The Dark Pictures Anthology: Little Hope (RECENZE) – Sbírka hororovek získává na kvalitě

The Dark Pictures Anthology: Little Hope (RECENZE PC) – Obsah článku

1. Blair Witch říznutý Silent Hillem, ale žádná kopie
2. The Dark Pictures: Little Hope nabízí vizuál na vysoké úrovni, atmosféra nijak nezaostává
3. Cestu neprostupnou mlhou si klestěte jedině s ovladačem v ruce
4. Ve dvou se to lépe táhne
5. Supermassive Games tak, jak je známe (a máme rádi)
6. Recenze The Dark Pictures Anthology: Little Hope: závěrečné hodnocení
7. HW nároky pro The Dark Pictures Anthology: Little Hope PC

Blair Witch říznutý Silent Hillem, ale žádná kopie

Skupinka studentů spolu s učitelem po děsivě vyhlížející nehodě autobusu uvíznou v bohem opuštěném městečku s příznačným názvem Little Hope. Určitě vám při čtení této věty napadlo: „Existuje větší klišé?“ Totéž jsem si řekla i já, a od The Dark Pictures Anthology: Little Hope jsem neměla velká očekávání.

Dnes už je totiž náročné na poli hororovek najít titul, který by neobsahoval prvky známé z jiných her nebo filmů. Výjimkou není ani Little Hope, kde narazíte například na figurky z větviček používané při rituálech černé magie, či fixní kameru nabízející v určitých částech hry pouze omezený pohled. Přestože jsou to známé součásti například Blair Witch a Silent Hill, v Little Hope fungují stejně dobře.

Tyto prvky vhodně doplňuje zajímavý příběh, kterým se může hra pochlubit. Od prvoplánové duchařiny má totiž daleko a protíná se v něm hned několik realit z různých časových období. V roli hlavních protagonistů jsem tak během hledání cesty z tajuplného Little Hope měla možnost nahlédnout do sedmdesátých let dvacátého století, a dokonce i do roku 1692. Historii města totiž poznamenalo právě toto období definované hlavně čarodějnickými procesy, jejichž oběťmi se často stali i nevinní lidé. Co považuji za velké plus, je také fakt, že výlety do minulosti nemalým způsobem ovlivní přítomnost a nejedná se tedy jen o příběhové flashbacky.

The Dark Pictures: Little Hope nabízí vizuál na vysoké úrovni, atmosféra nijak nezaostává

Atmosféra je v titulu hustá podobně jako mléčná mlha, před kterou v Little Hope neuniknete, za což může i prostředí, kde se hra odehrává. Je mnohem zajímavější než v Man of Medan, i když na první pohled nemusí působit velmi lákavě. Nezůstalo navíc jen při bloudění prázdnými ulicemi města a navštívila jsem hned několik opuštěných budov, které byly pochopitelně živnou půdou pro děsivá překvapení. Za ty v Little Hope může hned několik věcí – od neškodné kočky či havrana až po přízraky minulosti nebo obživlé mrtvoly. Design posledně jmenovaných se týmu v Supermassive Games opravdu vydařil a nepříjemný pohled na tyto neživé existence umocňuje i vydařená grafika.

Vizuální zpracování bylo pro mě pastvou pro oči, a to se netýkalo jen popraskané a puchýři poseté pokožce umrlců, ale i modelace světa a mimiky postav. Narazila jsem sice na přehnané projevy emocí podobně jako v Man Medan (například v jednom okamžiku se ženské hrdince uprostřed monologu tak protočily panenky, až jsem měla pocit, že je těsně před omdlením). Mám ale pocit, že se tvůrci začínají v tomto směru mírnit, výsledkem čehož jsou již mnohem přirozeněji působící projevy ve srovnání s úvodním dílem antologie..

Cestu neprostupnou mlhou si klestěte jedině s ovladačem v ruce

Po stránce ovládání dokáže Little Hope dost potrápit ty z vás, kteří se rozhodnou na hraní použít klávesnici a myš. První hraní jsem absolvovala právě s těmito dvěma periferiemi a zážitek měl od příjemného věru daleko. Hra sice nabízí klasické ovládání pomocí WASD kláves a také „point-and-click“ variantu, ale ani jedno není žádná sláva. 

