Solasta: Crown of the Magister (RECENZE) – RPG pro starou školu

Solasta: Crown of the Magister (RECENZE PC) – Obsah článku

1. V Solasta: Crown of the Magister se vydáte vstříc divoké Pustině
2. Monstra chytrými řečičkami od boje neodradíte
3. Kvůli zastaralosti je celek těžko stravitelný
4. Solasta: Crown of the Magister je slušný kousek v nevzhledném kabátě
5. Recenze Solasta: Crown of the Magister: závěrečné hodnocení
6. HW nároky pro Solasta: Crown of the Magister PC

V Solasta: Crown of the Magister se vydáte vstříc divoké Pustině

---

Příběh primární kampaně Solasta: Crown of the Magister se odehrává na planetě Solasta, která byla po staletí doménou vznešených elfů majících kontrolu nad veškerým děním. Jednoho dne se však otevřel portál a prosperující impérium srazil během krátké chvíle na kolena. Do světa se v rámci této události dostala řada druhů, s nimiž neměla rasa špičatých uší žádné zkušenosti, což následně vedlo k řadě konfliktů. Situace se ustálila až po tisíciletích. Nyní to však opět začíná vypadat tak, že namísto toho, aby byl klid, se v Pustinách zrodila další tajemná hrozba ohrožující osudy všech dobrých obyvatel tohoto univerza. Temnotu samozřejmě nelze ignorovat, a tak je pod vaším vedením vyslána skupinka hrdinů mající vyšetřit, co se vlastně mimo civilizaci děje.

Partu, s níž se vydáte do Pustiny, tu máte možnost sestavit buď z předem vytvořených postav zastupujících všechny herní třídy a rasy, nebo ze zcela nových hrdinů, které si sami stvoříte. Samotný nástroj na produkci reků patří mezi jeden z hlavních tahounů Solasta: Crown of the Magister. Formování je tu totiž zpracováno skutečně do hloubky. Zvolit si při něm lze jednu z pěti ras, šesti tříd a osmi příběhových pozadí disponujících řadou alternativ, jimiž je možné udělat z vašeho výtvoru skutečný unikát. Definování základních statistik tu funguje na oblíbeném principu hodu kostek, po jejichž vržení rozdělíte jednotlivé hodnoty do vámi vybraných okének prezentujících sílu, intelekt a další charakteristiky ovlivňující elementární zdatnost jejich držitele.

Zformováním základních statistik však tvorba postavy v Solasta: Crown of the Magister nekončí. U válečníků kupříkladu následuje volba specializace, zatímco klerik si musí vybrat boha, kterého uctívá. Po tomto elementárním zvolení směru je vám dána příležitost zlepšit vašemu rekovi určité schopnosti a navolit mu jazyky, jež bude ovládat, protože v herním světě plném dialogů se rozhodně s jednou řečí neobejdete. V podstatě každý druh tu totiž má svou mluvu. Následně přichází na řadu specifikování palety kouzel, kterou ovládáte, a samozřejmě úprava vzhledu, který tu sice nehraje až tak velkou roli, ale do jisté míry vám pomáhá se s vaším výtvorem ztotožnit. Ve výsledku se dá říct, že každý z prvků vytváření hrdiny je zpracován pečlivě, nevadilo by mi však, kdyby tu bylo více tříd a ras.

Ať už si však ve finále svou partu vytvoříte, nebo pouze nahodíte do družiny přednastavené postavy, ihned po tomto kroku se máte možnost vydat za dobrodružstvím v rámci scénáře Crown of the Magister. Ten vám prezentuje hlavní příběhovou linku hryr, která je napsána vskutku poctivě, takže si její průchod nemáte šanci neužít. Pro hráče, jimž předem definované příběhy moc nesedí, tu mají tvůrci alternativu v podobě tvorby lokací, nabízející kreativním jedincům možnost vytvořit vlastní instanci, kam se v čele své družiny vypraví. Primární kampaň patří spolu s přítomností generování dungeonů dle mého názoru mezi hlavní trumfy tohoto díla. Vyloženě špatný mi ovšem nepřijde ani soubojový systém.

Monstra chytrými řečičkami od boje neodradíte

---

Naopak by se dalo říct, že souboják je tu zpracován až překvapivě důkladně. Obdobně jako v Baldur's Gate 3 i zde naleznete tahový soubojový systém, který se aktivuje v momentu, kdy vás nepřátelé spatří. Jakmile se tak stane, po vzoru starých dobrých RPG dojde k automatickému hodu na iniciativu určující pořadí zúčastněných, takže rozhodně nepočítejte s tím, že byste kolo odehráli jedním vrzem. Bitvy jsou však díky tomu zajímavější. Nikdy totiž nemůžete sázet na to, že celou akci odstartujete a také rychle ukončíte magickými střelami, protože váš mág občas přijde na řadu jako poslední, čímž vám udělá slušnou čáru přes rozpočet. Škála protivníků je navíc relativně rozsáhlá, s jednou či dvěma jednoduchými taktikami si tím pádem vystačíte jen málokdy.

