacích je však dobré si předem kompatibilitu ošetřit a zkontrolovat, zda základní deska disponuje správným rozhraním.

Jednotlivé M.2 SSD disky se liší ještě rozměry, které lze vyčíst buď z konkrétních údajů nebo z kódů k tomu určených. Kódování je poměrně jednoduché, první dvě cifry udávají šířku disku, druhé potom jeho délku. Například nejčastější rozměr 2280 značí 22 mm široké a 80 mm dlouhé M.2 SSD disky. Zatímco šířka 22 mm se v osobních počítačích považuje za standard, délka se může lišit. Zpravidla jsou základní desky vybaveny vícero upevňovacími pozicemi pro různé délky, existují však výjimky, především v řadách levnějších modelů.

Směrodatné ukazatele při výběru SSD

Rychlost SSD disků se měří ve dvou základních jednotkách. První jsou megabajty za sekundu (MB/s), druhou je pak množství vstupně-výstupních operací za sekundu (IOPS). Obě hodnoty jsou udáváné pro čtení a pro zápis, přičemž čtecí rychlosti jsou zpravidla vyšší. MB/s jsou pravděpodobně nejsměrodatnějším údajem při porovnávání rychlosti SSD určených do osobních počítačů, zatímco IOPS vykazuje relevanci zejména v případě serverových nasazení.

Pro výběr disku, stejně jako ostatních komponent, je nejlepší si vyhledat konkrétní recenze. Pokud narazíte na holé benchmarky, důležitě jsou dvě měřené hodnoty. První je samozřejmě sekvenční čtení a zápis, druhým je pak takzvané „4K“ čtení a zápis. Tyto údaje vypovídají o schopnostech disku při práci s velkým množstvím menších balíků dat, namísto kontinuálního čtení či zápisu jednoho velkého datového bloku. 4K zkoušky jsou tedy jakýmsi umocněným testem reálného nasazení.

Trh s SSD disky je poněkud různorodější než ten s HDD. Vládcem tohoto segmentu je Samsung s téměř 40% podílem následovaný společnostmi Western Digital, Intel, Toshiba, Kingston a dalšími.

3D XPoint

I přes nesporný přínos, který na trhu NAND Flash paměti mají, se technologický vývoj nezastavuje. Intel vyvinul novou technologii pojmenovanou 3D XPoint, kterou prezentuje jako budoucnost. Je postavena na zcela jiné architektuře než NAND paměti, díky čemuž by měla být schopna dosahovat mnohem vyšších rychlostí a zároveň vykazovat nižší spotřebu. Tuto technologii Intel implementoval ve svém cachovacím řešení Optane Memory, které nefunguje jako klasické SSD, nýbrž slouží jako poměrně velká vyrovnávací paměť schopna radikálně zrychlit i klasické plotnové HDD. Vzhledem k samotné kapacitě Intel Optane Memoty se jedná dost možná o nejdražší datové úložiště na trhu dostupné.

Nicméně cachovací Intel Opane Memory se již neprodává. Proč? Řešení bylo vhodné pro PC se staršími HDD. Dnes ale dominují již SSD disky, a tak cachovací Intel Optane Memory je zpravidla zbytečné. V prodeji již jsou pouze extra výkonné (a extra drahé) Intel Optane SSD disky.

S Intel Optane Memory se však pojí řada omezení. Největším je kompatibilita pouze s procesory architektury Kaby Lake a novějšími. S tím souvisí možnost použití pouze s „dvoustovkovými“ chipsety základních desek (například Z270, H270 nebo B250) a samozřejmě stoprocentní nekompatibilita s procesory AMD. Paměti se zapojují do klasického M.2 NVMe slotu, takže pokud zvolíte základní desku k procesoru Kaby Lake se správným chipsetem a patřičným konektorem, Intel Optane Memory bude s vaší sestavou kompatibilní.

A co je to SSHD?

SSHD (nebo také hybridní disk) je zjednodušeně řečeno spojení pevného disku a SSD jako urychlovací jednotky. Do SSD části se automaticky nahrávají často používaná data, která jsou poté k dispozici pro mnohem rychlejší čtení. SSD část však není možné nijak organizovat a nezastupuje samostatnou diskovou jednotku. Z hlediska rychlosti se jedná kompromis mezi SSD a plotnovým diskem. SSHD jsou schopny nabídnout určitý nárůst rychlosti, ale vzhledem k automatickému umisťování dat na SSD část nebude tak znatelný a neurychlíte své oblíbené aplikace okamžitě.

