Jak vybrat HDD nebo SSD disk? – OBSAH

• Externí, nebo interní pevný disk?
• HDD je to levnější řešení
• A SSD je řešení rychlejší
• Pevný disk do notebooku
• Výběr disku do herní konzole
• Na co se dívat u externích pevných disků
• Jak otestovat rychlost HDD nebo SSD?

Externí, nebo interní pevný disk?

Jedním ze základních dělení pevných disků je na externí a interní. Interní disky spadají spíše do segmentu počítačových komponent. Připojují se přes interní sběrnice uvnitř počítače, jakými může být SATA, PCI Express nebo v dobách prehistorických také ATA (Advanced Technology Attachment). Externí pevné disky na druhou stranu patří spíše mezi počítačové příslušenství a připojují se přes externí sběrnice, mezi kterými dnes dominuje USB. Stále především klasické USB-A, ale jasným trendem je přechod na USB-C.

Odlišné zapojení předurčuje oba typy disků také k odlišnému používání. Zatímco interní disky slouží jako stálá datová úložiště s možností okamžité dostupnosti dat při práci na PC, externí se používají především jako přenosná datová média či zálohovací nosiče. Nikdo netvrdí, že externí disky nelze používat jako primární datová úložiště při práci s PC, ale vzhledem k řadě omezení plynoucích z nižší propustnosti externího zapojení není takové řešení optimální.

HDD je to levnější řešení

Klasické pevné disky, neboli HDD či plotnové disky, fungují již přes 60 let na stejném principu. V rámci technologického odvětví sice došlo k ohromnému pokroku, koncept ale zůstává věrný svým kořenům. Fungování je založeno na kooperaci řady pohyblivých součástí. Hlavními jsou plotny a čtecí (a zároveň zapisovací) hlavy. Plotny jsou vyrobeny z magneticky citlivého materiálu a během svého fungování rotují. Standardní rychlost hard disků je 7 200 otáček za minutu, ale lze se běžně setkat s vyššími i nižšími hodnotami. Například úložiště určená do notebooků berou jako standard 5 400 ot./min.

Největší výhodou HDD je cena, konkrétně tedy nízká cena za GB, což z nich dělá ideální velkoobjemová datová sídliště. I přes nepochybně nižší rychlosti si v počítačových systémech drží místo jako datové nosiče v externích discích, levná úložiště pro pracovní data v osobních počítačích nebo zálohovací jednotky, o jejichž využití se dozvíte více v článku Jak na klonování disku.

Ještě před pár lety byly pevné disky technologií ovládající trh, dnes se od nich jako od primárních úložišť ustupuje především kvůli jejich nižší rychlosti, relativně vysoké spotřebě a faktu, že pohyblivé části jsou náchylné na mechanické i logické poškození. Pokud k němu dojde, pomoci vám může náš článek Kontrola a oprava pevného disku.

Na poli HDD jsou možnosti výběru, co se výrobců týče, poměrně omezené. Hlavními hráči jsou Western Digital a Seagate, kteří si rozdělují 85–95 % trhu s plotnovými disky. Zbývající procenta mezi sebe dělí menší výrobci.

SSD je řešení rychlejší

A také dražší. SSD disky jsou dnes nejpokročilejší technologií ukládání dat. Jejich vyspělost tkví ve zcela jiném přístupu k uchovávání informací a absenci pohyblivých částí. Namísto rotujících ploten ukládá SSD data do NAND Flash pamětí. Z toho plyne vysoká odolnost při fyzické manipulaci, nízká spotřeba a zahřívání i vysoká rychlost přenosu dat. Standardní SSD se vyrábí ve 2,5“ formátu, v němž se dodávají též menší HDD, určená především do notebooků. Již nějakou dobu ale trh přebírá formát M.2, který posouvá rychlostní limity na zcela nové úrovně.

Rychlost SSD disků je tak vysoká, že se limitace přenesly ze samotného úložiště na připojovací sběrnici. SSD zažily největší rozmach až za dob panování SATA III. Tato sběrnice disponuje datovou propustností 6 Gb/s, což je přibližně 600 MB/s. Taková rychlost je sice postavena vysoko nad schopnosti plotnových HDD, ale SSD diskům to stačilo jen krátkou chvíli.

Jako mnohem lepší řešení se ukázal formát M.2, který definoval zcela nové možnosti připojení SSD. Konektor M.2 využívá ke komunikaci se zbytkem počítače přímo sběrnici PCI Express, díky čemuž se otevírá potenciál pro datový přenos rychlostí až 7 GB/s v případě rozhraní PCIe 4.0 (s další generací rychlost opět citelně vzroste). Než však poběžíte do obchodu pro svůj M.2 SSD s tím, že získáte závratné přenosové rychlosti, zbystřete.