Naštěstí pro vás je tu jedním ze smrtících nástrojů, jež lze užít k eliminaci nepřátel, vedle magie a různých zbraní také prostředí. Nic tu na vás však vyloženě nekřičí, že to máte aktivovat. Při soubojích budete díky tomu nuceni neustále prohlížet bojiště a přemýšlet nad tím, co by bylo možné využít k tomu, abyste co nejdříve odrovnali monstra stojící vám v cestě. Někdy vám pomůže částečně pobořená zídka, jindy zas větší kámen shozený z velké výšky drtící při dopadu protivníky na kusy. Samotná gravitace je nebezpečná pro obě strany. Nejednou se vám kvůli tomu stane, že některého z vašich hrdinů nepřátelská stvůra strčí ze svahu v momentu, kdy to nejméně čekáte, roztříští tak během chvíle celou vaši taktiku na kusy a vám nezbude nic jiného než načíst uloženou pozici.  

Brzy po spuštění hry se stanou bitvy vaším denním chlebem. Minimálně při setkání s monstry se jim nelze skutečně efektivně vyhnout. Ano, je tu možnost tichého postupu, ale ten většinou nezabere, jelikož je úroveň, jíž procházíte, navržená tak, aby k bitvě prostě došlo. S inteligentními nepřáteli je zde však možnost prolévání krve nechat na jindy. Velká část z nich je totiž svolná k diskuzi skrze niž dokáže okouzlující postava hotové divy. Ne vždy se však jedná o nejlepší cestu, kterou lze zvolit, protože nikdy není vyloučené, že se vás přemluvení nepokusí v rámci linky definované scénářem zradit. Tím se dostávám k volbám tvořícím další z primárních pilířů Solasta: Crown of the Magister, jež vám během hraní nabídne obdobně jako jiná RPG desítky rozhodnutí formujících váš průchod.

Kvůli zastaralosti je celek těžko stravitelný

---

Při tvorbě nových her si lze vybrat z desítek různých herních enginů, jež následně definují to, jak bude váš projekt šlapat a samozřejmě také jeho vizuální podobu. Vývojáři z Tactical Adventures si bohužel z bezpočtu možných alternativ nakonec zvolili Unity, což sice není úplně špatná volba, avšak pro RPG to není úplně to nejlepší, co na trhu naleznete. Kvůli jejich rozhodnutí se nyní hráči Solasta: Crown of the Magister musí připravit na to, že budou desítky hodin koukat na něco, co bylo standardem někdy před patnácti lety. Chápu, že nezávislé projekty se na grafice nestaví, avšak jde to i lépe. Autoři se mohli kupříkladu vydat po obdobné stezce jako RPG UnderRail nebo Loop Hero a vsadit na jednoduchost. Ta dle mého totiž představuje daleko lepší cestu než předpotopní 3D kabátec.

Za moc ve výsledku nestojí ani animace, které obdobně jako samotná grafická stránka představovaly něco neskutečně zastaralého už před půl dekádou, natož pak nyní. Sledovat dialogy je kvůli této skutečnosti dosti náročné, protože obličeje postav vzbuzují v hráči spíše než zájem a jistou formu souznění pouze negativní emoce, což u RPG sázejícího právě na budování vztahu hrajícího s jeho hrdinou není úplně ideální. Tvůrci výborného Neverwinter Nights (NN) kupříkladu při řešení tohoto problému vzali zavděk obrazy jednotlivých postav, díky čemuž na jejich dílo zřejmě nikdy nezapomenu. Chápu, že Tactical Adventures chtěli být moderní, pokud ale na zpracování kvalitní prezentace neměli dostatek sil a prostředků, možná se měli vydat podobnou cestou jako autoři NN.

I když to říkám nerad, zastaralá grafika spolu s těžce stravitelnými animacemi nepatří mezi jediné prvky, které vám hraní Solasta: Crown of the Magister značně znesnadní. Za jistou překážku považuji také topornější ovládání, jež vám připomene časy, kdy hry na dynamičnost moc nesázely. Do jisté míry je však dobře, že celek moc nesází na vyšší tempo. Kamera totiž nepatří mezi nejagilnější aspekty, takže se občas pohybuje dosti nejistě. Optimalizace je naštěstí zvládnutá o něco lépe než dříve, sice se čas od času setkáte s propady fps a pády, ale není to až tak časté, aby se jednalo o skutečně zásadní nedostatek.

