Současné HiFi kombinuje dotažený vzhled s kvalitním zvukem. Moderní reprosoustavy se tak často stávají pevnou součástí interiéru, nikoli pouhým nástrojem k přednesu hudby. Jaké komponenty ale zvolit, aby výsledek přesně vyhovoval vašim požadavkům? Více v následujících odstavcích.
Chcete poslouchat hudbu ze služeb Spotify, Deezer, Tidal, Google či Apple Music, přehrávat obsah z domácí sítě či internetových rádií? Pak by streamovací sestava měla pokrýt vaše požadavky.
V takto omezeném rozpočtu budete muset sáhnout po aktivních reproduktorech, které pro bezdrátový streaming doplníte například o Google Chromecast Audio / iEAST M5 Connect. A nemusíte mít strach ani o komfort, k mnoha sadám aktivních reproduktorů získáte také dálkový ovladač pro obsluhu hlasitosti z pohodlí gauče.
Patnáct tisíc je přibližná startovací částka, za kterou lze zkombinovat stereo zesilovač, Chromecast audio / iEAST M5 Connect a nějaké solidní regálové reproduktory. Pokud do budoucna našetříte další peníze, můžete sestavu rozšířit o plnohodnotný síťový audio přehrávač segmentu HiFi.
Stereo receiver, který je nadupaný síťovými funkcemi, pořídíte již od 10 tisíc korun. K tomu vám stačí přikoupit jenom kvalitní regálové, případně sloupové repro (za to budete muset ještě tak 5 tisíc připlatit), a máte systém pro poslech ze všech síťových služeb, televizoru a dalších zdrojů.
Chcete poslouchat téměř výhradně vinyly a zbylé zdroje vás příliš nezajímají? I tak raději zapomeňte na gramofony typu „vše v jenom“, které neposkytnou kvalitní zvuk ani šetrné snímání zvuku z drážky vinylové desky.
Základem musí být kvalitní gramofon s přenoskou typu MM a linkovým výstupem LINE (aby šel zapojit bez předzesilovače), ten můžete připojit přímo do aktivních reproduktorů, a nízkorozpočtová sestava je na světě :-).
Gramofon s přenoskou typu MM tady doplní stereofonní zesilovač k reproduktorům a následně už postačí pasivní regálové reproduktory. Jenom nezapomínejte, že gramofon nebo zesilovač musí mít vestavěný gramofonový předzesilovač. Fanouškům minimalistických řešení poslouží také Pro-Ject Juke Box E, k němuž vám stačí připojit jenom reproduktory. Nutno však poznamenat, že není o mnoho levnější než gramofon Pro-Ject Primary, z něhož vychází, v kombinaci s nějakým základním stereo zesilovačem.
Pokud už chcete něco kvalitnějšího, vybírejte gramofony nejen s MM přenoskou, ale rovněž takové, které mají přenosku oddělitelnou od raménka, a tedy i vyměnitelnou. Gramofon vám díky tomu vydrží déle, a navíc budete mít možnost různorodě laborovat se zvukem instalací různých přenosek. Zbytek sestavy už je stejný jako v předcházejícím odstavci. Pokud chcete navíc sloupové reproduktory, budete muset rozpočet ještě přibližně o pět tisíc přifouknout. Útratu by vám rovněž lehce navýšilo, kdybyste se rozhodli pořídit si nějaký externí předzesilovač. Ten ale můžete zakoupit i později.
Každá sestava by měla mít součásti alespoň přibližně vyvážené. Při tvorbě HiFi systému z komponent stejné značky se můžete poměrně pohodlně orientovat dle číselného značení, které prochází celou řadou (zesilovač / CD přehrávač / síťový přehrávač atd.). Při skládání prvního systému z komponent různých značek se můžete přibližně řídit podle následující tabulky.
| HiFi \ Cena | Sloupové / regálové repro | Síťový stereo receiver / stereo zesilovač | Gramofon | Síťový audio přehrávač* | CD přehrávač |
|---|---|---|---|---|---|
| Startovní | 10 000/5 000 Kč | 10 000/5 000 Kč | 5 000 Kč | 1 000 Kč (chromecast audio) | 5 000 Kč |
| Standardní | 20 000/10 000 Kč | 15 000/10 000 Kč | 10 000 Kč | 10–15 000 Kč (dle funkcí) | 10 000 Kč |
| Vyšší třída | 30 000/15 000 Kč | 20 000/15 000 Kč | 15 000 Kč | 15–20 000 Kč (dle funkcí) | 15 000 Kč |
| Relativně v % | 100 % / 50 % | 100 % / 50 % | 50–75 % | 50–100 % (dle funkcí) | 50 % |
Reproduktory jsou zpravidla první součástí HiFi sestavy, které si všimne každá návštěva. Pokud nejste zrovna ve fázi, kdy zařizujete domov nábytkem, tak si dobře prohlédněte, na jaké reproduktory máte dostatek prostoru. Není nic horšího než regálovka zasazená v knihovně nebo sloupovka natlačená v rohu místnosti.
