Gears Tactics (RECENZE) – Uspěl vyzyvatel série XCOM?

Obsah recenze Gears Tactics (PC)

1. Příběh Gears Tactics je velkolepá akční jízda
2. Bitvy tu představují překvapivě vysokou výzvu
3. Umělá inteligence dokáže z nabízených alternativ v Gears Tactics vytěžit maximum
4. Bojiště ovládnete jen za pomoci zkušených specialistů
5. Gears Tactics patří mezi nejvýraznější tahové strategie posledních let
6. Recenze Gears Tactics: závěrečné hodnocení
7. HW nároky pro Gears Tactics PC

Příběh Gears Tactics je velkolepá akční jízda

Lidstvo bojuje v Gears Tactics o přežití. V bitvě, která probíhá 12 let před událostmi prvního dílu Gears of War (aktuálně už jen „Gears“), však dostává slušně na frak. Velení proto vysílá skupinu specialistů vedenou Gabem Diazem (otcem Kait Diazové, hlavní postavy Gears 5) na sebevražednou misi, v jejímž rámci mají eliminovat vůdce nepřátelských sil Ukkona. Ten nejenže monstra vede, ale také se stará o jejich tvorbu, je to totiž velmi zdatný genetický inženýr, jemuž se podařilo vypěstovat bezpočet odrůd různorodých kreatur. Nesnadný to úkol, jak to ale bývá, někdo ho udělat musí.

Výrazným tahounem příběhu je vedle dobře napsaných postav jeho samotná prezentace. Namísto nečitelných deníčků či neuměle zpracovaných videí neschopných upoutat hráčovu pozornost je nám tu nabídnuta překvapivě kvalitně zpracovaná série filmečků, na kterých je vidět, že když vývojáři skutečně chtějí, jsou schopni vytvořit hru, jež dokáže zaujmout nejen hratelností, ale i vyprávěním. Tempo jednotlivých pasáží je navíc hodně dynamické, díky čemuž v nich o exploze, divoké přestřelky a vyloženě emotivní momenty není vůbec nouze. Přestože tedy Gears Tactics není čistokrevnou akční hrou, série Gears of War se za něj po této stránce nemusí vůbec stydět. O něco hůře je na tom bohužel po stránce pestrosti náplně misí.

Primární mise jsou v Gears Tactics většinou unikátním zážitkem. U těch sekundárních je specifická jen mapa, samotné zadání je většinou zacíleno na držení bodu, záchranu zajatců, sběr krabic nebo zničení strategicky důležitého cíle, prostě a jednoduše tradiční škála bez špetky inovace, což je trošku škoda, protože potenciál k vytvoření nových schémat tu dozajista byl. Za jistých okolností by mi stabilní kolotoč několika se opakujících scénářů zřejmě příliš nevadil, musel by ovšem být pestřejší a hlavně by mi hra nesměla házet klacky pod nohy v podobě limitací v rámci užívání hrdinů. Ty vám dočasně nebo dokonce permanentně znemožňují do určitých akcí vzít některé šampiony, což považuji za trošku zbytečné omezení. Prim tu přeci jen hrají právě Gabe a jeho parta.

Bitvy tu představují překvapivě vysokou výzvu

Střety tu fungují na velmi podobném konceptu jako u jiných zástupců tohoto žánru. Během jediného kola může v Gears Tactics každá z postav provést celkem tři akce, přičemž záleží jen na vás, jakým způsobem akční žetony svého věrného bojovníka využijete. Ať už ho pošlete ke krytu, postavíte na hlídku, nebo s ním zahájíte palbu, vždy za to zaplatíte jeden bodík, takže je třeba stále přemýšlet nad tím, jak s dostupnými prostředky při boji proti značné přesile naložíte. Naštěstí máte u každého vojáka k dispozici speciální schopnosti, které dokáží ztracenou energii navrátit. Zcela se na ně však spoléhat nelze, protože některé z nich pracují na principu náhody.

Za všech případů je kvůli tomu v Gears Tactics dobré šetřit jednoho vojáka v záloze za účelem vykonávání poprav. Přestože se jedná o tahovou strategii, vývojáři se rozhodli zcela neodklonit od akčních dílů série Gears of War, díky čemuž tu máme krvavé eliminace, které však nebudete dělat jen proto, že se hlavnímu hrdinovi líbí porcování monster. Za každé brutální zabití budou přihlížející spolubojovníci odměněni bonusovými body, jež lze využít třeba k vytvoření obranné pozice nebo k vykonání další popravy, která nakopne vykonavatele té původní k velkolepým činům.  Přestože je posilování morálky party užitečnou činností, vždy si je třeba dávat pozor na to, aby byl váš hrdina v krytu nebo byl efektivně kryt svými druhy.