Původní využití M.2 slotu stále počítalo se SATA SSD, a proto i dnes běžně existují SSD disky, které se zapojují do M.2 slotu, ale stále běží na rozhraní SATA. Přenosová rychlost takovýchto disků je omezena na zmíněných 600 MB/s. Oproti standardním SSD tak nabízí výhodu pouze v podobě menších rozměrů. S tímto problémem se typicky budete potýkat na starších PC nebo noteboocích.

NVMe: Aby se rychlá SSD mohla projevit

S pokrokem přicválalo nové komunikační rozhraní NVMe, určené speciálně pro SSD připojené do M.2 slotu. NVMe nabízí již plné využití PCI Express sběrnice. Díky tomu mohou dosahovat NVMe SSD několikanásobně vyšších rychlostí. Od SATA M.2 disků je na první pohled poznáte podle patice. Zatímco SATA disky mají zářezy dva, NVMe mají jen jeden, což znamená určitou míru kompatibility. Je dobré se podívat, jakým M.2 slotem vaše základní deska disponuje. Pokud je NVMe kompatibilní, je velká šance, že v něm budou fungovat také SATA SSD, opačně to však vzhledem k povaze socketů neplatí. Je zároveň možné, že slot kompatibilní nebude, případně bude potřeba režim M.2 slotu ručně nastavit v BIOSu. Ve všech situacích je však dobré si předem kompatibilitu ošetřit a zkontrolovat, zda základní deska disponuje správným rozhraním.

Jednotlivé M.2 SSD disky se liší ještě rozměry, které lze vyčíst buď z konkrétních údajů nebo z kódů k tomu určených. Kódování je poměrně jednoduché, první dvě cifry udávají šířku disku, druhé potom jeho délku. Například nejčastější rozměr 2280 značí 22 mm široké a 80 mm dlouhé M.2 SSD disky. Zatímco šířka 22 mm se v osobních počítačích považuje za standard, délka se může lišit. Zpravidla jsou základní desky vybaveny vícero upevňovacími pozicemi pro různé délky, existují však výjimky, především v řadách levnějších modelů.

Směrodatné ukazatele při výběru SSD

Rychlost SSD disků se měří ve dvou základních jednotkách. První jsou megabajty za sekundu (MB/s), druhou je pak množství vstupně-výstupních operací za sekundu (IOPS). Obě hodnoty jsou udáváné pro čtení a pro zápis, přičemž čtecí rychlosti jsou zpravidla vyšší. MB/s jsou pravděpodobně nejsměrodatnějším údajem při porovnávání rychlosti SSD určených do osobních počítačů, zatímco IOPS vykazuje relevanci zejména v případě serverových nasazení.

Pro výběr disku, stejně jako ostatních komponent, je nejlepší si vyhledat konkrétní recenze. Pokud narazíte na holé benchmarky, důležitě jsou dvě měřené hodnoty. První je samozřejmě sekvenční čtení a zápis, druhým je pak takzvané „4K“ čtení a zápis. Tyto údaje vypovídají o schopnostech disku při práci s velkým množstvím menších balíků dat, namísto kontinuálního čtení či zápisu jednoho velkého datového bloku. 4K zkoušky jsou tedy jakýmsi umocněným testem reálného nasazení.

Trh s SSD disky je poněkud různorodější než ten s HDD. Vládcem tohoto segmentu je Samsung následovaný společnostmi Western Digital, Kingston, Verbatim, ADATA a dalšími.

Pevný disk do notebooku

Jakýkoli upgrade komponent v notebooku sebou nese zvýšené riziko nekompatibility. V případě disků máte v podstatě jen dvě varianty. Buď máte starší notebook a bude nutné použít disk ve formátu 2,5", ideálně rovnou SSD. Díky takovému dopingu začne i 6 let starý notebook výborně fungovat.

U novějších notebooku se prakticky již výhradně setkáte se sloty M.2 Ty vybavenější mají hned dvě M.2 pozice, častěji má však uživatel k dispozici M.2 slot obsazený systémovým diskem a k tomu volný SATA slot pro 2,5" disk.

Výměna disku sebou však nese i nutnost čisté instalace operačního systému Windows 11. Pokud však chcete zachovat všechna data včetně nainstalovaných aplikací, tak bude nutné přistoupit ke klonování disku. Jde v zásadě o obraz stavu disku, který se nezapíše přímo na jinou diskovou jednotku, nýbrž se uloží do jednoho či více souborů. Obsahuje potom všechna data z diskového oddílu, a to včetně operačního systému. Takový obraz disku pak můžete uložit, volně s ním manipulovat a mít ho k dispozici pro případ, že se v systému něco pokazí.

