• Autor: Filip Němec
Série Need for Speed má za sebou celkem 26 dílů, poslední 3 ovšem skončily jen jako neúspěšné pokusy o duchovní i skutečný restart kdysi věhlasné série, která se pomalu, ale jistě vytrácí ze závodního Olympu. Na čtvrtý pokus s názvem Need for Speed: Unbound se podíváme v naší recenzi.
zdroj: Electronic Arts
Popravdě už nedokážu spočítat kolikátý díl série Need for Speed vlastně recenzuji. Co je ještě horší, poslední díly mi tak nějak splývají dohromady a Need for Speed: Unbound na tom popravdě nic moc nemění. Řada hráčů se upínala k tomu, že série přechází pod křídla studia Criterion Games proslavené zejména skvělou závodní sérií Burnout a také oblíbeným dílem Need for Speed: Most Wanted.
zdroj: vlastní
Otevřené město, nelegální závody a ty nejlepší supersporty. Letitý recept na úspěch, který ale sérii Need for Speed už moc nezabírá.
Už od oznámení hry jsme však upozorňovali na to, že se dost možná honíme za falešnou představou. Řada klíčových členů již studio dávno opustila, a naopak současně s přesunem značky Need for Speed do studia nastoupilo mnoho vývojářů z Ghost Games (nyní EA Gothenburg), autorů posledních čtyř dílů Need for Speed. Ano, právě toho studia, které se roky snaží sérii marně restartovat. Není tak překvapením, že pokus o další oživení zůstal někde na půli cesty.
Z počátku se Unbound skutečně podobá zejména předchozímu Heatu jako vejce vejci, doporučuji ale vydržet, protože drobné novinky přeci jen přijdou a jsou ku prospěchu. První z nich je příběh, který sice opět hraje zanedbatelnou roli, už ale není tak křečovitý a vyloženě směšný. S některými postavami se dokážete sžít a zajímá vás jejich osud, rozhodně se však ke kvalitám příběhu nelze příliš upínat, jinak vás zklame jeho předvídatelnost a jistá klišovitost.
zdroj: vlastní
Postupem v příběhu potkáte nejen nové přátele, ale také budete moci svou obyčejnou káru povýšit na vyšší úroveň.
Autoři se navíc snaží o jistý společensko-politický kontext snahou upozornit na korupci státního aparátu, zhýralost politiků či třeba utlačování menšin. Minimálně z mého pohledu se jim ale tato namířená facka vrací jako bumerang, protože nelegální závodník ničící veřejný i soukromý majetek sotva působí jako rytíř bojující proti bezpráví.
Zajímat vás tak bude zejména hlavní, a nutno dodat dost přímočará dějová linka, ve které máte čtyři týdny na to získat si nejen respekt pouliční závodní scény, ale zejména zpět svou čest a ukradený sporťák. Ztotožnit se s hlavním hrdinou či hrdinkou pomůže vcelku detailní editor postav, včetně možnosti oháknout se do licencovaného oblečení reálných značek. Podobně jako ve Forze Horizon se ovšem uvidíte pouze v příběhových cutscénách, jde ale o příjemnou drobnost.
zdroj: vlastní
Postupem času si odemknete nejen lepší vozy, ale také luxusnější hadříky pro svou postavu.
Zmíněné čtyři týdny slouží k orámování kampaně, díky čemuž docela přesně víte, jak daleko ve hře právě jste. Každý týden přitom končí nedělní kvalifikací na velký závěrečný závod, předchozích šest dní tak využíváte k vylepšování vašeho vozového parku a také k vydělání dostatečné sumy na to, abyste se kvalifikace mohli vůbec zúčastnit.
Z Need for Speed Heat pak přichází mě osobně vcelku sympatický systém střídání dne a noci. Ve dne jsou odměny za závody menší, ale zase vás méně otravuje policie. Každý závod ovšem zvýší úroveň vaší hledanosti, kterou si přenesete do noční části, a tak musíte chytře volit, kdy už máte slunečního svitu plné čelní sklo a chcete se pustit do víru nočního závodění.
zdroj: vlastní
Rozdílná dynamika dne a noci příjemně nabourává jinak poměrně jednotvárnou hratelnost.
V noci na vás totiž čekají lepší odměny za závody, policie je ovšem agresivnější a už tak vysoká úroveň hledanosti se ještě zvyšuje. Slabší povahy tak mohou vytřískat z denní nabídky závodů co nejvíce a noc přeskočit, čímž se úroveň hledanosti resetuje a druhý den ráno začínáte čistí jako lilie. Odvážnější mohou naopak rychle projet zahřívací denní část a namastit si kapsu v noci… nebo skončit ve vězení a přijít o vše, co za ten den vydělali. Právě to z každého dne dělá takový malý závodní survival.
