• Autor: Filip Němec
Ani po letech oblíbenost mobilního hitu Pokémon Go neutichá, a přestože loňský klon Harry Potter: Wizards Unite tolik povyku nevyvolal, letos na naše telefony zaútočil další velký kalibr location-based žánru. Pokémony a magické artefakty střídá prostředí Zaklínače, který stejně jako dvě zmíněné hry využívá mapových podkladů společnosti Google a rozšířené reality s cílem udělat z nás drsného vědmáka a zároveň odlehčit náš měšec. My jsme s mobilem v ruce nachodili desítky kilometrů a jak to dopadlo, zjistíte v naší recenzi.
zdroj: Spokko
Pokud jste alespoň vyzkoušeli Pokémon Go či Harry Potter: Wizards Unite, budete ihned po spuštění hry jako doma. Po rychlé tvorbě postavy, kde fanoušky propracovaného akčního RPG Zaklínač překvapí až nečekaně strohý editor, jste okamžitě vhozeni do virtuálního světa, který nápadně (a především záměrně) kopíruje ten skutečný. The Witcher: Monster Slayer totiž využívá mapové podklady od Googlu (hra vyžaduje internetové připojení a také GPS navigaci), takže ze silnic se stanou kamenem dlážděné cesty a z těch menších a méně frekventovaných polní cestičky lemované siluetami skutečných domů, či vodními plochami a lesy.
The Witcher: Monster Slayer — Announcement Trailer
zdroj: Spokko
Aby se z vás stal zaklínač, není nutné projít mnohaletým tréninkem a bolestivými mutacemi, pohodlí gauče i svého domova se však vzdát musíte.
Šikovně se tak prolne nebezpečný svět Zaklínače a ten náš skutečný, přičemž to pravé kouzlo na vás zapůsobí zejména v přírodě. Přítomnost harpií nebo ghúlů totiž vyznívá ve městě vcelku nepatřičně, už v základu tak The Witcher: Monster Slayer trošku naráží na specifika svého žánru – zatímco chytání magických předmětů, které nesmějí spatřit mudlové, či sbírání pokémonů dává perfektní smysl právě i ve velkoměstě, Monster Slayer v tomto případě tak trochu ztrácí své kouzlo. V mém případě jsem ale tento problém příliš nevnímal, sám totiž bydlím na malé vesnici s rybníkem jen pár metrů od domu, takže přítomnost drownera před mým prahem mi nepřipadá nijak podivná.
A nejde o metaforu, on tam skutečně stál! Zatímco totiž v tematickém propojení skutečného světa a toho zaklínačského smyšleného hra pokulhává jako tlející nekker, samotným zpracováním augmentované reality strká do kapsy jak Pokémon Go, tak i Wizards Unite. Při soubojích si totiž můžete zapnout AR pohled, který nepřátele umístí přímo do světa kolem vás – na polní cestu, lesní mítinku nebo do vaší ložnice, když se k nevoli manželky rozhodnete před spaním sundat pár čtyřnohých barghestů, protože se přes den nikde nevyskytují.
zdroj: vlastní
Augmentovaná realita je při soubojích příjemných zpestřením ještě více prohlubujícím propojení virtuálního a skutečného světa. Počítejte však s tím, že si ji plně užijete pouze na silnějších telefonech, protože jde o funkci relativně náročnou na výkon.
The Witcher: Monster Slayer podobně jako další dva zmiňovaní zástupci patří do tzv. location-based žánru, tedy her vyžadující váš fyzický pohyb. Různě po mapě (v měřítku 1:1 odpovídající světu kolem vás), totiž hra umisťuje monstra, suroviny a úkoly. Monster Slayer sice můžete zapnout doma a z pohodlí gauče sundat pár protivníků, ale velkého postupu tímto způsobem ve hře nedosáhnete.
Ovšem zatímco v případě Harryho Pottera stačilo posadit se ve městě do kavárny a úkoly a souboje se zjevovaly kolem vás, podobně jako v Pokémon Go musí Mohamed k hoře. Hra je lemována příběhovými questy, které budou někdy spočívat v zabití určitého počtu nepřátel stejného druhu, ale většinou vás zavedou na specifické místo, například jeden až dva kilometry od lokality, kde jste hru právě spustili. Jindy zase budete potřebovat surovinu padající jen z určitého typu nepřátel, a tak se vydáte, tak jak to mají zaklínači ve zvyku, na výpravu s cílem dostat jeden specifický cíl.
zdroj: vlastní
Nesporným kladem The Witcher: Monster Slayer je skutečnost, že oproti konkurenci nevyužívá data o hustotě osídlení a pohybu osob, a tak si plnohodnotně zahrajete jak ve velkoměstě, tak i na chatě.