Obzvláště u sloupových reprosoustav (reproduktorů) je nutné počítat s tím, že si vyžádají relativně dost prostoru (minimálně 20 cm od zdi a 50 cm od rohu místnosti). Určitě se nehodí ani pro malé místnosti do 15 metrů čtverečních. Když jim dopřejete dostatek prostoru, získáte „velký zvuk“, jaký vám, například u symfonického orchestru, žádné regálovky nezprostředkují (bez subwooferu).
Regálové reprosoustavy (reproduktory) mají jednu nespornou výhodu – zpravidla obsahují jen dva reproduktory (měniče), a i když je vybavíte jen velmi úspornou výhybkou, snesou to lépe než většina reproduktorů s několika měniči. Obecně je lepší držet se v segmentu regálových repro spíše konstrukce s výškou a jedním středobasovým měničem. Tato konstrukce se léty osvědčila a poskytuje celistvý přednes. Pokud sháníte regálovku, která umí také solidně zabasovat, volte
modely s větším středobasovým měničem (minimálně 6,5" / 165 mm).
Aktivní reproduktory (zjednodušeně řečeno reproduktory se zesilovačem) stojí při výběru většiny uživatelů stranou, ač si to vůbec nezaslouží. Jestliže víte, že budete poslouchat zvuk jen z několika málo zdrojů (do 3) a současně máte málo místa pro umístění standardního zesilovače, určitě se můžou hodit. Uživatelé typicky shání repro pro připojení ke kvalitnějšímu gramofonu a také k přehrávání hudby z mobilů a
tabletů přes Bluetooth. V tomto případě jsou aktivní reproduktory výborným řešením. Vůbec přitom nevadí, pokud váš gramofon ani aktivní repro neobsahují předzesilovač pro přenosku MM/MC, ten se dá koupit i samostatně.
Vzhledem k tomu, že většina výrobců udává frekvenční charakteristiky za jiných podmínek, je vhodné řídit se při výběru spíše porovnáním „fyzických“ parametrů reprosoustav. Pokud tedy mají jedny reprosoustavy pouze jeden basový reproduktor (měnič), a jiné naopak dva/tři, zpravidla dokáží vyprodukovat více basů.
Důležitá je rovněž plocha basových reproduktorů. Důvodem je fakt, že pro hluboké frekvence musí reprosoustava rozhýbat relativně velké množství vzduchu. To znamená, že například 8" (200mm) basák zvládne zpravidla hlubší frekvence než 6,5" (165mm). Ekvivalentně to platí i u jiných průměrů. Pokud má jedna soustava 8" basák a druhá 2× 6,5", čistě plochou mají navrch dva 6,5", ale zpravidla to je plus mínus „50/50“.
Ve skutečnosti je to ještě o hodně složitější, roli hraje také citlivost, respektive tuhost měničů, objem kabinetu a další parametry. V reálu ale většinou tyto předpoklady stejně musíte potvrdit poslechem.
Důležitý parametr je i výkon reproduktorů. Uvádí se ve standardu RMS a udává, jaký výkon je možné do reprosoustav poslat bez toho, aniž by se zničily. RMS výkon je většinou polovinou nejvyššího možného výkonu daného zařízení. Nejčastěji se pohybuje od 20 do 200 W. Výkon zdroje může být klidně vyšší, než výkon reproduktorů, není totiž nutné, aby hrály naplno. Nevadí tedy, když je silnější zesilovač než reproduktory. Na druhou stranu, příliš nízký výkon se projeví na tom, že nebudou hrát dostatečně nahlas.
Hmotnost může být naopak poměrně dobrým ukazatelem toho, jak rigidní (tuhý) je kabinet a jak si dal výrobce na reprosoustavě záležet. Tuhý kabinet je vždycky dobrý, protože minimalizuje parazitní rezonance, jež slyšet nechcete. Samozřejmě je vhodné vždy porovnávat pouze hmotnost relativně stejně velkých reprosoustav.
