Vampire The Masquerade – Bloodhunt (RECENZE) – Praha zalitá čerstvou krví

Vampire: The Masquerade – Bloodhunt (RECENZE PC) – Obsah článku

• V Vampire The Masquerade – Bloodhunt je Praha městem lovců
• Jeden život nestačí
• Předběžný přístup dal Vampire The Masquerade – Bloodhunt možnost rozvinout svůj potenciál
• Recenze Vampire: The Masquerade – Bloodhunt: závěrečné hodnocení
• HW nároky pro Vampire: The Masquerade – Bloodhunt PC

V Vampire The Masquerade – Bloodhunt je Praha městem lovců

Prvním místem, kam jsem byl v rámci hraní Vampire The Masquerade – Bloodhunt vpuštěn, byly katakomby. Jejich základní koncept nebyl špatný, avšak minimálně v předběžném přístupu jsem z nich měl dojem nevyužitého potenciálu. Nyní je z nich místo, kde by chtěl žít svůj neživot snad každý upír. Všechny klany tu mají svůj prostor, kde prezentují svou kulturu a především vůdce, který vám poví více o tom, jak to v životě jeho věrných chodí. Rozhodně to už není pouze místo, kde člověk čeká na to, až se bude moci vydat do dalšího zápasu. Transformováno nebylo pouze hlavní doupě krvesajů. Jistých změn se dočkala také samotná Praha.

Ta byla tvůrci v mnoha ohledech vylepšena, takže jednotlivé části Starého města už nepůsobí tak genericky jako dříve. Více se od sebe liší, díky čemuž jsem si vychutnal každou minutu, kterou jsem mohl v tomto virtuálním zpracování Prahy strávit. Hra opět hodně sází na vertikální design. Boje se tím pádem neodehrávají pouze v úzkých uličkách a na velkých náměstích, ale také na střechách, kde sice člověk má přehled o tom, co se děje po okolí, avšak je též logicky více na očích. Stává se z něj tím pádem snadný cíl pro každého, kdo se rozhodne střešní krysy lovit. Samotný návrh horních pater této metropole je slušný. Když chcete, máte možnost vyváznout z nejedné situace skokem za nějaký ten chrlič, nebo seskočením do nižších pater.

Pokud jde o uličky, u těch si nemohu stěžovat. Jsou pěkně úzké a většinou nabízí ideální prostor pro přepady. Nikdy však nevíte, kdy se z lovce stane kořist, protože přepadený se velmi rychle může dostat k útočníkům za pomoci šplhání a pak jim ukázat, zač je toho loket řádně nabroušenou čepelí. Jestli bych měl Vampire The Masquerade – Bloodhunt po stránce návrhu herního světa přeci jen něco vytknout, je to fakt, že tu není část mapy zaměřená na metro, ale člověk nemůže mít vždy vše, co by si přál. U tohoto prvku však doufám, že se ho časem přeci jen dočkáme, protože tvůrci na svém světě aktivně pracují a obohacují Prahu o nové prvky, které navyšují celkový zážitek z průchodu městem.  

Abych na něj zcela nezapomněl, silnou stránkou noční Prahy je také dabing. Ano, v ulicích města lze slyšet hlasy některých známých českých herců. Celku ale bez debat dominuje Marek Vašut, který se po svém účinkování v Blade 2 po letech opět vrátil k upíří tématice. Zaslechnout jej můžete prakticky po celé metropoli, protože právě on k vám promlouvá z městských reproduktorů a prezentuje teroristický útok, kvůli němuž je tohle místo z velké části uzavřeno. Kromě něj ve Vampire The Masquerade – Bloodhunt najdete kupříkladu také Jirku Mádla, nebo Kláru Issovou, jež představuje každou občanku, která vyděšeně utíká před hrozbou z temnot.

Jeden život nestačí

Hodně častým problémem snad všech battle royale her je fakt, že v nich máte pouze jediný život, takže vaše cesta může skončit dříve, než pořádně započne. Vampire The Masquerade – Bloodhunt se s tímto problém vypořádal mistrně. Upíři přece jen tak neumírají, ne? Takže tu máte hned od počátku dva pokusy, jež vám pomohou zvládnout situace, na které vaše hráčské schopnosti prostě nestačí. Dvakrát a dost však v tomto titulu neplatí. Život si lze vždy doplnit vysátím skutečného srdcaře. Tedy vždy není úplně to správné slovo. V samotném finále se případná možnost oživení vytrácí. Musím ale říct, že tento prvek je něčím, co dává tomuto dílu grády. Nikdy totiž nevíte, koho díky němu ve finále potkáte.

