DOOM Eternal: The Ancient Gods – Part Two (RECENZE) – Řádné zakončení příběhu FPS roku 2020?

DOOM Eternal: The Ancient Gods – Part Two (RECENZE PC) – Obsah článku

1. V The Ancient Gods – Part Two se vydáte na trestnou výpravu
2. Úroveň obtížnosti tu šla opět nahoru
3. Nabízí DOOM Eternal: The Ancient Gods – Part Two velkolepé finále?
4. Recenze Doom Eternal: The Ancient Gods: závěrečné hodnocení
5. HW nároky pro Doom Eternal: The Ancient Gods PC

V The Ancient Gods – Part Two se vydáte na trestnou výpravu

---

Příběhová linka The Ancient Gods – Part One byla kvalitní, avšak uťatá možná až příliš brzy poté, co se do ní člověk mohl řádně ponořit. Děj The Ancient Gods – Part Two startuje v podstatě ihned poté, co se na scéně objeví váš zlý klon s děsivě vyhlížejícím tetováním a rudýma očima, jež jasně naznačuje, ke kterému patří týmu. Namísto řádné šarvátky se však rozhodne legendárního zabíječe kvůli své zásadovosti ignorovat a skrze portál odkráčí do středobodu Pekla, metropole Immora, kam ho bohužel nelze ihned následovat. Než se se svým sokem můžete utkat, je nutné splnit rovnou několik podmínek vyžadujících po vás návštěvu rovnou tří unikátně navržených světů, jež vám ukáží univerzum DOOM Eternal opět z trošku jiné perspektivy.

Startovní zastávkou vaší cesty je v DOOM Eternal: The Ancient Gods – Part Two svět strážců Argent D'Nur, po jehož řádném vyčištění se vydáte na Zemi a následně do Pekla. Nejzajímavější destinací je ve finální expanzi DOOM Eternal bez větších diskuzí náš domovský svět. Už se totiž nejedná o planetu na kolena sraženou monstry všeho druhu, ale o místo, jež se pomalu, avšak jistě transformuje v divočinu, v níž nebude budoucnost lidstva jistá ani po odchodu armády zla. Nejvíce jsem byl naopak zklamán zpracováním sféry kontrolované hlavním antagonistou.  

Rozsah a design samotné invaze totiž nestojí za moc. Vývojáři se z pro mě naprosto neznámých důvodů nepokouší hráče aktivněji zapojit do střetu obou vojsk, což je skutečně škoda, protože právě tato fáze mohla být jednou z nejzajímavějších pasáží celého vyprávění. Pokud jde o samotný příběh, DOOM Eternal: The Ancient Gods – Part Two je zakončen velmi slušně. Na své si v podstatě přijdou jak nováčci, tak i znalci série mající s hlavním hrdinou už nějaké ty zkušenosti. Pokud jde o samotnou délku expanze, ta je obdobná jako The Ancient Gods – Part One a je definována primárně zvolenou obtížností.

Úroveň obtížnosti tu šla opět nahoru

---

Po vydání DOOM Eternal: The Ancient Gods – Part One si nejeden hráč stěžoval na to, že náročnost šla oproti základní hře výrazně nahoru. V The Ancient Gods – Part Two též došlo k navýšení síly nepřátel. Tentokrát se však nejedná o až tak velký skok, i když jistý posun lze zaznamenat. Protivníků je především víc, takže v každé bitvě je na vás vytvářen o něco větší tlak. Čas od času se mezi vašimi soky ocitne na první pohled nevinně vypadající zombie, která má však fialový nádech. Když ji náhodou eliminujete dříve než její kolegy, vypustí ze sebe skřek automaticky dočasně posilující všechny kreatury v okolí. Je třeba si na ně proto dávat pozor. Ječící nemrtví nejsou jedinými nováčky v jinak už dostatečně rozsáhlé škále šiků pekelné armády.

Těšit se můžete na obrněnou verzi pekelného barona nebo kamenné impy nesmírně odolné vůči projektilům a výbuchům. Zranit tato tvrdá monstra lze nejlépe za pomoci energetických zbraní, které vám ale nebudou moc platné při setkání s prokletým prowlerem (tulákem). Jedná se totiž o příšeru, jež vás ihned po spatření prokleje, čímž vám znemožní užívat schopnosti, a aby toho nebylo málo, ještě si navýší odolnost proti téměř všem útokům z vaší strany. Jedinou možností, jak je sundat, se stane silný úder, k němuž se dostanete vždy po několika úspěšných zakončeních.

Obyčejní nepřátelé jsou tu zpracovaní více než dobře. To samé však bohužel nemohu říct o finálním antagonistovi. Dark Lord je na první pohled solidně vypadající padouch, od něhož si šlo slibovat díky designu předchozích bossů leccos. Nakonec nám tvůrci dali soka s pěti výrazně se nelišícími fázemi, jehož poražení jsem si kvůli neskutečně omezené škále dovedností, absenci jakékoliv transformace a v podstatě celkovému návrhu nebyl schopen vychutnat, a přitom zde byl nebývalý potenciál. Nebál bych se říci, že se jedná o vyložené zklamání.

Nabízí DOOM Eternal: The Ancient Gods – Part Two velkolepé finále?

---

Zakončení příběhu DOOM Eternal v The Ancient Gods – Part Two stojí za to. Před několika dny vydaná expanze přináší čerstvé nepřátele, vyšší obtížnost, tři středně rozsáhlé mapy, nové výzvy a dosud nepoznané příběhové střípky expandující vědomosti o tomto temném univerzu. Hlavním nedostatkem tohoto rozšíření je závěrečný boss Dark Lord, jehož zpracování je dosti bídné, stejně jako soundtrack a návrh finální bitvy, do jejíhož průběhu mohli tvůrci hráče více zapojit. V případě, že by si autoři dali na těchto složkách více záležet, mohlo být závěrečné hodnocení klidně vyšší.