Ani náhodou. Pásma pouze určují, na kolik dílů výhybka frekvenčně rozdělí výstup zesilovače, než ho pošle do reproduktorů (měničů). 2pásmová soustava může klidně obsahovat dva středobasové reproduktory a výšku (konstrukce D'Appolito) a hrát výraznější basy než nějaká jiná 3pásmová bedna. Naše rada zní: „Pokud se ve výhybkách nevyznáte, raději na pásma ani nehleďte.“
V podstatě jakékoli reproduktory můžete zničit, ale zpravidla ne běžným poslechem. Pokud posloucháte hudbu se silným zesilovačem, poznáte přetížení reproduktorů nejprve tak, že začnou zkreslovat. Někdy dokonce bývá problém zcela opačný. Pokud máte hodně slabý zesilovač k reproduktorům (např. 2× 25 W) a mačkáte ho na maximum, může při provozu přejít do limitace, což znamená téměř okamžitou destrukci reproduktorů.
Velmi jednoduše. V zásadě existují dva způsoby podle typu zesilovače. Reprodutkory se v každém případě připojují do výstupu (output) zesilovače. Pasivní reproduktory jsou vybaveny konektory cinch (RCA), starší typy bývají zakončeny holým kabelem, který se „zacvakne“ do svorek na zesilovači. Alternativou jsou i reproduktory se svorkami, ty se pak se zesilovačem propojují dvojicí audiokabelů (levý a pravý signál), který má oba konce očištěné od izolace.
Subwoofery se dají výborně použít i pro stereofonní poslech. Chce to pouze vyhnout se těm nejlevnějším modelům, které zvládnou maximálně výbuchy u filmu. Dobré subwoofery začínají přibližně na 8 tisících. Nepočítejte ale s tím, že dáte subwoofer k mrňavým regálovkám se 4" středobasem a získáte plnohodnotný zvuk bez roztržení stereofonního spektra. Lidské ucho přestává vnímat směrovost u 50 až 60 Hz, takže je žádoucí, aby i regálovka uměla „plnohodnotný zvuk“ alespoň někam k 70 Hz (-3 dB).
Pro hluboké basy je nezbytné rozhýbat velké množství vzduchu. Proto je pro seriózní poslech vhodné začínat minimálně na membráně velikosti 10" (250 mm). Stranou nestojí ani výkon vestavěného zesilovače. Pochopitelně, čím je vyšší, tím lépe.
Pokud už při koupi zesilovače či receiveru plánujete, že reproduktory v budoucnu rozšíříte o subwoofer, hlídejte si, aby měl zesilovač či receiver předzesílený nízkofrekvenční výstup (značí se subwoofer/sub pre-out). K subwooferu jej pak připojíte kabelem cinch do nízkofrekvenčního vstupu (značí se LFE/LF in). Některé subwoofery mají nízkofrekvenční vstupy pro pravý i levý kanál, díky tomu k nim můžete připojit libovolný předzesílený výstup (pre-out) a ony si pak signály sloučí. Jestliže má váš zesilovač subwoofer pre-out v mono provedení, zpravidla se doporučuje připojit ho do levého (L) kanálu na subwooferu.
Některé subwoofery lze spojit se signálem ze zesilovače také pomocí klasických reprokabelů. Funguje to tak, že přímo z reprosvorek zesilovače přivedete signál do vstupních reprosvorek subwooferu a z výstupních reprosvorek subwooferu pak připojíte reproduktory. Subwoofer si při tomto připojení sám odfiltruje hluboké frekvence, takže jimi už připojené reproduktory nezatěžuje. Uvedené připojení je však vhodné spíše pro případ, že nemůžete využít spojení pomocí signálového kabelu cinch (pre-out do LFE).
Určuje, jaké frekvence bude subwoofer reprodukovat. Pokud nemáte měřicí aparaturu, můžete frekvenci nastavit na dolní hodnotu frekvenčního rozsahu hlavních reproduktorů v toleranci +/−3 dB. Případně pak přesněji upravit poslechem. Důležité je, abyste měli dělicí frekvenci nastavenou pouze jednou. Zejména u AV receiverů umí optimální kmitočet nastavit sám receiver při kalibraci mikrofonem. V takovém případě je ideální nechat dolní propust na subwooferu na maximu a nechat její regulaci na subwooferu.