Sám jsem během jediného zápasu několikrát padl jen proto, abych se mohl znovu zvednout, bojovat a následně si odnést vítězství, které v režimu pro jednoho hráče náleží pouze jednotlivci, zatímco v rámci týmových her jsou to dvojice, nebo rovnou trojlístky upířích lovců. Do boje o titul finálního přeživšího se dá vrhnout rovnou za sedm tříd ze čtyř krevních linií. Vedle už známých členů klanu Brujah, Nosferatu a Toreador tu nyní je také jeden zástupce Ventrue. Zatímco konkurence má dočasnou neviditelnost, vyšší bojovou sílu či okouzlující zpěv, tenhle chlápek jde do akce s chvilkovým zvýšením odolnosti a zpomalovacími efekty, které pro nejednoho nepřítele znamenají takřka jistý rozsudek smrti.

Zbraní, s nimiž se dají protivníci posílat na onen svět, nabízejí tvůrci Vampire The Masquerade – Bloodhunt dostatek na to, aby si z nich vybral i ten největší gurmán. Stejně jako u většiny titulů zastupujících tento žánr tu prim hrají pušky, pistole, brokovnice, kuše a také vrhače špičatých kolíků. To, jaké s výstrojí způsobíte zranění, je definováno barvou, a především rychlostí střelby. Odstřelovačky samozřejmě dokáží zabít na jeden, či dva zásahy. U těch ostatních se vám soky podaří srazit k zemi až po několika zásobnících. Za nejúčinnější lze však považovat kontaktní nástroje. Katany, meče a požární sekery prostě mají něco do sebe i v éře plné našlapaných kvérů. Tedy minimálně v momentu, kdy se k cíli dostanete.

Předběžný přístup dal Vampire The Masquerade – Bloodhunt možnost rozvinout svůj potenciál

Pro řadu her představuje early access místo, do kterého vstoupí a už nikdy z něj nevyjdou, a když už se jim to náhodou podaří, tak výsledek opravdu není něčím, z čeho by měl hráč radost. Samozřejmě existuje také skupina, pro kterou není problém projít předběžným přístupem a následně všem nevěřícím Tomášům vytřít zrak. Právě do této kategorie patří Vampire The Masquerade – Bloodhunt, jehož setrvání v této fázi vývoje nebylo dlouhé, avšak kompletu jistě v mnohém prospělo. Vývojářům se v něm podařilo zbavit opravdu výrazných bugů, své dílo vyvážit a trošku si pohrát s podobou města, což považuji za kroky, které jsou pro úspěch této hry hodně zásadní.

Díky práci tvůrců během předběžného přístupu nyní máme k dispozici kvalitní online akci, v níž se dají s jedním ze členů hrstky upířích klanů prolévat potoky krve. Herní svět je tu uvěřitelným místem a přítomnost dodatečných upírů ovládaných umělou inteligenci tomuto dílu neškodí, nýbrž naopak prospívá, protože se jimi dá vyvážit dočasná absence jistého počtu hrajících hráčů. Ladně mi též přijde vyřešen F2P režim, který na nikoho nevyvíjí výrazný tlak a přitom přináší řadu zajímavých kosmetických úprav. Za sebe bych si dokázal představit, rozsáhlejší spektrum krvesajských společenství, ale nových linek se snad v budoucnu ještě dočkáme.

• Zdroje: Vlastní

Vampire: The Masquerade – Bloodhunt (RECENZE)

Závěrečné hodnocení

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry.

Hodnocení8/10 VELMI DOBRÉ

Verdikt:

---

Stověžatá Praha se stala jedním z hlavních tahounů Vampire The Masquerade – Bloodhunt. Není to však jeho jediný trumf, pouze jeden z mnoha. Tento free to play battle royale je hrou pro každého, kdo má rád tuto tématiku, žánr a nevadí mu, když se většina akcí neodehrává pouze na zemi. Pokud jste minimálně jednou v duchu přikývli, určitě jej zkuste, za pokus nic nedáte.

Klady

• Jeden život navíc dodává celku vyšší míru zábavnosti
• Praha schopná pohltit
• Pestrá škála zbraní
• Upíři kontrolovaní umělou inteligencí

Zápory

• Škála klanů by mohla být rozsáhlejší
• Absence metra/kanálů zamrzí

Ondřej Zeman

My name is Ondřej Zeman. I've been playing video games since I was a kid, and over the past few years, my hobby has become a professional reality. Now, I write several dozens of video game reviews. I mostly play strategy games, turn-based RPGs, and quality FPS.

