Volá první republika! aneb Pradědeček poslouchá rádio

Vážení posluchači, málokterá kulturní instituce u nás se může pochlubit tak dlouhou historií jako Český rozhlas. Jeho počátky byly spjaty s celosvětovým technologickým rozpukem, ale naštěstí nejen s ním! Kdepak by byl rozhlas, nebýt osobností toužících po využití vyspělosti inženýrů ovládnuvších vysílání akustických signálů na dálku bez drátů ve prospěch té části národa, která si říká posluchači.
Teprve tato touha vyústila v postupné osvojování dovednosti proměňovat radiofonii v rozhlasový program. Mohlo totiž klidně zůstat jen u meteorologických zpráv pro leteckou službu nebo u radiofonického šíření vojenských depeší. Kdosi však viděl (či snad slyšel?) mnohem dál. Otcové zakladatelé postavili svou existenci (doslova, vždyť šlo zprvu o podnikatelský záměr) na víře, že vzdělanější lidé budou kulturnější, mírumilovnější, ušlechtilejší. Nevzdali se ani když se ukázalo, že to tak jednoduché nebude a dál věřili, že do zvuku lze zakódovat obraz, emoci, prožitek, umělecký dojem. V tom se nemýlili, ačkoli se ukázalo, že stejně jako rozhlas vytvářet, je umění mu i naslouchat a není to dáno každému. Podobně jako si každý nenajde svůj vlastní niterný zážitek v hudbě, v dramatu či na malířském plátně.