To všechno je ale druhořadé, u závodní hry totiž nejvíce záleží na samotném pocitu z jízdy a ovladatelnosti vozu. Ta je, a asi vás to nepřekvapí, téměř identická s předchozím dílem. Oproti třeba zmíněné Forze Horizon, kterou osobně považují za královnu arkádového závodění současnosti, je jízdní model hodně zjednodušený a když to trochu přeženu, buďto vaše auto jede rovně přilepené k vozovce jak autíčko na dětské autodráze, anebo jedete smykem. Nic mezi tím zkrátka není.
zdroj: vlastní
Již tradičně nechybí možnost demolovat billboardy, čímž si zpřístupníte nová vizuální vylepšení.
Oproti NFS Heat sice můžete u každého vozu nastavit, k jakému stylu jízdy více inklinujete, či jakým způsobem přejdete do driftu, nic to ale nemění na tom, že jakkoli auto nastavíte, hra vám nedokáže zprostředkovat vlastnosti vozu, jako třeba jeho váhu, nedotáčivost v zatáčkách a podobně. O znatelných, realitu alespoň trochu odrážejících rozdílech mezi jednotlivými auty ani nemluvím, to už od série Need for Speed ani neočekávám. Jízdní model není vyloženě špatný, je zkrátka jen jednodušší. Ale to, co fungovalo před 10 lety, je dnes již přežité.
V jednom se ale hra neskutečně zlepšila, a to je umělá inteligence. U předchozího dílu nebyl výjimkou tzv. rubberbanding, tedy nadlidská schopnost protivníků držet se vás jako klíště, i kdybyste jeli sebelíp, či naopak ještě okatější nadržování ve váš prospěch v samotném závěru závodu, kdy doposud bezchybně jedoucí protivníci najednou 500 metrů před cílem vyřadí rychlost a nechají se předjet.
zdroj: vlastní
Závody mají i díky chytřejší umělé inteligenci slušnou atmosféru.
To vše je nyní pryč. Stačí jedna chybička a do čela závodu už se nepodíváte, pokud ale na druhou stranu jedete jako Niki Lauda, není problém u delších závodů zesměšnit některé soupeře i půlminutovým rozdílem. Ruku v ruce s tím jde i relativně vyšší obtížnost, kterou dokresluje i omezená možnost restartovat závody. Na střední obtížnost budete moci pouze čtyřikrát za den a noc využít nový pokus, s čímž budete muset taktizovat i kvůli tomu, že špatně odjetý závod vás stojí peníze.
Samostatnou kapitolou jsou honičky s policií, která mi přišla rovněž o něco chytřejší, ale ne zase tolik, že bych hovořil vyloženě o „inteligenci“. Strážci zákona často staví zátarasy úplně mimo vaši trasu jízdy, jindy úplně nepochopitelně ztratí zájem vás pronásledovat, i když by vás dokázal chytit jednonohý četník na koloběžce. Po většinu času jsou ale honičky pěkně napínavé, mají solidní atmosféru a na vyšší úroveň hledanosti vás opravdu dokáží potrápit. Řada závodů ovšem volně přechází po svém skončení právě v únik před policí a nedivil bych se, kdyby vás postupně začaly tyto pasáže zejména v noci spíše otravovat než bavit.
zdroj: vlastní
S přibývající herní dobou vás mohou začít policejní honičky zdržovat od samotného závodění.
Jestli ostatním závodníkům či policii ukážete svůj zadní nárazník a zmizíte v oblaku kouře, závisí především na výkonu vašeho vozu, který si postupně vylepšujete bobtnáním vašeho konta a odemykáním výkonnějších součástek. Výkonnostní tuning je v podstatě stejný jako v NFS Heat, a to včetně samotného vzhledu nabídky a jejích položek. Většina vylepšení jednoduše přidá výkon vozu, díky jiným si ale můžete také upravovat vlastnosti auta podle svých potřeb tak, abyste měli lepší okamžité zrychlení na úkor nižší maximální rychlosti a podobně.
Kde autoři slibovali zlepšení, a slib podle mě dodrželi, je vizuální tuning, který se svou detailností a možnostmi přibližuje ikonickému Undergroundu. Ano, některé vozy nabízí méně nových součástek než jiné, jako celek mě ale zkrášlování vozu příjemně potěšilo širokou nabídkou možností, takže hračičkové si rozhodně přijdou na své. Na druhou stranu, kdo se nechce se svými plechovými miláčky tolik mazlit, ale zároveň mu vadí závodit s autem v základní podobě, může využít skvěle zpracovaných předvolených bodykitů a šablon.
zdroj: vlastní
Upravit lze na autě téměř každou jeho část.