Jde možná o čistě subjektivní záležitost, ale Little Hope se pro mě v momentech, kdy jsem mohla volněji prozkoumávat prostředí (při nastavení point and click), stala kvůli myšce a její symbolu na obrazovce poněkud suchou adventurou a atmosféra se najednou vytratila. Frustraci, která se dostavila vždy, když jsem se musela stěží „vyklikat“ ze stísněných místností, by se v dané chvíli také jen tak něco nevyrovnalo. Situace s ovládáním pomocí WASD byla o něco lepší, ale i tak bylo dost neohrabané a těžkopádné. 

Proto vřele doporučuji zapojení ovladače, se kterým je ovládání hladké a bezproblémové. Rozdíl jsem pocítila i při quick-time-eventech (blíže o nich v následujícím odstavci). Zatímco s myškou v ruce jsem musela rychle nasměrovat kurzor do označeného kroužku a kliknout, při hraní s ovladačem postačí stisk příslušného tlačítka.

Nebyla by to hra od Supermassive Games, kdyby neobsahovala quick-time-eventy (QTE) založené na stisknutí specifického tlačítka v ten správný okamžik. Ty prošly menší změnou k lepšímu tím, že vás na ně hra včas upozorní. Získáte tak dvě sekundy navíc, kdy můžete rychle mrknout na ovladač a rozložení tlačítek, případně ho ještě pevněji sevřít ve zpocených rukou. Pokud QTE nesnášíte, tato úprava váš názor nezmění, ale pro nás, kteří jsme si již na kombinaci QTE a náročných dialogových voleb zvykli, jde rozhodně o změnu k lepšímu.

Podobně jako v předešlých titulech od britského studia, i v The Dark Pictures Anthology: Little Hope ovlivňujete vývoj děje a jeho větvení volbami, ale také úspěšností ve zmíněných quick time eventech, případně v minihře simulující tep založené na mačkání tlačítka ve specifickém tempu. Těmito elementy vývojáři ze Supermassive Games běžně ve svých hororovkách nahrazují komplexnější soubojový systém, který mi však také díky pasážím nesoucích se ve znamení těžkých rozhodnutí nebo QTE nijak nechyběl.

Velkou část hratelnosti tvoří také pátrání po indiciích dotvářejících příběh, mezi které patří i tzv. premonitions (předtuchy). Jde o pohlednice, jež prostřednictvím krátkých video fragmentů prezentují možnou budoucnost. Dostanete tak menší ochutnávku toho, co jednu z postav čeká, a můžete v určitých momentech hry zpozornět a zvrátit (často tragický) osud jednoho z hrdinů. Tyto předtuchy jsou jedním z poznávacích znamení her od Supermassive Games a mně se tato idea nahlížení do budoucna velmi líbí.

V The Dark Pictures Anthology: Little Hope však ztrácejí na významu. Hrdinové příběhu se totiž v tomto konkrétním titulu ocitnou v situaci, kdy budou vědět, co (nebo kdo?) je může zabít, čímž se zužuje množství možných střetů se smrtí – a v daných situacích jsem opravdu nepotřebovala radu typu „pozor, může tě o zem přišpendlit kus plotu!“  a bojovala jsem s quick time eventy, co mi prsty stačily. Párkrát se mi stalo, že jsem v obrázky předpovězené situaci uvažovala jinak, protože mě hra k tomu nabádala, ale myslím, že Little Hope by se klidně obešlo i bez nich.

Pro lepší představu uvedu příklad z prvního survival hororu od Supermassive Games, Until Dawn, kde byl systém předtuch představen poprvé. Hlavním rozdílem mezi Little Hope a Until Dawn je v tomto ohledu fakt, že v druhém jmenovaném mohl protagonisty zasáhnout tragický osud hned několika způsoby. 

Životní cesta jedné z postav mohla skončit například pádem z výšky, skonáním v plamenech, rukou kamaráda nebo krvelačného monstra. Moje smysly tak okamžitě ožily ve chvíli, kdy se jeden z hrdinů ocitl na vrcholu strážní věže nebo se v jeho blízkosti objevily zápalky a vzpomněla jsem si na jednu z předtuch upozorňujících na danou situaci. V Little Hope je však počet možných úmrtí jedné postavy dost zúžený a jakékoliv upozornění na blížící se zubatou tak nebylo nutné, protože jsem okamžitě věděla, kdy se blížilo nebezpečí.

