• Recenze
• Autor: Štěpán Lenk
Dlouhé dva roky to zabralo, ale nakonec jsme se přece jen dočkali. Akční RPG Elden Ring opět otevřelo svou kostěnou náruč a přineslo nám rozsáhlou expanzi Shadow of the Erdtree, která dala hráčům zcela nové území k prozkoumání a pochopitelně i spoustu bossů k pokoření. Jak se toto placené DLC povedlo, se dozvíte v naší recenzi.
zdroj: FromSoftware
Mohl bych sice dělat tajemného a celou recenzi vás napínat, ale asi nemá cenu to nijak zdlouhavě okecávat. Shadow of the Erdtree je zkrátka vynikající expanze, která skvěle rozšiřuje svět Elden Ringu a svou velikostí a množstvím obsahu se může bez problémů srovnávat s kdejakou plnou hrou. Tak. A je to venku. A když už máme hlavní sdělení za sebou, pojďme si říci, co vlastně z tohoto DLC dělá tak mimořádnou záležitost.
Z hlediska hratelnosti jde o dosti podobný zážitek, jako nám před dvěma lety naservíroval Elden Ring, jedná se tedy o akční open-world RPG ve stylu žánru soulsborne s propracovaným soubojovým systémem, vysokou obtížností a náročnými, leč pekelně zábavnými boss fighty. Pokud vás tedy kdysi Elden Ring oslovil, budete si u Shadow of the Erdtree skutečně libovat. A pokud ne, toto DLC vás jen těžko přinutí změnit názor…
zdroj: vlastní
Příchod do Země stínů je jeden z momentů, které si budete pamatovat dlouho.
Jak už to ale u her z dílny autorů Dark Souls, Bloodborne či Sekiro bývá, nepočítejte s tím, že po instalaci Shadow of the Erdtree zapnete hru a expanzi přímo spustíte. Takhle přímočaře FromSoftware a jeho ředitel Hidetaka Miyazaki prostě nefungují. Abyste se do DLC vůbec dostali, musíte nejprve porazit nepovinného bosse ze základní hry se sympatickým jménem Mohg, Lord Of Blood. Vzhledem k tomu, že se jedná o šéfíka z poměrně pokročilé fáze hry, navíc s dosti nepříjemnými blood loss útoky, jedná se o takovou první (doslova) červenou vlajku značící, že toto rozšíření není nic pro postavy na nízké úrovni.
Upřímně, Shadow of the Erdtree JE TĚŽKÉ. To jsme sice tak nějak čekali, koneckonců, proto vlastně soulsovky všichni hrajeme, i tak ale SotE dokázalo svou obtížností spoustu hráčů zaskočit. Miyazaki je totiž maniak a přišel s elegantním, ale účinným řešením, jak zatočit se všemi, kteří do DLC nakráčeli přelevelovaní až do nebes a mysleli si, že všechny bosse přejedou jako parní válec na první pokus.
Ta malá Miyazakiho kulišárna, jak všechny hráče postavit na (přibližně) stejnou startovní linii, se jmenuje Shadow Realm Blessing, což je ve své podstatě dodatečný systém levelování vaší postavy exkluzivní pro DLC Shadow of the Erdtree. Až totiž narazíte na první nepřátele, či nedejbože bosse, zjistíte, že vaše damage není nikterak slavná, zatímco když to schytáte vy, je to zhruba silou nárazu nosorožce na steroidech řídícího náklaďák se strženými brzdami. Zjednodušeně řečeno dávají ránu jako kráva.
zdroj: vlastní
Copak asi na hráče čeká ve zlověstně vypadající pevnosti? Z vlastní zkušenosti vím, že čaj a sušenky to nejsou.
Shadow Realm Blessing vám umožní tento nepoměr upravit pomocí předmětů zvaných Scadutree Fragments roztroušených po herní mapě. Tyto nasbírané úlomky si pak můžete aktivovat u Site of Grace a zvednout tak úroveň svého požehnání (Scadutree Blessing) – tedy procentuálně zvýšit sílu nejen svých útoků, ale také obrany. Tím je vcelku chytře vyřešen systém postupu nezávislý na základní hře, takže během hraní skutečně cítíte, že vaše síla roste.
Na stejném principu funguje i posilování vašich Spirit Ashes pomocníků, jen místo Scadutree Fragmentů všude možně sháníte Revered Spirit Ash Blessing. A vzhledem k tomu, že úrovní Scadutree Blessing je celkem 20 (u Revered Spirit Ashes 10) a jejich přínos je nezanedbatelný, tvůrci vás tak mimo jiné přirozeně pobízí k průzkumu herní mapy, která si to mimochodem zaslouží. Ale samozřejmě, pokud jste tvrdší než chodila domorodého válečníka, který nikdy v životě nenosil boty, můžete všechny Scadutree a Spirit Ash požehnání ignorovat, nikdo vás do jejich používání nenutí.
