• Autor: Jiří Fait
Soul Hackers 2 je RPG od japonského studia Atlus a také přímé pokračování stařičkého Devil Summoner: Soul Hackers z roku 1997. Tvůrci se tedy po úspěších sérií Persona a Shin Megami Tensei rozhodli obnovit tuto značku s nadějí, že si hráči v Soul Hackers 2 najdou něco svého z obou zmíněných sérií, což by titulu pomohlo opět se ukotvit na herním moři.
zdroj: Sega
Značka Soul Hackers by se dala popsat jako takový ten člen rodiny, co se velmi záhy vydal do světa hledat štěstí – docela se mu daří, ale nedává o sobě moc vědět a doma se objeví obvykle jen když je to opravdu nutné, nebo když má narozeniny. První díl, tedy Devil Summoner: Soul Hackers, si ve své době vysloužil poměrně kladná hodnocení – kritici chválili hlavně soubojový systém a kombinaci mystiky a cyberpunku, ovšem poté se nad značkou zavřela voda, pokud nepočítáme znovuvydání pro platformu Nintendo 3DS v roce 2013.
V podobném duchu se nese i druhý díl – zde hrajete za syntetickou slečnu jménem Ringo, jež byla spolu s další umělou dívkou jménem Figu vyslána pokročilou AI do futuristické Japonska, aby, hádáte možná správně, zachránila svět před hrozícím soudným dnem. Není to sice námět na pokračování nového Terminátora, ale podobnosti by se zde našly.
zdroj: vlastní
Zachraňte vyvolávače démonů a zachráníte svět. Takový je plán.
Kromě bezchybného anime vzhledu a pokročilých bojových dovedností dostaly obě zachránkyně do vínku také schopnost „hacknout duši“, z čehož vyplývá samotný název – Soul Hackers. Mohou se tak napojit na lidskou mysl a získat cenné informace a také přivést zpět k životu nedávno zesnulé, což se oběma hrdinkám bude ze začátku nesmírně hodit, protože takhle si v úvodu vlastně „naverbujete“ svůj tým sestávající z takzvaných Devil summoners.
Ti, jak už název napovídá, dokážou vidět nadpřirozené bytosti, vyvolávat je a také s nimi bojovat, a to hlavně s pomocí dalších démonů, jež tito lovci získali na svou stranu. V Soul Hackers 2 se zamotáte do boje, jež mezi sebou vedou dvě frakce vyvolávačů – Yatagarasu a Phantom Society. První strana se snaží chránit lidi před démony a ta druhá chce uspíšit příchod apokalypsy, která by svět nejprve očistila od všeho zkaženého a nastolila tak nový věk, kde by si byli všichni rovni.
zdroj: vlastní
První dva z vašich nedobrovolných spojenců. Oba z odlišných frakcí, které proti sobě bojují za své ideály. Základ k pevné a vybalancované spolupráci.
Tato premisa je sice stará jako svět samotný, ale pokud máte dobrý scénář, uvěřitelné a zajímavé postavy a chytlavý gameplay, hra si váz získá tak či tak. A z počátku přesně takhle Soul Hackers 2 fungoval – postupně jsem si oblíbil jak hrdinku Ringo, tak i její společnici Figu. Ty sice vzešly ze stejného programu, dá-li se to tak říci, ale obě si na „lidštější podmínky“ zvykají jinak a každá má odlišnou povahu.
Stejně tak si mé sympatie získaly další postavy, jež se k vám postupně přidají: je zde věčně zádumčivý člen Yatagarasu Arrow, zrazená a také zhrzené členka Phantom Society, která si říká Milady a elegán se zubatým úsměvem Saizo, který k žádnému spolku sice nepatří, což mu ale nezabrání v tom, aby byl zrazen svou bývalou a nepřišel při tom o život.
zdroj: vlastní
Kromě toho, že se budete dozvídat více o vašich společnících, tak si rovněž budou obě hrdinky zvykat na svou lidskou podobu.
Každý z nich má své důvody proč vám pomáhat, ale tím hlavním je prostý fakt, že sami o sobě již nedovedou vykonávat své řemeslo, tedy lovit démony. Právě kvůli již zmíněnému „soul hackingu“, který na mrtvých přivolávačích démonů Ringo provedla, má schopnost využívat jejich nadpřirozené bytosti v rukou pouze ona. Tuto dovednost může pouze nakrátko, tedy v boji, ostatním společníkům vrátit, ale bez Ringo si samotní společníci přivolají maximálně už jen taxi, což je další důvod, proč s ní ostatní drží partu.