Fáze určuje okamžik, kdy se k vám dostane zvukový signál. Ve chvílích, kdy máte správně nastavenou dělicí frekvenci a stále máte pocit, že k vám basy přicházejí dříve, nebo naopak později než zvuk z hlavních reprosoustav, je třeba otočit fázi. Přepínač fáze zpravidla umožňuje nastavení dvou poloh, základní (značí se 0°) a převrácené (značí se 180°). Vybrané modely mají polohy dokonce čtyři. Princip je vždy stejný, sladit čas, kdy se dostane zvuk subwooferu do poslechového místa, se zvukem hlavních reproduktorů.
Každý reproduktor má jinou citlivost, proto je třeba i hlasitost subwooferu přizpůsobit konkrétní instalaci. K tomu slouží knoflík Gain/Volume.
Využijete je, abyste nemuseli pokaždé zapínat a vypínat subwoofery ručně. Obsahují automatiku, která je zapne při vstupu signálu a vypne po několika minutách bez signálu. Tuto funkci můžete aktivovat přepínačem, jehož druhá poloha je zpravidla „vypnuto“.
V dnešní době si klasický stereo zesilovač (jedná se o zesilovač signálu, který jde od zdroje zvuku, nikoliv nesprávně uváděný zesilovač reproduktorů) pořizuje spíše menší množství zákazníků. Důvody jsou jasné, stereo receivery nabídnou stejnou kvalitu zvuku, ale současně obsahují ještě FM/DAB+ tunery, internetová rádia, streamovací služby Deezer, Spotify, Tidal a podobně. Připojíte je přes WiFi do domácí sítě a zpravidla můžete přehrávat hudbu i přes Bluetooth. K tomu obsahují digitální i analogové vstupy, takže k nim pohodlně připojíte také moderní televizory a různorodé přehrávače či herní konzole. Výbava je samozřejmě stupňována podle ceny, základní modely mají jen FM rádio a ty nejdražší všechno, na co si vzpomenete.
Vestavění klienti pro poslech z hudebních služeb vám umožní přehrávat téměř libovolný obsah. Jsou klíčem k tomu, abyste kromě receiveru nepotřebovali žádný jiný síťový přehrávač. Na internetových rádiích pak naleznete téměř libovolný obsah.
Receiver má vestavěný klient Google/ChromeCast, což znamená, že můžete využívat veškerých schopností a aplikací, jež má separátní ChromeCast Audio.
HDMI je jediným digitálním konektorem, přes který se dají přenášet HD formáty prostorového zvuku. Ač u stereo receiveru není tato funkce nezbytná, můžete receiver například využít jako hub, díky němuž do televize povedete jediný HDMI kabel a receiver vám sloučí signály z herních konzolí a různorodých přehrávačů. Pomocí ARC pak do receiveru můžete stejným kabelem vést zvuk z televize.
Zejména pokud receiver nemá HDMI porty, můžete přes ně připojit televizor, herní konzole a různé přehrávače.
Laickým pohledem se může zdát, že vícekanálové receivery mají více různých funkcí, skvělé výkony a můžete k nim připojit 5, 7 i více reprosoustav. Trik je ale v tom, že pod tlakem na integraci všemožných systémů zpracování videa jde u vícekanálových receiverů kvalita zesilovací části stranou.
Nezřídka se stává že vícekanálový receiver má horší kvalitativní/výkonové parametry než cenově srovnatelný stereo receiver, i když sloučíte všechny kanály AV receiveru dohromady (například kapacitu filtračních kondenzátorů pro celou zesilovací část). Další věcí je, že pokud u vícekanálového receiveru udává výrobce například 5× 100 W, zdaleka to neznamená, že by receiver dokázal vyprodukovat výkon 500 W. Pokud pošlete do předních repro 100 W, na ostatní kanály vám může zbýt klidně i méně než polovina deklarovaného výkonu. Pokud je tedy vaší prioritou zvuková kvalita, vícekanálovým receiverům se raději vyhněte.
To závisí především na vašem pohledu na věc. Stereo receiver vychází bezesporu levněji než kombinace klasického zesilovače a síťového audio přehrávače. Pokud už ale doma máte kvalitní zesilovač, s nímž jste spokojeni, nebo jste příznivcem občasné výměny jednotlivých komponent, můžete klidně využívat samostatný zesilovač a síťový audio přehrávač. Samozřejmě můžete být i zarytým odpůrcem bezdrátového streamování zvuku a vystačíte si se zesilovačem a CD přehrávačem, případně gramofonem. V tom případě můžete stereo receiver klidně vynechat.
