Trials of Mana (RECENZE) – Staré dobrodružství v novém kabátku

Trials of Mana (RECENZE PS4) – Obsah článku

1. Mana, Mana a zase Mana!
2. Souboje pro tři, aneb v jednom se to lépe táhne
3. Trials of Mana – Audiovizuální cesta do pohádky a zpět
4. Jak se Trials of Mana dařilo v moderním hávu?
5. Recenze Trials of Mana: závěrečné hodnocení
6. HW nároky pro Trials of Mana PC

Mana, Mana a zase Mana!

Trials of Mana je stejnojmennou předělávkou třetího dílu série se slovíčkem „Mana” v názvu. Nebudu vám nic nalhávat, tato herní značka mne naprosto minula a v roce 2020 jsem o ní slyšel vůbec poprvé v životě. Barvami hýřící cover hry ale vypadal dost divoce, má očekávání se tedy lehce prolínala s obavami. Uklidňoval jsem se ale myšlenkou, že vydavatel Square Enix by jen těžko investoval čas a peníze do předělávky nějaké hlouposti z 90. let. 

Trials of Mana vás zavede do barevného, až pohádkového světa, který se točí kolem mocné energie zvaná Mana. Zde v pradávných dobách Bohyně Many stvořila magický Meč Many (Sword of Mana), pomocí kterého porazila osm strašlivých monster a zaklela je do stejného počtu Kamenů Many. Bohyně se ale tímto aktem úplně vyčerpala a uložila se k odpočinku do Stromu Many (a přikryla se Peřinou Many, načechrala si Polštář Many...) a na dlouhá staletí usnula. 

Po určité době klidu a míru ovšem Mana, magická esence prostupující tento svět, začala pomalu slábnout, navíc se objevili lidé, kteří hodlají osvobodit monstra zakletá v Kamenech Many, aby získali jejich nezměrnou moc. A právě tady přicházíte na scénu vy, partička dobrodruhů, co dokáží překonat veškeré nástrahy, spasit svět a zachránit jeho obyvatele. A Manu. Protože Mana je v tomto univerzu všechno.

Děj příjemně odsýpá, bohužel je ale až příliš lineární a nabízí naprosté minimum odboček či vedlejších questů. Herní svět pak působí poněkud jednorozměrně a příběh vás nedokáže úplně pohltit. Na druhou stranu, každá hra nemusí být supervážné drama o několika dějstvích, někdy stačí být prostě jen čistokrevnou pohádkou s kouzelnou atmosférou. A přesně tou Trials of Mana je. 

Souboje pro tři, aneb v jednom se to lépe táhne

Na samém začátku hry si z celkového výběru šesti charakterů (vcelku klasická RPG povolání) sestavíte tříčlennou skupinu dobrodruhů. Vaše volba ovlivní nejen počáteční lokaci, ale i určité příběhové zvraty a situace, včetně závěru hry, Trials of Mana tedy disponuje celkem solidní znovuhratelností. Hru sice na začátku procházíte úplně sami, vaši parťáci se k vám ale vcelku rychle postupně přidají a zejméne v soubojích přiloží ruku v dílu. Tedy alespoň teoreticky.

Problém je v tom, že vaši spolubojovníci jsou naprosto tupí a nemají ani základní pud sebezáchovy. Hra vám sice umožní jim nastavit určité vzorce chování, jestli se mají zaměřit spíše na útok či obranu (atd.), co je to ale platné, když se chovají jako lumíci s těžkou depresí. V obyčejných soubojích to tak patrné není, ale v boss fightech (kterých je mnoho) se zpravidla nechají zabít během několika málo vteřin. Jejich umírání bylo tak časté, že jsem nad mými slavnými parťáky brzy zlomil hůl a ani se je nesnažil nijak oživovat, raději jsem se zbytek souboje řešil svépomocí. Což je ve hře, kde souboje s nepřáteli tvoří naprosto zásadní část hratelnosti, poněkud nešťastné. 

Soubojový systém je ale ve své podstatě povedený, byť poněkud jednoduchý. K dispozici máte lehký a těžký úder, úskok, skok a několik speciálních schopností, které postupně odemykáte levelováním svých charakterů, případně volbou jejich specializace. Souboje jsou hodně založené na pozicování a včasných úskocích z dosahu nepřátelských útoků, jejichž směr a rozsah účinnosti je jasně naznačen rudými plochami na zemi. Stačí tedy sledovat tyto „nápovědy” a měli byste být v pohodě, ale například létající nepřátele musíte nejprve několika ranami srazit k zemi, než jim můžete uštědřit nějaká zásadní poškození. 

