Na louce (RECENZE) – Do přírody i s deštěm za okny

Obsah recenze Na louce

1. Procházka volá
2. Kam dřív skočit?
3. Na louce – Pravidla
4. Příjemné překvapení
5. Recenze Na louce: závěrečné hodnocení

Procházka volá

---

Podzim, pošmourno, venku prší, zima pomalu zalézá pod kůži a vy byste tak chtěli ven, však to sami znáte. Naštěstí existuje příjemná alternativa pro celou rodinu, protože Klemens Kalicki, autor dnes recenzované deskovky, vám nabízí náhražku, která vás vezme na prosluněnou procházku pěkně v teple domova. Ve společnosti titulu Na louce se můžete vydat do našich lesů, hájů, luk a dalších malebných zákoutí, v nichž se nebudete moct vynadívat na živý ruch zvířectva, vlnění rostlin a ještě si možná ze své deskoherní procházky odnesete suvenýr.

Rodinný charakter deskovky Na louce podtrhuje zvolená grafika, jednoduchost pravidel a zároveň edukační dopad. Každá karta totiž odkazuje do Rejstříku karet, v němž najdete řadu zajímavostí o jednotlivých zvířatech, rostlinách i samotných stavbách, jež se ve hře objeví. Můžete se tak zabavit při tazích ostatních soupeřů, ale paradoxně na to nebudete mít moc času, protože ve chvíli, kdy se ponoříte do partie, budete v duchu stále přemýšlet nad svými možnostmi a jejich kombinováním. Stačí několik kol a už můžete rozjíždět rozsáhlé strategie, jež budete upravovat podle tahů ostatních hráčů. A troufnu si tvrdit, že vás to jen tak neomrzí.

Kam dřív skočit?

---

V průběhu partie si totiž připadáte jako dítě poprvé venku. O vaši pozornost se přetahuje desítka vjemů a vy nebudete vědět, kterému se věnovat dřív. Autorovi deskovky Na louce se velmi dobře podařilo simulovat rozmanitost přírody, v níž se ukrývají příběhy desítek zvířat a rostlin. Pestrou paletu příležitostí zastupuje herní plán s rozloženými kartami, z nějž si dle své potřeby vybíráte své favority, jež následně umisťujete do své herní plochy, řekněme deníku z cesty. Provázanost jednotlivých karet nejenže funguje z pohledu hratelnosti, ale zároveň mladším hráčům demonstruje koloběh přírody.

Pro každé z šesti (ve čtyřech hráčích osmi) kol máte k dispozici pětici (čtveřici) žetonů stezky, s nimiž mimo volby karet můžete provádět speciální akce na tábořištích, jež můžete chápat jako místo odpočinku a přípravy na další výpravy (jinde totiž nezískáte žetony cesty nutné pro vykládání horizontálních karet krajiny). Zkrátka a dobře budete mít v záloze stále řadu možností, pokud vám někdo vezme vaši vysněnou kartu, takže se nezaseknete na mrtvém bodě, což je především u rodinných her krok správným směrem. Navíc vítězství v partii chápu jako „vedlejší“ produkt, protože každý hráč má na konci hry před sebou důkaz dobře odvedené práce.

Na louce – Pravidla

Vzhledem k faktu, že Na louce se řadí mezi rodinné deskovky, nelze očekávat nijak složitá pravidla. Ani příprava nezabere moc času díky pořadačům na karty (v polovině hry se vymění balíčky jihu a severu), v nichž si pohodlně hoví, než je vyložíte na přehlednou herní desku. Stejně tak jednoduše rozdělíte počáteční herní komponenty rozlišené podle barev. Nakonec přidáte desku s táborákem podle počtu hráčů, náhodně přiřadíte žetony cílů mezi pařezy a přidáte postavu poutníka odpočítávající kola do konce partie. Pokud se nerozhodnete zařadit některé z bonusových karet (jsou v obálkách bokem), můžete začít.