Vampire: The Masquerade – Bloodhunt (DOJMY Z HRANÍ PC) – Obsah článku

1. Vašim hřištěm je ve Vampire: The Masquerade – Bloodhunt noční Praha
2. Co upír, to unikát
3. Konečná smrt? Jedině z rukou nepřátel
4. Vampire: The Masquerade – Bloodhunt je příjemným překvapením
5. HW nároky pro Vampire: The Masquerade – Bloodhunt PC

Vašim hřištěm je ve Vampire: The Masquerade – Bloodhunt noční Praha

Sharkmob AB rozhodně nejsou prvními, kdo se rozhodli Prahu použít jakožto kulisu pro svou upíří hru. V minulosti jsme už měli možnost se do naší hlavní metropole podívat v rámci Vampire: The Masquerade – Redemption, jenže to nebyl úplně pěkný pohled. Vlastně to byla taková východoevropská víska čpějící chudobou, celkově to prostě nebylo úplně nejlepší vykreslení srdce naší země. Vampire: The Masquerade – Bloodhunt je v tomto ohledu o mnoho povedenější než jeho předchůdce, a i když ani zde se nedá říct, že by šlo o věrnou kopii Prahy, i přesto jde o jednu z nejsilnějších stránek hry.

Praha je ve Vampire: The Masquerade – Bloodhunt futuristickým městem zasaženým pandemií, takže jeho noční ulice jsou relativně prázdné, což zřejmě dalo příležitost upírům odstartovat masakr netušených rozměrů, na jehož konci přežije pouze jediný upír, či parta podobně smýšlejících krvesajů. Protože se jedná o město z nepříliš vzdálené budoucnosti, můžete v něm nalézt bezpočet míst, která jste někdy mohli navštívit. Podívat se lze na část Karlova mostu, poskákat po Španělské Synagoze, či se dostat na vrchol některého z kostelů nabízejících vám nádherný výhled na město. V aktuální verzi však nedostanete Prahu jakožto celek, ale pouze jednu z její částí, abych byl specifický, jedná se o městskou část Praha 1. Mimo její hranice se zatím bohužel nedostanete.

Pokud si myslíte, že je to oproti jiným battle-royale hrám nedostatek prostoru, ve skutečnosti to tak vůbec není. Tvůrci totiž vsadili na vertikální hratelnost, takže se pohybujete nejen v pražských ulicích, ale také na jejich střechách, kde probíhají o nic méně divoké boje. Za sebe však musím říct, že se mi v uličkách líbilo více než ve vyšších patrech města, protože tam mířil kvůli lepšímu rozhledu prakticky každý, což vedlo k nepříjemným masakrům, jež jsem málokdy přežil. Vůbec bych se nebál říct, že zpracování města je jedním z prvků patřících mezi silné stránky Vampire: The Masquerade – Bloodhunt.

Co upír, to unikát

Ještě předtím, než vyrazíte do ulic noční Prahy, si musíte vybrat jednoho ze šesti upírů pocházejících ze tří klanů. Ti jsou obdařeni vždy dvěma speciálními schopnostmi a jednou pasivní. Brujah jsou specialisté na sílu, což jim umožnuje za pomoci unikátní dovednosti vytvořit vlnu odrážející kulky. Toreadoři jsou naopak mistry v ovládání smrtelníků a určité formě léčení, takže je lze považovat za ideální postavičky pro týmovou práci. Pokud patříte mezi hráče, kteří preferují sólovou dráhu, tak je nejlepší volbou Nosferatu, za něhož jsem sám hrál snad nejvíce.

Hlavním důvodem, proč se mi Nosferatu zalíbil, byla jeho pasivní dovednost, jíž není nic jiného než nahození kamufláže, čímž mi neskutečně připomínal predátora a jeho lovecký styl. Zatímco jiní se musí městem doslova probojovat, za členy tohoto klanu máte možnost se ulicemi proplížit. Nejste sice kompletně neviditelní, ale když si dobře stoupnete, jen málokdo vás najde, takže se můžete usadit třeba na střeše a klidně se pustit do odstřelování. Aby vás ve vaší práci nikdo nerušil, máte po ruce nášlapnou bombičku s jedem. No a pokud vás přeci jen protivníci najdou a nebudete schopni jim ukázat zač je toho loket, je zde ještě možnost rychlého úniku. Prostě postava pro sólisty jako vyšitá.

