• Autor: Alexandra Vaníková
We Were Here Forever je již čtvrtým dílem v sérii logických kooperativních adventur We Were Here, kterou vyvíjí a publikuje nizozemské studio Total Mayhem Games. We Were Here Forever nás vzalo na starobylý hrad plný hlavolamů a své pocity z této návštěvy jsme přetavili v následující řádky recenze.
zdroj: Total Mayhem Games
We Were Here Forever částečně navazuje na předchozí díly v sérii a pokračuje ve vyprávění příběhu o hradu Castle Rock a jeho obyvatelích. Pokud ale s předchozími hrami v sérii nemáte zkušenost, nemusíte mít obavy, znalost starších dílů pro hraní toho posledního potřebná není. V útrobách Castle Rocku se ocitnete spolu s dalším spoluhráčem v roli dvou badatelů.
zdroj: vlastní
O členech královské rodiny a jejich osudech se budete dozvídat víc i přímo během luštění puzzle.
Jak jsme spolu s mým herním parťákem Dominikem během hraní zjišťovali, Castle Rock se rukou vlastního krále toužícího po věčném životě stal prokletým místem a vy se stanete obětí záludných plánů královy pravé ruky – intrikánského šaška. Děj nelze označit za špatný, ale nepatří ani k tomu nejlepšímu, co v žánru adventur najdete. Ve hře však plní velmi cennou roli – tvoří pevný základ pro řadu logických úkolů, do kterých se spolu s vaším spoluhráčem pustíte.
zdroj: vlastní
Herní svět ve We Were Here Forever tvoří nejen realitou inspirovaná prostředí hradu, ale také fantaskní prvky. Dvorní šašek vás například bez váhání uvězní ve své herní skříňce, ze které vás dostane pouze vzájemná spolupráce.
Hlavolamy jsou díky umnému propojení s příběhem pestré a vývojáři jejich prostřednictvím využili potenciálu prostředí hradu, jeho okolí a také různých abstraktních lokalit na maximum. Pro úplnost dodám, že v lepším pochopení příběhu a při luštění některých hádanek vám pomůže i čeština (titulky). Lokalizace má sice své mouchy (některé texty nejsou přeloženy vůbec, případně překlad není přesný), účel však splní, a hráči neznalí angličtiny ji jistě ocení.
Vývojáři ušili We Were Here Forever na míru pro dva lidi, kteří jsou častokrát na své pouti rozděleni a při řešení hlavolamů odkázáni výlučně na vzájemnou komunikaci, která probíhá, jak je u série We Were Here zvykem, pouze prostřednictvím vysílačky. Jedná se o vcelku jednoduchý, ale efektivní způsob, jak celkovou hratelnost ozvláštnit, jelikož vás používání vysílaček nutí komunikovat co možná nejefektivněji.
Část logických úkolů je hlavně o postřehu a jejich zdolání závisí právě na správné a promptní komunikaci. U jiných hlavolamů vám zase hra naservíruje množství symbolů, které uvidíte pouze vy a budete je muset popsat spoluhráči. Právě tehdy vznikaly během hraní s mým kolegou vskutku zábavné situace, kdy jsme pro jednotlivé symboly vymýšleli až bizarní, ale zároveň výstižné názvy, které nám umožnily popsat daný symbol co možná nejpřesněji a nakonec nás přivedly i k úspěšnému řešení hádanky.
Některé znaky tak během našeho průchodu hrou dostaly jména jako „bodybuilder se dvěma hlavami“, „rozkládací židle“ či „ufon aka omega s aténkami“. Na adresu fungování vysílaček nelze z mého pohledu vyřknout křivé slovo a tato originální mechanika našla skvělé zužitkování i ve We Were Here Forever.