• Zdroje: Vlastní

Doom Eternal: The Ancient Gods – Part One (Mini RECENZE PC) – Obsah článku

1. Zachráněný svět je v Doom Eternal: The Ancient Gods – Part One opět v ohrožení
2. Duchové dokáží posednout prakticky cokoliv
3. Expanze Doom Eternal: The Ancient Gods – Part One není nic pro slabé povahy
4. Mini Recenze Doom Eternal: The Ancient Gods: průběžné hodnocení
5. HW nároky pro Doom Eternal: The Ancient Gods – Part One PC

Zachráněný svět je v Doom Eternal: The Ancient Gods – Part One opět v ohrožení

Mini Recenze: 24. října 2020 • Autor: Ondřej Zeman

Děj Doom Eternal: The Ancient Gods – Part One se odehrává krátce poté, co se Doom Slayer vypořádal s poslední velkou hrozbou ohrožující Zemi. Pokud si však myslel, že si po zabití obřího kozlíka bude moci konečně dáchnout, šeredně se spletl, protože Urdak je pod kontrolou démonů, což znamená problém nejen pro jeho obyvatele, ale také pro ostatní světy. Jedná se totiž o místo, z něhož se lze dostat prakticky kamkoliv ve vesmíru. Legendární zabíječ démonů je proto opět povolán do zbraně, přičemž jeho první zastávkou není nic jiného než bývalé stanoviště UAC uprostřed oceánu. Dlouho se na něm však neohřejete, protože dříve, než se řádně rozkoukáte, zamíříte do pekelných bažin a následně vstříc pošpiněnému domovu andělů.

Samotné tempo prezentování příběhu je více než slušné. Navíc dojde i na pár zajímavých zvratů, které by člověk skutečně nečekal. Upřímně jsem si vychutnal také příběhové pozadí, které mi umožnilo dozvědět se více o démonických bytostech a místech, jež obývají. Pokud jde o délku kampaně, první průchod vám zabere pět až dvanáct hodin. Finální hodnotu samozřejmě ovlivní hlavně to, jakou obtížnost si vyberete. Děj bohužel zůstává otevřen, takže nejeden hráč bude na konci trošku zklamán extrémní otevřeností zanechávající pocit hladu po plnohodnotném zakončení, což je třeba i můj případ. Prostě bych raději celistvé tažení než několikadílný seriál.

Duchové dokáží posednout prakticky cokoliv

V základní verzi Doom Eternal volba obtížnosti definovala to, jak rychle kampaň absolvujete jen do jisté míry, protože balance jednotlivých úrovní byla výborná. V případě The Ancient Gods – Part One vlastně formuje tempo průchodu maximálně, jelikož když si vyberete špatně, nemusíte se dostat ani přes první mapu. Při každém střetu jste nuceni čelit desítkám různě silných démonů, kteří vám nedají ani na minutu vydechnout. Do jisté míry je to daní za to, že váš hrdina startuje se všemi nástroji, které si během primární dějové linky nasbíral. Upřímně si však nejsem úplně jistý, že je to ideální cesta především z toho důvodu, že pro nováčka se jedná na všech stupních o těžko stravitelný zážitek, jež dá zabrat i veteránům majícím původní kampaň v malíčku.

Návrh úrovní mi přišel v nové expanzi slušný. Více než jimi jsem ovšem nadšen rozšířením škály nepřátel, v níž je nyní možné nalézt statické věže a zkažené anděly a duchy, kteří představují dosti nepříjemné protivníky. Jedná se totiž o monstra, pro něž není problém si osedlat démona a udělat z něj rychlejšího, odolnějšího a hlavně silnějšího tvora. Když jejich schránku zabijete, většinou se pokusí dostat ihned do další, v čemž se jim dá zabránit pouze za pomoci plazmové pušky, která je jediným prostředkem, jímž je lze zničit. Duch sám zmizí, pouze pokud nemají po ruce volná těla, o něž většinou nemají nouzi. Zatímco monster je více, paleta zbraní zůstala prakticky stejná. K mírné inovaci došlo po této stránce pouze ve směru posilovacích run, jejichž počet byl navýšen o tři kousky.

Expanze Doom Eternal: The Ancient Gods – Part One není nic pro slabé povahy

Absolvování základní hry bylo výzvou. V rámci Doom Eternal: The Ancient Gods – Part One se však vývojáři z id Software překonali a nastavili laťku ještě o něco výše, i když skutečně jen málokdo jistě věřil tomu, že to ještě jde. Jejich nový výtvor sází na vysokou obtížnost, neokoukané nepřátele, a především čerstvou příběhovou linku, která však zůstává příliš otevřená, což není u FPS žánru obvyklá strategie, díky čemuž některým hráčům její přílišná otevřenost nemusí úplně sednout. Další věcí, z níž nebude nadšen úplně každý fanoušek původního díla, je extrémní navýšení obtížnosti, kvůli němuž se při hraní dostanete do situací, kdy proti vám bude stát třeba trojice pekelných baronů, nebo duo nesmírně odolných cyber-mancubů, jejichž eliminace vám zabere nemalé množství času.

Tato mini recenze byla napsaná pro PC verzi hry, kopii poskytl distributor Cenega.

• Zdroje: Vlastní