Jízdenky, prosím!: Vlak duchů (RECENZE) – Strašidla na železnici

Obsah recenze Jízdenky, prosím!: Vlak duchů

1. Kolem Perníkové chaloupky do bažiny
2. Trať vedoucím snadno a rychle
3. Jak se hraje Jízdenky, prosím!: Vlak duchů – Pravidla
4. Rozjuchaná fantazie
5. Recenze Jízdenky, prosím!: Vlak duchů: závěrečné hodnocení

Kolem Perníkové chaloupky do bažiny

---

Ukončete nástup a výstup, vlak je připraven k odjezdu. Znalci série Jízdenky, prosím! určitě tuší, co je v titulu pod názvem Vlak duchů čeká. Díky získaným kartám strašidelných povozů se budou snažit propojit trasy mezi destinacemi hrůzostrašného města tak, aby splnili své tajné úkoly z jízdenek. Zatímco v „dospěláckých“ Jízdenkách už jste se mohli projet téměř po celém světě (namátkou Evropa, Asie, Londýn, New York, San Francisco a další), tak juniorská verze zatím nabídla pouze Starý kontinent.

To se mění s vydáním Vlaku duchů, v němž se místo evropských metropolí budete v pohádkovějším duchu přesouvat mezi fantaskními lokacemi. Upřímně, funguje to mnohem lépe než cestování po reálném světě, především u mladších ročníků. Autor série Alan R. Moon nyní narouboval skvěle fungující mechaniky na tématiku Halloweenu a cestování po koledě, ale pokud vám tato americká varianta na Svátek všech svatých nic neříká, ničemu to nevadí. Jednotlivé lokace lze totiž vnímat jako pohádková místa, mezi nimiž máte vytvořit spojnice, třeba z Perníkové chaloupky přes opuštěnou školu a laboratoř šíleného vědce do děsivého cirkusu. 

Trať vedoucím snadno a rychle

---

U titulu Jízdenky, prosím!: Vlak duchů se pobaví každý, kdo v sobě má třeba jen píď hravosti. V pohodovém tempu a nenáročném duchu skládáte miniatury vagonů, propojujete jednotlivé lokace a máte radost z toho, jak vaše dráha roste. Nedochází sice k přímé interakci mezi hráči, ale neustále se musíte mít na pozoru před ostatními kvůli přetahování se o možná propojení mezi lokacemi, protože jednotlivé linky mezi destinacemi se pomalu, ale jistě plní a ztrácejí před očima.

Vlak duchů je nasměrován k dětským hráčům, přesto se u něj bez problémů zabaví i dospělí. Je v ní totiž správný poměr taktizování a úspěchu, který potěší začínající hráče, nenásilně je naučí deskovkářské principy, a tak bych se nebál dnes recenzovaný titul doporučit jako jednu z iniciačních her. Zábavnost roste s počtem hráčů, protože stres z pořádné tlačenice přidá do průběhu to správné koření napínavosti. A když náhodou nevyhrajete? Nevadí! Vzhledem k délce partie maximálně na půl hodiny je prostor k okamžité odvetě a navíc i po prohře máte před sebou svoji železnici znamenající kus odvedené práce. 

Jak se hraje Jízdenky, prosím!: Vlak duchů – Pravidla

---

O jednoduchosti pravidel vypovídá délka manuálu v českém a slovenském překladu – jeden list, přičemž se na něj vlezly i obrázky s příklady. Vysvětlení mechanismů nezabere více než deset minut i u zcela nových deskovkářů, takže se můžete pustit do partie Jízdenky, prosím!: Vlak duchů krátce po otevření krabice. Před startem hry připravíte herní plán, karty kolednických bonusů a hromádku jízdenek a slavnostních povozů. Poté každému hráči přiřadíte jeho dvacet strašidelných vozů, rozdáte dvě jízdenky s úkoly, čtyři karty povozů a můžete rozjet svou železniční síť.

V rámci svého tahu si buď doberete dvě karty povozů, nebo vyložíte potřebný počet stejnobarevných (případně žolíkových) karet z ruky, abyste mohli přiložit své vozy na herní plán. Jednotliví koledníci se střídají tak dlouho, dokud některý z hráčů nesplní šest svých jízdenek (propojí příslušné trasy), nebo některému hráči nedojdou všechny plastové povozy. A to je v základu vše podstatné.

Během hraní titulu Jízdenky, prosím!: Vlak duchů se může stát, že vám ostatní zablokují svými vagóny trasu tak, že nemůžete splnit svou jízdenku. Můžete tedy obětovat tah a vyměnit si obě jízdenky za další z balíčku (ten slouží k přibírání i po splnění úkolu). Během partie můžete získat ještě dvojici bonusů – radniční za propojení důležitých budov (dostanete dvě karty povozů) a kolednický propojením lesní lokace s pobřežní (dostanete kolednickou kartu fungující jako jeden splněný úkol).

Rozjuchaná fantazie

---

Vedle příjemně plynoucí hratelnosti si v titulu Jízdenky, prosím!: Vlak duchů užijete také roztomilou grafiku, která nanejvýš odpovídá „strašidelné“ dětské hře. Jednotlivé malůvky Régise Torrese vykouzlí úsměv na tváři díky nenápadným detailům, které nepozorný hráč snadno přehlédne. Dominantou deskovky jsou ovšem plastové modely vozů, které na herním plánu vypadají opravdu hezky.

Deskovka Jízdenky, prosím!: Vlak duchů musím v její kategorii rodinných her vřele doporučit. Nejenže mladší pařani snadno pochopí pravidla a bez větších problémů je aplikují, ale průběh partie zabaví i jejich dospělé vyzyvatele. Pokud juniorské Jízdenky již doma máte, nečekejte od Vlaku duchů výraznou změnu v hratelnosti, spíše jen výměnu grafické stránky s trošku jinou mapou. Strašidelně pohádková varianta ovšem přiláká svou roztomilostí i ty, kterým přišla mapa Evropy v původní juniorské verzi nezajímavá.

Za poskytnutí recenzní kopie Jízdenky, prosím!: Vlak duchů děkujeme českému distributorovi hry společnosti ADC Blackfire.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Jízdenky, prosím!: Vlak duchů: závěrečné hodnocení