Může to vypadat zvláštně, ale jsou případy, kdy se rozhodnete svůj systém neupgradovat – anebo si ho ponechat a upgradovat jenom částečně. Může jít o počítač na staré hry, průmyslový systém k řízení dávno nepodporovaných systémů, který není snadné nahradit, nebo o stroj, který má výjimečnou sentimentální nebo praktickou hodnotu. Michal Rybka má v rukávu hned několik takových zkušeností z dlouholeté praxe.
Tak například autor si udržuje několik notebooků IBM Thinkpad X31, které mají výjimečně dobrou klávesnici ideální na dlouhé psaní. I tak se dá docela dobře žít, zvláště když si uvědomíte úskalí, která má rozhodnutí neupgradovat. Je to možné, ale není to úplně bezpečné a musíte vědět, co děláte. Nyní se podíváme na problémy, které vám hrozí – a jak je obejít.
i
Mrkněte se, jak vypadala historie počítačů.
Předně – pokud chcete, aby váš systém dlouho fungoval, musíte ho udržovat v kondici a pravidelně ho čistit například stlačeným vzduchem. Prach a nečistoty, které systém nasává, ho pozvolna zanáší, zhoršují teplotní problémy komponent a mohou vést ke zničení motorů ventilátorů. Ty jsou zvláště u laptopů nahraditelné jen velice těžko, protože každý výrobce drží náhradní díly jen po určitou dobu. Pokud vyloženě plánujete udržovat systémy dlouhodobě funkční, raději předem nakupte originální díly, hlavně ty mechanické – větráky, ale také baterie.
Sony Vaio PCG 505 – Dell Inspiron 8000 – Acer Aspire TimelineX 4820TG – Lenovo ThinkPad X1 Carbon 5
Pokud jde o baterie, je možné po určitou dobu sehnat náhradní baterie nové, ale nebude to navždy. Pokud je nakoupíte předem, musíte (!!!) dodržovat pravidlo, že je alespoň jednou ročně zkontrolujete, i když jsou jen uložené v rezervě. Dbejte na to, aby při ukládání byly nabité zhruba na 70 %, ty kvalitnější degradují pomalu, ty méně kvalitní rychleji a je třeba je kontrolovat častěji, ideálně jednou za půl roku. Některé dlouhodobé skladování stejně nepřežijí, ale s tím se nedá nic dělat.
Dále budou odcházet disky. Dnes je možné koupit specializované SSD disky s rozhraním IDE, které se dají použít i ve starších systémech. Alternativou jsou také Compact Flash karty, ale pozor, pouze ty, které podporují také IDE protokol – jde typicky o průmyslové modely, vždy je třeba ověřit kompatibilitu. Compact Flash se pak osadí do adaptéru a použije se jako náhrada harddisku. Starší klasické mechanické disky lze koupit například v online bazarech, ale jde o staré produkty a jejich stav je nejistý, takže ty nedoporučujeme.
Samozřejmě je vhodné držet si originální instalační média, abyste mohli systém nainstalovat. Ne vždy je to možné, například už nejde stáhnout z internetu průběžné updaty a patche, takže pokud svůj počítač chcete připravit na dlouhý život daleko za hranou očekávané životnosti, doporučujeme jeho disk s plně updatovaným systémem oklonovat pomocí klonovacích stanic nebo speciálního softwaru na nový disk, kde se vytvoří přesný duplikát. Operační systémy od Windows XP výše umí s SSD korektně pracovat, u starších systémů je vhodné použití konzultovat s retro odborníky. V případě, že zjistíte, že starý systém už nejste schopni nainstalovat, ale hardware je ještě funkční, můžete vždy vyzkoušet nějakou lehkou (hardwarově nenáročnou) distribuci Linuxu.
Největší slabinou starých systémů je paradoxně právě software. Pokud je operační systém mimo podporu, nedoporučujeme počítač připojovat vůbec k internetu – v lokální síti to obvykle není problém, ale pro systém bez bezpečnostní údržby je internet rizikové místo. S tím, jak skončí podpora operačního systému, končí i podpora aplikací. Doporučujeme najít a nainstalovat poslední kompatibilní verzi s daným systémem a potom zakázat automatický update – ten je schopný stáhnout nekompatibilní verzi a přeinstalovat s ní tu funkční.
U extrémně starých strojů (například z éry MS-DOSu a starších) už začínají problémy i s přenosem dat, protože je často nelze připojit do sítě a nejjednodušším způsobem pro přenos dat je disketa. Světe, zboř se – i dnes si můžete na Alze koupit externí floppy mechaniku, jako je Sandberg Floppy Mini Reader, která vám dovolí číst a zapisovat floppy disky. Jiným řešením je pro starý systém pořídit čtečku/zapisovačku SD nebo micro SD karet, která se na starém systému tváří jako výměnný disk – a dá se číst na nových strojích.
Spousta problémů se starým hardwarem je řešitelná, retro komunita je nezřídka schopná poradit i s opravami a se složitějšími problémy. Udržovat starý hardware funkční je ale komplikované a nákladné a v mnoha případech je otázkou, zda prostě neupgradovat a starý software neprovozovat na emulátorech, jako je softwarový DOSBox, anebo zda si nepořídit dedikovaný emulační hardware využívající pokročilé FPGA čipy, které se mohou rekonfigurovat za chodu a emulovat starý hardware prakticky na úrovni jednotlivých čipů.
Používat starý hardware je koníčkem mnoha uživatelů v retro komunitě. Má to však svá pravidla. Pokud máte zajímavý historický notebook, tak se jej rozhodně nezbavujte.