Výběr disku do herní konzole

Každému majiteli herní konzole dříve nebo později dojde volné místo na interním disku. Co s tím? Pro PlayStation 4, Xbox One a Xbox Series jsou připravené externí disky. Stačí je jen připojit a konzole sama nabídne úložiště, kam je možné instalovat další hry.

Pokud však patříte mezi šťastné majitele herní konzole PlayStation 5, tak si už z praxe dobře víte, že základní kapacita interního 825GB disku (využitelných jen 664 GB) se vyčerpá poměrně rychle. Čím je to způsobeno? Jednoduše tím, že moderní hry si ukousnou klidně i 100 GB volného místa. A nároky na diskový prostor do budoucna rozhodně ještě porostou. Samozřejmě na tuto situaci společnost Sony myslela už při návrhu konzole nové generace a nachystala dvě řešení.

Už od začátku prodeje PS5 je možné připojit libovolný externí disk přes USB a využít jeho kapacitu. Z rychlostních důvodů však šlo z takového disku spouštět pouze starší hry vydané původně pro PS4, což jistě není úplně ideální stav. Druhou variantou je rozšíření interního úložiště pro potřeby PS5 her pomocí vysokorychlostního M.2 SSD, které však musí splňovat přísné požadavky Sony. O jaké jde?

Nutností je disk formátu M.2 využívající rozhraní PCIe 4.0 s maximální výškou 11,25 mm včetně pasivního chladiče. Pro snadnější výběr máme nachystanou kategorii SSD disky pro PS5.

Na co se dívat u externích pevných disků

Výběr externího pevného disku je rovněž poměrně jednoduchý. Kromě technických parametrů se při tomto výběru dostává ke slovu také vzhled a přidané hodnoty, jakými může být například zvýšená odolnost.

Funkčnost by však měla zůstat na prvním místě, proto je nutné se hned na začátku rozhodnout, zda koupit externí HDD či externí SSD. HDD se jeví jako lepší řešení pro zálohy a ukládání nepříliš využívaných dat. Naopak SSD sedí více každodennímu intenzivnímu nasazení. HDD má nespornou výhodu v ceně, SSD naopak v rychlosti a vyšší fyzické odolnosti (nemá žádné pohyblivé části). Při výběru si tedy položte otázku, zda výhody SSD reálně využijete. Pokud budete používat externí disk pouze na zálohy a občasný přenos dat, dobře poslouží i HDD, jste-li však uživatel, který často zpracovává a kopíruje velké množství důležitých dat (například fotograf nebo producent videa), oceníte i rychlost a odolnost externího SSD.     

Dalším důležitým faktorem při výběru externího úložiště je jeho připojovací sběrnice. Nejrozšířenější je USB, doporučujeme se proto omezit na externí disky s tímto konektorem. Z hlediska přenosové rychlosti volte modely pouze s USB 3.0 nebo novějším. Volitelně si lze vyrobit vlastní externí disk, kdy nakombinujete například starší 2,5" disku a k tomu si za pár korun pořídíte externí box. A pokud s disky pracujete v pravidelném režimu, tak se přímo nabízí pořízení diskové dokovací stanice.

Pokud chcete ještě podrobnější informace, můžete navštívit náš článek „Jak vybrat externí disk?“.

Jak otestovat rychlost HDD nebo SSD?

Možná vás při čtení našeho článku napadlo, jaký vlastně disk máte ve svém zařízení. A má skutečně udávanou rychlost nebo je nějaký problém? K otestování disků slouží celá řada benchmarků. Podívejte se na přehled těch nejpoužívanějších.

• Z těch moderních, a hlavně pravidelně aktualizovaných tu máme Storage Benchmark od 3DMarku, jenž se svými testy zaměřuje hlavně na typy úloh, které jsou blízké hráčům.
• Microsoft DirectStorage je pomalu nastupující open-source technologie, která umožňuje komunikaci napřímo mezi NVMe SSD diskem a videopamětí grafické karty. Jde opět především o fičuru, kterou využijí hráči.
• CrystalDiskMark je syntetický test, jenž má na výběr z několika profilů a v posledních verzích měří reálný, maximální možný výkon a několik dalších kombinací.
• Anvil SSD je stařičký test, na který je ale stále spolehnutí, a není důvod jej z testů vynechávat. Nabízí široké spektrum nastavení, především co se počtu front týká.
• HD-Tune je skvělým nástrojem na jednoduché testování chování cache, kterými jsou bohužel dnešní SSD disky vybaveny. V něm v kombinaci s HWIFNO64 měříme čtení a zápis objemných, 200GB souborů, což je typ testu, kterým se už žádný výrobce ani marketingové oddělení raději nechlubí.

Teď už znáte rozdíly mezi jednotlivými typy disků i jejich zapojeními, vybrat si správné úložiště by pro vás již neměl být problém