• Autor: Ondřej Zeman
V průběhu minulých let jsme měli možnost vidět nejeden problematický start očekávané AAA hry. Zklamáním pro hráče byl Fallout 76 či No Man's Sky. Někteří z tvůrců se ze svých chyb poučili, jiní nikoliv. Pokud však myslíte, že vypouštění nehotových her je problematikou poslední půl dekády, rozhodně tomu tak není. Názorně vám to ukážeme skrze náš tematický článek o Total War: Rome II, v němž také zjistíte, zda už stojí za pozornost.
V roce 2013 patřilo Creative Assembly mezi důvěryhodná studia, která za sebou ještě neměla skutečně výrazný kiks. Každý správný fanoušek proto bezmezně věřil jeho slovům o tom, jak bude chystaný Total War: Rome II revoluční. Jak by také ne, když světu prezentovalo trailery, ze kterých většině komunity točící se okolo série Total War padala čelist. Ještě dnes si pamatuji záběry zaměřené na senát, ve kterém se senátoři hádají o to, jaké možnosti má k dispozici legendární vůdce Kartága Hannibal Barkas. Prostě a jednoduše to bylo vše až moc krásné na to, aby to bylo pravdou, o čemž se hráči mohli přesvědčit už 2. září 2013, kdy hra vyšla.
Total War: Rome II byl oproti svým předchůdcům značně osekaný, špatně optimalizovaný, AI nebyla obdařena zrovna nejvyššími taktickými schopnostmi a samotné jednotky také nebyly něčím, z čeho by měl člověk skutečně radost. Vlastně jsem si v dané době připadal jako beta tester, který však za právo pomoci tvůrcům zaplatil nemalou sumičku. Do jisté míry by se dalo říci, že právě tento kousek byl titulem, kvůli němuž jsem se rozhodl začít psát. Někteří přední recenzenti jej totiž označovali za bezproblémové dílo, jemuž se nebáli udělit velmi vysoká hodnocení, což vůbec neodpovídalo realitě, které čelil obyčejný hráč. Opravné updaty samozřejmě hře mírně pomohly, stále se však dlouhodobě jednalo o značně poznamenaný výtvor, jenž se hrál hodně těžko.
Ideální v dané chvíli bohužel nebyla ani DLC politika Creative Assembly, které se namísto na opravování zaměřilo na produkci dodatečných frakčních balíčků. Pokud si představujete expanze, jež aktuálně nabízí třeba Total War: Warhammer II, jste vedle, takovou podobu placená rozšíření před lety neměla. Vlastně se jednalo o další hratelná uskupení s víceméně totožnou hratelností a seznamem jednotek, které se od válečníků ostatních frakcí lišily skutečně jen symbolicky, což se nikomu moc nezamlouvalo, čemuž se nelze příliš divit. Cenovka navíc byla většinou stanovena na 9 euro, takže menší expanze po čase stály více než samotná hra, přestože Total War: Rome II jako komplet příliš neposouvaly.
Total War: Rome II - Bitva o tábor | Alza Gaming (Gameplay)
Namísto toho, aby umělá inteligence využila veškeré možnosti v kampani Total War: Rome II pracuje pouze s hrstkou z nich, což lze vidět na přiložených záběrech.
O reálný posun Total War: Rome II se postaraly až velké expanze, skrze něž chtěli vývojáři hráčům ukázat, že jsou schopni svou hru dát do stavu, kdy si její hraní budou moci všichni skutečně řádně užít. Zpočátku tato snaha bohužel nepřinášela příliš velké ovoce. Komplet měl stále značné technické problémy, stejně tak ani samotná DLC nebyla nikterak revoluční. Skutečně zásadní byl až po roce vypuštěný Imperator Augustus Campaign Pack, v jehož rámci došlo k vydání Total War Rome II - Emperor Edition, u níž už se dalo konstatovat, že se opravdu jedná o hotovou hru. K dokonalosti měl ovšem tento kousek stále daleko.