Impedance je zjednodušeně odpor. U zesilovačů a receiverů je proto vždy u reprosvorek napsáno, jaký minimální odpor musí připojené reprosoustavy mít, aby nedošlo při reprodukci k poškození zesilovače a teoreticky i připojených reproduktorů. Zpravidla to vypadá následovně:
Některé zesilovače/receivery mají přepínač 4/8 ohm. U nich je třeba přepnout vždy do té polohy, která odpovídá impedanci připojených repro. Pokud je na reproduktorech 4–8 ohm nebo 6 ohm, přepínejte zesilovač/receiver vždy na nižší hodnotu (tedy 4 ohm).
Stereo zesilovače zesilují signál z různorodých přehrávačů a následně jej posílají do reproduktorů. V poslední době je nekompromisně vytlačují stereo receivery. Stále se však najde nemalý počet uživatelů, kteří chtějí mít každou komponentu samostatně (zesilovač + síťový audio přehrávač), případně poslouchají hudbu výlučně z gramofonových desek. Pro ně je „čistý“ integrovaný zesilovač skvělou volbou.
Výkon obecně není příliš klíčový parametr, zejména pro běžný domácí poslech. Výrobci navíc často výkony udávají za odlišných podmínek, takže precizního srovnání se dočkáte nejlépe při porovnávání jednotlivých modelů v rámci jedné značky. Na druhou stranu, vyšší modely mají zpravidla také lepší vnitřní konstrukci a jednotlivé komponenty, takže můžete slyšet rozdíl mezi vyšším (s vyšším výkonem) a nižším modelem, aniž byste hráli výrazně nahlas.
Pokud přesto chcete srovnávat výkony, hlídejte si, abyste porovnávali hodnoty RMS proti RMS, IHF proti IHF atd. To vše samozřejmě při stejné impedanci a se stejným zkreslením (THD).
Pokud už si pořizujete kvalitní stereofonní zesilovač, předpokládá se, že si současně pořídíte kvalitní gramofon s vyměnitelnou přenoskou MM. Audiofilské přístroje (například Pro-ject) ale nemají vestavěný předzesilovač linkové úrovně. Jediný vstup, kde vám takový gramofon bude fungovat bez externího předzesilovače, je právě Phono MM.
Hodí se zejména pro připojení moderních plochých televizorů, ale můžete je využít i pro CD či síťové audio přehrávače a další podobné komponenty. Pokud zesilovač ani váš televizor nemá digitální konektory, budete muset využít služby nějakého externího převodníku (DACu).
Tónové korekce můžete použít k přizpůsobení zvukového výstupu vašich reprosoustav. Loudness jsou natvrdo nastavené tónové korekce, které se používají při tichém poslechu a aktivujete je tlačítkem. Source Direct a Tone Defeat je naopak tlačítko, které jedním stiskem vyřadí tónové korekce (signál jde úplně mimo ně).
Pokud plánujete v budoucnu pořízení aktivního subwooferu, vybírejte zesilovače, které obsahují subwoofer pre-out.
To závisí především na vašem pohledu na věc. Stereo receiver vychází bezesporu levněji než kombinace klasického zesilovače a síťového audio přehrávače. Pokud už ale doma máte kvalitní síťový audio přehrávač, s nímž jste spokojeni, nebo jste příznivcem občasné výměny jednotlivých komponent, můžete klidně využívat samostatný zesilovač a síťový audio přehrávač. Samozřejmě můžete být i zarytým odpůrcem bezdrátového streamování zvuku a vystačíte si se zesilovačem a CD přehrávačem, případně gramofonem.
Impedance je zjednodušeně odpor. U zesilovačů a receiverů je proto vždy u reprosvorek napsáno, jaký minimální odpor musí připojené reprosoustavy mít, aby nedošlo při reprodukci k poškození zesilovače a teoreticky i připojených reproduktorů. Zpravidla to vypadá následovně:
Některé zesilovače / receivery mají přepínač 4/8 ohm. U nich je třeba přepnout vždy do té polohy, která odpovídá impedanci připojených repro. Pokud je na reproduktorech 4–8 ohm nebo 6 ohm, přepínejte zesilovač / receiver vždy na nižší hodnotu (tedy 4 ohm).
Česká republika má ve výrobě HiFi gramofonů dlouholetou tradici, na kterou navazuje Pro-Ject Litovel (bývalá Tesla). Pokud tedy hledáte gramofon, jenž bude splňovat všechny požadavky pro poslech HiFi, s gramofony Pro-Ject určitě chybu neuděláte.
