• Autor: Alexandra Vaníková
Hororová série Alone in the Dark zažila největší boom během devadesátých let a stala se dokonce jednou z inspirací pro dnes již kultovního zástupce stejného žánru – Resident Evil. Alone in the Dark se ale teď dočkal kompletního remaku pod taktovkou studia Pieces Interactive, který usiluje o pozornost skalních fanoušků i úplně nové generace hráčů. Jak se nové verzi této klasické hororovky dařilo v naší recenzi, zjistíte na následujících řádcích.
zdroj: THQ Nordic
Hned na začátku je třeba říci, že nejnovější Alone in the Dark nenavazuje na předchozí díly v sérii a jde o reimaginaci prvního titulu z roku 1992, která zachovává témata, prostředí a postavy původní hry, ale zároveň vypráví zcela nový příběh. Pro hraní tohoto Alone in the Dark tak nemusíte znát předchozí tituly, což mě jako naprostého nováčka v sérii velmi potěšilo.
O Alone in the Dark jsem totiž poprvé slyšela až v souvislosti s recenzovaným remakem, který mě zlákal příslibem jedinečné noirové atmosféry s lovecraftovskou příchutí. Příběh Alone in the Dark hráče zavede na americký Jih 20. let minulého století, konkrétně do New Orleans a jeho okolí. Vydáte se sem v kůži dvojice protagonistů – mladé ženy Emily Hartwood pátrající po svém strýci a jím najatého soukromého detektiva, Edwarda Carnbyho.
zdroj: vlastní
Emily do Derceta přivedl velmi podezřelý dopis od jejího strýce, proto si na pomoc neváhala přizvat i zkušeného detektiva.
Děj hry se odehrává primárně v panství Derceto známém již z původní hry, které slouží jako psychiatrická léčebna pro bohaté pacienty. Využít služeb místních odborníků se rozhodl i Emilyn strýc Jeremy poté, co mu podle jeho vlastních slov mysl zatemnila zlovolná entita jménem The Dark Man (Temný muž).
Alone in the Dark nabízí všechny potřebné ingredience pro temný příběh: děsivé panství pro psychicky nemocné s pozoruhodnou partičkou pacientů a personálu, nezaměnitelnou atmosféru New Orleans, voodoo rituály, lovecraftovské prvky a muže pronásledovaného hrůznými přízraky. Tento mix skutečně většinu času funguje celkem dobře, pohrává si s vaší myslí a bravurně stírá hranice mezi skutečností a nadpřirozenem.
zdroj: vlastní
Zvláštní chování obyvatel Derceta bude jednou z hlavních záhad, které se v Alone in the Dark budete snažit rozluštit.
Mrzí mě však, že vedlejší postavy, jmenovitě pacienti Derceta, nedostali v příběhu větší prostor, stejně jako příběhové linky Emily a Edwarda, kterým je ve hře věnováno jen pár desítek minut, než se opět nespojí do jedné společné (více v následující kapitole). Její zakončení doprovázené určitými (až absurdními) událostmi bylo navíc pro mě trochu zklamáním a doufala jsem v rafinovanější rozuzlení.
Ještě než se pustíte do průzkumu Derceta, si na začátku hry z dvojice Emily a Edward zvolíte hratelnou postavu. Podobně jako například v případě Resident Evil 2 totiž nejsou průchody hrou za každého hrdinu úplně stejné a budete-li chtít odhalit opravdu každičký detail příběhu, je skutečně žádoucí, abyste nové Alone in the Dark absolvovali alespoň dvakrát hrajíc za každého z protagonistů.
Při prvním průchodu za Emily a druhém za Edwarda jsem skutečně narazila na nové cutscény a také jednu či dvě rozdílné lokality. Přesto mě ale nepříjemně překvapila míra, do jaké si byly oba průchody podobné, což bylo nejvíce zřetelné při luštění puzzle. Drtivá většina z nich je totiž zcela identická v obou průchodech hrou a nedivila bych se, kdyby právě tato skutečnost mnohé odradila od opětovného hraní.
zdroj: vlastní
Alone in the Dark by mělo být podle vývojářů rozehráno vícekrát, abyste prozkoumali každé zákoutí příběhu, opětovný průchod však nenabídne dvakrát velkou dávku originálního obsahu.
