Project Cars 3 (RECENZE) – Od ryzí simulace k zábavné arkádě

Project Cars 3 (RECENZE PS4 Pro) – Obsah článku

1. Project Cars 3 už není simulátor pro náročné
2. Opět robustní, i když svázanější kariéra
3. Větší zaměření na multiplayer
4. Zábavný jízdní model je hlavní devízou Project Cars 3
5. Velký výběr vozů, tratí i úprav
6. Hezká auta na ošklivých tratích
7. Série Project Cars už není tím, co bývala
8. Recenze Project Cars 3: závěrečné hodnocení
9. HW nároky pro Project Cars 3 PC

Project Cars 3 už není simulátor pro náročné

Jako většina fanoušků závodních her si živě pamatuji rok 2017, kdy proti sobě stály tři závodní simulátory: Gran Turismo Sport, Forza Motorsport 7 a Project Cars 2. V mnoha ohledech právě poslední zmíněný titul vyšel ze soupeření vítězně, byť spíše než o přímý souboj se jednalo o vcelku nenásilné rozdělení hráčské základny. Milovníci realismu a surové simulace sáhli po Project Cars 2, zatímco ti, kteří přeci jen uvítají více pomocníků a arkádovější hratelnost, si vybrali sedmou Forzu Motorsport. GT Sport zaměřené na online závodění pak zůstalo kdesi uprostřed.

Letos takovou konkurenci Project Cars 3 nemá. Pokud byste si ale stejně jako v roce 2017 či 2015 (kdy vyšel první díl) zařadili hru do škatulky realistických simulátorů, hodně byste se spletli. Autoři ze Slightly Mad Studios tuto změnu avizovali již předem, kdy oznámili například zrušení opotřebení pneumatik, spotřeby paliva a tím pádem i zastávky v pitstopu. To vše obhajovali tím, že chtějí třetí díl udělat co nejzábavnější a právě podobné prvky tomu brání. Výsledkem je tak hra, která podle mnohých fanoušků již není hodna svého názvu. Četné vtípky dokazují, že s tím řada hráčů druhého dílu má zásadní problémy.

Opět robustní, i když svázanější kariéra

Středobodem Project Cars 3 je dle očekávání kariérní režim, tedy stejně jako v předchozích dílech. Ale i zde už od prvních momentů poznáte, že se mnohé změnilo. V případě dvojky jsem v recenzi chválil především volnomyšlenkářský přístup autorů, kdy jste se mohli klidně po prvním spuštění hry pustit do seriálu závodů s těmi nejvýkonnějšími supersporty, nikdo vám nebránil závodit například s McLarenem P1 a pak ihned skočit do závodu s líným Renaultem Clio. Tentokrát se ale budete muset klasicky probíjet jednotlivými výkonnostními úrovněmi a pár hodin potrvá, než si budete moci sednout za volat vozů, o nichž většina z nás jen sní.

Jednotlivé závody pak mají vždy tři dílčí úkoly typu „projeď bezchybně 8 zatáček, drž se 5 sekund za vozidlem a pak ho předjeď“ a podobně. Některé se plní téměř samy, na jiné se musíte soustředit. Pointou bohužel je, že vám nestačí jen vyhrát závod, ale musíte se mnohdy zaměřit i na úkoly, jež vás nemusí vyloženě zajímat, takže spíše než o zpestření jde často o otravu. Právě množství těchto splněných úkolů pak odemyká další závody, a tak je skutečně třeba je plnit. Naštěstí celý systém zachraňuje fakt, že odemčených závodů je vždy dostatek a vy si tak můžete vybírat pouze ty, které vás lákají. Ve výsledku tedy nejde o tak závažný problém.

Díky již zmíněným úkrokům směrem k arkádovým závodům se ale právě z kariéry stala klasická variace na to, co můžeme znát třeba ze série Grid. Pryč jsou šampionáty s kvalifikací či taktizování kdy a jestli vůbec zajet do boxu. Začalo pršet? Nevadí, bude to sice trochu více klouzat, ale pneumatiky se jako zázrakem změní na ty do deště. Stejně jako v mnoha dalších ohledech i kariéra se zkrátka přiblížila do jakéhosi závodního průměru, který sice není špatný, ale ničím nevyniká a rozhodně nenásleduje odkaz Project Cars 2, což byl svého času svatý grál virtuálního motorsportu, který chtěli hrát fanoušci realistického závodění.