Jak již bylo řečeno v minulých řádcích, Total War: Rome II trpělo na počátku neskutečnou škálou problémů. Jednou z prvních věcí, s níž se vývojářům podařilo vypořádat, byl systém politiky v rámci frakce. Zatímco původní verze hry disponovala dosti strohým systémem, nad kterým si hráč nemusel příliš lámat hlavu, update Power & Politics, který dorazil spolu s expanzí Empire Divided, posunul politikaření na vyšší úroveň. Bát se proto nyní často musíte více zástupců své vlastní frakce než souseda, kterého je možné zpacifikovat za pomoci síly. Stačí jen dlouhodobě přehlížet výraznějšího politika, nebo dát přílišný prostor některému z generálů zastupujících jiný názorový proud než ten váš, a máte o zábavu v podobě převratu postaráno.
Zatímco zpočátku nevýrazná politika prošla v průběhu let určitou formou vývoje, který z ní udělal zajímavý prvek, budování měst bohužel stále patří mezi něco, z čeho fanoušci například Total War: Medieval II moc velkou radost mít nebudou. Totožně jako v Total War: Warhammer II je vám tu nabídnut koncept rozvoje měst, který je značně omezen počtem stavebních pozic, jako by nebylo možné plochu, na níž se metropole nachází, po nějaké době expandovat a tak získat další prostor pro stavbu. Technologický a vývojový strom je tu o něco omezenější než jinde, historie však nikdy generálům moc velký prostor pro rozvoj nedávala, takže je to něco, co lze do jisté míry chápat. Mody však řeší i tento nedostatek, více se na ně ovšem zaměřím až po detailním pohledu na umělou inteligenci.
Krátce po vydání představovala umělá inteligence v porovnání s jeho předchůdci jeden z nejslabších prvků Total War: Rome II. V bitvách nebyla schopna reagovat na podněty a často dělala naprosto nesmyslné chyby, za které by se nemusel stydět ani Pepek Vyskoč ze Švejka. Jednou se mi dokonce stalo, že AI mou armádu chytla nepřipravenou, ovšem dobře vybranou pozicí jsem však nakonec docílil remízy, protože se umělá inteligence mé voje neobtěžovala najít. Přestože jsem se nějak efektivně neschovával, nebyla mě schopná objevit, na což následně doplatila, jelikož jsem jí v nadcházejícím tahu odřízl od posil a prostě zmasakroval, načež jsem se vrhl i na posily, čímž jsem fakticky ukončil válku, která původně neměla skončit v můj prospěch.
Total War: Rome II - Výpad na město | Alza Gaming (Gameplay)
V základní verzi Total War: Rome II se umělá inteligence občas pouští do předem prohraných bitev.
V současnosti je na tom Total War: Rome II po této stránce už mnohem lépe než v době, kdy jsem ho pustil poprvé. Muži v čele armád jsou prozíravější než ti, kteří „veleli“ naposledy. Nelze však říci, že by umělá inteligence jako taková dokázala nakládat s vyvstalými situacemi dostatečně efektivně. Když ji srovnám třeba s AI z Total War Shogun 2, přijde mi stále dosti tupá. Nepracuje totiž s terénem, nepokouší se o divočejší obchvaty. Vlastně je to stále dosti nevýrazný sok, který dává hráči až příliš prostoru k manévrování, což japonští vojevůdci naopak nedělají, díky čemuž je považuji za výraznější stratégy než generály v Total War: Rome II, jimž by vůbec neškodila větší míra iniciativy.
Naštěstí pro vás byl konečně o kapku více odladěn systém automatických bitev, které je možno absolvovat s kvalitní armádou bez větších ztrát, díky čemuž ušetříte nemálo času, jenž byste za normálních okolností museli věnovat střetům s bezvýznamnými vojsky. Co vůdcům jednotlivých frakcí schází na bojišti, to dohánějí svou prohnaností mimo bitevní pole. Na strategické mapě se zástupci jednotlivých uskupení dokáží pohybovat relativně agilně, díky čemuž vás jejich rychlý vpád nejednou velmi nepříjemně zaskočí. Daleko více logicky se AI popravdě chová v dobách míru, je totiž více smířlivá a méně agresivní, čímž se v pozitivním ohledu liší třeba od počítačem ovládaných uskupení v Total War: Warhammer II nebo Total War: Three Kingdoms.