Tvůrci sice v tomto směru neslibovali dramaticky odlišné herní zážitky, podle mého ale tak promarnili obrovskou příležitost odprezentovat tentýž příběh z pohledu dvou zcela odlišných lidí, což by mu přidalo na hloubce. Absolvovat hru za Emily a Edwarda přitom mohlo být jiné i po gameplayové stránce.
Odlišné hlavolamy by zajistily, že by hráčovy mozkové závity při druhém průchodu neběžely jen na setrvačník, velmi zajímavé by také bylo odlišit způsob boje proti přízrakům z Jeremyho temných vidin, které vás zde budou pronásledovat. Obě postavy mají k dispozici několik stejných zbraní, ale arzenál smrtících hraček bych raději viděla v rukou detektiva Edwarda, zatímco při hraní za Emily mohl hrát hlavní roli stealth.
Určitou motivací pro opětovné rozehrání Alone in the Dark mohou být pro některé ještě sběratelské předměty, tzv. Ligniappes. Kompletizací jejich setů pak můžete odemknout nové cutscény či dokonce konce, což je skvělý způsob, jak sběratelské předměty, které většinou plní jen kosmetickou funkci, zužitkovat. Já sama bych se za účelem jejich sesbírání do třetího průchodu hrou pustila, v následující kapitole popisovaný soubojový systém mě však odradil.
Příběhové nedostatky jsou sice nemilé, neovlivní však váš zážitek z hraní tak, jako soubojový systém, který je v případě Alone in the Dark nejslabší stránkou. Pamatuji si, jak mě při prvním střetu s monstry v temné úzké uličce New Orleans polil studený pot. Ne však kvůli hnijícím tělům a chapadlům příšer, ale neohrabaným pohybům postav při nakládání se zbraněmi a zlobivé kameře, která vám hlavně ve stísněných lokacích dá zabrat.
Příliš dlouhá animace po přebití znemožňuje aktivaci sprintu (ten se mimochodem při nabíjení deaktivuje automaticky), pokud se navíc v poslední chvíli rozhodnete místo přebití použít zbraň na blízko, máte smůlu. Kvůli pomalým pohybům hrdinů vás totiž ještě předtím, než stihnete tasit kladivo, sekeru, krumpáč... nepřátelé umlátí k smrti.
zdroj: vlastní
Při soubojích se v Alone in the Dark pořádně zapotíte, ne však kvůli vysoké obtížnosti.
Ze zajetí monster je navíc velmi obtížné se vymanit, jelikož hratelné postavy jsou příliš zaměstnány ostentativní reakcí na jejich smrtelné zásahy. Jakmile jsem tak v jednom momentě nedávala pozor a přikradly se ke mně dvě krvelačné entity, nejednou šlo o dopředu prohraný souboj. Nenajdete zde totiž tlačítko pro vykrytí útoků a vaší jedinou záchranou se stane jen úskok (díky Pieces Interactive alespoň za ten).
V herním světě jsou kromě omezených zásob nábojů a léčiv rozmístěny také cihly a molotovy. Jejich fungování je však velmi zvláštní. Pokud chcete po nepříteli jeden z těchto předmětů hodit, nemůžete tak učinit z libovolného místa. Je třeba aktivovat jeho hození přímo tam, kde je položen a neustálým držením tlačítka akce nasměrovat jeho dráhu.
zdroj: vlastní
Možnost házet předměty by byla vítána, kdyby nebyla stejně frustrující jako střelba.
Jde o velmi nešťastný systém, který komplikuje už tak neohrabané souboje a vícekrát jsem se díky snaze zaskočit příšeru cihlou nebo molotovem dostala ještě do větších problémů. Stačí totiž neopatrný stisk tlačítka nebo nepřesné míření a promarníte šanci na vítězný souboj.
