Při výběru badmintonového míčku je nejdůležitější materiál a také jeho rychlost. Míček se skládá z korkové či plastové hlavičky, tzv. sukénky, a rychlostního pásku.
Pro začátečníky, ale i rekreační hru zkušenějších hráčů, doporučujeme plastové míčky. Oproti péřovým míčkům jsou odolnější a levnější. Mají sice horší letové vlastnosti, nicméně rozdíl je pro začátečníka nepatrný.
Kromě techniky a síly úderu má na letové vlastnosti míčku největší vliv materiál, ze kterého je vyrobený. Rychlejší jsou péřové košíčky. Hrají s nimi pokročilí a závodní hráči badmintonu. Jejich nevýhodou je větší náchylnost k poškození, než v případě plastových míčků. Rychlost míčku ovlivňuje také teplota, vlhkost a hustota vzduchu. Rychlost míčku je vyznačena pomocí tzv. rychlostního pásku (zelený = pomalý, modrý = střední, červený = rychlý), nebo číslem (75–79). Karbonové míčky spojují oba typy v jeden. Míček má letové vlastnosti péřového košíčku, ale pevnost plastového míčku. Průkopníkem této technologie je míček Victor Carbonsonic CS 2.
Když odehrajete míček od zadní čáry k protilehlé, tak míček o třídu pomalejší doletí přibližně o 30 cm méně a rychlejší naopak.
Někteří výrobci rozlišují rychlost barevnými proužky na korkové hlavičce (zelené – pomalé, modré – střední, červené – rychlé).
Rychlost míčku je ovlivněna také teplotou, vlhkostí a nadmořskou výšku. Pro pokročilé hráče je v našich podmínkách optimální používat rychlost 77 při teplotě 20–30 °C a rychlost 78 při teplotě 15–25 °C.
Úder, který je zahraný spodem od sítě a letí obloukem k zadní čáře soupeřova kurtu.
Úder, který se zahrává ze zadní části kurtu a doletí až k zadní čáře hřiště na soupeřově straně. Dobře zahraný klír je účinný zejména ve dvouhře, protože soupeře tím přinutíte k pohybu až do zadní části kurtu. Tím se před vámi odkryje přední část jeho kurtu.
Úder, který se zahrává ze zadní části kurtu těsně za soupeřovu síť. Používá se, když chcete soupeře přinutit jít k síti, aby se odkryla zadní část jeho hřiště. Tam byste měli další míček odpálit.
Slovník pojmů
Materiál