Nejdříve si musí každý hráč přibrat své počáteční karty. Podívá se na počáteční nabídku karet na herním plánu a vezme si celý jeden řádek plus jednu horní kartu z balíčku severu (označená na rubu N). Poté si každý připraví oboustrannou kartu půdy dle svých preferencí, určí se první hráč a jde se do přírody. Na louce se hraje na kola, v nichž každý hráč odloží na některé volné místo svůj žeton cesty. Má dvě základní možnosti – vybrat si kartu z plánu na základě čísla žetonu u strany se šipkou (odpočítává se karta od místa uložení v daném směru, podobně jako např. v deskovce Quadropolis), nebo provede speciální akci podle symbolu v dolní části žetonu tím, že jej přiloží k desce táboráku.

Nejvíce času při partii budete ovšem trávit při přemýšlení, jak vyložit své karty. Existují dva druhy karet podle způsobu zobrazení a vykládání – vertikální a horizontální. V prvním případě překládáte dle symbolů na kartách jednotlivé rostliny, zvířata a domy přes sebe, čímž vlastně „pozorujete“ daný biotop. Začínáte vždy od karty půdy (opadanka, tráva, písek, kamení, mokřiny) a na ní už můžete umístit cokoliv, co odpovídá symbolům v levé horní části karty. Někdy bude požadavků i více, takže musíte mít potřebné symboly viditelné na různých kartách, přičemž překryjete jen jednu. Podobně fungují i horizontální karty krajiny, k jejichž vyložení potřebujete žeton cesty. K nim pak můžete připojit karty objevů (suvenýrů).

Tento slovní výklad může na někoho působit až příliš složitě, ale věřte mi, že díky velmi povedenému manuálu s názornými obrázky budete po několika tazích jako doma. Po jedné hře už pohotově reagují i mladší jedinci, v hráčských rodinách i pod doporučeným věkem. U dětských hráčů bude největší problém obrovský počet možností, jak postupovat, a také zapracování akcí s táborákem do jejich strategie (ostatně se zahlcením možnostmi mohou mít problémy i dospělí). Často se také zapomíná umisťovat žetony za splnění cílů na desce s táborákem (pokud máte vyloženy dva sousední symboly ve svém prostoru), takže si na to dávejte pozor.

Po odehrání posledního kola hráči sečtou vítězné body ze všech svých vyložených karet (karty v ruce odloží) a připočtou hodnoty z žetonů mezi jednotlivými cíli. Zpravidla bývá partie napínavá až do posledního okamžiku (s ohledem na zkušenosti hráčů), takže u sčítání se dá atmosféra krájet. Nakonec doplním, že uvnitř deskovky Na louce najdete také variantu pro jednoho hráče, jejíž pravidla nejsou nijak složitá, takže se mohou do přírody pustit také solitéři.

Venkov v krabici

---

Pohodová hratelnost a přístupná pravidla jasně naznačují, že Na louce se chce zabydlet hlavně v rodinách s dětmi, ale neurazí ani samotné dospělé. Deskovce se velmi dobře daří udržet pozornost hráčů, zbytečně nenatahuje herní dobu, a navíc předkládá líbivé grafické podání. Pestrobarevné ilustrace Karoliny Kijak jako by vypadly z přírodovědné encyklopedie pro děti a zaujmou na první pohled. Navíc hraní s dětmi neomezuje textová bariéra (vše se odehrává na bázi symbolů), přesto můžeme být vděčni za překlad manuálu do češtiny a slovenštiny díky místnímu vydavateli ADC Blackfire. Stolní hru Na louce si tak mohou užít téměř všichni bez ohledu na věk či hráčské zkušenosti a zcela jistě by neměla krabice s lasicí hranostaj na víku chybět v polici žádné deskoherní rodiny.

Za poskytnutí recenzní kopie deskovky Na louce děkujeme českému distributorovi hry společnosti ADC Blackfire.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Na louce : závěrečné hodnocení