V obou zmíněných projektech je válka něčím tak samozřejmým, že ji je oponent schopen vyhlásit prakticky kvůli tomu, že jste se zle podívali na jeho souseda, který vás bez jakéhokoliv pádného důvodu napadl a při prvním výpadu neuspěl, což osobně nepovažuji za ideální fungování diplomacie. Tady můžete plně počítat se svým spojencem, stejně tak lze do jisté míry odhadnout, co udělají v následujícím tahu neutrální a nepřátelské frakce. Když kupříkladu zatlačíte protivníka do kouta, pokusí se jednat, díky čemuž už nebudete muset za všech okolností jeho existenci ukončit, protože bude ochoten přistoupit na nejednu nabídku, jež mu učiníte. Za vylepšení diplomacie u mě mají vývojáři velké plus.
Velkou zásluhu na vzestupu Total War: Rome II mají vedle datadisků také hráčské modifikace, které už nějaký ten pátek patří mezi něco, bez čeho si nemalá část hráčů sérii Total War už prakticky nedokáže představit. V Total War: Medieval II jsme se skrze ně mohli podívat třeba do univerza Warhammeru, Středozemně, či bezpočtu jiných světů, čímž byla značně navýšena životnost hry samotné. Total War: Rome II je na tom obdobně jako všichni ostatní zástupci této značky.
Total War: Rome II - Bitva Divide et Impera | Alza Gaming (Gameplay)
Jednou z nejvýraznějších modifikací Total War: Rome II je zaručeně Divide et Impera, které z něj dělá historicky mnohem přesnější kousek.
S pomocí modifikací můžete vylepšit kritizované chování umělé inteligence, rozšířit škálu jednotek, prodloužit délku bitev, či zefektivnit fungování ekonomiky a obchodu. Vlastně jde upravit prakticky cokoliv, co vám nesedí v základní verzi Total War: Rome II, což je něco, co většina normálních her neumožňuje. Někdy si říkám, že by CA měla začít aktivním fanouškům tvořícím modifikace platit, protože se jedná o obsah, který z jejich her dělá stálice, k nimž by si komunita bez různorodých úprav zřejmě nevytvořila až tak intenzivní vztah. Jednu věc však hráčská obec příliš vylepšit nedokázala.
Nevylepšitelným prvkem Total War: Rome II byla po delší dobu optimalizace, která vám ani na nejsilnějších strojích neumožňovala si jeho hraní pořádně vychutnat. Kdyby Creative Assembly tento problém vyřešilo během několika měsíců, nic by se zřejmě nestalo, komunita však musela na opravu čekat více než rok, a ani poté nebyl komplet v ideálním stavu. Aktuálně je na tom technická stránka o hodně lépe než v roce 2013, kdy k nám Total War: Rome II dorazilo. Navíc jsou tu k dispozici rozličné modifikace výrazně zdokonalující grafickou stránku, která přeci jen během let mírně zastarala.
Přestože jsou diamanty skutečně nádherné kameny, většina z nich sama o sobě až tak výrazná není, a tak je třeba je spojit s nějakým tím šperkem, čímž vynikne jejich krása. V případě Total War: Rome II je to vlastně stejné. Základ tohoto díla je velmi dobrá strategie, kterou se jejím tvůrcům povedlo během minulých let uvést do hratelného stavu a obohatit o řadu mechanik schopných člověka pohltit. K dokonalosti však tento kousek občas vyloženě potřebuje různorodé modifikace. Ty totiž obrušují jeho hrany, a hlavně nabízejí hráči možnosti, které v elementární verzi nenajde.
Zatímco v minulosti bych vás od tohoto kousku vyloženě odrazoval, nyní vám jej směle doporučím. Díky práci vývojářů a hlavně neskutečnému úsilí členů moderské komunity totiž stojí i přes některé své nedostatky za to. Upřímně doufám, že se Creative Assembly z počátečního selhání Total War: Rome II poučila, a v budoucnu se podobná situace už nikdy nezopakuje.
Total War: Rome II - Bitva s modifikacemi | Alza Gaming (Gameplay)
Skrze modifikace lze vylepšit také samotné bitvy, které jsou v původní verzi Total War: Rome II příliš rychlé, na což si komunita při vydání hodně stěžovala.
• Zdroje: Vlastní
