Julius Zeyer, lumírovský básník v duchovním dění Evropy

Zeyer byl nejprve vnímán jako netradiční, dokonce exotický autor, pak jako důsledný naplňovatel programu své skupiny a posléze i jako spolutvůrce symbolistických, dekadentních a novoromantických tendencí následujících skupin. Začlenil se do romantické linie a inicioval umělecké a intelektuální proudy 20. a 21. století.

Kniha představuje rozsáhlý soubor k výkladu Zeyerova díla a osobnosti; mezi zpracovanými tématy jsou příspěvky k analýze základních titulů své doby jako Jan Maria Plojhar, Dům U Tonoucí hvězdy, Vyšehrad, Tři legendy o kruci?xu nebo Radúz a Mahulena, poznání autorovy osobnosti, jejíž neopakovatelnost vyjadřuje významná korespondence i životní osudy, česká témata v Zeyerově díle a jeho rozsáhlé inspirace cizími literaturami i kulturami, Zeyerova dobová působnost v českém prostředí a peripetie jeho kultu, ediční problematika, pronikání Zeyerova díla do jiných druhů umění, Zeyerův otevřený vztah k dobovým duchovním proudům.