I když dokáží krvavé exekuce navýšením morálky zvrátit průběh bitvy, osobně jsem byl více než jimi nadšen designem mechanizmu hlídky (Overwatch). Ten je totiž v Gears Tactics navržen o mnoho realističtěji než ve většině tahových her. Namísto toho, aby byla postava schopná kontrolovat velkou část prostoru nebo dokonce reagovat na aktivitu za svými zády, je ji možno zaměřit pouze na určitou plochu, což považuji za logické. Nikdo přeci jen nemá oči po stranách hlavy nebo dokonce na týle, aby dokázal aktivně pálit po všem, co se hne. Na oplátku za ztrátu dovednosti 100% sledovat dění je hlídajícím umožněno reagovat střelbou nejen na pohyb, ale i v případě, že protivník v hlídané zóně vypálí na některého člena družiny, čímž mu leckdy zachrání život.

Abych řekl pravdu, Gears Tactics mě „nepříjemně“ překvapilo svou obtížností. Zpočátku jsem totiž očekával, že bude průchod tímto dílkem procházkou růžovým sadem, při níž na citelnější výzvy jen tak nenarazím. K tomuto dojmu mě vedla primárně skutečnost, že jeho autoři přeci jen nepatří mezi známé tvůrce tahovek. Nabubřelé ego mi tak do hlavy nasadilo zvrácenou myšlenku, že nejlepší volbou bude zvolit si nejvyšší stupeň obtížnosti (ještě však bez hrozby permanentní smrti). Neuplynulo ani pět bitev a už jsem byl nucen své rozhodnutí přehodnotit, jelikož jsem od nepřátel dostával tak neskutečné kapky, že jsem nebyl schopen postoupit ani o píď bez ztráty některého z hrdinů.

Umělá inteligence dokáže z nabízených alternativ v Gears Tactics  vytěžit maximum

Náročnost bitev je v Gears Tactics dána rovnou třemi faktory. Prvním prvkem, díky němuž je obtížnost skutečně vysoká, je agilní umělá inteligence, která dokáže se svými jednotkami na bojišti velmi efektivně manévrovat, takže je schopna vaše hrdiny při ofenzivě dostat do pasti, z níž se bez zranění jen tak nedostanou. Když ji naopak zaženete do kouta, dokáže přejít do nepříjemně agresivního režimu, v jehož rámci je ochotna riskovat vše jen proto, aby vám někoho zabila, což se jí většinou povede, jelikož má po většinu času k dispozici více sil než vaše strana.

Druhým aspektem, který formuje celkovou nepřístupnost, je náhoda. Štěstí je v tahových strategiích totiž něčím, nač se nedá spoléhat, protože i když máte šanci na zásah okolo devadesáti devíti procent je tu stále vysoká pravděpodobnost toho (což vám potvrdí téměř všichni hráči XCOMu), že svůj cíl minete a ten vás následně zabije. Bránit se proti nejistému výsledku prakticky nelze ani v Gears Tactics, je tím pádem dobré neustále pracovat spíše s tou horší variantou a případně se na ni přímo připravit vytvořením dobrého obranného perimetru. Ten vám při troše štístka umožní přežít, nebo se minimálně vyhnout smrtícímu zásahu, jenž v případě ztráty některého z hlavních protagonistů vede k nutnosti opakovat celou akci, či její nemalou část od posledního kontrolního bodu.

Finálním bodíkem, díky němuž vám dá průchod Gears Tactics pořádně zabrat, je slušná paleta protivníků, jejichž eliminace vyžaduje vždy trošku odlišný přístup, jelikož reagují na určité podněty jinak. Zpočátku se hráč setkává jen s obyčejnými pěšáky a jejich nepříliš inteligentními pohůnky, s nimiž se dá vypořádat za pomoci několika výstřelu či jediného dobře hozeného granátu. Jak to tak už ale bývá, žádná armáda není tvořena jen obyčejnou pěchotou určenou na chytání projektilů. Vedle jednoduchých cílů disponuje nepřátelská frakce Locust Horde také slušným spektrem specialistů, s nimiž už budete mít o mnoho více práce než s jejich hůře vyzbrojenými bratry, které budete potkávat téměř na každém rohu.

Setkávat se budete s odstřelovači, těžkooděnci vybavenými granátomety (jež lze po smrti jejich vlastníka zabavit), výbušnými mutanty a zuřivými monstry. Pomyslnou třešničkou na dortu budou samozřejmě primární antagonisté, kteří proti vám vrhnou nekonečné zástupy obyčejných monster a různorodě vylepšených specialistů. Když však dojdou, nezbývá bossům nic jiného, než se hlavnímu protagonistovi a jeho věrným postavit čelem. Každý vůdčí netvor představuje v Gears Tactics výzvu, která otestuje vaše taktické dovednosti.