Chcete-li se dočkat kvalitního zvuku, jako první vyřaďte z výběru gramofony s piezoelektrickými (keramickými/krystalovými) přenoskami. Zvukově jsou velmi slabé a kvůli zvýšenému přítlaku vám do vinylů doslova vydřou drážky. Z pohledu zvuku jsou bezesporu lepší automatické gramofony s přenoskou MM. I u nich je však často přenoska integrální (neoddělitelnou) součástí raménka. Vyměnit se dá pouze jehla, a až vám jednou přenoska doslouží, pravděpodobně budete moci gramofon vyhodit.
Pokud tedy chcete něco kvalitnějšího, vybírejte gramofony nejen s přenoskou MM, ale rovněž takové, které mají přenosku oddělitelnou od raménka, a tedy i vyměnitelnou. Gramofon vám díky tomu vydrží déle, a navíc budete mít možnost různorodě laborovat se zvukem instalací různých přenosek.
Nejkvalitnější HiFi gramofony jsou výhradně plně manuální, což znamená, že zahájení i ukončení přehrávání je na vás. Gramofon se nevypíná ani na konci desky a otáčí se, dokud jej nevypnete sami. U střední třídy naleznete i poloautomatické ovládání, které znamená, že na konci desky se gramofon vypne nebo se zvedne raménko, případně se raménko gramofonu vrátí do základny. Na vás je tedy pouze zahájení přehrávání a spuštění raménka na desku. Automatické gramofony nejsou zpravidla příliš kvalitní a pro HiFi se nehodí. U nich vám stačí zmáčknout tlačítko start a zahájení i ukončení přehrávání obslouží za vás.
Přímý náhon se středovým motorem se využívá zejména u gramofonů pro DJ, kde je kvůli přesnému řízení otáček, silnému krouticímu momentu pro skrečování a jemnému nastavení různých parametrů jediným použitelným řešením. Pro HiFi gramofony k domácímu poslechu se ale příliš nehodí, protože přenáší relativně velké množství vibrací na desku. HiFi gramofony proto využívají téměř výhradně náhon řemínkem. Pokud je motor dokonale oddělen od šasi gramofonu (ideálně uložen zcela mimo talíř), přináší to výhodu minimálního přenosu vibrací na desku a maximální čistotu zvuku. Řemínek ale musíte jednou za čas vyměnit.
U současných, ale i drtivé většiny desek z minulosti, si vystačíte s rychlostmi 33,3 a 45 ot/min. Tyto dvě rychlosti podporují všechny gramofony. Rychlost přehrávání 78 ot/min vyžadují pouze staré šelakové desky, jejichž výroba skončila v 60. letech. Pro jejich přehrávání však zpravidla potřebujete i speciální přenosku, nebo minimálně jehlu (kvůli jiné šířce drážky na vinylech pro rychlost 33/45 a 78 ot/min).
Přenosky MM a MC vydávají relativně slabý signál a pro zpracování běžným zesilovačem nebo receiverem je nezbytné tento signál ještě zesílit do běžné linkové úrovně, jako má například CD přehrávač a všechny další komponenty. Gramofonový předzesilovač může mít už gramofon vestavěný (zapíná se přepnutím jezdce do polohy Line). Pokud necháte jezdce v poloze Phono, nebo gramofon předzesilovač vůbec neobsahuje, můžete využít předzesilovač, jenž mají vybrané zesilovače a receivery vestavěný. Tento vstup s gramofonním předzesilovačem je na zesilovači označen Phono. Pokud předzesilovač nemáte ani na gramofonu, ani na zesilovači, můžete využít externí předzesilovač pro gramofon. Ten se může hodit také v případech, kdy vyžadujete extra kvalitní předzesílení.
Síťové audio přehrávače udělají z libovolného stereo zesilovače inteligentní centrum pro přehrávání hudby z různorodých zdrojů. Jejich součástí bývají rovněž digitálně analogové převodníky s USB portem pro asynchronní přenos z počítače a optikou či koaxiálním konektorem pro další zdroje. Občas se dokonce vyskytne kombinace síťového přehrávače s CD přehrávačem.
Výbava přehrávačů je často stupňována dle jejich pořizovací ceny. Pokud tedy nejste příznivcem streamované hudby, ale současně chcete pro návštěvy či kamarády zachovat možnost bezdrátového přehrávání z mobilu či tabletu, můžete si pořídit například Google Chromecast Audio / iEAST M5 Connect, který vám díru do peněženky rozhodně neudělá.
Vestavění klienti pro poslech z hudebních služeb vám umožní přehrávat téměř libovolný obsah. Na klientu internetových rádií pak naleznete mnoho rádií k téměř jakémukoli žánru.
