Kapitola 22.

Ve světové literatuře je jen málo děl tak slavných jako Tolstého Kreutzerova sonáta. Když v roce 1890 vyšla, způsobila senzaci, která v kulturních dějinách neměla obdoby. Jestliže ji někdo neznal, pak to byl – podle tehdejších zpráv – snad jen negramotný nebo ten, kdo se o literaturu a o vztahy muže a ženy vůbec nezajímal, či kdo žil ve zvlášť zapadlém koutě světa.

Podivuhodně smělé a působivé odhalení manželských neladů, jakým tato povídka bezesporu je, nenechalo nikoho lhostejným. Nebylo místa, kde by se o ni nevedly vášnivé spory. Staromilci v Rusku byli pohoršeni až k nepříčetnosti. V jiných zemích bylo zase toto dílo soudně pronásledováno, včetně zemí českých. Boj o Kreutzerovu sonátu trval u nás bezmála dvacet let, než se podařilo výnos soudu zrušit.

Tolstého "sexuální" novela, jak bychom ji dnes mohli nazvat, je povídkou o kruté žárlivosti, jež bortí manželství, povídkou o hlubokém rozvratu mezi dvěma lidmi, kteří se kdysi hluboce milovali. Ve svých otázkách, které jsou zde představeny v šokující nahotě – po vztahu mezi čistotou a silnou fyzickou vášní, po vztahu muže a ženy - nepřestane být pravděpodobně nikdy aktuální.