• Autor: Jiří Fait
Už jste se někdy podívali na nějakou hru a řekli si: „Jak to, že se sakra dočkala pokračování?“ Dalo by se říct, že přesně tohle se mi honilo hlavou, když jsem poprvé uviděl titul Succubus, pokračování/spin-off hororu Agony. Pokud bylo hraní předchozího titulu série tak odporně bolestivé (agonizující, jak tvrdí spousta herních mediích), jak je možné, že existuje nějaká naděje na jakékoliv další díly? No, možná budete docela šokováni, když zjistíte, že titul Succubus se od Agony značně liší. A přiznejme si, že to bylo třeba, pokud měl mít nějakou naději na úspěch. Stačí to ale na dobrou hru? To vám možná napoví dnešní recenze.
zdroj: Madmind Studio
Succubus je hack-and-slash hra z pohledu první osoby od studia Madmind, které má na svědomí titul Agony. Příběh sleduje sukubu, která zůstala v pekle poté, co na konci minulé hry peklo opustili všichni jeho legitimní vládci. Když sukubu zradili ostatní démoni, vydává se za pomstou, při níž si razí cestu peklem, přičemž nechybí množství nahoty a hyper násilí, které od této série očekáváte.
zdroj: vlastní
Nestačí, že se po smrti ocitnete v pekle. Ona vás tam ještě nějaká megera klidně zabije i několikrát po sobě… A to jen když máte štěstí.
Ano, podobně jako u Agony je jedním z velkých lákadel hry Succubus fakt, že se v ní objevuje bezdůvodná nahota, a tento slib je opět více než splněn. 90 % procent nepřátel, na které narazíte, má odhaleno vše – hříšnice se hrdě prsí a hříšnici a démoni nechávají své „nádobíčko“ vesele povlávat ve větru. V zásadě platí, že pokud je vaším hlavním důvodem pro hraní titulu pohled na nahotu, pak by Succubus mohla být trefa do černého.
Nicméně hratelnost hry Succubus překvapivě solidní. Je to titul zaměřený na hack-and-slash boj zblízka, což se liší od hororového pojetí původní hry. Vůbec se tu neplížíte, místo toho se spoléháte na démonickou magii a poměrně silné zbraně. Na začátku máte k dispozici v podstatě jen pár nožů a ohnivé kouzlo, ale v průběhu hraní se vám odemykají nové schopnosti a zbraně, což pomáhá udržovat hratelnost po celou dobu svěží. Tedy v rámci možností.
Succubus early fight, gameplay I (PC Gameplay, No Commentary)
zdroj: vlastní
Už začátek hry dává tušit, že minimálně gameplay má Succubus poměrně povedený. Je zde cítit jasná inspirace Doomem. Originalita stranou – tady to prostě dává smysl.
Ovšem rozmanitost různých zbraní, které máte k dispozici, je ohromující a odlišné bojové styly, jež nabízejí, jsou vcelku jedinečné. Máte tu například dva zahnuté meče, které se mohou spojit v luk, hůl, která vám zpřístupní nepřetržitý útok, a dokonce i vidle, jež můžete rovnou hodit po nepřátelích. A co víc, titulu se daří nacházet slušnou rovnováhu mezi výzvou a pocitem, že jste až příliš mocní, tedy alespoň na obtížnost Normal. Nepřátelé umí být silní a je jich hodně, takže i když obřím kladivem srážíte celé vlny protivníků, stále musíte využívat ostatní schopnosti, abyste přežili.
zdroj: vlastní
Sukuba si ráda hází. Sice ne s míčem, ale princip je stejný. Akorát že „míč“ neskončí v brance, nýbrž nabodnutý na některou z mnoha kostěných tyčí, které „hrdinka“ může používat.