Bojiště ovládnete jen za pomoci zkušených specialistů

Každá správná tahová strategie disponuje svou škálou profíků orientujících se na určitý typ boje. Gears Tactics se po této stránce nesnaží příliš odlišit od konkurence. Nabídnuto je nám v něm tím pádem pět tříd. Nalézt v jejich škále lze léčení ovládající podporu, na bajonet sázející strážce, odstřelovače, nesmírně agilní průzkumníky a odborníky na těžké zbraně. Nástroje smrti vylepšujete skrze součástky získané z tajemně vypadajících beden různé kvality obsahujících náhodné kusy výstroje. Pokud jste tedy fanoušky placeného hazardu, jimž jsou loot boxy přístupné ve většině MP her současnosti, zde o vzrušení rozhodně nepřijdete, jen tentokrát nebudete muset zaplatit ani korunu.

Zefektivňovat své postavy nebudete jen za pomoci výstroje z krabic a odměn za mise. Všechny specializace mají vedle upravitelné zbraně také evoluční strom složený z více než třiceti schopností, jež vám umožní postavu zaměřit jedním ze čtyř nabízených směrů typických pro její třídu. Z odstřelovače můžete udělat zabijáka, střelce, lovce nebo stopaře. Medika naopak lze vyslat na cestu chirurga, stratéga, polního doktora či vzoru stimulujícího celou partu. Každý směr má něco do sebe. Když však zjistíte, že vám určitá orientace nesedí, v průběhu hraní lze skrze postupem získané žetony vývoj resetovat.

Podobně jako v XCOM se tu vaši vojáci po bitvě vždy vrací na základnu. Ta však v tomto případě nepředstavuje místo, které by procházelo vývojem. Prakticky se jedná o kosmetický salón, jenž není ani dostatečně kvalitně zpracován, takže se v jeho útrobách většinou budete zdržovat jen v okamžicích, kdy budete hrdinům měnit z krabic získanou výstroj nebo vizuální úpravy, bez kterých bych si dokázal Gears Tactics hravě představit. Stejně tak bych se popravdě obešel bez sekundárních postav, které vypadají vedle propracovaných hlavních protagonistů jako šedé myšky. Kdyby tvůrci udělali fungující mobilní komplex kontrolovaný partou specialistů, s nímž by šlo projít celou hru, zřejmě bych měl z absolvování kampaně Gears Tactics větší radost.

Gears Tactics patří mezi nejvýraznější tahové strategie posledních let

Přesto je společný projekt studií Splash Damage a The Coalition opravdu velmi vydařeným dílem. Prim v tomto případě hraje perfektně navržený koncept taktických bitev, ve kterých představuje umělá inteligence nepřátel skutečnou výzvu. Vyvedený je tu ovšem také příběh, vizuální stránka, vývoj postav, optimalizace nebo návrh map nabízejících desítky taktických možností.

I přes všechny jeho klady se však nejedná o titul bez nedostatků. Lépe by rozhodně mohla být zpracována základna či sekundární mise. Ty ve třetím aktu Gears Tactics vyloženě jen natahují herní dobu. Přitom by prostě stačilo je dát jako nepovinný prvek. Hra totiž stejně hráčům, kteří chtějí eliminovat dál monstra, po dohrání nabízí možnost dalšího boje.

Tato recenze byla napsaná pro PC verzi. Za poskytnutí recenzního klíče děkujeme české pobočce společnosti Microsoft/Xbox.

• Zdroje: Vlastní

Recenze Gears Tactics: závěrečné hodnocení

HW nároky pro Gears Tactics PC

	Minimální HW požadavky	Doporučené HW požadavky
Operační systém	Windows 10 64-bit	Windows 10 64-bit
Procesor	Intel Core i3-6100 2-Core 3.7 GHz / AMD FX-6300 6-Core 4.2 GHz	Intel Core i5-8400 6-Core 2.8 GHz / AMD Ryzen 3 3200G 4-Core 3.6 GHz
Grafická karta	GeForce GTX 750 Ti / Radeon R7 260X	Nvidia GeForce GTX 970 / AMD Radeon RX 570 4GB
DirectX	Verze 12	Verze 12
Operační paměť	8 GB RAM	8 GB RAM
Pevný disk	45 GB volného místa	45 GB volného místa

• Zdroj: game-debate.com (27. 4. 2020)