Detektivní a logická složka Alone in the Dark je však na tom už lépe. Hodně času vám zde zabere právě zkoumání vašeho okolí a sbíráním různých indicií, které vám následně usnadní luštění s nimi spojených puzzlů. Ty v Alone in the Dark nejsou nadměrně náročné, a kromě logiky jako takové jsou mnohé z nich navázány na určení správné postupnosti kroků a především postřeh.
Předtím, než jsem se například mohla pustit do správného uspořádání dílků jedné ze skládaček, jsem nejprve dva z nich musela najít. Hra vám explicitně neřekne, kde je hledat, navede vás však správným směrem pomocí různých dokumentů či odkazů od obyvatel Derceta, které byly k mému potěšení navíc kompletně nadabovány.
zdroj: vlastní
Některé puzzle jsou mezi sebou propojeny.
Pro nalezení požadovaného předmětu tak nemusíte převrátit vzhůru nohama celé panství a prohledávat každou píď, zároveň ale nejste okradeni o ten slastný pocit, když učiníte požadovaný objev, za což hře putuje palec nahoru. K jednomu ze zmíněných dílků například v tomto případě vedla cesta na zahradu, kde jsem ho po oprášení znalostí z fyziky pomocí pár kroků vylovila ze studny.
Druhý z nich se zase ukrýval v zamčené vitríně s pozoruhodně vypadajícím zámkem, jehož kombinaci jsem musela vydedukovat z vícerých stop. Řešení puzzlů zde tak pěkně odsýpá a nenarušuje tempo vyprávění příběhu, což je ve hrách jako Alone in the Dark důležité. Pro úplnost dodám, že titul nabízí i několik nastavení, která vám při luštění puzzle mohou pomoci, zvýrazňováním určitých informací na mapě a vysvícením klíčových předmětů v rámci tzv. Modern módu.
zdroj: vlastní
Alone in the Dark klade důraz i na čtení různých dokumentů, které stejně jako legenda na mapě usnadní hledání dalších indicií.
Myslím si však, že pokud vám logické hry či detektivky nejsou cizí, bez problémů Alone in the Dark zvládnete i v Old School režimu, kde jsou podobné nápovědy omezeny na minimum. Některé hlavolamy byly sice zpočátku důvodem mého nechápavého výrazu na tváři, po chvilce se mi však pomyslná žárovka nad hlavou rozsvítila a další dávka dopaminu po úspěšně vyřešeném problému mě hnala dál.
Alone in the Dark bych neoznačila za hororovou hru v pravém slova smyslu, protože momentů, kdy jsem se opravdu lekla, bych mohla spočítat na jedné ruce. Hře však nelze upřít velmi dobrou, tajemnou, místy až tíživou atmosféru. Tu skvěle podtrhuje výborný soundtrack, přičemž právě on se v mém případě často postaral o ten správný pocit úzkosti při průchodu hrou.
Hudbu Alone in the Dark lze zařadit do ne úplně zpopularizovaného žánru dark jazz či doom jazz. Poznáte ho podle toho, že se do potemnělých elektronických melodií vkrádají ty jazzové (klarinet či saxofon) – lepší hudební podkres pro temnou detektivku zasazenou v kolébce jazzu prostě nenajdete.
zdroj: vlastní
Jinak kvalitní dabing v případě Alone in the Dark tak trochu kazí zastaralé působící animace postav, které jsou navíc v ostrém kontrastu s krásnými prostředími.
U zvukové stránky hry se ještě na chvíli zastavím, konkrétně u dabingu. Dvojici hlavních postav propůjčili hlas i vizáž známí herci Jodie Comer (Free Guy, Poslední Souboj) a David Harbour (Stranger Things, Nouzový východ), kterému role rázného detektiva skutečně sedla. Hereckým výkonům Comer a Harboura nemůžu vytknout nic konkrétního, měla jsem však pocit, že hra jim nedala dostatek prostoru na to, aby jejich talent skutečně zazářil.
Celkově však lze dabing označit za velmi slušný, pomohl mi také překousnout animace postav (i nepřátel), které připomínají spíše doby minulé. Vzhledem k tomu, že hra vychází pouze na současnou generaci konzolí, bych jednoduše očekávala vyšší míru realističnosti.
zdroj: vlastní
Estéti si v Alone in the Dark přijdou na své.