Pokud patříte do té sorty psychopa… ehm, lidí, kteří se dobrovolně rozhodli Shadow Realm Blessing neaktivovat, máte můj nejhlubší respekt, počítejte ovšem s tím, že bossové v Shadow of the Erdtree vám pravděpodobně dají dost zabrat. Jsou již tradičně skvěle nadesignovaní a souboje s nimi jsou skutečný fantasy spektákl, zároveň jsou ale dosti neúprosní, agresivní, s oblibou používají dlouhá komba a ještě více než kdy jindy nutí k podrobnému nastudování jejich pohybů a útoků.
Blackgaol Knight Boss Fight
zdroj: vlastní
Blackgaol Knight je pravděpodobně jedním z prvních bossů, na které ve hře narazíte. A že se pod tím brněním skrývá tuhý oříšek.
Nebudu lhát, když řeknu, že jsem u některých bossů v DLC skutečně trpěl (koukám na tebe, Messmere) a při soubojích s nimi mi často docházela sprostá slova. Bylo to ovšem takové to utrpení „soulsovské“, kdy sice neustále dostáváte výprask, ale s každým dalším pokusem se zároveň nepatrně zlepšujete, až konečně přijde ten vítězný pokus a vaše tělo strhne záplava endorfinů, adrenalinu a nekonečného štěstí. A to je přesně to, co dělá soulsovku soulsovkou, a Shadow of the Erdtree tento princip naplňuje dokonale.
Příběhových, tedy povinných, bossů skrývá Shadow of the Erdtree relativně málo, na druhou stranu je ve hře celá řada (a tím myslím i desítky) nepovinných bossů a minibossů, které klidně můžete minout, a s nimi i rovnou celé oblasti. Tím se oslím můstkem dostáváme k herní mapě, která je rozlohou daleko větší, než jsem si původně myslel, hlavně díky své vertikalitě a mnoha skrytým dungeonům.
Když jsem poprvé dorazil do Land of Shadow, kde se DLC odehrává, otevřel se přede mnou naprosto fascinující výjev a brada mi spadla až někam ke kotníkům, což není zrovna místo, kde bych obvykle bradu rád mívával. Výhled na obří strom a melancholickou krajinu plnou průsvitných náhrobků a pevností roztroušených po skalních útesech z hlavy asi ještě dlouho nedostanu.
A co je ještě lepší, podobných vizuálních laskominek Shadow of the Erdtree nabízí hned několik, třeba když na koni přicváláte na zářivě modré pláně Ceruleanského pobřeží nebo když se rozhlížíte z cimbuří Shadow Keep. Obecně ale platí, že ať už se v krajině stínů podíváte prakticky kamkoli, ať už do dáli nebo třeba dolů z útesu, v drtivé většině případů uvidíte něco zajímavého, kam se můžete vypravit. Tedy až tam najdete cestu, pochopitelně.
Elden Ring Golden Hippopotamus Boss Fight
zdroj: vlastní
Kinder Happy Hippo aka Golden Hippopotamus patří mezi bosse s neúprosnými útoky a zanedbanou dentální hygienou.
Stejně jako v základní hře je i zde kladen velký důraz na svobodu objevování a prozkoumávání všech zákoutí mapy. Zde totiž můžete najít jak stěžejní Scadutree Fragmenty, tak i nové zbraně, zbroje, kouzla, užitečné předměty, a především střípky příběhu, takže se vyplatí celou mapu prolézt skutečně podrobně. A tomu vzrušení, když úplnou náhodou narazíte na skrytou jeskyni či kobku, opatrně postupujete studenou kamennou chodbou a tušíte, že se na jejím konci skrývá buď smrt nebo sláva, se zkrátka nic nevyrovná.
Nové výbavy je ve hře mraky a od poměrně standardních mečů či seker a jiných zbraní mezi nimi najdete i méně tradiční kousky, jako je třeba lahvička s parfémem či otrávená rukavice. Osobně jsem našel zalíbení v dvojité šavli Backhand Blade či těžké palici připomínající kovadlinu, Shadow of the Erdtree ale nabízí dostatek možností pro každý herní styl, takže pokud chcete experimentovat s novými buildy, rozhodně k tomu máte dostatek možností.
S velikostí herní mapy se ovšem stejně jako v základní hře pojí i jeden problém – je poměrně jednoduché ve světě Elden Ringu ztratit nit a nějakou dobu strávit bezcílným bloumáním, aniž byste se někam reálně posunuli. Tomu ještě nahrává fakt, že příběh, ve kterém pátráme po stopách Miquelly, bratra Malenie ze základní hry, je zde podán tradičně útržkovitě, stejně tak instrukce, kam se vlastně máte vydat.
zdroj: vlastní
Elden Ring: Shadow or the Erdtree vám nabízí velkou míru svobody, ale je jednoduché se v jeho světě ztratit.