Pro lepší komunikaci a hladší průběh hrou vám však doporučuji hrát s někým, s kým jste hrát zvyklí, případně má s logickými tituly zkušenosti. Spojovat síly s náhodným člověkem online se moc nevyplatí, protože vzájemná souhra je u podobných her důležitá. A když už budete scrollovat seznamem přátel na Steamu, myslete na to, že pro hraní musí We Were Here Forever vlastnit oba hráči, což je sice mrzuté, ale titul nestojí nějakou nekřesťanskou částku a za 18 eur dostanete pořádnou porci logických hlavolamů, jejichž louskáním strávíte přibližně 10 až 15 hodin (jedná se o dvojnásobek toho, co nabídl předchozí díl).
Přestože ve We Were Here Forever je přítomna dějová linka, středem pozornosti se plným právem stávají logické puzzle. Vývojáři totiž při jejich tvorbě odvedli skvělou práci a je nesmírně obtížné vybrat si a vyzdvihnout jen některé z nich. Před We Were Here Forever nejsou v bezpečí žádné mozkové závity, hra prověří i vaši pozornost a mrštnost, v jednom případě dokonce váš sluch.
zdroj: vlastní
Část úkolů je zaměřena i na navigaci, kdy musíte spoléhat výlučně na slova spoluhráče.
Ve hře jsme například narazili na prostorové hlavolamy, které rozpohybovaly těla našich hratelných postav. Řeknu vám, prohánění se po platformách a přes portály v šaškovém hracím boxu podle pokynů vašeho parťáka dá pořádně zabrat. Některé úkoly bylo zase třeba zdolat ve vymezeném čase, který je naznačen buď stopkami, nebo třeba množstvím kyslíku ve virtuálních plicích vašeho spoluhráče (logické uvažování pod tlakem je přece to pravé ořechové, ne?).
Vývojáři si ale samozřejmě připravili nějakou tu potravu i pro hráčovu dedukci. Budete tak postaveni před luštění výše zmíněných symbolů či hledání řešení na základě dílčích informací, které získáte listováním v kronice rodu či při pohledu na jeho rodokmen. Jednoduše když budete mít pocit, že kreativita tvůrců při vymýšlení hádanek už nemůže sahat dál, překvapí vás další umně navržené puzzle.
zdroj: vlastní
Puzzle zaměřené na mrštnost střídají hlavolamy, u kterých je třeba si na pomoc vzít tužku a papír.
O jejich vysoké kvalitě napovídá i fakt, že mnohé z nich se mně i Dominikovi dostaly pod kůži... tedy spíše pod šedou kůru mozkovou, výsledkem čehož byly dlouhé herní seance, ve kterých zádumčivé citoslovce „hmmm“ střídalo spájení indicií na kousku papíru s nadějí nalezení finálního řešení hlavolamu. Puzzle se v neposlední řadě mohou pyšnit propracovaným a nápaditým grafickým zpracováním. Je tak vysoce pravděpodobné, že ještě předtím, než se pustíte do luštění hlavolamu, strávíte úvodní vteřiny kocháním se jeho designem.
Chvalozpěvy na grafické zpracování zbytku hry se však pějí mnohem hůře. Kromě hlavolamů a lokací jim věnovaným totiž hra vypadá až nevzhledně. Tento neduh nejvíce „vynikne“ při delších pasážích, kdy hráči pouze kráčejí kupředu k další hádance. Dané úseky slouží pouze jako vata propojující některé části hry a jedná se o dosti hluchá místa, během kterých není prezentován ani příběh. Někdo by mohl namítat, že může jít o přestávky, kdy hráči dostanou prostor prohodit pár slov i mimo louskání hlavolamů, což by bylo naprosto v pořádku, kdyby během těchto pasáží hra nepředváděla chabou technickou stránku.
zdroj: vlastní
We Were Here Forever s výjimkou samotných hlavolamů detaily vskutku nesrší.
