Tainted Grail: Pád Avalonu (RECENZE) – Temný odstín artušovských pověstí

Obsah recenze Tainted Grail: Pád Avalonu

1. Svět bez hrdinů
2. Příběhová nirvána
3. Karetní souboje přikládají pod kotlem obtížnosti
4. Tainted Grail: Pád Avalonu – Pravidla
5. Radost pohledět
6. Tainted Grail: Pád Avalonu je skvělý niterný zážitek
7. Recenze Tainted Grail: Pád Avalonu: závěrečné hodnocení

Svět bez hrdinů

Pověsti z doby raného středověku mají v evropském prostoru silný zvuk. S motivy Nibelungů, Beowulfa, severských Edd nebo krále Artuše pracují spisovatelé, filmaři i tvůrci počítačových her. Nemůžeme se tedy divit, že se konečně dostaly také na naše stoly v podobě deskovky Tainted Grail: Pád Avalonu. O jeho zpracování se postaralo studio Awaken Realms, jež dalo prostor nápadu Krzysztofa Piskorskiho a Marcina Świerkota podívat se na legendy o svatém grálu z trošku jiného úhlu. Autoři si půjčili základní reálie a namíchali mezi ně mystický příběh, v němž se obyvatelé Avalonu chrání před Divnotou (lovecraftovsky plíživá entita měnící napadené tvory k nepoznání) pomocí záhadných menhirů.

Lidstvo svůj boj proti zhoubné moci pomalu, ale jistě prohrává, a proto se uchyluje k zoufalým činům. Z osady Cuanacht, která horko těžko čelí nestvůrným útokům, vyráží sbor udatných bojovníků na Kamelot, aby našli pomoc, možná u samotného Artuše. Stále se ovšem nevrací, a tak se do světla reflektorů dostávají také hrdinové „druhé kategorie“, mezi něž patříte také vy. Neoplýváte tudíž žádnými výjimečnými schopnostmi, jste jen obyčejní lidé se snahou čelit nadpřirozené hrozbě, a především z toho vyváznout se zdravou kůží. K dispozici vám bude bylinkářka Ailei, farmář s žoldáckou minulostí Arev, kovář Beor nebo odpadlý druid Červ.

Příběhová nirvána

S nimi se vydáte na neobvykle výpravnou odyseu, během níž zažijete neuvěřitelně atmosférické momenty. V Tainted Grail: Pád Avalonu jsem totiž našel pokladnici příběhů, jež se neustále vyvíjí na základě předchozích rozhodnutí. Podobně jako v počítačovém Zaklínači 3 však neexistuje vyloženě správné řešení situace. Takže setkání s poraněnou lovkyní se může proměnit v náročnou pouť za její záchranu, nebo prostě jen v další milník na vaší cestě, který minete bez povšimnutí. Co když ale měla informaci důležitou pro naši výpravu? Nebo se na vás nakonec jen děkovně usměje pro váš dobrý pocit? Některé otázky zkrátka zůstanou nezodpovězeny a otevírá se tak prostor pro další hraní.

Výše zmíněných momentů zažijete během hodin nad mapou Avalonu nespočet a žádný nevyšumí do ztracena. Díky chytrému mechanismu ukládacího archu si totiž poznačíte všechna svá rozhodnutí, jež si po celý zbytek hry ponesete na svých bedrech. Tím se roztáčí kolo událostí, a jeho moc plně doceníte až při otevření monumentálního Deníku výpravy. V něm jsou zaznačena všechna místa světa s popisy místní krajiny a především aktivitami, které můžete podstoupit na základě vašich dovedností, stavu nebo vybavení. S deníkem pracujete jako s gamebookem a najdete zde všechna specifika potřebná pro hru, včetně atmosférických textů (velmi povedených, mimochodem) a šifrovacích okének, díky nimž najdete příslušný text vzadu v Knize tajemství.