Solasta: Crown of the Magister je slušný kousek v nevzhledném kabátě

---

Základní kameny Solasta: Crown of the Magister jsou velmi silné, o čemž jsem ve výsledku psal už v mých dojmech z hraní tohoto dílka. Jedná se o staromilské RPG s nespornými kvalitami. Nabídnut je vám v něm silný příběh, komplexní vývoj postav, promyšlené úrovně a dosti flexibilní soubojový systémem, který vám umožňuje obdobně jako v Baldur's Gate 3 pracovat s prostředím a použít jej k eliminaci nepřátel. Přítomná je tu mimoto také možnost vytvářet vlastní dobrodružství, jíž většina konkurenčních projektů nedisponuje. Hlavním problémem celku je však neskutečná zastaralost, s níž se autoři během fáze předběžného přístupu nedokázali vypořádat.

Herní engine s dávno prošlou zárukou tak Solastě střílí do obou kloubních jamek šípy, kvůli nimž si jeho kvality vychutnají skutečně jen otrlejší jedinci, kterým příliš nezáleží na grafice či prezentování dialogů, jež je tu kvůli ošklivým animacím špatně vstřebatelné. Kompletu moc ve výsledku neprospívá ani topornější ovládání nebo hůře zpracovaná kamera, u těchto aspektů však lze počítat s určitou formou inovování, zatímco grafika či animace už asi zásadní transformací neprojdou, což je ve výsledku největším problémem Solasta: Crown of the Magister.

• Zdroje: Vlastní

Solasta: Crown of the Magister (RECENZE)

---

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry. Kopii pro recenzi poskytla společnost Dead Good Media.

Solasta: Crown of the Magister (DOJMY Z HRANÍ PC) – Obsah článku

1. Tvorbu hrdiny si v Solasta: Crown of the Magister i přes vizuální zastaralost užijete
2. Design herního světa má v Solasta něco do sebe
3. Technické nedostatky tu dokáží občas nepříjemně překvapit
4. Na první pohled nepříliš atraktivní Solasta: Crown of the Magister potěší hlavně staromilce
5. HW nároky pro Solasta: Crown of the Magister PC

Tvorbu hrdiny si v Solasta: Crown of the Magister i přes vizuální zastaralost užijete

Před mým prvním dobrodružstvím v Solasta: Crown of the Magister jsem měl možnost sestavit partu z už definovaných postav. I když se nejednalo o vyloženě špatně vypadající dobrodruhy, nakonec jsem usoudil, že minimálně jednoho protagonistu by bylo dobré mít zformovaného přesně dle mých představ o tom, jak má vypadat správný hrdina. V základní paletě ras jsem našel možnost vytvořit trpaslíka, elfa, půlelfa, půlčíka a samozřejmě člověka, jenž tu obdobně jako v Baldur's Gate 3 představuje druh, jemuž není žádné povolání cizí. Trošku mi tu scházejí tieflingové spolu s temnými elfy, v rámci finální verze bychom se však měli dočkat nových přírůstků, takže je možné, že dojde k jejich přidání. Stejně tak bude jistě nafouknuta škála povolání.

Ta totiž aktuálně obsahuje jen elementární povolání, což v praxi znamená, že v ní barda, barbara, nebo druida nenajdete. Namísto nich vám bude nabídnut válečník, čaroděj, klerik, paladin, hraničář a zloděj. Osobně považuji za zvláštní, že v současném spektru schází třeba také černokněžník, který přeci jen bývá ve většině D&D součástí základní skladby profesí. Do okamžiku výběru specializace se Solasta: Crown of the Magister příliš nelišila od Baldur's Gate 3, jenže tímto krokem formování hrdiny neskončilo. K dispozici jsem totiž dostal ještě možnost detailně specifikovat jeho minulost a statistiky, jež jsem měl možnost sám přerozdělit, nebo poctivě naházet kostkami, díky čemuž jsem si vzpomněl na staré časy hraní Dungeons and Dragons v místní čajovně.

Přítomna tu byla dokonce i možnost vybrat, zda bude můj hrdina dobrý, či špatný, nebo to, jaký z jazyků herního světa bude ovládat, a že jich nebylo málo. Z možností, jimiž je možné definovat vámi vytvářenou postavu, jsem tu byl nadšen, tedy až do momentu, než jsem se dostal do finální fáze tvorby, v jejíž rámci jsem měl svého šampiona upravit po vizuální stránce. Grafika totiž není silnou stránkou tohoto díla, kvůli čemuž tu budete většinou volit mezi ošklivou a ještě ošklivější alternativou. I když jsem velkým optimistou, moc nedoufám, že se ještě tvůrcům podaří jejich dílo v průběhu vývoje v tomto ohledu výrazně transformovat.