Tvůrci jako kdyby onen slušivý grafický kabátek oblékli pouze jednotlivým puzzle a na zbytek hry zapomněli. Často se tak stane, že narazíte na neopracované textury či stejné modely částí prostředí (například v katakombách narazíte pouze na jednu a tu stejnou oranžovou houbu). Výjimkou nejsou ani různé grafické glitche, a to zejména v reakcích postav na své okolí. Při pohledu na krásné zpracování hlavolamů jednoduše zamrzí, když hratelná postava v ruce drží neviditelnou vysílačku, při otáčení mohutného mechanismu se ani nenamáhá chytit k tomu určenou páčku nebo se při lezení na žebřík asi tři sekundy nekontrolovatelně smýká.
zdroj: vlastní
Nejproblematičtější se pro můj počítač staly otevřenější lokace, kde případně padal sníh. Tehdy klesl počet snímků za sekundu pořádně nízko.
We Were Here Forever a zejména její hráče trápí i nezvládnutá optimalizace. Hra žádné grafické orgie nepředvádí a podle oficiálních doporučených systémových požadavků by neměla být nijak náročná, o to víc je tento problém nepochopitelný. Po snížení kvality detailů a jiných úpravách se vám sice dostane relativně plynulého herního zážitku, ale logicky tím utrpí už tak slabá grafická stránka. Očekáváme, že tento problém vývojáři časem odstraní, ale pouštíte-li se do hry v těchto dnech, myslete na to, že budete muset nějaký ten detail v zájmu svižnosti obětovat.
... pro naplňující herní zážitek budete muset skousnout místy vysloveně ošklivá prostředí, kterým vývojáři nevěnovali takovou pozornost jako designu hlavolamů a s nimi spojeným lokacím. Nepotěší ani grafické glitche a zejména špatná optimalizace, kvůli které se i při tak graficky nenáročném titulu herní počítač zadýchá.
Na druhé straně však nejnovější dílko od Total Mayhem Games nelze tak snadno odsoudit kvůli zmiňovaným nedostatkům. Stále totiž jde o skvělou logickou adventuru, od které se mohou ostatní tituly v žánru učit, ať už po stránce vizuálu jednotlivých hlavolamů, jejich pestrosti, propojení s příběhem hry a v neposlední řadě i náročnosti, která od hráčů vyžaduje plné soustředění a zapojení mozkových závitů na maximum. Třešničkou na dortu je už jen originální mechanika v podobě vysílaček, které hráči používají ke komunikaci při luštění puzzle.
• Zdroje: Vlastní
Závěrečné hodnocení
Tato recenze byla napsaná pro PC verzi hry. Klíč k recenzi poskytla PR agentura Game Drive.
We Were Here Forever je pořádně tvrdým oříškem. Avšak poté, co se probojujete místy graficky nevzhlednou a technicky chabě zvládnutou skořápku, čeká vás sladké jádro v podobě hodin kooperativní zábavy ve společnosti širokého spektra skvěle navržených logických úkolů.
Klady
Zápory
Hrám se věnuji od svých dvanácti let, kdy byly na vrcholu mého žebříčku strategie Cossacks, Age of Empires, legendární Mafie či taktická střílečka Brothers in Arms. Dnes mě pravděpodobně najdete vymetat lobby multiplayeru nejnovějšího Call of Duty. Z emotivní jízdy v podobě The Last of Us se nejraději vzpamatovávám u GTA V a pokud zrovna nesekám nemrtvé v nějaké zombikárně, tak se určitě pokouším objevit moji další oblíbenou hru v nepřeberné studnici indie titulů.
|
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
|---|---|---|
| Operační systém | Windows 10 64-bit | Windows 10 64-bit |
| Procesor | Intel Core i3 4000 series | Intel Core i5 4000 series |
| Grafická karta | Nvidia GTX 750TI | Nvidia GTX 970 |
| DirectX | DirectX 11.0 | DirectX 12.0 |
| Operační paměť | 6 GB | 8 GB |
| Pevný disk | 25 GB | 25 GB |
• Zdroj: Steam (16. 5. 2022)
Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.
Základní sestava: AlzaPC GameBox Core Mini - R5 / RTX5050 / 16GB RAM / 1TB SSD / Bez OS |
Optimální sestava: |
Sestava pro náročné: |