Karetní souboje přikládají pod kotlem obtížnosti

V rámci rozplétání zašmodrchaného příběhu, který je podle mě největším tahounem Tainted Grail: Pád Avalonu, budete podstupovat spoustu aktivit, včetně prohledávání oblastí, a samozřejmě soubojů. Ty mají dvě formy – máchání zbraněmi proti lítým nepřátelům a diplomatická vyjednávání využívající spíše vaše komunikační dovednosti. Oba typy konfliktů se řeší pomocí balíčků karet (pro každý střet jiný balíček) a mají podobný průběh. Zatímco u tradiční monstrřežby spoléháte na své údery a přidáváte oponentům kostičky zranění a následně se vyrovnáváte s jejich protiútoky, tak v diplomatických rozpravách se snažíte na stupnici posunout kostičku na kýženou stranu spektra debaty znamenající úspěch.

V boji i diplomacii přikládáte do řady karty, jež na sebe musí navazovat, a vrstvíte tak jednotlivá komba v zámečcích korespondujících s vlastnostmi vaší postavy (viz obrázek). Pokud karty dojdou, prohráli jste, pokud vám dojdou životy, prohráli jste. Souboje totiž představují v Tainted Grail: Pád Avalonu prubířský kámen vašich dovedností a není žádnou ostudou utéct z nich i přes nějaký postih. Osud jednotlivých šarvátek můžete ovlivnit pomocí postupně získávané výbavy, případně speciálních dovedností rozšiřující přednosti vašeho charakteru. Ale i tak se často stane, že vaše psychická či tělesná odolnost klesne na nulu a vy budete muset partii rozehrát znovu. Krutý svět Avalonu se totiž s nikým nemazlí, takže se musíte mít na pozoru.

Tainted Grail: Pád Avalonu – Pravidla

Dnes recenzovaná deskovka je těžká, ale pouze s ohledem na její průběh. Naopak pravidla jsou velmi vstřícná a autoři si dali práci s vymýšlením tutoriálu, jenž vám dobře představí důležité mechaniky Tainted Grail: Pád Avalonu. Až pochopíte základy, v průběhu pak budete postupně nabalovat další principy, které v rámci upadajícího světa musíte respektovat. Po absolvování tréninkové mise se do půl hodiny pobytu v prvním aktu budete cítit docela přirozeně a na trojici „lama“ karet se budete dívat čím dál méně. Jediné, co budete vyhledávat relativně často, jsou klíčová slova vlastností příšer, abyste věděli, proti čemu vlastně stojíte.

Moc času vám nezabere ani příprava partie. Ta se v rámci jedné kapitoly může natáhnout až na dvě i více hodin v závislosti na počtu hráčů a štěstí v soubojích. Nejdříve je nutné připravit postavu tím, že si nachystáte balíčky boje a diplomacie, jejich rozšiřující balíčky a vyznačíte si své výchozí vlastnosti (případně stavy podle uložené pozice). Poté se vrhnete na rozložení světa podle příslušného popisu kapitoly, což zahrnuje rozložení mapových dílů tvořících okolí, kam dohlédnete od menhiru, čtyři hromádky karet střetnutí, karty tajemství, a nakonec figurku menhiru s její životností určenou mincí na základě počtu hráčů.

Když jste připraveni na hru, přečtete si vstupní text kapitoly a postupujete k jejímu zdárnému dokončení pomocí tří fází dne. Na jeho začátku vyřadíte vyhaslé menhiry, odstraníte karty bez jejich ochrany, uberete jednu časovou jednotku u přeživších menhirů a přečtete si kartu událostí určující specifika daného kola. Během dne potom opakujete na základě svých preferencí šestici akcí – pohyb, průzkum lokace, místní akce lokace, osobní akce, které stojí náležitou výdrž, a průzkum menhiru či vzdání se tahu, což je zdarma. Ve chvíli, kdy se vzdají tahu všichni hráči, přichází konec dne, sníte pokrm (pokud jej máte), obnovíte výdrž, vylepšíte postavu (máte-li zkušenosti) a upravíte balíčky akcí, případně své vybavení. Ve vybraných lokacích ještě navíc můžete snít. Poté se připravíte na další den.

