Divoká Serengeti (RECENZE) – Na skok v Africe

Obsah recenze Divoká Serengeti

1. Nespoutaná Afrika ve vašem dokumentu
2. Divoká zvířata lze zkrotit jen na oko
3. Škola hrou
4. Jak se hraje Divoká Serengeti – Pravidla
5. Zpracování na jedničku
6. Podzimní výlet do teplých krajin
7. Recenze Divoká Serengeti: závěrečné hodnocení

Nespoutaná Afrika ve vašem dokumentu

---

Zachovat přírodní bohatství matičky Země by mělo být snahou každého z nás. Když už ne aktivitou přímo na místě, tak alespoň pokusit se s pomocí moderní techniky zachytit, jak se jednotlivé kouty světa od sebe odlišují a přispívají k přirozené diverzitě planety. V rodinné deskovce Divoká Serengeti chcete nafilmovat život ve známém tanzanském národním parku tak, aby se naplnily nejen záslužné přírodopisné cíle, ale také estetické hodnoty. Nečeká se od vás nic menšího než výkon hodný Davida Attenborougha, protože se vydáte do víru místní fauny, abyste ji natočili v jejím přirozeném prostředí.

Jak toho docílíte? Budete se snažit najít co nejlepší záběr s kýženými zvířaty dle zadání podle svých karet. Jednotlivé kusy zvěře budete umisťovat do krajiny v podobě mřížky pomocí jednoduchých pokynů v duchu worker-placementu tak, aby plnily vzorec úkolu. Herní mechanismy rychle přejdou do krve a nemusíte se bát zdlouhavého učení pravidel. Méně zkušeným deskovkářům může zatopit systém propojování symbolů se získáváním většího počtu bodů, ale vše je jen otázkou praxe, takže po pár partiích už budete prohánět i veterány stolního hraní. 

Divoká zvířata lze zkrotit jen na oko

---

Během plnění úkolů si začnete uvědomovat, proč jsou některé záběry složitější než ostatní. Zkrátka jen tak za sebe nedostanete zebru, slona a šakala, aby spokojeně počkali na naplnění vašich kameramanských ambicí. Zvířata Divoké Serengeti jsou v neustálém pohybu díky tomu, jak s nimi šibují ostatní hráči, případně efekt migrace v pozdějších kolech partie. Proto musíte chytře kombinovat své úkolové karty, ve vhodný čas se rozhodnout pro jejich výměnu a využívat každé výhody, kterou máte v rukávu (kus masa pro přesun zvířete, filmový trik pro vymazání povinného prostředí).

Postupem času se naučíte propojovat své akce tak, abyste splnili i několik karet záběrů v jednom tahu a vítězné body se vám sypaly po hromadách. K tomu je nutné stanovit si jasnou strategii a neplnit bezhlavě jeden úkol za druhým bez rozmyslu. S prvními tipy přispěchá velmi dobře koncipovaný manuál v češtině (díky překladu vydavatele REXhry), ale na propracovanější taktiku musíte přijít sami v průběhu hraní. Můžete zvolit účinný přístup dle mustru plnění úkolů pro zisk „surovin“, poté konkrétní typ vegetace pro bonusy, symboly zvěře na získávání ocenění a mezi tím nabírat unikátní zvěř a lajky sociálních sítí. 

Škola hrou

---

Přesto se dá zvítězit i odlišnými postupy díky zapojení specialistů. Ti do hraní titulu Divoká Serengeti přináší další strategický rozměr pro ty, kteří již ovládli základní variantu (brněnští vydavatelé navíc nabízí také rozšíření Specialisté s dalšími postavami). S jejich pomocí se dostáváte k získávání vítězných bodů či výhod, které vám otevřou i alternativní cesty k ocenění za nejlepší dokument (tedy k výhře). Zároveň potěší, jak se vývojářům z korejského studia Bad Comet podařilo propojit činnost jednotlivých profesí s jejich herní podstatou. Že celebrita získává body na lajcích, asi nikoho nepřekvapí, ale znalostní výhoda veterinářky do startu, přínos tvůrce zvláštních efektů při točení či odvaha dobrodruha získat unikátní záběr také pomohou atmosféře u stolu.

Tu ještě více podtrhne každá jediná karta záběru, na níž vedle úkolu a odměny najdete vždy nějakou zajímavost ze světa africké zvířeny. Věděli jste například, že lev odpočívá až 20 hodin denně, že volná kůže a vrásky pomáhají slonům s ochlazováním a že roh roste nosorožcům po celý život? Díky 168 různým kartám se tak krabice s Divokou Serengeti stane živoucí zdrojem informací, jež pobaví, ohromí a hlavně poučí. Sice mohl být text natištěn černě (na světlejších pozadích se hůře čte), ale to zvídavým jedincům nemůže zabránit načerpat řadu pozoruhodností, jež ani ve škole neslyšeli. Nenásilnou formou se tak deskovkáři učí o přírodě podobně jako v titulech Na křídlech, Na louce, Mariposas či Divočina Severní Ameriky, za což si autoři zaslouží pochvalu. 

Jak se hraje Divoká Serengeti – Pravidla

---

Titul Divoká Serengeti nepatří mezi vysoce náročné deskovky, zaměřuje se na hráče s alespoň základními zkušenostmi, veterány ovšem neurazí. Z mého testování můžu potvrdit, že i relativní nováčci se do principů hry vpraví během první partie a v dalších už dokáží velmi slušně pracovat s jednotlivými mechanismy. Proto bych doporučený věk snížil z navrhovaných 14 na nižší, klidně i na deset. Tady ovšem hodně záleží, jak jsou dětští hráči zběhlí v deskovkách a jestli na ně nebude komplexnější uvažování moc velký nápor. Pořád se však bavíme o spíše rodinné hře, takže žádné hardcore orgie nečekejte.

