Rádi byste sáhli po zajímavé knize, ale na klasické čtení vám v těchto sychravých podzimních dnech chybí ta správná knihomolská nálada? Zkuste se zaposlouchat do audioknihy Soumrak dne, díla Kazua Ishigura, čerstvého držitele Nobelovy ceny za literaturu.
Soumrak dne je příběhem pana Stevense, majordoma ze staroanglického panství lorda Darlingtona. Jeho loajalita vůči zaměstnavateli je vskutku obdivuhodná; málokomu se poštěstí být ve stejné místnosti, ve které se otevírají mezinárodní politické debaty a pořádají konference věstící pořádný politický debakl.
Stevens to štěstí má, avšak veškeré tyto aktivity ho nechávají ledově klidným. Středem jeho zájmu je totiž jediné – odvést bezchybnou práci, aby byl jeho zaměstnavatel spokojen. Vše ostatní ho jen odvádí od práce. Člověk by si řekl, kde ve skutečnosti u pana Stevense končí ryzí oddanost a začíná prachobyčejné pokrytectví.
Poprvé Kazuo Ishiguro pana Stevense představil čtenářům v roce 1989. Příběh majordoma stihl ještě téhož roku zabodovat; spisovateli se podařilo získat jedno z nejprestižnějších ocenění anglicky hovořících zemí, a sice Bookerovu cenu za literaturu. Kazuo Ishiguro se knižnímu klubu theguardian.com svěřil s příběhem, jak se mu podařilo Soumrak dne napsat během pouhých čtyř týdnů.
Po prožívaném rozptýlení, které spisovateli dlouhodobě znemožňovalo najít čas a především pevnou vůli plně se soustředit na psaní, přišel společně se svou ženou na poněkud nevšední způsob rozvržení pracovní doby – cvičně si tento pracovní postup pojmenovali "Velký třesk". Během Velkého třesku se v Ishigurovi probudil produktivní duch a skutečně se rozepsal. Psaní se intenzivně věnoval šest dní v týdnu po celé čtyři týdny, v neděli si dopřával volno.
Bylo mu tehdy 32 let, když se společně s manželkou přestěhovali do domu v Sydenhamu na jih Londýna, kde se mu podařilo naplno se oddat studiu. Pod rukama mu prošlo nespočet knih o britském služebnictvu, politice a zahraničních politických strategiích, spousta brožur a esejí včetně titulu Nebezpečí, které skýtá role gentlemana od Harolda Laskiho. Velký třesk pak podle Ishigura přišel v pravý čas.
Některé nově vytvořené pasáže knihy, psané v odpoledních hodinách, byly obsahově v rozporu se stránkami Soumraku dne, které Ishiguro napsal během rána. Tehdy bylo pro Kazua prioritou především to, aby se mu podařilo vyjít se všemi svými nápady na povrch a patřičně je rozvést. Sám sebekriticky přiznává, že neobroušené věty i některé dialogy postav nestály za nic. Jejich smazání ovšem nepřicházelo v úvahu – Kazuo se rozhodl, že v knize zůstanou, jen je poupraví a dostanou nový punc.
Autorovi se podařilo do příběhu zakomponovat křehký milostný příběh pana Stevense a slečny Kentonové. Ishiguro sepsáním tohoto díla jednoznačně dokázal, že s láskou se v literatuře nemusí přehnaně plýtvat; stačí její přítomnost lehce naznačit, a ve čtenáři, nebo posluchači může i tak zanechat hluboký dojem.