Upíři nejsou jediní, kdo je ve Vampire: The Masquerade – Bloodhunt určitým způsobem unikátní. Jedineční jsou také lidé, nebo lépe řečeno chuť jejich krve odrážející emoce, které mají. Narazit můžete na spokojené, zádumčivé, či naštvané jedince. Jakmile se do nich zakousnete, máte možnost z nich získat bonus, který vás určitým způsobem posílí. Agresor navýší vaší fyzickou efektivitu, flegmatik sníží čas potřebný k znovu užití předmětu a zamilovaný dodá vašemu tělu potřebnou regeneraci. Absorbovat jste schopni jen určitý počet emocí, čím víc však dané složky vypijete, tím citelněji pocítíte účinek. Až (a pokud vůbec) Vampire: The Masquerade – Bloodlines 2 dorazí, něco podobného bychom měli nalézt i v něm.

Lidé ve Vampire: The Masquerade – Bloodhunt nepředstavují pouze lovnou zvěř. Vedle obyčejných občanů čekajících na to, až se jim zakousnete do hrdla, jsou tu ještě členové tajné organizace Entity. Ti upíry moc nemusí, a tak je v Praze loví. Nalézt je můžete prakticky po celém městě. Jsou to totiž hlídači speciálních míst, na kterých se nachází lepší výstroj. Na střety s nimi se je nutné pokaždé řádně připravit, protože se jedná o profíky na slovo vzaté, kteří z vás během chvíle udělají skutečnou mrtvolu. Osobně se mi PvE aspekt líbí a doufám, že ho tvůrci v budoucnu ještě rozpracují.

Konečná smrt? Jedině z rukou nepřátel

Promakané město, několik herních tříd a PvE prvek nejsou tím jediným, čím se Vampire: The Masquerade – Bloodhunt liší od konkurenčních projektů. Odlišně se tvůrci rozhodli přistoupit třeba i k prvku smrti. Jestliže vás v boji těžce zraní, není to konečná. Fakticky se z toho můžete ještě vylízat, protože masivní poškození vás jen dočasně odstaví z boje, díky čemuž se k němu máte možnost po pár vteřinách vrátit. Pokud se vám ovšem podaří po tak dlouho dobu unikat pozornosti nepřátel. Když si vás totiž všimnou, mohou vás dorazit a rozšířit si tak schopnost vstřebávat lidské emoce. Je tedy pouze na štěstí, zda přežijete či nikoliv.

Spektrum zbraní, které můžete k eliminaci protivníků použít, je tu hodně rozsáhlé. Nabídnuty jsou vám ve Vampire: The Masquerade – Bloodhunt brokovnice, taktické pušky a samozřejmě také odstřelovačky, s nimiž kosíte protivníka na větší vzdálenosti. Těm z vás, kteří volíte spíše kontaktní přístup, dávají autoři pestrou škálu smrtících hraček majících vždy nějakou tu speciální schopnost. Taková katana je kupříkladu schopná odrážet projektily, zatímco dva meče umožnují dělat divoké výpady. V tomto ohledu jsem byl též spokojen. Aktuálně mohu tvůrcům vytknout pouze relativně časté pády, ale tak to už prostě u testovacích verzí bývá.

Vampire: The Masquerade – Bloodhunt je příjemným překvapením

Když jsem viděl Vampire: The Masquerade – Bloodhunt poprvé, myslel jsem si, že to bude jen další z řady battle-royale her neschopných přijít s ničím originálním. Nakonec musím uznat, že jsem se v něm trošku pletl. Je to totiž originální titul, který přichází s řadou prvků, které jsem dosud neviděl, a pokud ano, nebyly zpracovány tak efektivně jako zde. Pochválit musím tvůrce především za to, jak se jim povedlo převést do herní podoby Prahu. Pochvalu si zaslouží též za design jednotlivých specializací, fungování herního světa a soubojový systém mající něco do sebe. Přítomné jsou samozřejmě bugy, ale to tak u beta verzí už bývá. Celkově vidím v tomto kousku potenciál, tak snad nám tvůrci při vydání dodají dílo se slušnou škálou tříd, větší mapou a slušným F2P modelem.

Tyto dojmy z hraní byly napsány pro PC verzi hry.

• Zdroje: Vlastní

Ondřej Zeman

My name is Ondřej Zeman. I've been playing video games since I was a kid, and over the past few years, my hobby has become a professional reality. Now, I write several dozens of video game reviews. I mostly play strategy games, turn-based RPGs, and quality FPS.