Větší zaměření na multiplayer

Ve výčtu dalších režimů pak nenajdete žádné překvapení, byť v celkovém součtu jich je více než v druhém díle. Rychlý závod vám dovolí usednout do libovolného vozu, na jakékoliv ze 130 reálných, ale i čistě smyšlených tratí a navolit si vše od počasí až po agresivitu protivníků. Hlavní novinkou je zde režim Rivals, což je asynchronní multiplayer postavený na porovnávání časů s ostatními hráči. To je návykové už samo o sobě, série hodinových, denních a měsíčních výzev však případnou závislost na tomto režimu ještě prohlubuje.

Kde se vývojáři hodně polepšili, to je online multiplayer. Kdo se chtěl věnovat závodění proti dalším hráčům, místo po Project Cars 2 sáhl v roce 2017 po Gran Turismu Sport. Letos by se chtělo říct, že tomu je naopak, jenže s příklonem k arkádovému ježdění řada hráčů jistě zůstane u stále aktuálního GT Sport a jinak výrazně upravený online režim Project Cars 3 nechá bez povšimnutí. Přitom ale doznal mnoha vylepšení a právě u závodního simulátoru od Polyphony Digital se vývojáři inspiroval asi nejvíce.

Zábavný jízdní model je hlavní devízou Project Cars 3

Mohlo by se zdát, že Project Cars 3 trpí ztrátou identity, ale to by nebyla úplně pravda. Jde zkrátka už o jinou hru, jejíž autoři se chtěli zavděčit většímu množství hráčů. A když chcete oslovit širší publikum, ti nejvyhraněnější z původního obecenstva najednou nemusí být středem zájmu. Paradoxem tak je, že z pohledu hráče, který má raději arkádovější závody, jde dokonce o hru lepší, zatímco fanoušci předchozích dílů budou mávat zatnutou pěstičkou.

Příklon k arkádě se projevuje zejména tím, že s klasickým herním ovladačem lze nyní Project Cars 3 hrát naprosto komfortně. Pamatuji si, jak jsem s DualShockem 4 v roce 2017 vjel do první zatáčky britského okruhu Brands Hatch a ani na několikátý pokus ji neprojel bez ošklivého smyku. Původní zaměření na realistický simulátor logicky vyústilo v to, že se autoři soustředili zejména na optimalizaci pro volanty, v případě Project Cars 3 už ale podobné problémy mít nebudete. I tak ale stále platí, že s volantem si hru užijete nejlépe (seznam podporovaných periferií najdete zde).

Takže zatímco skalní fanoušci realismu zapláčou, ti ostatní si pošmáknou na jízdním modelu šitém na míru i herním ovladačům. Díky příklonu k arkádě lze z Project Cars 3 po zapnutí všech asistentů udělat lehce přístupnou závodní hru, stále však budete pracovat s odstředivou silou v zatáčkách, změnami v chování povrchu při dešti či horkém poledni a dalšími prvky realismu. Jízdní model tak opět patří k tomu nejlepšímu, co aktuálně závodní hry nabízí, jen je o něco přístupnější a pro průměrného hráče si troufnu říci i zábavnější. Jednotlivé vozy se stále chovají tak, jak mají – na trati reálně demonstrují svou váhu, nedotáčivost či naopak přetáčivost a každé zatočení skutečně vyvolává pocit, že tunový kolos náhle mění směr. Jen si tohle vše najednou mohou užít i méně zkušení hráči.

Velký výběr vozů, tratí i úprav

Ve zmíněné válce závodních simulátorů v roce 2017 vynikal Project Cars 2 také co se počtu tratí a jednotlivých vozů týče. Více než 700 aut z Forzy Motorsport 7 sice ani tentokrát Project Cars nepřekoná, ovšem 211 plechových ořů napříč desítkami kategorií působí i tak impozantně. Již zmíněných 130 reálných i smyšlených tratí je pak na poměry závodních her úctyhodná nabídka, která sice logicky ve velké míře recykluje tratě z předchozího dílu, ale novinky jako brazilský Interlagos či naopak fiktivní ulice Šanghaje celou nabídku příjemně osvěžují.