Na dokončení partie si vymezte nejméně hodinu času, přičemž herní doba se hodně odvíjí od počtu hráčů a rychlosti jejich tvorby strategie. S pomalejším pařanem může v plném kvartetu nadšených afrických dokumentaristů dojít už ke slušným prostojům. Přitom ale musíte dění na stole pozorně sledovat, protože rozestavení zvířat na herní ploše se neustále mění, stejně jako se uvolňují a zabírají políčka pro provádění akcí. Proto jsme si Divokou Serengeti nejvíce vychutnávali ve třech lidech, kdy už na mapě bylo příjemně těsno, ale zároveň nedošlo k přemnožení zvířat jako ve čtyřech hráčích, kdy občas nebylo na plánu k hnutí (i přes čistící mechaniku migrace).

Jedna hra v Divoké Serengeti se počítá na šest kol, jejichž délka se protahuje ke konci partie s širšími možnostmi díky dříve nasbíraným výhodám (jak už to u worker-placement titulů bývá). Pokud chytře volíte karty záběrů, tak si můžete vytvořit slušně pracující stroj na žrádlo a trikové záběry, s nimiž bude natáčení složitějších scén hračka. Stejně tak sbírání ostatních klíčových symbolů může vést k vyšším ziskům bodů. Jak už bylo řečeno výše, musíte se zkrátka rozhodnout, jakým směrem povedete svou taktiku.

Příprava partie Divoké Serengeti nezabere moc času. Promícháte úkolové karty záběrů a vytvoříte základní nabídku, rozdáte karty každému do začátku, rozložíte herní desky a umístíte na ně zvířátka (to je možná nejnáročnější část, protože figurky rády padají v dominovém efektu). Pak už střídáte jedno kolo za druhým do závěrečného šestého, po němž vyhodnotíte závěrečné zisky bodů a určíte vítěze. V jednotlivých tazích se hráči střídají v základních akcích (objevení zvířat, výměna zvířat, přesun zvířete, dobrání karty, obnovení nabídky), za něž platí penízky (jakmile dojdou, tah končí, případně můžete pasovat dříve), a provádět můžete volné akce (výměna karet za penízky, plnění úkolů, užití žetonů krmení a triků).

Základním mechanismem je v titulu Divoká Serengeti umisťování svého pracanta (kamery) na desku akcí. Vždy vyberete akci, za níž zaplatíte. Pokud jste na políčku první (ve větším počtu hráčů klidně i druhý kvůli širší nabídce), zaplatíte méně. Proto se vyplatí plánovat své tahy a přizpůsobovat je aktuálnímu dění. Vynakládat větší obnos vás totiž donutí dříve ukončit dané kolo. Až akci vyberete, tak se snažíte buď plnit úkoly (po umístění či přesunutí zvířete), či ulovit kartu záběru, která se vám hodí do tvořené sbírky (resp. do chystaného dokumentu).

Při dokončování úkolů musíte hlídat postavení zvířat, přičemž lze absolvovat jeden ze tří typů záběru – panoramatický (zvířata v řadě či sloupci), detailní (zvířata v poli 3x3) či celkový (stačí, aby zvířata byla na herní desce). Úspěch je o to těžší, že některé kusy africké fauny musí být umístěny na specifickém terénu (pastviny, lesy, voda, skaliska). Právě v udržení pozornosti a plnění všech cílů tkví největší náročnost a zároveň zábavnost Divoké Serengeti, když ještě navíc chcete kombit karty pro co největší bodový zisk.

Po každém kole dojde k mezifázi, v níž posunete figurku zoborožce po Skále věků (řekl někdo Prastromu?), vyřešíte případné události (ocenění, migrace), obnovíte nabídku šestice záběrů, doberete si čtyři nové karty (jednu si necháte, zbytek odhodíte), získáte odměny na základě natočených záběrů a posunete žeton prvního hráče (luxusní 3D strom). Po šestém kole se určí vítěz a můžete začít další partii. 

Zpracování na jedničku

---

Z předchozích řádků jste jistě pochopili, že titul Divoká Serengeti najde domov v každém hráčském doupěti, kde mají slabost pro zvířátka. Tím spíš, že i z pohledu zpracování se jedná o naprostou parádu. Už dlouho jsem nezažil, aby se během testovacích partií v nejmenované hospůdce zastavovalo u našeho stolu tolik lidí, jen aby se koukli. Z krabice vás upřeně hypnotizuje levhart, herní plocha hýří africkými barvami, vedle se tyčí Skála věků a dřevěné figurky zvířat vypadají skvostně. Škoda, že jsou z lehkého dřeva, takže mají tendenci řítit se při sebemenším drknutí do stolu, ale jinak svou krásou potěší oko nejednoho přírodovědce. Vůbec bych se nedivil, kdyby skončily jako pevná součást dětských pokojíčků.

Podzimní výlet do teplých krajin

---

Divoká Serengeti je další trefou do černého vydavatelství REXhry, protože se nejen velmi dobře hraje (hlavně stratégové si přijdou na své), ale navíc přiláká také svou estetickou stránkou. Nepřekvapilo by mě, kdyby se do hraní na filmaře v Tanzanii pustli i „nehráči“, jež nadchne zpracování komponent, ale bez problémů se v ní vyřádí také zkušení pařani. Přidejme k tomu povedený překlad s kartami plnými zajímavostí o africké fauně a máte před sebou jeden ze žhavých podzimních hitů, který vás zahřeje, když za okny spustí plískanice.

Za poskytnutí recenzní kopie Divoká Serengeti děkujeme českému distributorovi hry, společnosti REXhry.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Divoká Serengeti: závěrečné hodnocení