To je ale v podstatě vše, co soubojový systém nabízí. Na jednu stranu je skvěle přístupný i začátečníkům, veteránům žánru akčních RPG ale bude po pár hodinách hry nejspíš připadat značně stereotypní. Během hraní Trials of Mana navštívíte spoustu vizuálně rozmanitých lokací, které přímo přetékají neustále se respawnujícími nepřáteli, osobně jsem ale rychle ztratil touhu jednotlivé mapy nějak hlouběji prozkoumávat a do bojů se vůbec pouštět.

Kvůli lineární povaze hry a absenci vedlejších questů jsou totiž šance, že narazíte na nějakou zajímavou dějovou odbočku, naprosto mizivé, poklady roztroušené po mapě většinou nejsou nijak vzrušující a samotné souboje začnou velmi brzy působit značně ohraným dojmem. Kdybych za ně tedy nedostával zkušenosti, asi bych se jim aktivně vyhýbal - z jednotlivých lokací se tak rychle staly pouhé prostory, které musím proběhnout, abych se posunul dále v příběhu. Což je škoda.

Trials of Mana – Audiovizuální cesta do pohádky a zpět

Po audiovizuální stránce je Trials of Mana kouzelným počinem, jehož svět bych rád objevoval do posledního detailu. Grafika je krásná a místy až připomíná malované knižní ilustrace, hra navíc poměrně často střídá prostředí – podíváte do zasněžených planin, pouští, trávnatých krajin, jeskyní, pirátských lodí, měst, hradů, vesnic (atd.), na vizuální nudu si tedy v této hře stěžovat nebudete.

Neméně zdařilá je i hudební složka hry, která střídá klasické orchestrální melodie s říznějšími motivy, které zazní hlavně během soubojů a bossfightů... Zvuky obecně jsou na vysoké úrovni, jednu věc si ale autoři přeci jen mohli odpustit. A sice ten odporný, nervydrásající skřípavý zvuk, který hra vydává při otevírání a zavírání inventáře. Rozumím tomu, že to má znít jako stará truhla plná pokladů, něco na tom zvuku mě ale nutilo si vytrhat ušní bubínky a vyrobit z nich tamburínu, jen aby ta bolest už odešla. Obecně vzato ale vývojáři se studia Xeen na modernizaci 25 let staré hry odvedli skvělou práci a hra působí naprosto současným dojmem. 

Vizuální styl je silně ovlivněný stylem anime, což u původně japonského RPG dává perfektní smysl. U designu hratelných charakterů a postav obecně je to jednoznačným kladem, ovšem monstra a příšery, na které budete v Trials of Mana narážet, byly na můj vkus možná až moc roztomilé a „pokémonské”. Což je samozřejmě otázkou osobních preferencí a nelze to brát jako objektivní zápor, někteří protivníci (třeba zombie) ale působí až příliš stylizovaně a přichází tak o veškerou důstojnost. Tedy ne, že by ji ohnilé mrtvoly někdy měly.

Jak se Trials of Mana dařilo v moderním hávu?

Abych to ale nějak shrnul, moderní předělávka 25 let staré hry Trials of Mana je kouzelně vypadajícím akčním RPG, které bez větších problémů drží krok se současnými tituly. Největším problémem je zde až příliš lineární příběh, tragická AI vašich spolubojovníků a jednodušší soubojový systém, který je sice ideální pro nováčky, zkušené hráče akčních RPG ale pravděpodobně začne brzy nudit. 

Pohádková atmosféra a skvělá audiovizuální stránka hry ovšem dohromady vytváří velmi pohodový zážitek, který v současné době u mnoha her nenajdete. Pokud tedy hledáte pozvolnější vstup do žánru akční RPG, nebo prostě jen chcete zachránit magický svět, který se točí kolem mocné magické esence, Trials of Mana je ideální volbou. Hra vyšla 24. dubna 2020 pro platformy PC, PS4 a Nintendo Switch.

Tato recenze byla napsaná pro PS4 verzi hry.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Trials of Mana: závěrečné hodnocení

HW nároky pro Trials of Mana PC

	Minimální HW požadavky	Doporučené HW požadavky
Operační systém	Win 8 64	Win 10 64
Procesor	Intel Core 2 Duo E4400 2.0GHz / AMD Athlon II X2 280	Intel Core i5-4690T 2.5GHz / AMD Ryzen R3 1200
Grafická karta	AMD Radeon RX 460 2GB / NVIDIA GeForce GTX 760	AMD Radeon RX 470 4GB / NVIDIA GeForce GTX 1050 Ti 4GB
DirectX	Verze 11	Verze 11
Operační paměť	4 GB RAM	8 GB RAM
Pevný disk	20 GB volného místa	20 GB volného místa

• Zdroj: game-debate.com (5. 6. 2020)