Velmi příjemně pak překvapí také vizuální, ale i výkonnostní tuning vozů. Především tedy vůbec poprvé v sérii můžete jednotlivá auta vlastnit, a tak má jejich podrobnější úprava konečně smysl. Výkonnostní tuning odpovídá arkádovějšímu zaměření hry, takže nejde o žádnou alchymii – zkrátka jen instalujete lepší a lepší součástky a ty zvedají výkon vozu. Nechybí ani detailní úpravy výšky či třeba náklonu kol, pokud však nechcete tyto jemné nuance řešit, můžete je zcela ignorovat. I vizuální tuning je vcelku povedený. Každá část vozu má několik různých součástek a lze si tak každé silniční žihadlo upravit k obrazu svému. Nepochopil jsem snad jen nemožnost napsat si na SPZ své jméno. „Filip“ je totiž podle hry hanlivé slovo a mohlo by někoho urazit.

Hezká auta na ošklivých tratích

S odklonem od ryzí simulace jakoby autoři použili také pestřejší paletu barev. Hra není tak syrová a reálná, ale více hraje barvami, což stejně jako její nové zaměření není nutně špatně či dobře. Je to zkrátka jiné. Celkové grafické zpracování však zůstalo lehce za očekáváním. Zatímco druhý díl byl etalonem okruhových závodů, Project Cars 3 v některých momentech jen stěží popadá dech. Stejně jako v případě druhého dílu jsou na tom nejlépe modely vozů, které jsou detailní, ale nechytají se například ani na již dva roky starou Forzu Horizon 4. Odklon od simulace pak dokazuje také kompletní absence poškození vozů.

Trnem v oku je pak okolí tratí. Na reálných okruzích si ještě není příliš na co stěžovat, jejich prostředí je přeci jen hodně unifikované a bez větších detailů, ovšem na smyšlených tratích a zejména v přírodě i ve městě nedostatky bijí do očí. Nepotěší ani vcelku krátká vykreslovací vzdálenost, která opět vadí méně na okruzích, zatímco na silnicích lemovaných vyšší trávou a stromy už si doskakujících textur a zejména stínů všimnete poměrně rychle. Překvapily mě i časté problémy s problikáváním stínů i celých textur, což by však měl opravit nejbližší patch.

Série Project Cars už není tím, co bývala

Skoro by se chtělo říct, že v roli nástupce druhého dílu Project Cars 3 selhalo. Pokud jste tedy chtěli další dávku realistického simulátoru, budete si muset počkat na jinou hru. I s vypnutím všech asistentů jde sice stále o obtížné závody, ale už to není ten hardcore simulátor, co dříve. Naopak hráčům, kteří některá zjednodušení uvítají, hra přináší dostupný zážitek z rádoby závodního simulátoru. Může za to snad odkoupení studia Slightly Mad britskými Codemasters, kteří nakázali, že se tato série musí více zaměřovat na masy? Možná.

Místy totiž jako bych měl sám pocit, že ani autoři občas nevěděli, pro koho hru tvoří. Například režim Hot Lap, který je o nalezení ideální stopy a tím pádem občasném líznutí obrubníku, velmi přísně penalizuje jen drobné vyjetí ze silnice, a naopak můžete díky variabilnímu tuningu vozů vzít městský sedan pro střední třídu a s několika málo upgrady výkonu ho postavit proti supersportům.

Podstatné však je, že Project Cars 3 je dobrou závodní hrou, byť není pro všechny. Pokud si však dokážete ujasnit, co od hry očekáváte, nebojte se jejího pořízení. Nejde sice o takovou revoluci jako v případě druhého dílu, trojka si však své publikum jistě najde a nedivil bych se, kdyby v prodejích byla ještě úspěšnější.

Tato recenze byla napsaná pro PS4 Pro verzi hry. Kopii pro recenzi poskytla distributorská společnost Cenega.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Project Cars 3: závěrečné hodnocení

HW nároky pro Project Cars 3 PC

	Minimální HW požadavky	Doporučené HW požadavky
Operační systém	Windows 7 64-bit	Windows 10 64-bit
Procesor	Intel Core i5-3450 3.1GHz / AMD FX-8350	Intel Core i7-8700K 6-Core 3.7GHz / AMD Ryzen 7 2700X
Grafická karta	NVIDIA GeForce GTX 680 / Radeon HD 7970	NVIDIA GeForce RTX 2070 / Radeon RX 5700 8GB
DirectX	DirectX 11.0	DirectX 11.0
Operační paměť	8 GB	16 GB
Pevný disk	50 GB	50 GB

• Zdroj: game-debate.com (28. 8. 2020)