Čekají vás tedy skutečné výpravy. Krátké i dlouhé procházky okořeněné skutečností, že vás hra donutí navštívit místa, kde jste třeba zatím vůbec nebyli, nebo jsou obtížně dostupná. Řada hráčů v tom najde velké zalíbení, protože jen těžko lze hledat něco tak diametrálně odlišného od hraní v temném doupěti, jehož hlavním soupeřem jsou právě sluneční paprsky. Na druhou stranu spousta dalších, včetně velkých fanoušků série The Witcher, z pochopitelných důvodů hru ani nevyzkouší, protože jejich představa o hraní je zkrátka jiná, a ačkoli mě osobně The Witcher: Monster Slayer baví, mám pro takový názor plné pochopení.
Co je tedy hlavním obsahem hry? Jsou to ony výpravy za krvežíznivými bestiemi útočící na nebohé obyvatelstvo nebo to, co se děje v momentě, kdy stvůru najdete? Rád bych napsal, že to jsou právě ony souboje, které jsou rozhodně daleko více propracovanější a náročnější než třeba v případě Wizards Unite, bohužel se však velmi rychle stanou jako u všech zástupců tohoto žánru obyčejnou rutinou sestávající převážně z opakujících se quick time eventů.
O výsledku souboje rozhoduje zejména level vaší postavy a kvalita výbavy a už méně váš um, a přestože zejména u těžších střetnutí je třeba alespoň trošku přemýšlet a mít přesnou ruku, jednoduchost a předvídatelnost soubojů jinak celkovou propracovanost hry značně devalvuje. Příliš prostoru pro taktizování a inovaci bohužel nepřináší ani příprava a výběr výbavy před samotným soubojem, která je sice klíčová, ale stisknutím jednoho tlačítka vám hra automaticky navolí nejvhodnější propriety.
zdroj: vlastní
Po vzoru knih a her i v The Witcher: Monster Slayer sehrají stěžejní roli lektvary a kouzelné olejíčky, stejně jako další vybavení v čele s množstvím ručně vyrobených bomb... a samozřejmě ikonická dvojice stříbrných a kovových mečů.
Souboje by rozhodně zasloužily alespoň mírně rozšířit o různé variace útoků či jejich způsobů blokování, na druhou stranu musím zopakovat, že na poměry location-based žánru je tato část hry velmi povedená a mobilní hráče pravděpodobně neurazí tolik jako tradiční pařany, kteří jsou zvyklí na daleko větší zapojení svých schopností, tedy nejen rychle klikat, ale také v reálném čase přemýšlet a plánovat.
Hráče podobných titulů nepřekvapí, že postup hrou je hodně pomalý a vzhledem ke zvolenému žánru je vcelku logicky postavený na zdánlivě nekonečném grindování. Jak budete postupně zvyšovat úroveň postavy, získáte stříbrný meč a další kouzla, bude celá hra zábavnější, přesto zejména v kontrastu s velkými hrami půjde o stále opakující se hratelnost, byť okořeněnou tím, že budete neustále někam chodit či dokonce běhat.
Trvanlivost i zábavnost hry nezachraňují ani RPG prvky, které v The Witcher: Monster Slayer nechybí, ale rozhodně mohly zaujmout daleko zásadnější roli. Zkušenostní body získané za navyšování úrovně postavy většinou jen zlepšují poškození útoků nebo účinnost lektvarů a neotvírají nové možnosti hraní. Stejně je na tom i výbava jako brnění nebo meče, které si kupujete za těžce vydělané zlaťáky. Pokud totiž jediným bonusem toho úplně nejdražšího brnění je perk přidávající za zabití protivníka 25 % zkušeností navrch, tak nějak ztrácíte motivaci každý den roztáčet ono grindovací kolečko.
zdroj: vlastní
Příjemným zpestřením na poměry location-based žánru jsou příběhové questy lemované komiksovým vyprávěním či větvenými rozhovory. Takových questů je však žalostně málo, přestože autoři slibují, že je budou postupně přidávat.