Jak sami vidíte, průběh by teoreticky mohl být docela svižný, protože omezený počet akcí tomu nahrává. Jenže opak je pravdou. Jednotlivé souboje se mohou protáhnout na několik minut (ve větším počtu hráčů i na čtvrthodinu), svůj díl času zabere plánování tahu a nemalou porci si uzme práce s Deníkem výpravy. Od skvěle napsaného příběhu vás navíc neustále odvádí vaše povinnosti. Místo rychlého posunu vpřed (což by si děj zasloužil) se často budete věnovat získávání jídla, pracnému zažehávání menhirů (případně jejich stěhování, ve hře je možné mít pouze tři současně aktivní) a také se musíte vypořádat s rozličnými střety. Navíc se většinou nemůžete po mapě přesouvat přímou cestou a je tak nutné hledat alternativní přístup, což stojí také kvantum času.

Radost pohledět

Zatímco vedlejší aktivity nutné k přežití v Tainted Grail: Pád Avalonu vás budou od děje odtahovat, zpracování herních komponent a velkorysá výprava vás získají na jeho stranu. Figurky čtyř hlavních postav jsou vyvedeny do posledního detailu, podobně jako menhiry či figurka předchůdce. Pochválit musím také ilustrace na kartách s podmanivě temnou atmosférou, jež vás spolehlivě vtáhne do příběhu. Samostatnou kapitolou jsou mapové díly navazující na sebe. Díky tomu vytváří dojem skutečného světa (jen si je při hraní podložte látkou, mají nepříjemnou rotační schopnost na hladkých površích). Celkový zážitek ze hry by pro našince byl poloviční, kdyby se místní distributor hry společnost Albi nerozhodla k heroickému překladu, za nějž veřejně smekám.

Tainted Grail: Pád Avalonu je skvělý niterný zážitek

Nyní již zbývá zodpovědět závěrečnou otázku: Komu hru Tainted Grail: Pád Avalonu doporučit? Vezměme to vylučovacím způsobem. Určitě to nebudou hráči školou povinní, protože některé výjevy jsou silné kafe i pro dospěláka. Také bych vynechal občasné hráče, kteří ke stolu se hrou usednou sporadicky, protože těm by unikal silný příběh kvůli rozestupům mezi partiemi. Nezařadil bych ani větší herní skupiny, protože v plném počtu hráčů dochází k delším prostojům mezi jednotlivými tahy. Cílovou skupinou tak jsou zažraní deskovkáři schopní nechat se pohltit magickým artušovským světem, kteří si dokáží poradit s akcemi nutnými k přežití a nebojí se pořádné výzvy, protože zdejší poměry jsou neúprosné.

Také musí být obrnění trpělivostí při soubojích, potažmo při hodech mincí a kostkou, protože ty jim dost často vrazí takový klacek pod nohy, že se z něj budou ještě několik kol vzpamatovávat. A to je ve hře, kde se čas stal nejcennějším platidlem, hodně velký problém. Škoda, že se zajímavě navržený soubojový systém nepodařilo nějak „dynamizovat“ jako u počítačové verze Tainted Grail. Takhle musíte hodně spoléhat na náhodu, již ne vždy přechytračíte, což u her s RPG prvky může být dost demotivující. Přes zmíněné výtky Pád Avalonu doporučím všem fanouškům silných příběhů, kteří si na něj najdou dostatek času a v peněžence mají okolo 2300 Kč (případně poprosí Ježíška). U ostatních hrozí, že by se z něj stal (neprávem) lapač prachu v polici.

Kopii pro recenzi poskytl český distributor hry Albi.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Tainted Grail: Pád Avalonu: závěrečné hodnocení