Síťový přehrávač má vestavěný klient Google/ChromeCast, což znamená, že můžete využívat veškerých schopností a aplikací, jež má separátní ChromeCast Audio.
Někteří puristé neuznávají bezdrátový přenos jako dostatečně kvalitní. Nejkvalitnější je bezesporu přenos přes USB v asynchronním režimu, hned v závěsu pak přenos přes digitální optický a koaxiální konektor.
USB typu B na zadní straně je zpravidla určen pro počítač, klasické porty USB-A na čelním panelu pak pro flash disky. Optické a koaxiální konektory jsou určeny především pro CD přehrávače a televizory. Samozřejmě se ale dají použít i pro počítač.
Ze všech uvedených možností konektivity je na běžných sestavách slyšitelná horší kvalita zvuku pouze při přenosu přes Bluetooth. Audiofilové preferují drátový asynchronní přenos přes USB přímo z počítače. Pokud se ale se sluchem neřadíte mezi netopýry, můžete s klidem používat WiFi i kabelové připojení přes RJ-45 LAN.
Drtivé většině posluchačů by měly bezezbytku posloužit převodníky se vzorkováním 192 kHz / 24 bit. Přehrajete s nimi pravděpodobně všechny svoje hudební soubory a vystačí i pro HiFi kvalitu streamovacích služeb, jakou nabízí Tidal nebo Deezer. Vyšší bitové hloubky a DSD jsou určeny pouze pro zlomek těch nejnáročnějších hudebních fajnšmekrů. Druhou věcí ale je, že každý převodník má trochu jiný charakter zvuku. Z celkové HiFi sestavy je ale jeho vliv na výsledný zvuk relativně malý.
Koupě specializovaného CD přehrávače může dnes působit trochu jako anachronismus. Pokud vás ale minul fenomén bezdrátového streamování obsahu, může vám CD přehrávač velmi dobře posloužit. Za příznivou cenu nabídne kvalitní převodníky a výrazně kvalitnější zvuk i tišší provoz než víceúčelové Blu-ray a DVD přehrávače. Většina dnes dostupných modelů umí navíc i přehrávat MP3 skladby z USB flash disku. Některé modely mají také výstup na sluchátka, takže můžete poslouchat hudbu bez pořizování zesilovače.
U DVD a Blu-ray přehrávačů platíte hlavní část ceny za obvody pro zpracování videa. Pokud vůbec mají BD/DVD přehrávače nějaké analogové výstupy zvuku, pak jsou většinou zvukově velmi slabé. Pokud tedy vedle sebe postavíte stejně drahý CD a Blu-ray přehrávač, zvukově bude vždy výrazně lepší specializovaný CD přehrávač
Veškeré současně prodávané CD přehrávače si bez problémů poradí nejen s pálenými audio-CD, ale ve většině případů i s pálenými CD, na nichž jsou uloženy skladby ve formátu MP3.
Pokud s HiFi začínáte, není nezbytné utrácet za kabely tisícové částky. Příliš vhodné však není ani kupovat ty nejlevnější tkaničky za pár desítek korun. Váš přístup by se měl obecně lišit také v tom, jestli kupujete napájecí, signálové, nebo reproduktorové kabely.
Pokud to myslíte s poslechem hudby vážně, vyhněte se poměděným hliníkovým kabelům (CCAW – Copper Clad Aluminium Wire), parametricky se dají srovnat s měděnými kabely s polovičním průřezem, takže se jejich koupě většinou nevyplatí ani cenově. Poměděné hliníkové kabely snadno poznáte tak, že jsou až podezřele lehké a na řezu stříbrné.
S rostoucí délkou kabelu narůstá i jeho odpor, který by měl být minimální. Klasické měděné kabely (CU) vybírejte podle jejich průřezu.
Výše uvedené platí pro stereofonní poslech. Pokud pořizujete kabely pro zapojení efektových reproduktorů domácího kina nebo nějakých dodatečných „kulisových“ repro, například v kuchyni, není nezbytné kupovat velké průřezy. Měli byste si vystačit s měděnou (CU) dvoulinkou průřezu 1,5 mm2 (do 10 m) nebo 2,5 mm2 (do 20 m). Pro opravdu nenáročné aplikace můžete použít i poměděné hliníkové (CCAW) kabely.