Stejně jako v sérii Persona se i zde budete postupně prokousávat skrze záměry a duševní rozpoložení svých nedobrovolných spojenců, čímž si je získáte na svou stranu a zároveň se o nich dozvíte něco více.
Pokud jste hráli některou ze sérií Shin Megami Tensei či Persona, budete zde, co se gameplaye týče, jako doma. Hlavním kolbištěm je zde fiktivní Amami City, které je rozděleno do několika částí, jež se vám postupně odkrývají postupem času a také během plnění příběhových misí.
Kromě vyvolávaní démonů zde můžete nakupovat nové vybavení, plnit tunu vedlejších úkolů, sbližovat se se svými společníky, procházet řadu vedlejších dungeonů, vylepšovat si zbraně a spoustu dalšího. Navíc zde nejste jako v sérii Persona vázání časem, takže si klidně můžete plnit nepovinné úkoly, jak dlouho chcete a dokud jsou k dispozici. Na pomyslnou zábranu tak narazíte jen v případě, že jste v hlavním úkolu nepostoupili dostatečně kupředu.
zdroj: vlastní
Díky vedlejším úkolům dostanete mnohem snáze přístup k silnějším bytostem, jež můžete potencionálně naverbovat či stvořit.
Na jednu stranu je sice fajn, že můžete vedlejšími aktivitami trávit tolik času, kolik jen potřebujete, ale na stranu druhou je v tom takový menší kámen úrazu – ony nepovinné činnosti jsou tak trochu zavádějící. Sice se na ně můžete z větší části vykašlat, ale pak byste měli v průchodu hlavní dějovou linkou značné problémy, a to i na základní „normal“ obtížnosti.
Jestliže jste na grind z japonských her zvyklí, pravděpodobně nad tímto faktem mávnete rukou – i tyto činnosti totiž mají smysl. Odkrývají nové možnosti, jak poznat vaše spojence, můžete na svou stranu získat mocnější démony, odemkne se vám silnější vybavení a speciální obchody budou nabízet lepší zbraně a artefakty. Jestliže si však raději užíváte příběh a vedlejší aktivity si třeba necháváte až na druhý průchod hrou, může zde pro vás nastat určité mrzení.
Osobně jsem sice již odehrál několik her od Atlusu, ale tento styl grindu svázaného s hlavním dějem mi vždy trochu vezme vítr z plachet. To naštěstí zachraňuje dobrý scénář, vaši spojenci a nepřátelé a v neposlední řadě také parádní tahový soubojový systém, který sice na první pohled vypadá podobně, jako všechny hry od těchto vývojářů, ale každá vždy přinese něco nového.
zdroj: vlastní
Pokud jste hráli některý titul ze série Shin Megami Tensei nebo Persona, souboje vám zde rychle přejdou do krve.
Co zůstává stejné, je způsob boje – postupně „táhnete“ se svými spojenci a pokud v prvním kolem nevytřete s nepřáteli podlahu, přichází na řadu oni. Každý démon má své silné a slabé stránky – někteří jsou například odolní na ohnivé útoky, ale ledové jím způsobují větší poškození. Silnější bytosti dovedou třeba odolat hned několika elementům, nebo je rovnou odrážet zpět na protivníka a také se jimi léčit, pokud jsou na ně zaměřené.
Přednosti a nevýhody démona a také jeho schopnosti se pak přímo odrážejí na vyvolávače, který daného démona zrovna ovládá, což dává prostor značnému taktizování. Nejlepší je mít po ruce vždy od každého něco, abyste pak mohli v boji měnit démony podle toho, proti komu zrovna stojíte.
Samotné získávání démonů je pak kapitolou samou o sobě. Někteří se k vám budou například chtít přidat, pokud na ně v dungeon narazíte. Jiné můžete obdržet, pokud v pozdější fází hry v jistém cirkusovém stanu sloučíte dohromady dva a více démonů, čímž na svou stranu dostanete opravdu mocné bytosti.
Kromě řady základních dovedností, které tyto bytosti získávají v průběhu soubojů, se někteří můžou naučit i speciální, tzv. „Sabbath skills“. Pokud zaútočíte na slabinu protivníka, objeví se za ním jakýsi duch vašeho démona a jestliže všechny vaše postavy využijí slabou stránku nepřítele, duchové se znásobí a na konci kola provedou ještě jeden společný útok, což je v podstatě taková obdoba „All Out Attack“ z Persony 5. Sabbath skills pak k těmto útokům přidají speciální efekty navíc – některé vyléčí družinu, jiné uspí či paralyzují protivníka a podobně.
Kromě soubojů se také budete kochat samotným prostředím města Amami a ostatními lokacemi, které jsou k němu připojené. Grafická stylizace se nijak výrazně neliší od posledních her Atlusu, ale díky její jednoduchosti ke hraní nepotřebujete nejmodernější mašinu.