Velkým nepřítelem dlouhodobého úspěchu hry by mohlo být nastavení ekonomiky, za zabíjení monster totiž dostáváte jen zkušenosti a suroviny, zlaťáky padají pouze za příběhové questy či jednoduché denní úkoly. A zatímco ty příběhové budete plnit klidně i několik dní, denní úkoly jsou zase odměňovány dost bídně, takže na nejlepší meč budete hrubým odhadem šetřit při denním hraní přinejmenším 4 měsíce. A to za předpokladu, že si nic jiného nekoupíte.
Otázkou tedy je, jestli autoři nezvládli správně nastavit herní ekonomiku, nebo penězovody naschvál utáhli tak, abychom pustili chlup a v herním obchodě odklikli pár mikrotransakcí. Oproti Wizards Unite je The Witcher: Monster Slayer bez debat daleko více vlezlý co do nabízení mikrotransakcí, a i když můžete titul skutečně hrát, aniž byste utratili jedinou korunu českou, většinu času vám bude tiše našeptávat, že s tímhle startovacím balíčkem jen za 125 Kč by se hrálo o dost lépe.
Studio Niantic stojící nejen za Wizards Unite, ale také Pokémon Go či strůjcem celého žánru, hře Ingress, má letité zkušenosti, a tak není překvapením, že zmíněné tituly zvládly vybalancovat ekonomiku hry lépe. Zároveň se dá očekávat, že studio Spokko bude odměny i mikrotransakce ještě ladit a s velkou pravděpodobností nás čekají změny, tak jako u všech nových her z tohoto žánru.
zdroj: vlastní
Stejně jako v případě Harry Potter: Wizards Unite i zde si za reálné peníze koupíte až na výjimky pouze virtuální zlaťáky, a ne přímo jednotlivé položky v obchodě. Hra tím šikovně maskuje, kolik vlastně samotné předměty stojí a že to není úplně levná sranda.
Hra by si rozhodně zasloužila rozšířit o další aktivity, aby hratelnost nebyla tak repetitivní, přidat i zajímavější odměny a slušelo by se odladit i občasné problémy s odezvou serverů a další drobné (a odpustitelné) chyby. I přes všechny zmíněné nedostatky jde však na svůj žánr o povedenou hru, která oproti konkurenci exceluje skvělými animacemi postav, jejich detaily a také množstvím nepřátel. Nedá se popřít, že autoři zacházejí s celou značkou velmi citlivě, byť příběhové questy jsou pochopitelně jen velmi slabým odvarem toho, co lze zažít u série The Witcher na PC a konzolích.
Mě osobně nesmírně těší i skutečnost, že zatímco na vesnici bylo Harry Potter: Wizards Unite nehratelné z důvodu naprosté absence jakýchkoli aktivit, v tomto případě mám herní mapu plnou obsahu, monstra se navíc často obměňují a po poražení se kolem vás brzy objeví další. V rámci svého žánru tak nakonec Monster Slayer působí jako přinejmenším nadprůměrná hra a budete často žasnout nad tím, že vás nějaký free to play mobilní titul dokázal vytáhnout na několikakilometrovou procházku. Současně však může hráče tradičních velkých titulů právě kvůli své specifičnosti zklamat. Protože jde ale o hru dostupnou zdarma, jejím vyzkoušením nemáte co ztratit.
• Zdroje: Vlastní
Závěrečné hodnocení
The Witcher: Monster Slayer je mobilní, location-based free to play hra vycházející na chytré telefony (Android, iOS). Titul vyvíjí i vydává společnost Spokko. Hra vyšla globálně 21. července 2021.
Tato recenze byla napsána pro Android verzi. Hráli jsme na mobilním telefonu Samsung Galaxy S20+.
The Witcher: Monster Slayer je bezesporu kvalitním zástupcem location-based žánru, kde v některých ohledech vyčnívá a jinde zase padá do šedého průměru. Právě díky svému zaměření však není hrou pro každého – někoho odradí nutnost výprav a procházek, jiné hráče může zarazit až příliš velký důraz na grind a ani jednomu táboru nelze upřít smysluplné argumenty.
Klady
Zápory
Filip Němec
My name is Filip Němec and I mostly write everything there is about game consoles. Couch playing is my thing. I'm not too picky when it comes to gaming genres, but I prefer action adventure and racing. I really enjoy the Uncharted series, and I look forward to the Half-Life 3 release.