U digitálních optických kabelů je vliv na zvukový přenos spíše psychologickou záležitostí. Pokud chcete něco lepšího, můžete utratit několik málo stokorun, více nedává smysl. U koaxiálních kabelů je vše poněkud složitější, vstupuje do hry stínění a kvalita vodiče. Ani zde nemá valný význam kupovat kabel dražší tisíce korun.
Pokud už chcete utrácet za kabely, jsou analogové signálové kabely tím pravým objektem. Poměrně velká část audiofilů se dokonce shoduje, že mezi sebou dokáže rozeznat různorodé analogové kabely cinch. Pokud utrácet nechcete, ale přesto byste se neradi ošidili o plnohodnotný přednes, vyhněte se nejlevnějším nitkám, RCA kabel za několik stovek by však měl stačit naprosté většině začínajících hifistů.
Napájecí kabel naleznete u každé HiFi komponenty. I zde však výrobci kabelů dodávají speciální audiofilské modely. Přínos takového napájecího kabelu je však znát až u soustav za stovky tisíc, pokud vůbec. Ve chvíli, kdy si pořizujete první sestavu, si bez problému vystačíte s dodávanými napájecími kabely. Na co byste naopak zapomenout neměli, je pořízení kvalitní přepěťové ochrany, která ochrání napájecí zdroje jednotlivých komponent před výkyvy v elektrické síti, a prodlouží tak jejich životnost.
*Jestliže dodávaný napájecí kabel náhodou poškodíte nebo ztratíte, zpravidla vám k náhradě postačí obyčejný napájecí kabel k počítačovému zdroji (stolnímu počítači).V oblasti kabelů není příliš vhodné křečkovat. Pokud máte změřeno, že vám vystačí 0,75 m signálového kabelu cinch a současně chcete mít manévrovací prostor, kupte si 1,5 m dlouhý kabel. Zvukovým ideálem je totiž kabel nulové délky a zašmodrchaná klubka rozhodně kvalitě přednesu nepřidají.
Při stereofonním poslechu by opravdu měly být reprokabely stejně dlouhé, při nějakém drobném rozdílu délky (do 10 %) se však nic nestane. Pořádkumilovné posluchače bychom jenom rádi upozornili, že není příliš vhodné přebytečnou délku kabelu stahovat do úzkých smyček, teoreticky byste si tak mohli vytvořit cívku (filtr vysokých frekvencí).
Aktivní reproduktor má v těle vestavěný zesilovač. Pasivní naopak vyžaduje ještě externí zesilovač nebo receiver.
Reprosoustava je fakticky jakákoli bedýnka (ozvučnice), ve které je osazen více než jeden reproduktor (elektroakustický měnič). Teoreticky bychom tak měli téměř veškeré reproduktory pojmenovávat spíše slovem „reprosoustavy“. Výjimku tvoří jen koaxiální reproduktory do auta, některé přenosné repro k mobilu a širokopásmové HiFi reproduktory, které využívají pouze jediný elektroakustický měnič.
Pokud porovnáváte výkonnost dvou zesilovačů od různých výrobců, je důležité dát si pozor, při jakých podmínkách zesilovač udávaného výkonu dosahuje. Například výkon RMS může být pouze zlomkem špičkového výkonu IHF. Důležité také je, při jakém zkreslení (THD) zesilovač/receiver výkonu dosahuje a zda je výkon udáván pro oba/všechny současně buzené kanály, nebo pouze pro jeden.
Akustický tlak je měřítkem zvukové energie (hlasitosti) vyzařované zdrojem zvuku (např. reprosoustavami). Nejčastěji se udává v dB. Abyste mohli odhadnout, jaké hlasitosti budete s určitými reprosoustavami schopni dosáhnout, je důležité sledovat parametr citlivosti (SPL [dB/W/m]).
Maximální dlouhodobý příkon reproduktoru se nejčastěji ukrývá pod zkratkou RMS, AES nebo nominal power. Jedná se o maximální příkon, který dokáže reproduktor dlouhodobě zpracovávat, aniž by hrozilo riziko jeho poškození. Obecně nijak nevadí, pokud bude mít váš zesilovač vyšší výkon RMS, než je maximální dlouhodobý příkon reproduktorů. Výkonová rezerva se naopak může hodit pro vykrytí dynamických špiček. Jakmile však reproduktory začnou zkreslovat, dávají vám najevo, že byste měli ubrat hlasitost.
Elektroakustický měnič je článek akustického řetězu, který aktivně přeměňuje elektrický signál na akustické vlnění (samostatný reproduktor bez kabinetu), nebo naopak akustické vlnění na elektrický signál (mikrofon, snímač apod.)