Cyberpunková stylizace ladí oku a propojení moderního světa s nadpřirozenem má vždy něco do sebe. Celkově si budete Soul Hackers 2 pravděpodobně užívat jako já, ovšem je zde několik ale – jedná se o japonský titul a ten s sebou přináší všechny slasti a potencionální strasti s ním spojené. Říkám to sice téměř o každé hře ze země vycházejícího slunce, ovšem pokud vás anime styl vyloženě odpuzuje, Soul Hackers 2 na tom pravděpodobně nic nezmění.
Připravte se tedy na někdy nepochopitelné jednání postav, spoustu bezeslovného „ochání a achání“, občas přitroublé rozhovory a v neposlední řadě také na jistého rappera, který vám v jisté části hry bude neskutečně pít krev – a nepůjde pouze o jeho rap a la Killer Bee z Naruta, ovšem nebudu vám kazit překvapení.
Jak již bylo řečeno, otužit se také budete muset v případě grindu, který už tak nějak neodmyslitelně patří k japonským titulům, což ovšem neznamená, že bych tento fakt kvitoval. Podobně jsou na tom také DLC, které japonští vývojáři nabízejí ještě předtím, než základní hra vůbec vyjde. V případě Soul Hackers 2 si můžete za poplatek stáhnout doplňky pro rychlejší získávání zkušeností, možnost získat několik unikátních démonu, bonusovou hudbu a oblečky a také celý příběhový akt, ke kterému se jinak nedostanete, což je velká škoda.
Soul Hackers 2 si ovšem své příznivce najde, což se stalo i v mém případě. Titul je chytlavý, obsahuje zajímavou příběhovou linku a zábavné souboje, a to už je samo o sobě výhra. Po celou dobu hraní jsem nenarazil na jediný bug a hra mi ani jednou nespadla, což je zase fakt, který poslední dobou málokdy vidíme v těch titulech západních.
zdroj: vlastní
Souls Hackers 2 si mě získalo a nebýt drobných nedostatků, udělil bych ještě vyšší hodnocení. Takhle je to „jen“ výborná hra a pokud patříte mezi fandy japonských Atlus, neváhal bych s pořízením ani vteřinu.
Pokud jste navíc fanoušky série Shin Megami Tensei či Persona, pravděpodobně si Soul Hackers 2 okamžitě zamilujete a drobné nedostatky vám nijak nezkazí požitek ze hry, a to ani v případě, že si titul zahrajete bez oněch DLC, které jsou momentálně k dispozici. Tak či onak Soul Hackers 2 je další solidní počin studia Atlus, a jestliže se u hráčů chytne, nebál bych se vsadit si na to, že se dočkáme pokračování s číslovkou 3 dříve nežli později.
• Zdroje: Vlastní
Závěrečné hodnocení
Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry. Klíč k recenzi poskytl distributor Cenega Czech.
Atlus to zase dokázal. I když nám již poněkolikáté předložil téměř totožný styl, se kterým pracuje mnoho titulů tohoto studia, vždy se v nich objeví něco nového, co nás udrží u monitorů až do závěru. Soul Hackers 2 sice není bez chyb, ale to není žádná hra, a pokud je dokážete přehlédnout, čeká na vás solidní japonské RPG, které by hlavně neměli minout fanoušci studia.
Klady
Zápory
Jiří Fait
My name is George Fait. As a small lad, I always new that when I grew up I would become a professional video gamer. Today, I still hold a strong passion for video games, and even though my favourite ones are RPG, I don't discriminate against other genres. I'm a big fan of CD Projekt RED, and one of my dreams is to play Cyberpunk 2077 before the year 2077.
|
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
|---|---|---|
| Operační systém | Windows 10 64-bit | Windows 10 64-bit |
| Procesor | Intel Core i5-3470 | AMD Ryzen 3 1200 | Intel Core i5-8600 | AMD Ryzen 5 3600 |
| Grafická karta | NVIDIA GeForce GTS 450, 1 GB | AMD Radeon HD 5770, 1 GB | NVIDIA GeForce GTX 760, 2 GB | AMD Radeon HD 7870, 2 GB |
| DirectX | DirectX 11.0 | DirectX 11.0 |
| Operační paměť | 8 GB | 8 GB |
| Pevný disk | 22 GB | 22 GB |
• Zdroj: Steam (18. 8. 2022)
Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.
Základní sestava: AlzaPC GameBox Core Mini - R5 / RTX5050 / 16GB RAM / 1TB SSD / Bez OS |
Optimální sestava: |
Sestava pro náročné: |