Jestliže bych si na hratelnost v Succubus měl v něčem postěžovat, pak jsou to bossové. Zpočátku jsou většinou docela solidní, i když trochu generičtí. Vyhýbáte se jejich různým útokům, čekáte, až se stanou zranitelnými, a pak jen spamujete vlastní útok, načež vše opakujete, dokud nepadnou. Jak se však dostáváte dál, někteří bossové se stávají otravnými a nefunkčními, zejména ti v pozdní fázi hry. Většina bossů v druhé polovině hry má své unikátní triky, a dost otravná byla jedna pekelnice, která promění arénu ve hru „podlaha je láva“ a ráda si léčí každé poškození, které jí způsobíte.
Ve hře je také k dispozici poměrně široké paletě přizpůsobení. Svou sukubu si můžete upravit podle libosti, přičemž hned od začátku jsou k dispozici různé obličeje, odstíny pleti, rohy a účesy a další se odemykají v průběhu hraní. To samozřejmě znamená, že si můžete upravit tělo své démonky i v dalších ohledech, například velikost ňader či celková hmotnost postavy. Tyto možnosti jsou ovšem vesměs zbytečné, protože hrajete z pohledu první osoby a kromě krátkých cut-scén nebudete mít mnoho příležitostí se pokochat.
zdroj: vlastní
Rozsah customizace mě v této hře příjemně překvapil. Změna vzhledu démonky je sice tak trochu navíc, ale určitě si i tento prvek najde své příznivce.
Můžete také získat odlišné skiny zbraní, které nabízejí různé úrovně poškození a samozřejmě jinak vypadají. Ještě zajímavější je výběr zbroje – různé typy brnění mají také zásadní vliv na to, jak se vaše postava ve hře chová. Nejenže ovlivňují, kolik máte zdraví a magie, ale mění také rychlost dobíjení many, rychlost pohybu a počet úskoků, které můžete provést, než se unavíte. Výběr správné zbroje pro váš herní styl je důležitou součástí úspěchu ve hře Succubus.
Succubus má tedy slušnou hratelnost, spoustu možností přizpůsobení a nabízí rozmanitost, aby byla hra zajímavá. Nyní je čas promluvit si o dalších prvcích hry. Konkrétně o cenzuře. Jak si asi dokážete představit, při prvním spuštění hry je vše cenzurováno (cenzuru můžete v menu vypnout). Obrovské pixelové oblasti zakrývají téměř všechny nechuťárny, jež máte před očima, což je sice fajn, ale trochu to ruší. Cenzurovaná verze také zakrývá další prvek hratelnosti, a to z dobrého důvodu.
zdroj: vlastní
Cože ta ďáblice drží v ruce, ptáte se? Inu, i démoni musí jít s dobou, jak se zdá. Takže ano, selfie si můžete pořizovat i pekle, ehm.
Na několika místech v každé úrovni narazíte na hříšníka přikovaného do speciálního zařízení. Na oběti pak můžete provést mučící úkon a doplnit si tak část zdraví. V cenzurované verzi hříšníky nahrazují kalichy s krví, které činí totéž. V necenzurované verzi děláte těmto nebožákům dost extrémní věci a ani si nejsem stoprocentně jistý, jestli vůbec dokážu napsat, co se vlastně děje. Řekněme, že extrémní mrzačení genitálií je v těchto sekvencích základem.
Na dalších místech hry Succubus narazíte na hříšníka nebo démona, s nímž můžete mít sex, anebo prostě v pozadí uvidíte souložit jiného démona. V necenzurované verzi jsou tyto momenty plně na očích, ale v cenzurované verzi jsou zakryty velkými pixelovými kruhy. I přes tuto cenzuru je však stále nade vší pochybnost poznat, co se děje, takže se zdá být celkem jasné, že pixely mají za cíl umožnit použití záznamu na místech, jako je YouTube a Twitch.
zdroj: vlastní
Za každých deset litrů krve, vyhřeznutých vnitřností a useknutých genitáliích Succubus také sem tam nabídne nějaké ty hezké visty.