Jedním z příkladů nasazení může být v notebooku, kde je k dispozici pouze jedna pozice pro 2,5“ pevný disk a uživatel vyžaduje vysokokapacitní úložiště s co nejvyšší rychlostí, ale nemá dostatečný rozpočet na nákup plnohodnotného SSD. Seagate je momentálně jediný výrobce nabízející disky typu SSHD.

Pevný disk do notebooku

V případě, že vám vypověděl službu starý hard disk v notebooku, pravděpodobně budete chtít nový. Výběr disku do notebooku se nese v podobném duchu jako výběr disku do desktopového počítače. Jediný podstatný rozdíl představují rozměry. Standardní pozice pro diskovou jednotku v notebooku je stavěna na 2,5“ formát. Dávat pozor je třeba především při výběru HDD nebo SSHD, které se dodávají taktéž v 3,5“ rozměru. Všechna standardní SATA SSD 2,5“ formát splňují. Do notebooků je taktéž možné zasadit M.2 SSD disky, avšak zařízení musí samozřejmě takovým slotem disponovat, proto si to předem raději ověřte. Tyto disky se od desktopových také nijak neliší a lze použít běžné modely podle rad zmíněných v kapitole o SSD discích.

Na co se dívat u externích pevných disků

Výběr externího pevného disku je rovněž poměrně jednoduchý. Kromě technických parametrů se při tomto výběru dostává ke slovu také vzhled a přidané hodnoty, jakými může být například zvýšená odolnost.

Funkčnost by však měla zůstat na prvním místě, proto je nutné se hned na začátku rozhodnout, zda koupit externí HDD či externí SSD. HDD se jeví jako lepší řešení pro zálohy a ukládání nepříliš využívaných dat. Naopak SSD sedí více každodennímu intenzivnímu nasazení. HDD má nespornou výhodu v ceně, SSD naopak v rychlosti a vyšší fyzické odolnosti (nemá žádné pohyblivé části). Při výběru si tedy položte otázku, zda výhody SSD reálně využijete. Pokud budete používat externí disk pouze na zálohy a občasný přenos dat, dobře poslouží i HDD, jste-li však uživatel, který často zpracovává a kopíruje velké množství důležitých dat (například fotograf nebo producent videa), oceníte i rychlost a odolnost externího SSD.

Dalším důležitým faktorem při výběru externího úložiště je jeho připojovací sběrnice. Nejrozšířenějším rozhraním je momentálně USB, doporučujeme se proto omezit na externí disky s tímto konektorem. Z hlediska přenosové rychlosti volte modely pouze s USB 3.0 nebo novějším.

Pokud chcete ještě podrobnější informace, můžete navštívit náš článek „Jak vybrat externí disk?“.

Jaký pevný disk si tedy vybrat?

Teď už znáte rozdíly mezi jednotlivými typy disků i jejich zapojeními, vybrat si správné úložiště by pro vás již němel být problém. Na závěr však můžeme poskytnout několik osvědčených rad.

SSD se i navzdory vyšší ceně za GB vyplatí, a to jak do stolních počítačů, tak i notebooků. Zlepšená odezva systému a aplikací cenu plně ospravedlní. V případě SSD jako jediného disku doporučujeme minimální kapacitu 240 GB. U notebooků je třeba ověřit, zda váš model výměnu disku podporuje, zatímco u stolních počítačů problém nebude, standardní SATA SSD disky by měly podporovat všechny základní desky. Kdo touží po vysokém výkonu, může zabrousit i k rychlejším M.2 SSD diskům s podporou NVMe.

Velmi častým řešením je v osobních počítačích kombinace SSD jako primárního disku s operačním systémem a nejpoužívanějším software a HDD jako úložiště pro data a méně používané programy a hry. Při takové kombinaci doporučujeme alespoň 120GB SSD, ideálně pak 240GB nebo větší, a 1–2TB plotnový disk.

Nabídka je široká a můžeme doporučit jen některé z produktů. Za klasická HDD určená do domácích počítačů to bude Seagate BarraCuda nebo Western Digital Black, za SATA SSD Samsung 850 EVO nebo HyperX Savage a za NVMe SSD Samsung 960 EVO. Případně můžete zkusit novou technologii Intel Optane Memory.