Silvuple

Autorova nová sbírka nás zve do zvláštního světa, kde bazilišci kývají hlavami, nohy kopou do stěn, plameny planou, čadí knoty a z nebe padá kamení. Veřeje skřípou, vítr bouchá okenicemi, psi štěkají a zamyšlený Bůh tluče do kovadliny. Prostor záhadný i povědomý, jako by nás básník zval k návratu do míst, která jsme kdysi znali, ale už na ně zapomněli. Nebo jde o nějaký úplně nový světadíl? „Blízko, blizoučko už je k mostu, / za řekou jiskrnou nový je svět.“ Kdo ale ví, co je za tou vodou? Nemusí to být o nic lepší. Kdo ví, co nás tam čeká. Je tam cukr sladší? Sůl slanější, kyselejší ocet? Krásněji zpívají tam ptáci? Slunce svítí déle? Delší jsou večery? Pojďme tam a poznáme to.