Skutečnou otázkou, která obklopuje Succubus, je, nakolik je vulgární obsah skutečně důležitý. Z celé věci je téměř cítit závan doby z počátku tisíciletí a potřeba se vymezit proti cenzuře v jakékoli podobě a rozsahu (patrné je to zejména z některých dialogových momentů). Tento anticenzurní záměr ale vyznívá asi stejně opravdově jako v případě obludnosti Hatred. A to je prostě v některých ohledech trochu škoda. Studio Madmind zde vytvořilo docela slušnou hru, ale její tón a obsah pravděpodobně spoustu lidí odradí. Na většině dalších aspektů hry není nic špatného, ale ten zbytek existuje prostě jen proto, aby tu byl a prvoplánově šokoval.
Jedním z důležitých faktorů, které povyšují Succubus vysoko nad Agony, je její vyznění. První hra byla (měla být) horor, který se bere vážně, ale tady tomu tak není. Je zde několik momentů a odkazů, které dávají najevo, že tentokrát je vše bráno více s nadsázkou a upřímně řečeno, opravdu to pomáhá. Druh násilí je tu přemrštěný, ale také dost směšný, takže okaté odkazy na Dooma, včetně několika vtipných dialogů, a přidání „selfie“ módu hru staví do stravitelnější pozice (tedy nebrat se vážně).
zdroj: vlastní
Šplhání a cutscény jsou v podstatě jediné situace, kdy svou sukubu uvidíte naplno. Tedy pokud nepočítám chvíle, kdy se během gameplaye mrknete směrem dolů.
Nakonec jen vy víte, jestli jste ten typ hráče, který se nad násilím a sexem v Succubus dvakrát nepozastaví. Pokud se dokážete přenést přes všechny ty „věci navíc“, najdete zde většinou slušný a rozmanitý hack-and-slash zážitek a překvapivě návykovou hratelnost. Určitě jí chybí vybroušenost, příběh by mohl být zajímavější a vulgární scény jsou někdy jen „do počtu“, ale množství různých věcí, které se zde dají dělat, a frenetický požitek z kosení vln nepřátel z ní dělají několikanásobně hodnotnější hru, než na jakou kdy (podle mě) mohla aspirovat Agony.
• Zdroje: Vlastní
Závěrečné hodnocení
Hack and Slash Succubus vyvíjí a vydává Madmind Studio. Titul vychází 5. 10. 2021 na PC.
Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry. Klíč pro recenzi poskytla PR agentura Community Villa.
Succubus jsem vyzkoušel bez očekávaní a s jistým pesimismem, který se vztahuje ke hře Agony. O to více jsem byl nakonec překvapen, jaká je Succubus dobrá hra. Gameplay je solidní, stejně tak i audiovizuál, a pokud vám ve hrách nahota a násilí nevadí (upřímně – jinak byste o této hře ani nepřemýšleli), jde o poměrně povedenou záležitost na nějakých 8–12 hodin. Pokud bude vzestupná tendence kvality u Madmind pokračovat, už se vážně těším na jejich další počin.
Klady
Zápory
Jiří Fait
My name is George Fait. As a small lad, I always new that when I grew up I would become a professional video gamer. Today, I still hold a strong passion for video games, and even though my favourite ones are RPG, I don't discriminate against other genres. I'm a big fan of CD Projekt RED, and one of my dreams is to play Cyberpunk 2077 before the year 2077.
|
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
|---|---|---|
| Operační systém | Windows 7/8/10 64-bit | Windows 7/8/10 64-bit |
| Procesor | i5-6500 | Ryzen 5 1600 | i5-8600 | Ryzen 5 3400G |
| Grafická karta | GTX 1050 | RX 460 | RTX 2060 | RX 5700 |
| DirectX | DirectX 11.0 | DirectX 11.0 |
| Operační paměť | 8 GB | 16 GB |
| Pevný disk | 70 GB | 70 GB |
• Zdroj: Steam (11. 10. 2021)
Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.
Základní sestava: AlzaPC GameBox Core Mini - R5 / RTX5050 / 16GB RAM / 1TB SSD / Bez OS |
Optimální sestava: |
Sestava pro náročné: |