Ve dvou se to lépe táhne

Kapitolou samou o sobě (v případě této recenze doslova) je multiplayer ve hrách ze série The Dark Pictures Anthology. Tvůrci totiž hráčům umožňují prožít příběh sólo v singleplayeru, nebo společně s přáteli. A to buď s dalšími čtyřmi, přičemž během hraní všichni sedí v místnosti a v určitých částech hry si postupně podávají ovladač (každý hraje za jednu postavu), nebo v rámci online co-opu. Já jsem před psaním recenze absolvovala hru s kolegou Dominikem Faitem právě v kooperativním režimu, a to hned dvakrát, protože jsem si příběh chtěla vyzkoušet z obou dostupných pohledů.

Výsledkem bylo přibližně osm hodin živé diskuse, smíchu, uštěpačných poznámek (často vyřčených při nezvládnutém quick time eventu nebo ne zrovna nejideálnější zvolené dialogové volbě) a hlavně vzájemného lekání se. Tento režim tak rozhodně vřele doporučuji těm, kterým se nechce navštívit děsivou historií poznamenané místo osamoceně. Výhodou kooperace je také fakt, že vám budou zpřístupněny scény, které v sólo hře nebudete mít možnost vidět a získáte tak bohatší zážitek.

Supermassive Games tak, jak je známe (a máme rádi)

V nejnovějším přírůstku do série The Dark Pictures se určitě najdou aspekty hodné kritiky. Největším z nich je rozhodně ovládání pomocí klávesnice a myšky. Je pravda, že samotní tvůrci doporučují použít ovladač, Little Hope ale vyšlo ve stejném čase na PC i na konzole, proto nerozumím, proč se k ovládání na periferiích nepřistupovalo stejně, respektive proč se zážitek s myškou v ruce tak velmi liší od použití ovladače. Dalším negativem jsou premonitions, tedy předtuchy. S jejich samotnou přítomností ve hře problém nemám, ale vzhledem k vývoji děje ztrácejí na důležitosti.

I přes zmiňované nedostatky se však The Dark Pictures: Little Hope vyznačuje kvalitou, za kterou vděčí originálnímu vyprávění a skvělé atmosféře umocněné příběhy postav, o jejichž (ne)šťastný osud se navíc může hráč sám přičinit vlastními rozhodnutími. V tomto ohledu titul s přehledem předčil svého předchůdce – Man of Medan (2019) – a kvalitou se přiblížil k úplně prvnímu interaktivnímu thrilleru od Supermassive Games – Until Dawn (2015).

Grafické zpracování si také zaslouží pochvalu, společně se zajímavým pojetím multiplayeru, zejména online kooperativního režimu, kde odhalíte v singleplayeru skryté úlomky děje. Zdolání Little Hope mi zabralo přibližně 4–5 hodin, což nejsou závratná čísla. Devizou této hororovky je však možnost širšího větvení děje, v důsledku čehož je vysoce pravděpodobné, že se, podobně jako já, po prvním dohrání do Little Hope vrátíte znovu... a znovu, a znovu. Herní čas se tak může ztrojnásobit, což je při ceně 30 eur vcelku férová nabídka.

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry. Kopii pro recenzi poskytla distribuční společnost CENEGA CZECH.

• Zdroje: Vlastní

Recenze The Dark Pictures Anthology: Little Hope: závěrečné hodnocení

HW nároky pro The Dark Pictures Anthology: Little Hope PC

	Minimální HW požadavky	Doporučené HW požadavky
Operační systém	Windows 10 64-bit	Windows 10 64-bit
Procesor	Intel Core i5-3470 3.2GHz / AMD FX-8350	Intel Core i5-8400 6-Core 2.8GHz / AMD Ryzen R5 1600
Grafická karta	NVIDIA GeForce GTX 750 Ti / Radeon HD 8570	NVIDIA GeForce GTX 1060 / Radeon RX 580 8GB
DirectX	DirectX 12.0	DirectX 12.0
Operační paměť	8 GB	8 GB
Pevný disk	80 GB	80 GB

• Zdroj: game-debate.com (9. 11. 2020)