Design herního světa má v Solasta něco do sebe

Velmi nevýrazná grafická stránka vám tu bohužel neznesnadní pouze vytváření vztahu s jednotlivými členy vaší družiny. Dopad má i na prezentaci příběhu, který si kvůli zastaralým animacím užijete jen tak na půl, pokud ovšem vůbec, protože na dějová videa se nedívá zrovna nejlépe. Naštěstí pro tvůrce se jim podařilo velmi slušně zpracovat jednotlivé úrovně, do nichž na své pouti herním světem vyrazíte. Podívat se v rámci předběžného přístupu můžete do nedávno opuštěných ruin, opevněných pevností či do rozsáhlých jeskynních komplexů plných roztodivných bytostí s ne zrovna přátelskými úmysly, jež z cesty řečmi neodklidíte, takže vám nezbude nic jiného než sáhnout po zbrani.

Souboje v Solasta: Crown of the Magister fungují formou tahů s tím, že na začátku každého střetu si všichni zúčastnění mají možnost hodit kostkou. Čím vyšší hodnota jim padne, tím rychleji přicházejí na řadu. Hody tu vlastně neovlivňují pouze to, jak kdo bude hrát, ale také to, zda se trefíte, nebo jestli se vám zadaří snaha strčit protivníka do nedaleko stojící díry. To, zda uspějete, je tu definováno vašimi statistikami a také řadou dalších proměnných, mezi něž se řadí třeba to, jak moc je místnost osvětlená, či jak dobrý má vaše postava na soka výhled. Jejich elementární návrh bych označil za velmi dobrý, ovládání je na tom bohužel o něco hůře, kvůli čemuž se vám při bitvách nejednou stane, že neaktivujete přesně to, po čem toužíte, nebo uděláte něco, co jste vlastně nechtěli.

Technické nedostatky tu dokáží občas nepříjemně překvapit

S bugy jsem se v Solasta: Crown of the Magister setkal relativně brzo. Prakticky už při absolvování výukových scénářů jsem narazil na ohniště, s nímž nešlo pracovat, což jsem samozřejmě nejdříve přisuzoval své neschopnosti a nikoliv tomu, že by tu mohl být nějaký problém, takže jsem se nastalou situaci snažil řešit různými způsoby. Nakonec jsem se však naštval a celou pasáž restartoval, čímž jsem docílil toho, že pozice, na níž jsem si měl odpočinout, začala fungovat, jak má. S menšími technickými nedostatky jsem se nemusel vypořádat pouze při putování, narazil jsem na ně bohužel také při soubojích, po nichž se hrdina nebyl schopen zvednout ze země, přestože se po ní jeho tělo samo ladně přesouvalo přes všechny možné i nemožné překážky.

Optimalizace jako taková je díky celkové nenáročnosti tohoto díla na velmi slušné úrovni, jak by také ne, když vypadá jako projekt z minulé dekády. Popravdě moc nechápu, proč se tvůrci v tomto ohledu nevydali obdobně jako autoři Pathfinder: Kingmaker cestou jednoduššího grafického kabátce. Ten by byl totiž ve finále pro některé přeci přijatelnější než aktuální vzhled evokující vzpomínky na hodně zastaralé herní projekty.

Na první pohled nepříliš atraktivní Solasta: Crown of the Magister potěší hlavně staromilce

V minulých týdnech jsem skutečně hodně času věnoval nedávno vyšlému RPG Baldur's Gate 3, které mě dokázalo díky detailnímu zpracování některých herních mechanik naprosto pohltit. K Solasta: Crown of the Magister jsem se právě z tohoto důvodu nakonec moc nehnal, přestože v prvních prezentacích upoutalo mou pozornost. Ve finále mě však toto hodně staromilské RPG celkem překvapilo. Nabídlo mi totiž komplexní D&D dobrodružství s pěkně zpracovanými úrovněmi a tradiční hratelností. Ta kupříkladu žánrovým veteránům umožní zavzpomínat si na dlouhé zimní večery, které strávili u kostek, čtverečkovaného papíru a jimi vytvořeného hrdiny, o nichž čas od času povídají svým pomalu rostoucím dětem.

Silnou stránkou tohoto dílka je bez diskuzí též propracovaná tvorba postav, jež si máte možnost vypiplat přesně podle svého téměř tak dobře jako v originálním D&D. Do jisté míry by se dalo říct, že Solasta: Crown of the Magister má ke staromilským projektům díky zmíněným prvkům blíže než třeba Baldur's Gate 3, který svou hravostí připomíná spíše další Divinity, nebo Dragon Age: Inquisition. Problém bohužel je, že má tento kus ke klasikám blízko i po grafické stránce, což pro některé hráče může znamenat těžko zdolatelný problém. Mladším ročníkům to může dokonce vadit více než různě závažné bugy nebo určitá nepřístupnost v rámci hratelnosti, která je o něco méně přívětivá než v jiných RPG titulech.

• Zdroje: Vlastní