Na druhou stranu mě ale příjemně překvapilo, s jakou péči tvůrci přistupovali k designu herního světa (proč se tedy nedočkaly i postavy?). Nejenže vás hra provede mnoha zajímavými lokacemi, od louisianských bažin až po starověký Egypt, každá z nich v čele s propracovanými útrobami Derceta navíc srší detaily, které jsem měla tendenci zkoumat i bez toho, aby byly součástí nějakého hlavolamu.
Po předešlých rádcích jste již asi pochopili, že návrat Alone in the Dark nedopadl, alespoň v mém případě, nejlépe. Sledování příběhové linky z pohledu dvou hlavních hrdinů zní sice na papíře výborně, v tomto případě však nabízí až příliš podobný herní zážitek. Ten navíc úplně neprozkoumá do hloubky životní příběh ani jednoho z protagonistů a hlavní děj zakončí zvláštním sledem událostí. Skutečným hororem je v případě Alone in the Dark soubojový systém a animace postav také nepůsobí nejlépe.
Hledání kvalit na tomto remaku je tak opravdu detektivní prací, bylo by však nefér tvrdit, že žádné nemá. Tvůrcům se podařilo bravurně zachytit atmosféru amerického jihu a New Orleans, pod což se podepsala nejen skvělá hudba, slušný dabing, ale i propracované lokality.
zdroj: vlastní
Podíváme se ještě někdy do světa Alone in the Dark? Nechme se překvapit.
Logické hádanky vám zase příjemně rozpohybují mozkové závity, aniž by byly příliš náročné a narušovaly tak plynutí děje, zároveň ale nabídnou požadované „heuréka“! momenty. Poměr pozitiv a negativ, a hlavně herní čas, který v případě zdolání titulu za obě postavy nepřesáhne 12 hodin, mi však momentálně Alone in the Dark nedovoluje s klidným svědomím doporučit a už vůbec ne při ceně 50 eur.
Nováčkové by se měli poohlédnout jinde a namísto Alone in the Dark sáhnut například po jeho pomyslném žákovi – sérii Resident Evil. Fanouškům toužícím svést se na vlně nostalgie pak doporučuji počkat na výraznější slevu nebo případné zařazení hry do jedné z předplatitelských služeb.
• Zdroje: Vlastní
Závěrečné hodnocení
Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi hry. Klíč k recenzi poskytl vydavatel THQ Nordic.
Remaku Alone in the Dark se i přes několik světlých momentů úspěch původní hry zopakovat nepodařilo. Stále ji totiž trápí větší nedostatky, kvůli kterým se jasnou volbou pro fanoušky propracovaných hororů nestane.
Klady
Zápory
Hrám se věnuji od svých dvanácti let, kdy byly na vrcholu mého žebříčku strategie Cossacks, Age of Empires, legendární Mafie či taktická střílečka Brothers in Arms. Dnes mě pravděpodobně najdete vymetat lobby multiplayeru nejnovějšího Call of Duty. Z emotivní jízdy v podobě The Last of Us se nejraději vzpamatovávám u GTA V a pokud zrovna nesekám nemrtvé v nějaké zombikárně, tak se určitě pokouším objevit moji další oblíbenou hru v nepřeberné studnici indie titulů.
|
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
|---|---|---|
| Operační systém | Windows 10 64-bit | Windows 10 64-bit |
| Procesor | Ryzen 3 3100 / Core i3-8300 | Ryzen 7 3700X / Core i5-12400 |
| Grafická karta | GeForce GTX 1050 Ti / Radeon RX 570 | GeForce RTX 2060 / Radeon RX 5700 XT |
| DirectX | DirectX 12.0 | DirectX 12.0 |
| Operační paměť | 8 GB | 16 GB |
| Pevný disk | 50 GB (SSD doporučeno) | 50 GB (SSD doporučeno) |
• Zdroj: Steam (19. 3. 2024)
Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.
Základní sestava: AlzaPC GameBox Core Mini - R5 / RTX5050 / 16GB RAM / 1TB SSD / Bez OS |
Optimální sestava: |
Sestava pro náročné: |