Co se zlepšení nedočkalo, je vozový park. Ten čítá zhruba 120 vozů a najdete v něm zaparkované ty nejznámější sporťáky i ikony tunerské scény, což na zhruba 25 hodin dlouhou kampaň rozhodně stačí, ale v porovnání s již několikrát zmíněnou Forzou Horizon jde o číslo výrazně menší.
S auty a vizuálním tuningem pak souvisí také nový umělecký styl, který se inspiroval u komiksové grafiky a street artu. I já jsem byl po oznámení hry z této novinky značně rozpačitý a kvitoval jsem možnost anime prvky vypnout. Nakonec jsem tak, jak už jste si asi sami všimli, neučinil, protože po pár minutách hraní jsem si novou tvář série zamiloval. K tunerské kultuře nelegálních závodů s japonskými kořeny se tento styl skvěle hodí a jde, alespoň pro mě, o vítané zpestření. Naprosto ale rozumím tomu, že ne každému se může novinka líbit.
zdroj: vlastní
Obrázek 1: V některých okamžicích vás hra dokáže ohromit příjemnými detaily, jako jsou odlesky ve vodě. Obrázek 2: Ne vždy je ale betonové Lake Shore City na pohled tak okouzlující.
Příjemným zlepšením je také město, v němž vůbec poprvé v sérii potkáte chodce. Z celkem pochopitelných důvodů je nemůžete přejet, jejich vcelku vysoká koncentrace je ale vítaným oživením Lake Shore City, které se jinak řadí k těm herním písečkům, jež sice neurazí, ale ani nenadchnou. I tentokrát jsem bohužel často bojoval s nekonzistencí zničitelného prostředí. Některá svodidla projedete jako nůž máslem, o jiné se ovšem rozplácnete, což zhatí nejeden závod i policejní honičku.
Samostatnou kapitolou je pak grafické zpracování. Vývojáři se zaklínali tím, že vydání pouze na PC a next-gen konzolích bude znamenat špičkovou grafiku. Tu jsme, jak je pro sérii ikonické, dostali tak nějak na půl. Fotorealistické zpracování vozů v kombinaci s komiksovými detaily kolem jsem si skutečně oblíbil, stejně jako noční projížďky městem plné neonů. Bohužel stejně jako v předchozích dílech se setkáte se slabšími texturami okolí, rozmazanými detaily budov a neustále doskakujícími či problikávajícími detaily v dáli a občas i nečekané blízkosti. Hra tedy sice vypadá velmi pěkně, ale i tento díl vás nepotěší častými technickými problémy, byť nemají vliv na hratelnost.
zdroj: vlastní
Jakkoli je to pochopitelně velmi individuální, mě osobně se propojení komiksové grafiky s fotorealistickým ztvárněním vozů líbí.
Jak už jste asi poznali, slíbená revoluce se tedy rozhodně nekoná. Autoři nicméně v ničem neudělali krok zpět a drobná vylepšení se rozhodně povedla. Fanoušky série, pokud ještě nějací zůstali, Unbound potěší, kdo ovšem čekal od Criterion Games pomyslný restart celé značky Need for Speed, nedočkal se. Tak že by už konečně příště?
• Zdroje: Vlastní
Závěrečné hodnocení
Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi hry. Klíč k recenzi poskytl distributor ABC.
Tolik očekávané revoluce jsme se sice nedočkali, Need for Speed: Unbound je ovšem lepší než předchozí tři pokusy, byť k dokonalosti má hodně daleko.
Klady
Zápory
Filip Němec
My name is Filip Němec and I mostly write everything there is about game consoles. Couch playing is my thing. I'm not too picky when it comes to gaming genres, but I prefer action adventure and racing. I really enjoy the Uncharted series, and I look forward to the Half-Life 3 release.
|
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
|---|---|---|
| Operační systém | Windows 10 64-bit | Windows 10 64-bit |
| Procesor | Ryzen 5 2600 | Core i5-8600 | Ryzen 5 3600 | Core i7-8700 |
| Grafická karta | Radeon RX 570 | GeForce GTX 1050 Ti | Radeon RX 5700, 8 GB | GeForce RTX 2070, 8 GB |
| DirectX | DirectX 12.0 | DirectX 12.0 |
| Operační paměť | 8 GB | 16 GB |
| Pevný disk | 50+ GB | 50+ GB |
• Zdroj: Twitter (25. 11. 2022)
Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.
Základní sestava: AlzaPC GameBox Core Mini - R5 / RTX5050 / 16GB RAM / 1TB SSD / Bez OS |
Optimální sestava: |
Sestava pro náročné: |