Na jednu stranu je skvělé, že máte takřka absolutní svobodu a nikdo vás nedrží za ručičku, na stranu druhou, i přes zjevnou snahu vývojářů nacpat svůj otevřený svět obsahem, čas od času prostě nevyhnutelně narazíte na hluchá místa. Ale to asi k rozsáhlým open-worldům tak nějak patří.
Ještě se v rychlosti zastavím u technického stavu hry. Grafika je stále parádní a tvůrci si skutečně vyhráli s designem lokací, nepřátel (i když některé z nich už znáte ze základní hry) a především bossů. Dungeony či hrady jsou klasicky plné skrytých zákoutí a zkratek, kterými si můžete usnadnit cestu a je radost se jimi postupně probíjet. Barevná paleta je navíc tentokrát mnohem výraznější, což je vlastně trochu paradoxní, když se celé DLC odehrává v zemi stínů. A je věčná škoda, že Elden Ring nemá fotorežim, protože některé výjevy by k tomu přímo vybízely.
zdroj: vlastní
O vizuálně fascinující místa v Shadow of the Erdtree není nouze.
Stejně povedená je i audio stránka hry, kde je nejvíc patrná asi vynikající hudba, jejíž teskné tóny dodávají melancholickou náladu vašim projížďkám krajinou a agresivní burácení během boss fightů zase do vašich žil pumpuje adrenalin o sto šest.
Trochu ovšem zamrzí občasné propady snímkování a trhání obrazu, což je obzvlášť nešťastné zejména během soubojů s bossy, kde záleží na každé pikosekundě a sebemenší zaškobrtnutí vás může stát život. Naštěstí to ale není příliš časté a dobrý dojem z celé expanze to nijak zásadně neničí.
Jak už jsem říkal v úvodu, japonské studio FromSoftware stvořilo zatraceně povedené DLC, u kterého hned v prvních vteřinách pochopíte, proč jeho vývoj zabral více než 2 roky. Množství nového obsahu v Shadow of the Erdtree je až obdivuhodné a s trochou nadsázky by se celé rozšíření mohlo klidně jmenovat Elden Ring 2.
Hratelnost je stále výborná, a i když nepřináší žádnou skutečně zásadní evoluci herních mechanismů oproti základní hře, nové lokace, výbava, nepřátelé a bossové jsou dostatečnými důvody se do světa Elden Ringu opět vypravit a strávit v něm další desítky hodin. Citelný skok v obtížnosti navíc představuje opravdovou výzvu i pro ostřílené soulsborne veterány.
Shadow of the Erdtree je jednou z těch her, u které jsem opakovaně vydržel do časných ranních hodin, opakovaně ji vypínal vzteky vytočený do nebes, přesto jsem každé ráno opakovaně říkal: „Včera jsem dostal strašnou nakládačku. Nemůžu se dočkat, až to večer pustím znovu.“ A teď mne omluvte, jdu to pustit znovu.
• Zdroje: Vlastní
Závěrečné hodnocení
Tato recenze byla napsaná pro PS5 verzi hry. Klíč k recenzi poskytl distributor Cenega.
Japonské studio FromSoftware si s vývojem DLC Shadow of the Erdtree sice dalo načas, čekání se ale rozhodně vyplatilo. Rozšíření totiž nabízí kupu nového obsahu, ať už se jedná o zbraně a výbavu, nebo o novou oblast k prozkoumání. Samozřejmě nechybí ani solidní porce bossů k pokoření, ti ovšem svou obtížností dokážou zaskočit i skutečné soulsborne veterány. Dohromady se tak jedná o příkladnou expanzi, která skvěle doplňuje zážitek ze základní hry.
Klady
Zápory
Hraním videoher svůj volný čas trávím už pěknou řádku let, jejich recenzování jsem se ale začal věnovat až kolem roku 2017. Mými oblíbenými žánry jsou RPG a akční adventury, nepohrdnu ale i nějakým tím zápasem o přežití v battle royale titulech nebo čistokrevnou FPS. Obecně u her razím heslo, že skvělá hratelnost je nadřazená nabušené grafice.
|
|
Minimální HW požadavky | Doporučené HW požadavky |
|---|---|---|
| Operační systém | Windows 10 64-bit | Windows 10/11 64-bit |
| Procesor | INTEL CORE I5-8400 | AMD RYZEN 3 3300X | INTEL CORE I7-8700K | AMD RYZEN 5 3600X |
| Grafická karta | NVIDIA GEFORCE GTX 1060, 3 GB | AMD RADEON RX 580, 4 GB | NVIDIA GEFORCE GTX 1070, 8 GB | AMD RADEON RX VEGA 56, 8 GB |
| DirectX | DirectX 12.0 | DirectX 12.0 |
| Operační paměť | 12 GB | 16 GB |
| Pevný disk | 60 GB | 60 GB |
• Zdroj: Steam (5. 7. 2024)
Chcete si ulehčit výběr? Níže pro vás máme tipy na vhodné herní počítače podle náročnosti.
Základní sestava: |
Optimální sestava: |
Sestava pro náročné: |
