Asfalt

Prostě boží (nebo tedy spíše pekelné). Díky Asfaltu jsem získala dva nové knižní oblíbence, aneb vítej Holofauste a Kuffenbachu. A takový Holofaust by si zasloužil svou vlastní knihu.

Jsem ohromen. Holomráz měl spoustu hezkých nápadů, ale něco mi tam chybělo. Tady ne. Od začátku do konce napínavé. Jakoby se smíchal Pratchettův Barbar Conan s Duškovým Čarodějem. První budou poslední a poslední budou první, luzři dostanou svou šanci, nedopsělí dospějí, machři ostrouhají. Ta jména: Kuffenbach, Ostranski, Vorošilov, Holofaust a Lukas mi budou chvíli v hlavě znít. Děkuji za zážitek, který ne každý uvítá a ocení.

Za mě TOP! Jedna z mála knih, ke které se vracím hodně ráda a dokážu jí přečíst jedním dechem. Nebudu lhát, knihu jsem měla dočtenou za pár dní, i když jsem si ze začátku říkala, že 600 stran nepřečtu ani do konce roku 2030. Propojení Danteho a moderny je opravdu super, až jsem si občas říkala, že pan Kopřiva peklo navštívil také...